Tuto povídku jsem napsala pro mou spolužačku
Pairing: Stephan x Jacob; Bart x Theresa
Čeká vás: Yaoi; hetero
Typ: Kapitolovka
Bílá zeď, bílá zeď s dveřmi, bílá zeď s tabulí, okna a bílá zeď. Takhle vypadal každý den ve školedvou nejlepších přátel Jacoba a Stephana.Mimo nudnou třídu, tam bylo vlastně všechno nudné, když alespoň jeden z nich ve škole chyběl. Průšvihů měli až až, ale s učením se nijak moc neflákali. Žádná holka s nimi nechtěla mít nic společného, aby neměla taky průšvih. Na jejich škole byla jedna velmi populární blondýna, Theresa, kterou Jacob přímo zbožňoval.
"Nuda." řákal během velké přestávky Stephan a zakousl se do rohlíku. "Chce to třeba něco rozbít a pak zdrhat, aby nás nechytili, jenomže..." "...jenomže ještě něco vyvedeme, jdem k policii." Doplnil Stephana Jacob.
Kolem nich zrovna prošla Theresa a Jacob se na ni díval, jak kdyby viděl nad její hlavou svatozář. "Jacobe? Seš tady?" mával mu roukou před obličejem, ale ten nebyl zrovna přítomen. "Hej, Jacobe!" vrazil mu pěstí do ramena. "Au! Co blbneš?" probral se ze spánku a hladil si bolavé místo. "Co se na ni tak koukáš?" zeptal se Stephan. "Jak kokám?" nechápal Jacob. "Díváš se na ni tak...divně." "Se ti musí zdát, protože takhle se dívám na všechny." otočil se k němu zády, aby si schoval svačinu. "Ty se takhle díváš i na Bartha?" pousmál se Stephan čekajíc na Jacobovu reakci. "Ne! Na něj se nedívám vůbec." rozčílil se Jacob. "Máš pravdu, kdo by se na něj chtěl dívat." řekl. "...kromě holek." opravil ho Jacob.
Barth byl přesný opak těch dvou; známky perfektní, každý den nové oblečení, populární po celé škole díky svým blonďatým, nagelovaným vlasům vlasům a pro holky nejhezčí kluk vůbec. Jediná jeho špatná stránka bylo vychování, v čemž byli Jacob a Stephan popředu.
[PO ŠKOLE]
Cesta autobusem byla pro oba velmi nervózní. Jacob přemýšlel o Therese, jak jí vyznat lásku, a pro Stephana děsil Jacob. Dívat se na jeho obličej bylo, jak dívat se na anime Mirai Nikki v noci, ve 3D. "Děje se něco?" Jacob nic. "Hej, Jacobe!" ozval se znovu. "Co?" vzpamatoval se. "Ptám se, jestli se něco neděje." vážně ho děsil. "N-ne, v poho." řekl a znovu se zamyslel.
Když vystoupili z autobusu, byl Jacob pořád zamyšlený. "Uvidíme se zítra. Čau." řekl Stephan a zabočil do ulice v pravo. "Co?" probudil se po pár sekudnách, ale Stephan byl už ten tam. "Nic, tak zítra." pošeptal si pro sebe a pokračoval v cestě domů.




Parádní.