Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Idioti, školou poviní 2

26. září 2013 v 6:48 | Mincy-chan |  Idioti školou poviní
Další díl čtyřech lidiček ze třídy Merylyn. Rozhodla jsem se, že to napíšu i jako normal romantiku (Barth x Theresa) z jejich životů, ale samozřejmě zůstávají hlavní hrdinové Stephan a Jacob ^_^ takže to bude mít cca 6-7 dílů.


Jacob se po ránu cítil velmi rozespalý. Celou noc myslel jen na Theresu; její blond vlasy, sladkou třešňovou vůni a zelené oči, jako louka. Myslí na ni vlastně pořád.
Zato Stephanovo ráno bylo přesným opakem Jacobova. Probudil se o půl hodiny dřív a byl až moc natěšený do školy, že už nemohl usnout.
"Čáu, Jacobe!" volal na jejich obvyklé křižovatce, kterou nazvali "Pátek třináctého", protože se tam každý den scházeli a rozcházeli, když chodili do školy a ze školy. "Čau." řekl rozespale a mžoural očima. "Nevypadáš, že by ses vyspal. Popravdě vypadá to, že jsi nespal vůbec." zasmál se Stephan a oba vyšli do školy. "Skoro jsem nespal." zívl Jacob. "Nadrženče!" smál se Stephan. "Hele, já jsem nemasturboval na rozdíl od tebe." zamračil se. "Jak to víš?" zeptal se ironicky. "Já alespoň nemám na koho bych při tom myslel, NA ROZDÍL OD TEBE." provokoval Jacoba. "Jak to myslíš?" zarazil se. "No, přece vždycky myslíš ma Theresu a pořád..." "To s tím nemá nic společnýho!" okřikl Stephana. "Takže přiznáváš, že jsi včera večer masturboval, jo?" provokoval ho dál. "Ne, já jsem nikdy nemasturboval!" křikl před školou. Naneštěstí byla poblíž Theresa, která chtěla jít zrovna za Stephanem.
Jacobovi zrudla tvář, když zjistil, že za ním stojí Theresa. "M-m-m-musím už jít." vyhrkl ze sebe a utíkal do školy. "Je to debil." zasmál se Stephan. "Uhm...Ste...Stephane?" zeptala se drobným hláskem Theresa. "Copak?" podíval se zpět na ni. Její tváře byly rudé. Dokonce rudší než Jacobovi. "J-já...uhm...ch-chtěla jsem t-ti dát tohle." nabídla mu růžovou obálku s dopisem uvnitř. "P-promiň, už musím!" Stephan nestihl zaregistrovat jeí běh, jak byla rychlá. "Páni...je...až moc...rychlá." zatvářil se nechápavě a vykročil do školy.

"S-s-s-s-s-slyšela mě, ž-ž-že jo?" Jacob se schoval před ostatními na schody, které vadly na půdu, kde nebylo nic. Vždycky se tam lidé báli chodit, protože tam Stephan s Jacobem vždycky strašili a taky jim to vždycky vyšlo. "Jo." řekl Stephan suše. "S-s-s-sakra! Všichni tam...Co to máš, Stephane?" zeptal se, když uviděl růžovou obálku, vonící po třešních. "Jo, to mi dala Theresa, ještě jsem to neotevřel." Jacob se cítil zrazený svým nejlepším kamarádem. Ona miluje jeho...one miluje...Stephana! proběhlo mu hlavou. Stephan mezitím otevřel obálku a vytáhl zní dopis, který začal číst. "Stephane, už určitě víš kdo jsem. Jmenuji se Theresa a dala jsem ti tento dopis jen proto, abych ti řekla, jak moc tě miluju a jestli se mnou budeš chodit. Prosím, napiš na tento dopis odpověď a dej mi ho so skříňky. Číslo je 26." "Raději na to nebudu odpovídat..." složil jej a vrátil do obálky. "Odpověz jí." Jacob cítil vůči nemu velkou nenávist. Vlastně už i k Therese. "Nechci zranit její city..." tvářil se jako, že ji pořád miluje "...tak jí odpověz!" křikl na Stephana a běžel se schovat na záchod. "Jacobe! Počkej!" Stephan rozpoznal, že mu ublížili. Raději jí tedy odpověděl, hodil to do její skříňky a vypravil se za Jacobem na wc.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama