Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Jsme jiní... no a? 3

15. září 2013 v 13:49 | Merylyn |  Jsme jiní... no a ?
Třetí díl Sakiina a Kazukiho příběhu.


Když Saki odešla, snažil se Kazuki udělat práci za ní. Nebylo lehké napodobit její styl psaní, ale když se na to podíval z normální vzdálenosti, vypadalo to jako kdyby to psala celé ona.
"Hotovo. Teď už jen za profesorem." zarovnal všechny papíry, zvedl se a šel do profesorova kabinetu. Zaklepal. Zaklepal podruhé, ale ani tentokrát nikdo neotevřel. "Asi se mu protáhla hodina, chvilku počkám a on se ukáže." a čekal. Čekal. Čekal. Čekal skoro půl hodiny a nikdo. Osmá hodina už dávno skončila, ale kde je? Snad zapoměl?
Asi po pěti minutách se vracel do kabinetu. Vypadal velmi rozčileně. "Kazuki? Co ty tu? Čekáš na mě?" zeptal se, když ho uviděl. "Ano pane. Přišel jsem odevzdat ty papíry, co měla Saki Mieko za trest." Kazuki mu je nabídl. "Ach, ano, úplně jsem na to zapoměl..." převzal je ".., ale kde je vlastně? Neměla by to odevzdat ona?" "Ano, ale... ještě měla něco...důležitého na vyřízení." vymyslel si Kazuki. "Dobře. Moc se omlouvám za čekání a děkuju." vešel do kabinetu profesor a zavřel dveře. "Co ho asi tak vzalo? No to je jedno. Musím domů." pomyslel si a odešel.

Saki běžela co mohla, ale už jí docházely síly, tak raději šla pomalu a utírala si slzy. "Cože to říkal? Že mě miluje? Ne, nikdy. Nikdy nepříjmu jeho city. Nikdy mu neublížím." rozhodla se a přestala plakat.
K jejímu domu to bylo asi pět minut pěšky. "Přijde vůbec zítra do školy?" uslyšela něčí myšlenky. "Ten hlas je mi povědomý. To je..." zhruba deset metrů na pravé straně od ní šel Kazuki. Otočila se a dívala se na něj. "Jak mě mohl tak rychle doběhnout?" zhrozila se. "Nechtěl jsem jí ublížit, ale...musím to dát do pořádku. Nechci, aby neměla alespoň jednoho přítele." v tom si jí všiml jak na něj zírá. Saki začala opět běžet směrem domů. "Saki, počkej!" rozeběhl se za ní. "Saki! Vyslyš mě!" "Ne!" znovu se rozplakala. Přes slzy v očích neviděla na cestu a zakopla. Kazuki k ní doběhl "Není ti nic?" polekal se když viděl celé její koleno od krve. "Ne! Nepotřebuju tvou pomoct." odsekla mu. "Vstávej, půjdeme ke mně a já ti to ošetřím." chytl ji za paži, aby se mohla postavit. "Nepůjdu nikam. Chci jít domů." "Řekl jsem, že půjdem ke mně a basta!" křikl na ni a vzal ji do náruče. "Kazuki! Co..." "Jsi zraněná, tak ti to ošetřím, bydlím tady blízko." Saki se teda ho chytla kolem krku a nechala se nést.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama