Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Jsme jiní... no a? 4

19. září 2013 v 21:11 | Merylyn |  Jsme jiní... no a ?
Čtrvrtý a předposlední díl středoškoláků Saki a Kazukiho (omlouvám se, že to tak dlouho trvá,ale já jsem moc ráda, že mám vůbec chvilku i jen pro sebe)


Na zem dopadaly první kapky. "Začíná pršet." řekl Kazuki a přidal do kroku. "Bydlíš daleko?" zeptala se Saki ztišeným hlasem. "Už jenom zahnu za tenhle roh a budeme tam." odpověděl aniž by se na ni jednou jedinkrát koukl za dobu, co ji nesl.
Jeho dům byl stejně malý jako Sakin. "Na chvilku tě postavím." začal hledat v kapse klíče a když je našel odemkl branku, vzal Saki zpátky do náruče a nesl po schodech nahoru. Bez odemknutí otevřel dveře. "Ty nezamykáš?" podivila se Saki a otočila na něj hlavu. "Proč?" vypadalo to, jakoby to bylo Kazukimu úplně jedno. "Chceš, aby tě vykradly?" okřikla ho Saki. "Děláš si o mě starosti?" posadil ji na pohovku a šel pro lékárničku. "S-samozřejmě, že dělám." šeptla.
Venku začal liják. V místnosti bylo až trapné ticho, než Kazuki přišel s lékárničkou a nějakým jídlem. "Dej si. Už je čas na malou svačinu." Vytáhl z lékárničky lahvičku, pár polštářků a náplasti. Tekutinu z lahvičky nalil na polštářek a jemně otíral Sakiino koleno. Ucukla. "Štípe to?" zeptal se jí s úsměvem ironicky. "Jasně, že jo!" osopila se na něj Saki. "Promiň, já jen..." začal konverzaci Kazuki. "Co?" "Ne, už nic. Říkala jsi, že od tebe všichni odešli?" odložil polštářek a vzal náplast. "Jo. Četla jsem jejich myšlenky, vyzradila jsem tajemství, ublížila jsem jim a oni prostě odešli." nahrnuly se jí slzy v očích. "Máš mě ráda a tak mi nechceš ublížit?" pousmál se. Saki chvíli nic neřekla. "Jen ti nechci ublížit, protože vím, kolik trápení mám na svědomí." rozplakala se. "Nechtěl jsem ji rozplakat. Musím ji nějak utišit." pomyslel si Kazuki. Saki si utřela oči rukávem a podívala se na Kazukiho. Než stačila pořádně otevřít oči, vzal její tváře do dlaní a políbil ji. "Přestala. To jsem rád." Saki byla velice překvapená, ale chybou bylo, že nechtěla Kazukimu ublížit a tak ho od sebe rychle odstrčila. "Ne! Prosím...já ti nechci...ublížit." držela ho od sebe rukou dál a měla sklopenou hlavu. "Nejvíc mi ublížíš, když mě budeš pořád odmátat." Vzal její ruku, položil ji na pohovku, zvedl jí hlavu a znovu políbil. Tentokrát se Saki nebránila a také ho vzala za tvář. "Kazuki..." "Pšššt, nic neříkej." zarazil ji. Saki se znovu rozplakala a obejmula ho. "Musím už domů." Kazuki se zasmál. "Doprovodím tě."

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama