Poslední díl našich dvou "hrdinů" :33 Můj první a také poslední díl této povídky :(
Kazuki vzal deštník a oblékl se. Saki udělala totéž, a pak ji vzal do náruče. "Budeš držet deštník, jo?" Saki se jemně začervenala. "Tak dobře." vyhoupla se mu do náruče a vyrazily. Saki držela deštník a Kazuki zase Saki. "Kde bydlíš?" "Zelený domek u vlakového nádraží." opřela si o něj hlavu.
Než tam dorazili, uběhla už půl hodina. "Moc pěkný domek." usmál se na ni a odnesl ji k hlavním dveřím, kde se už postavila na vlastní nohy. "Takže zítra ve škole." políbil ji na rozloučenou, otočil se a pomalu odcházel. Saki se zase začala červenat. "Kazuki, počkej!" křikla na něj a on se otočil. "Miluju tě!" zamávala. Když to uslyšel byl velice rád. "Taky tě miluju!" zamával jí nazpět.
Saki si doma dala horkou sprchu. Zájímalo by mě, jestli... přemýšlela, ale nevěděla ani o čem.
Druhý den ji před domem čekal Kazuki. "Dobré ráno, Saki." Saki byla velice překvapená. Vždyť musel vstávat asi tak o hodinu dříve, jen kvůli mě. pomyslela si. "Dobré ráno." usmála se na něj. "Doufám, že je překvapená." "Jsem převapená." zamkla branku. "To je dobře." přišel k ní blíž a políbil ji. "Jdeme?" zeptal se, když se od sebe oddělili. "Jo, jdeme do školy." usmála se Saki a ruku v ruce vyrazili. Ve škole přitahovali nemalou pozornost. Všichni si na ně ukázali a začali šepat. "Dívej, to je ten nový kluk s tou nerespektujíc holkou." "Copak se zbláznil?" povídali si jedny holky. Kazuki viděl Sakiinu smutnou tvář, tak na ně všechny křikl. "Jo, jsme jiní...no a co má být?" po těchto slovech už nikdo nic neřekl. Saki se objevil úsměv na tváři. I Kazuki se na ni usmál a odešly do třídy.




Preslazene, ale... Vidím to před očima jako anime :3