Moc se omlouvám, že jsem tu dlouho nebyla. Nahromadila se mi práce ve škole.
Když se Theresa vracela do třídy, byla ještě pořád rudá jako rajče."Thereso!" volal na ni z dálky Barth. "Ahoj Barthe."otočila se k němu. "Ahoj Thereso, chtěl jsem tě pozvat, jestli se mnou půjdeš dneska na oběd." usmál se a poškrábal se za krkem. "Promiň, ale dneska oběd nemám, jdu k doktorce." "A zítra?" spadl mu úsměv. "Jo, tak teda zítra." vrátila mu úsměv zpět na tvář a šla ke skříňkám. Barth si myslel, že jde do třídy, tak jakto, že jde ke skříňkám. Budu ji pronásledovat. řekl si a začal ji špehovat až ke skříňkám, kde se schoval, aby ji mohl velmi dobře slyšet. Dvířka skříňky zavrzala. "Odpověděl." usmála se, ale ne na dlouho. V dopise stálo značné "NE". "On...mě nemá...rád." šeptala a v očích ji začaly štípat slzy. Hodila dopis do koše a s tichým pláčem utekla na holčičí wc. Koš byl plný, takže dopis spadl na zem, skvělá příležitost pro Bartha. Zvedl ho a začal číst. "Takhle chladnokrevně odkopnout nejhezčí holku na škole, to je... to je...dobrá, Stephane, i když je do tebe Theresa zamilovaná, postarám se, aby se zamilovala do mě. Tvůj život bude peklo!" zmačkal dopis a hodil jej zpět ke koši.
[NA KLUČIČÍCH TOALETÁCH]
Stephan slyšel vzlyky z jedné kabinky. "Jacobe, to jsem já." "Vypadni! Za všechno můžeš jenom ty!" osopil se na Stephana. "Jacobe...jdu za tebou." pomalu otvíral dveře, ale než mohli být otevřené sotva deset centimetrů, Jacob je rychle zavřel. "Ne!" vykřikl a zamknul je. "Jacobe, já vím, že brečíš. Neboj se nikomu to neřeknu, jenom si s tebou chci promluvit." Chvilka ticha. Trapného...ticha. "Prosím, Jacobe." žádal dál. Jacob po pár sekundách odemknul a Stephan vešel, kde ho našel sedět na zemi s hlavou schovanou v rukách. Sedl si vedle něj. "Napsal jsi jí?" zajmal se Jacob. "Jo, napsal jsem: Ne, miluji někoho jiného." zalhal mu. Jacob zvedl hlavu. Po tváři mu stále stékaly slzy. "Jak reagovala?" "To nevím." řekl Stephan a zavrtěl hlavou. "No, pak uvidíme. Ale tys zmiňoval, že ses o někoho zabouch, kdo to je?" utíral si mokré oči "Znám ho?" Stephan se jen usmál a políbil ho. Jazykem se ihned dostal do jeho úst a začal je prozkoumávat. "S-Stephane...c-co t-t-to děláš?" odstrčil ho od sebe. "Jacobe, to znamená, že jsem zamilovaný do tebe, nemám pravdu?" pousmál se na něj a pokusil se ho znovu políbit. "N-ne! Jsme přece oba dva kluci!" držel ho dál od sebe. "Láska je láska, stím nic neuděláš." chytil mu ruce nad hlavu a zašal líbat jeho krk. "P-p-počkej." vydechoval Jacob. Stephan na to nijak nereagoval a vyhrnul mu triko, aby se dostal k jeho bradavkám. Začal je lízat, kousat a trošku i za ně zatahal. Jacob se začal poddávat. Stephan se přesunul jazykem na Jacobovo bříško. Kolem pupíku udělal kroužek. "Stačí." řekl a shrnul mu zpátky triko. Všiml si jeho boule u kalhot a začal mu rozepínat pásek. "Ste-Stephane, p-počkej!" snažil se mu držet ruce. Konečně se mu to povedlo, a tak toho využil a postavil se, aby mohl odejít. Ale Stephan ho zastavil, zase mu chytil ruce nad hlavou a dokončoval, co začal. Když jeho kalhoty byly dole, stáhl i ty svoje a na nic nečekal, rovnou mu ho tam strčil a začal s přírazy. "Stephane!" křikl Jacob bolestí. Na záchod šel naneštěstí Barth si umýt ruce. "Stephane, chci víc." uslyšel, jak se někdo poddával Stephanovi. Otočil se ke kabinkám a uviděl čtyři nohy s kalhotama dole. Ten jeden je určitě Stephan! Příležitost! Theresa se to musí dozvědět, a pak bude jenom moje! pomaslel si a potichu odešel.
Pokráčko příště...




Mincy, doufám že je ti jasné že když jsi to takhle utnula tak prostě musíš okamžitě vydat další díl protože jestli ne tak tě zažaluju za týrání nevinných yaoistek které jsou nucené být zavřené týden doma a nesmět nikam jít...
Pjosííííím ^_^