close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Školu (ne)mám rád 1

6. října 2013 v 16:45 | Mincy-chan |  Školu (ne)mám rád
Tato povídka je nějaký "výplod mé fantazie". Jména z anime, lidi vymyšlení a já si jen říkám: "Proč sakra další povídka, když jich tu je tolik na psaní?" alespoň se nebudu nudit :)

Pár: Usui x Satoshi
Čeká vás: Mírné yaoi
Typ: Kapitolovka


Byla velmi horká noc a Satoshi nemohl usnout. Spi! poroučel si Zítra jdeš do nové školy! ne a ne usnout.
Satoshi se přestěhoval s rodiči před pár dny z Yokazavi do Ikebukura, kvůli práci rodičů. Nechtěl se přestěhovat, ale musel.
Druhý den ráno Satoshi vstal z postele jako mrtvola; kruhy pod očima, přivřená víčka, shrbený skoro až na zem a chůze připománající zombie.
Konečně se mu podařilo dobelhat do koupelny, kde vykonal svou potřebu a hygienu a převlékl se do modré uniformy s bílou košilí.
"Satoshi, svačinu máš na stole, já jdu!" křikl na něj otec a bylo za ním slyšet jen prásknutí dveřmi. I přesto, že jeho rodiče mají stejnou práci, jeho matka do ní chodí o čtyři hodiny dříve než otec.
Satoshi se nasnídal, sebral sáček se svačinou a pomalu vyšel. Školu měl hned "za rohem", takže se mohl podívat na nedaleké náměstí, jak vypadá. Veliká fontána uprostřed a hned vedle ní radnice vyvolávali příjemný dojem. Prohlédl si pár výloh, podíval se na hodinky a pomalým krokem šel do školy. Není špatná. pomyslel si, když stál před hlavní bránou. Povzdechl si a překročil "hranice" mezi školním pozemkem a ulicí. Přemohl ho zvláštní pocit, že je něco v nepořádku...se školou. Ospalost zůstala někde na chodníku. Asi tušil, že to tu nebude lehké. Sevřel ruku v pěst a vykročil.
"Toto je Satoshi Ayuzawa, nový student. Řekni nám něco o sobě." představila ho profesorka a posadila se. "Už víte, jsem Satoshi. Je mi šestnáct let a jsem ve znamení ryb. Přistěhovali jsme se v pátek z Yokazavi sem, do Ikebukura." Ten pocit byl ještě větší, když se podíval na blonďatého kluka, který seděl u okna a díval se zněj ven. Projevoval nezájem. "Díky Satoshi. Posadím tě...ehm..." jediné volné místo je vedle něj "...k Usuimu." a ukázala přesně na tu lavici. Satoshi se posadil. Usui celou hodinu projevoval nezájem, ale profesorka ho ani nenapomenula. Nechala ho na pokoji, jen ho kontrolovala a Satoshiho také.
Usui se podíval na osobu po své pravici. Na profesorce bylo vidět zděšení. Když celá třída viděla Usuiho, zděsila se také. Zvonilo na konec hodiny. "T-tak už můžete jít. Satoshi, promluvíme si!" Satoshi byl jediný, kdo nevěděl, že se na něj Usui díval. Rychle si zabalil věci a odešel za profesorkou do kabinetu. "S Usuim si nikdy nic nezačínej, je to jasný?" zvedla ukazováček, jako by ho kárala. "Vyhýbej se mu." "Proč?" nechápal Satoshi. "Prostě se mu vyhýbej!" křikla na něj a ukázala na dveře. Satoshi vyšel z kabinetu a šel pomalu do třídy. Proč se mu mám vyhýbat? ptal se sám sebe. Kde je vlastně laboratoř chemie? zamyslel se a šel se podívat na mapku školy v přízemí. "Takže...nahoru...pak do prava - ne do leva...potom...eh?" mapka byla asi stará, ještě z minulého roku.
"Druhé patro, třetí dveře vlevo." řekl něčí mužský hlas. Všichni studenti i učitelé na chodbě se zastavili. Ruch, který byl před chvílí, se změnil v hrobové ticho. Zraky všech, kteří tam byli, se polekaně dívali na Satoshiho a osobu za ním. Satoshimu přišlo divné to ticho, a tak se otočil.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fusee | 2. listopadu 2013 v 1:42 | Reagovat

Pěkný začátek povídky :-) Moc mě zaujal takže požaduji další kapitolu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama