Druhej díl Satoshiho příběhu :) Přemýšlela jsem, že bych mohla po téhle kapitolce napsat nějakou jednorázovku, jelikož už žádná dlouho nebyla, ale nwm jak dlouho to bude trvat. Už jeno tahle povídku jsem začala psát v pondělí, dokončila jsem ji včera a dnes ji publikuju ^^
Usui! proběhlo mu hlavou. "Dě-děkuji." vykoktal ze sebe a spěchal po schodech nahoru. Usui se krátce podíval na lidi okolo, a jako by řekl "Chcete něco?", všichni se rozprchli. Blonďák se vydal za Satoshim.
"Třetí dveře, třetí dveře...říkal vpravo, nebo vlevo? Hmm..." podrbal se na hlavě Satoshi a vešel do dveří vlevo. Když otevřel dveře, nikdo tam nebyl, avšak pomalu nejistými kroky vešel a zůstal stát na místě přede dveřmi. Za ním potichu přišel Usui. Satoshi chtěl odejít, ale cesta nebyla volná. Blonďák odhodil tašku, a pomalu šel k Satoshimu. "U-Usui?" nechápal a couval dozadu, dokud nenarazil na zeď. Usui se choval velice zvláštně. Jednu ruku si opřel loktem vedle jeho hlavy a naklonil se k jeho uchu. Zase ten pocit. napadlo Satoshiho. Usui si čichl Satoshiho vůni, jakoby byla sladká. "C-co to d-dě-děláš?" zeptal se Satoshi, avšak odpověď dostal až po pár vteřinách. Usui zvedl hlavu, podíval se mu do očí a řekl "Červenáš se..." usmál se "...jsi ještě víc roztomilý." a zase se k němu přiblížil, tentokrát si čichl k jeho černé vlasy.
Jeho oči jsou tak nádherně zelené. uažoval v duchu. "N-na to...j-jsem se t-tě n-n-neptal." odstrčil ho kousek od sebe, aby se jejich zraky mohly střetnout. "Chci si tě pamatovat..." Satoshiho to zaskočilo "...každý tvůj výraz, každý pohled, tvou vůni...i každou křivku tvého těla..." a druhou rukou mu sáhl na stehno. "Co...?" Usui ho přerušil polibkem. "...i tvé rty." Satoshi si zakryl pusu rukou a díval se na Blonďáka. Můj první polibek byl s klukem?! šilel. "Víš, mám rád černovlasé...kluky." Satoshi byl pořád zaskočený, ale teď snad ještě víc. Kluky?! Děláš si srandu?! "Musím ti řict, že ty jsi mnohem hezčí než ti ostatní, kteří sem kvůli mě nechodí. Ty jsi černovlásek s modrýma očima, to jsem ještě neviděl." naklonil se k jeho uchu "...zůstaň na téhle škole, prosím." Tmavovláskovi ho přišlo poněkud líto. Ještě jednou se podíval Satoshimu do očí, sebral tašku a odešel. Satoshi se svezl po zdi. Já se mu...líbím? ptal se sám sebe. Do prázdné třídy vešla holka s klukem za ruku. Vypadalo to, jakoby někoho hledala. "Tady jsi!" zvolala. Satoshi si jí všiml až teď. Přišla k němu a klekla si. Kluk udělal totéž a pustil ji ruku. "Jsi v pořádku?" zeptala se. "J-jo." oddělal si ruku z úst. "Promiň, já jsem Anri a tohle je Yukiteru. Ty jsi Satoshi, že?" podala mu ruku. "Jo, jsem Satoshi." "Co ti udělal?" zeptal se kluk se špinavě blonďatými vlasy a tmavýma očima. "Je..mi to trochu trapný..." "My to nikomu neřekneme, ale potřebujeme to vědět." přesvědčovala ho Anri. "Mno...on...a-asni se...mu líbím..." "Není to snad dobře?" zeptala se. "Nevím." "Tak nám rovnou řekni, co se mezi vámi stalo." řekl Yukiteru. Satoshimu to bylo už velice trapné, ale i přesto, to nedokázal v sobě držet. "On...přitiskl mě ke zdi a-a rukou mi...sáhl na stehno..." dvojice napjatě poslouchala "...a než odešel,..tam...mě políbil!" vyhrkl ze sebe. Červenovlasá holka se zakuckala. "Políbil?!" optal se Yuki. "Jo. Je to trapný." Yuki chvilku přemýšlel a pak řekl "No...budeš to prozatím nechat tak, za chvíli zkončí přestávka, takže musíme jít." postavil se a pomohl se zvednout i Anri a Satoshimu, a odešli z prázdné třídy.



