Tajemství brášků 4
6. prosince 2013 v 5:57 | Mincy-chan | Tajemství bráškůEhm...byla to dlouhá doba, než jsem to dorazila, ale problém byl se školou, páč jsem byla nemocná, tak jsem se doučovala. Už asi nemusím psát, že je pro Tami, páč to ví i ten blbeček co sem chodí :D (já vím, že si to ráda přečteš :D) Nic méně, tohle určitě nebude poslední, nebo předposlední díl, mám v plánu jich napsat alespoň 10 (pokud to vyjde;)), takže už mi zbývá jen napsat: Hezké počtení ;)
Rozpršelo se. Byla celá promočená, voda jí stékala přes vlasy na dlouhé černé šaty, a jen tam stála a lítostně se dívala na mě svýma hnědozelenýma očima. Byl jsem překvapen, myslel jsem, že odjela. Rozeběhla se ke mě a já jsem ji chytil a políbil. Jeho rty byly tak měkké... "Počkat...Jeho?" zamyslel se Josh, který četl knížku, neboli spíš velmi krátkou část knížky, kterou psal Rin. Joshovy došlo, že ten příběh měl být podle nich, ale chybička se vloudila. ...nebo spíš, chybičky se vloudily, protože celý příběh až do konce byl popsán přesně podle skutečných zážitků Joshe a Rina. "Proboha...co tam jen píše? ...vklouzl jsem mu pod tričko až jsem ho úplně vyslíknul, abych se dostal k bra... Rinéé!" zakřičel Josh a vyšel směrem do kuchyně, kde Rin umýval nádobí. "Rine?!" podíval se na bratra trochu zlostně. "Ano zlato?" dal mu pusu na čelo. "Přestaň s tím, naši jsou doma..." šeptal Josh "...a ohledně této knížky..." začal s ní mávat Rinovy před obličejem "...je to román o nás dvou!" "Není!" zarazil se Rin. "Tak si to přečti..." ukázal Rinovy stránku, kde to všechno začíná. Rin si to polohlasem četl "...tak měkké a horké, i když byla noc v dešti, vklouzl jsem mu pod tričko...Trochu jsem to popletl!" zasmál se a podrbal se za hlavou. Josh vzdychl "Máš na hlavě pěnu." položil knihu a stoupl si za bratra, načež mu sundal pěnu z hlavy. "Dík." usmál se Rin. Josh se podíval na hodinky "To už je tolik? Za chvíli tam musím být!" a spěchal do svého pokoje. Rin se za ním jen překvapeně a trochu lítostně díval. "Kde?" říkal si sám pro sebe a vypustil vodu z dřezu, sundal si zástěru a šel za bratrem do jeho pokoje. Josh si balil věci, vypadalo to, jako by měl někde přespat. "Ty někam jdeš?" zeptal se ho. Josh si ho předtím ani nevšiml, tak se zlekl "Jo, jo jdu, dneska spíme ve škole a už je půl šestý a v šest tam máme sraz. Budu muset jít pěšky, takže to potrvá trochu dýl." a pokračoval v balení věcí. "To půjdeš sám? Venku už je tma...a zima. Jdu s tebou." Než stačil cokoliv Josh namítnout, Rin už byl na chodbě a pomalu si oblékal bundu.
Josh dotáhl batoh a Rin mu pomohl obléknout bundu a jako malé dítě ho poučoval, aby si vzal rukavice a šálu. "Nejsem malej." mračil se. "Ale jo seš, seš můj malý bratříček." řekl Rin a dal mu pusu na rty. "Kolikrát jsem ti říkal, že jsou naši doma?!" okřikl ho. "Teď je to podruhý..." zasmál se Rin. Josh překroutil oči a řekl "Tak jdem, pojď." a zatahal bratra za rukáv, a Rin mu vzal batoh. "Čau mami, čau tati!" zakřičel přes dům Josh. "A já ho jdu doprovodit!" křikl naoplátku Rin. "Dobře!" ozvali se rodiče.
"Rine?" zeptal se Josh. "Ano lásko?" provokoval ho Rin. "Jak se vrátíš...určitě nezapomeneš přepsat tu knihu?" obával se Josh. "Neboj, pořád na to myslím." usmál se přes šálu a viděl jak se jeho bratr snaží schovat bradu pod bundu a ruky do kapes. Vzdychl "copak jsem ti neřekl, ať si vezmeš šálu a rukavice?" a sundal si šálu, omotal ji kolem Joshova krku, a dal mu jednu rukavici. "Dík..." pošeptal, když si znovu uvědomil, jak moc ho bratr miluje "Ale druhá ruka mi zmrzne..." "To vyřeším takhle..." a chytil Joshe rukou bez rukavice. "Rine..." zděsil se Josh "...co když nás někdo uvidí?" "Jsme bráchové, ne? Tak jim prostě řekneme, že sis nevzal rukavice, a ať jim to nepřipadá divný. Hotovo." pronesl s klidným hlasem. Josh mu v téhle chvíli moc nevěřil, což ho mrzelo nejvíc.
Došli ke škole, kde už čekali ostatní. "Čááááu!" volali na Joshe a Josh jim zamával zpátky. Zůstali s Rinem stát trošku dál. "Rine, tady už můžeš domů." pustil mu ruku, vrátil rukavici a vzal si od něj batoh. "Zvládneš to?" zeptal se Rin, protože tu něco nebylo v pořádku. "Jo." Josh měl sklopenou hlavu a odcházel jak na pohřeb. I když, mezi školou a pohřbem není skoro žádný rozdíl, ale byl víkend, tak proč se tam Joshovy nechce?
Rin se vracel domů a pořád se díval za sebe, jestli je vše v pohodě. Všichni zalezli do teplé školy. "Měj se hezky bráško..." zašeptal a v tom okamžiku začalo snežit. Rin se oklepal a šel domů.
Další díl nwm kdy ;)
Komentáře
Em, Yo Mincy jen ti chci oznámit že kdybys náhodou chtěla zavítat na můj blog tak bohužel to nebude možné, smazala jsem ho z osobních důvodů. Jediné co zbylo je Tumblr http://tami-suzume.tumblr.com/ tam budu povídky dál přidávat ale blog asi už neobnovím ale nevím no...
Yo Mincy ^_^ Tak jsem tu zase s dalším oznámením a řekla bych že tohle oznámení je veselejší něž to předešlé. Tohle oznámení se týká toho že jsem zase založila blog (moc dlouho jsem bez něj nevydržela nom
. GOmen že tě tady spamuju oznama o odchodu a zase návratu ale já jsem ti to chtěla napsat ^_^




Mincy.... Okamžitě napiš další díl jinak tě zajebu pánvičkou do země. Prosím T.T. Tohle mi nemůžeš dělat T.T Jako takhle mě napnout a pak to ukončit? To se nedělá...