Yup, další díl klučiny Satoshiho a prozatím "perverzáka Usuiho" :D ani nevíte jak už to chci mít za sebou a napsat díl brášků nebo nějaký SasuNaru :') :'D
Hlavně ať ho nepotkáme, hlavně ať ho nepotkáme! říkal si v duchu Satoshi, i když věděl, že vedle něj bude nejspíš sedět. Anri a Yukiteru si tam cosi pošuškávali, což přišlo Satoshimu i trochu nechutné, ale záviděl jim. Měli jeden druhého, ruku v ruce procházeli školou a cestou domů.
Přišli do třídy. Kde je Usui? pomyslel si Satoshi. Co mě to jenom napadá? Copak...JSEM SE DO NĚJ ZAMILOVAL?! Ne, ne, ne, to nemůže být pravda! Já a on? Vždyť...jsme oba kluci! Ano! Jsme kluci! seřval se a hodil si tašku k prázdnému místu. "Ehm...Anri..." zeptal se kamarádky. "Copak?" "Eh...no...víš...ne-nevíš kde je Usui?" Anri i Yuki se na něj podívali s otázkou v očích. "Nevím, však jsme ho nepotkali od té doby, co jsme poznali tebe." Satoshi si připadal trochu hloupě. "Vlastně ano, potkali!" vyhrkl Yuki "Přece, když jsme pospíchali za tebou, tak jsme ho potkali na schodech!" "Takže bude někde na tomto patře, ne?" uvažoval Musím ho najít! chtěl odejít ze třídy, ale v tom ho zastavil profesor chemie "Mladej, copak? Kampak to jdeme takhle po zvonění?" Satoshi nevěděl, co říct, v hlavě teď měl zmatek. "Ah, ty jsi tu ten nový, že?" "Omlouvám se, ano jsem nový." trochu se začervenal. "Sedni si na místo, už sis ho vybral, ne?" "A-ano." otočil se a sedl si zpět do lavice. "Tak výborně. Anebo víš co? Pojď k tabuli, podíváme se co umíš ze staré školy." "A-ale..." chtěl protestovat. "Jenom si poslechnu co umíš, žádná známka nebude." Satoshi tedy vstal a šel před tabuli.
Sice profesor řekl bez známky, ale měl to bez jediné chby, tak proč ne? "Vidíte, takhle to má vypadat! A ne jako ˛přišel jsem, viděl jsem, odcházím s pětkou." řekl posměvačně profesor ostatním a otevřel třídní knihu. "Kdo chybí?" "Nikdo nechybí, pane profesore." řekla jedna blonďatá holka, avšak to nebyla pravda "Chybí přece Usui!" zvolal a v tu chvíli se na něj valily pohledy ostatních. Profesorův také. Ve třídě to začalo šumět. Satoshi pořád nechápal, o co tu jde. Proč se všichni Usuimu vyhýbají? Udělal snad něco? Proč mu to neřeknou? Celou hodinu přemýšlel jen nad tímhle.
"Ah, konečně oběd!" protáhl se Yuki. Satoshi vytáhl boxík se svačinou a začal jíst. "Yuki, Anri, můžu se vás zeptat na nějaké věci?" Kamarádi se otočili a Anri s nefalšovaným úsměvem přikývla "Jasně, že můžeš." a zakousla se do jablka. "Proč mi nikdo nechce říct, co se tu děje? Všichni se chováte k Usuimu jako k někomu, kdo zabil vlastní rodiče!" Anri přestala jíst a smutně se podívala na Yuki, který přikývl. "Víš...Usui nebyl vždy takový. Bývala s ním sranda. Ale říká se, že mu zabili rodiče a od té doby se změnil. Sesypal a přestal chodit do školy. Choval se jak někdo jiný. Každá v této škole si myslí, že ty rodiče zabil on, ale našli ho jen v kaluži krve a těla své matky, žádné důkazy. Proto se mu každý vyhýbá." znovu se zakousla. "Nikomu neříkej, že jsme ti to řekli." pošeptal Yukiteru. Satoshi s hrůzou a smutkem v očích přikývl. Já...jsem se trefil...jeho rodiče...to přece...nemůže být...! přemýšlel. "Ale co to plácám, dnešní den je vyjímečný, protože máme nového spolužáka, ne? Žádný smutek!" rozesmála se Anri. Satoshi se usmál. Byl rozhodnut, že Usuiho najde a omluví se mu. Počkat...on by se měl snad omluvit mě, ne? Co to kecám do háje? Jasně, už to mám. Půjdu za ním, aby mi vysvětlil to, co se stalo v té prázdné třídě!
Tááááááááááááááááááák, konec dalšího dílu. :) Mincy-baka-chan se už jde vrhnout na Idioty a pak další díl nwm čeho protože se ještě hlasuje! :D




Super.. už se těším na pokráčko =D