Jelikož jsem se nechala inpirovat povídkou, která byla jen z přímé řeči, tak jsem si řekla: "Proš ne?" Pár jsem si vymyslela, poněvadž Nick a Danny jsou moje nejoblíbenější klučičí americká jména ^w^ V anketě jste hlasovali i pro yuri, ale na to se moc necítím, takže prozatím bude jen shoujo-ai ;)
Pár: Danny x Nick
Čeká vás: Shounen-ai
Typ: Jednorázovka
"Pomož mi trošku."
"Nemůžu, sám mám hodně práce, musím opsat pět sešitů."
"Jenom trošičkuuu..."
"Kdybys nedělal bordel, nemusel bys tu teď uklízet a mohls být doma."
"Ale ty tu seš se mnou, tak mi můžeš pomoct, ne?"
"Ne promiň."
"Nickuuuu...!"
"Chceš něco Danny?"
"Prosíííím...!"
"Víš, že psí oči na mně neplatí."
"Ach jo, ty seš na mě tak zlý."
"Já? Sám si můžeš za to, že tě učitel nechal uklízet třídu."
"A ty bys mi pomohl, jen kdyby ses neulíval ze školy a nedopisoval teď sešity!"
"Já se neulíval, byl jsem dva týdny nem- Co to dělaš?! Teď jsem málem přeškrtl celou stránku!"
"Au! No tak mi promiň, ale pod tvou lavicí je nejvíc bordelu!"
"Jak teď vypadá můj sešit?"
"A jak moje hlava? Auvajs..."
"Jenomže tvoje hlava není nejhezčí ze třídy, na rozdíl od mého sešitu! Ah, teď bude určitě poslední, kvůli tomu škrtanci..."
"Ale o mně se nazajímáš! Co kdybych si rozsekl hlavu?"
"Tak můj sešit bude od krve!"
"Hééj, to bylo hnusný..."
"Nedělej ty oči, na mě to nepla-"
"Ale jo, jinak bys nezavíral oči."
"Kecáš!"
"Ne, milý Nicku, já na rozdíl od někoho nekecám, že?"
"Jenom se mi to nelíbí."
"Tak se na mně podívej."
"Slez z mýho sešitu, ještě ho pokrčíš!"
"Já jsem tady, ne tam dole."
"Jsi moc blízko, jdi dál! Uvaa-"
"Seš v pohodě?"
"Au, ty debile...!"
"Alespoň víš, jak mě to bolí!"
"Ale já nejenom, že jsem se praštil do hlavy, ale taky jsem spadl na prdel, takže mě bolí dvě části těla."
"Co se tak na mě díváš?"
"Pomsta bude sladká."
"Co? Ne, pusť mě!"
"Dáme pětadvacet na prdel, co říkáš?"
"Přestaň, to bolí! Nickuuu!"
"Ano? Neříkal jsi něco?"
"Zavřou tě za sexuální obtěžování!"
"Když se to nikdo nedozví, tak ne, milý Danny."
"Au, zítra tam budu mít modřinu."
"Já mám co říkat."
O DESET SEKUND POZDĚJI
"Tvé rty chutnají pořád stejně."
"Tvoje taky. Mimochodem, co jsi dneska jedl?"
"No...před chvílí nanuk, který-"
"Proto seš dneska takovej sladší. Haha!"
"Co je tu k smíchu, Nicku?"
"Jenom to, jak ses začervenal. Haha!"
"To není pravda!"
"Jau, to bolí! Já se tu jebnu hlavou o stůl a on mě do toho ještě bouchne!"
"Jau, to bolí! Já se tu jebnu hlavou o stůl a on mě do toho ještě bouchne!"
"Co to tady sakra děláte?! Danny, nemáš náhodou uklízet a ty, Nicku, dopisovat?"
"Promiňte, pane profesore, Danny, vlastně já-"
"To mě nezajímá! Jsou tu převrácené dvě lavice a šlo to slyšet až do mého kabinetu! Za trest oba uklidíte další dvě třídy!"
PRÁSK!
"Sakra... teď mám kvůli tobě ještě uklízet."
"Díky, že mi nakonec pomůžeš."
"Seš strašněj, Da-ný-sku."
"Neříkej mi tak."
"Nebo?"
"Nebo nebudu zodpovědný za následky, prin-cez-no."
"Cože...?!"
"Slyšels..."
"Ten tvůj blbej úsměv mě jednou zabije."
"Máš něco proti? A zvedej se."
"Jo, mám plno věcí proti. Dík. Od čeho máš ruku? Taková lepka- Neříkej mi... že-!"
"Blbe, měl jsem ten nanuk, který se mi rozpustil vedrem, a ne...!"
"A to ti mám věřit?"
"Jo! Sám jsi mi ho koupil!"
"Na nic takovýho si nevzpomínám."
"Nedělej blbýho a raději mi pomoz, ta lavice je těžká."
"No tak promiň."
"A piš rychle, ať mi můžeš pomoct."
"To seš línej to udělat sám?"
"Hm... Jo."
"S tebou žít musí být umění." (umění je výbuch)
"No s tebou taky, pořád bys mě jenom komandoval a po nějaké bys mě nakazil svou šprtinou."
"Nevím kdo je tu trojkař."
"Jenom si na mně ukaž."
"Neruš, nemůžu se soustředit na psaní, raději jdi sbírat drobečky."
"Až to tu dokončíme, tak tě zabiju..."
"Co si to mrmlal?"
"Vůbec nic!"
"Znám tě docela dlouho, takže vím, jak vypadá tvůj falešný úsměv. Cos mlel?"
"Kávu, babička mě to včera učila."
"Až to dopíšu, tak tě umučím, jen se těš... Muhehehe..."
"A tys nic nemrmlal, jo?"
"Ne... vůbec nic."
"Jak já tě nesnáším!"
"To mělo být vyzvnání? Podruhé? Oh, to se ti povedlo, jsem dojat."
"Nedělej ze mě blbce!"
"Nedělám."
"Děláš!"
"Ale jdi, nedělám."
"Děláš, a navíc tos byl ty, kdo se vyznal mně!"
"Vážně? Počkej, jenom si vytáhnu mobil."
"Co na něm?"
"Uslyšíš."
"To je nahrávka?!"
"Jojo zlatíčko, takže, kdo se komu vyznal?"
"Ale tys řekl, jestli spolu budeme chodit."
"No a? Ale tys mi řekl, že ke mně něco cítíš."
"Áááh, nech toho! Víš co? Jdu uklízet vedle, ať tě tu neruším! Sbohem!"
"Ah, jak já toho blbce miluju."




Moc krásná povídka povedla se ti