Myslím, že v těchto dvou dílech (7 a 8) je méně gramatických chyb, protože... Mincy to po sobě přečetla! :D
Josh stál před barem zvaným Hladová kočka. Pořád byla taková zima a navíc ten alkohol v tom hrál taky roli. Rin s Akiem seděli doma u počítače s vysílačkami, přes které komunikovali s Joshem. Za Joshem se ozval hlas, který mu byl známý, avšak Rin si nemohl vzpomenout, kde ho slyšel.
"Ty jsi Josh?" osoba byla zahalena v černém a kvůli šále přes pusu jí nešlo vidět do tváře.
"Ano. Ty jsi ten ze školy, že jo?"
"Pojď dovnitř. Mám pro nás rezervovaný stůl." usadili se ke stolu a číšník jim chtěl dát menu, ale zahalený odmítl.
"Vysleč se, je tu celkem teplo." pobídl ho, ale Josh se nedal.
"A ty?" neznámý se zasmál.
"No, dobrá, vysleču se také." sundal čepici, šálu i kabát. Joshe málem trefil šlak, když zjistil, že dotyčný je podobný Akiovi.
"Ty jsi Akiův bratr?" zeptal se, ale nevypadal na jeho dvojče. Akiovi se rozproudila krev v žilách.
"Ó, takže jste si velmi blízcí s mým bratrem, že?" spojil ruce a podepřel si hlavu. "Schválně si poslechnu, jak se jmenuju."
Kdyby se neopil, vzpomněl by si na jméno. Akio a... a... Ani jedno jméno ho nenapadalo. Ani Akio to nevěděl, protože ho neviděl a bylo těžké ho podle hlasu rozeznat. Josh nechtěl dělat, že to zapomněl.
"O tom se nezmínil." mračil se dál.
"No, nevadí, mohla být zá-"
"Co po mně chceš?" přešel Josh rovnou k věci.
"Službičku... necháš mi volnou cestu k tvému bratrovi, nebo... to video." vytáhl mobil a zatřásl s ním před Joshovým obličejem. Josh se pro něj natáhl a i s ním utekl z baru.
"Hej, stůj! Zloděj! Chyťte ho!" křičel, aby mu lidé na ulici pomohli, ale nikdo Joshe nechytil. Rin mu běžel naproti, protože podle dechu věděl, že Joshovi docházejí síly.
"Joshi! Co tě to napadlo? Kdyby tě chytli, máme ještě větší problém!" vzal bratra na záda a běželi zpátky k Akiovi domů.
"Joshi! Co tě to napadlo? Kdyby tě chytli, máme ještě větší problém!" vzal bratra na záda a běželi zpátky k Akiovi domů.
"Ale nechytli ne?" uchechtl se Josh.
Oba celý vyčerpaní padli na pohovku v obýváku.
"Jo.. zvládl jsi to." řekl Rin.
"Dík." usmál se po dlouhé době Josh.
"Dej mi ten mobil. Podívám se na tu nahrávku."
"Ne!" vykřikli Josh a Rin zároveň. "Tohle bychom měli vidět jenom my dva." usmál se Rin.
Najeli na video a pustili ho.
"Proč jsi to vlastně chtěl?" zeptal se Josh.
"Abych věděl, kdy bylo natočený." Rin ho zase vypnul.
"Čtvrtého října minulý rok." řekl Rin.
"Ale to mi už bylo patnáct. Takže i kdyby to poslal policii, nemohli by tě poslat do vězení!" rozzářil se Josh.
"Ty máš narozky v srpnu!" obejmul Rin bratra. "A teď je únor, takže se to stalo před necelým půl rokem." políbil ho. "Díky, že ses narodil v srpnu, bráško."
"Za málo, lásko." Akio od nich odvracel tvář. "Tak, co budete dělat teď? Nahlásíte ho?" zeptal se. Josh s Rinem se na něj podívali. Tušili, že je bude Akio nenávidět, když pošlou jeho bratra do vězení.
*o dva týdny později*
"Podle Akia se odstěhoval do Londýna a omlouvá se za nepříjemnosti." vysvětlil Josh.
"Jo, láska je hrozná věc, že?" řekl Rin a dál si četl časopis. Ticho. "Jo-" byl umlčen vlastním bratrem, nebo spíše dlouhým a vášnivým polibkem, který mu ještě nikdy nikdo nedal. Joshovy ruce lechtaly Rina po celém těle, až se mu z toho udělala boule v kalhotech. Josh ale najednou přestal.
"Rodiče můžou být doma každou chvíli. Přijď si pro mě nahoru, budu čekat." plácl se do zadku a zavřel se ve svém pokoji. Rin na nic nečekal a běžel za ním. Otevřel dveře, ale Josh nikde. Vešel dovnitř.
"Joshi?" zeptal se. Josh byl schovaný za dveřmi, povalil bratra na zem a nohou zavřel dveře. Rin neměl absolutní šanci nad svým bratrem, který na něm seděl.
"Ano?" řekl provokatérsky a začal ho líbat na krk.
"Já jenom... chceš si zkusit roli semeho, že?" zasmál se Rin.
"Tak nějak. Už mě unavilo být ten malý uplakánek uke." vyslíkl mu triko.
"Hodně štěstí." na to už Josh nic neřekl a rovnou povolil Rinovi pásek a odchalil jeho ztopořený ůd, který si následně dal do pusy a dráždil ho jako nikdy. Pro Rina to "nepříjemné" bylo strašně vzrušující.
"Joshi, už-" přesně v té chvíli Josh přestal. Svlíkl mu zbytek oblečení, stejně jako sobě a chytil bratra pod koleny.
"Rine, můžu?" zeptal se nejistě. Rin mu na to přikývl a Josh s do něj pronikl. I bez přípravy to zas tak moc nebolelo, jak si Rin myslel, že bude. Hlavou mu proběhla myšlenka, že být uke není zas tak špatný, je to takový... víc vzrušující. Josh se začal pohybovat.
"Ah-! Joshi!" vykřikl bolestí, když mu Josh zaryl nehty do stehen. Josh stisk povolil a snažil se na to dávat pozor. Zanedlouho oba vyvrcholili a Josh si unaveně lehl na Rina.
"Budeš od toho taky špinavej." řekl Rin a hladil bratra po vlasech.
"Už jsem." zasmál se Josh a políbil ho. Rinovi přistály kapky jeho slz na tváři.
"Co se děje?" zeptal se Rin.
"Já- Jsem šťasnej, že můžu být zase s tebou." zavzlykal Josh.
"Lásko, miluju tě, a řeknu ti to kdykoli, kdekoli a kolikrát budeš chtít. I kdyby to mělo být před celým světem." věnoval mu polibek na čelo. Prásknutí dveřmi, což znamenalo příchod rodičů.
"Joshi, Rine jsem doma!" oba kluci rychle posbírali své oblečení. Josh podal Rinovi kapesníky, aby se utřel, a utřel i sám sebe. Když byli oba oblečení, chtěli jít dolů, ale Josh bratra zastavil.
"Nejdřív si musím s mamkou něco vyřídit. Nechej mě s ní osamotě, prosím." řekl Josh a Rin nechápavě zůstal v bratrově pokoji a jenom odposlouchával.
"Promiň mi moje chování, byl jsem... stašně mimo, protože... to je jedno, promiň mi to, maminko." Rina zaskočilo. Josh vážně řekl maminko? To od něj neslyšel řadu let, naposledy, když jim bylo tak šest. Co nastoupil do školy, něco se v něm změnilo.




Mincy já tě zbožňuju (teda víc než mojí Sarisku a brášku ne ale zbožňuju XD) Bylo to teda sladký až mě bolely zuby ale hlavně že jsou moji kucí happy ^_^ A když jsou kucí happy tak já taky ^_^ Moc supej díly ^_^