Proboha, napsala jsem yuri! :D No, myslím, že to není tak hezky napsané, jako yaoi povídky, ale Mincy ještě nečetla žádnou yuri povídku, takže nemá zkušenosti...
TOTÁLNÍ PROPADÁK!!!
Pairing: Taru x Nimi
Čeká vás: Yuri
Typ: Kapitolovka
Už je to dlouho co mi slíbila, že někam zajdeme. Vlastně jsem ji celé prázky neviděla, protože já sedím pořád u počítače a hraju hry. V létě se mi chodit ven nechce, je pořád hic a ještě v tom mám běhat? Nikdy. Koupat se tady nikde nedá, jenom na chabým plaváku, kde si nic neužijete, nebo máte možnost jet do dalšího města asi třicet kiláků odsud.
Čekala jsem, že tato prázdniny si pořádně užiju, ne za stolem, ale pěkně venku s kamarádama, jenomže všichni si odjedou k moří či oceánu a mě tady nechají. Stejně tak je to i s ní. Před dvěma týdny jsme si volali přes skype a domluvili se, že půjdeme spolu na zmrzku, ale velký kulový. Místo toho, aby si se mnou po delší době vyšla, si mě tu nechá a jde lovit nějaké kraby do chorvatska. Ach jo. Kdybych měla lepší rodinu, určitě bychom letěli taky.
Po dvou týdnech mi zazvonila u dveří s úsměvem na tváři.
"Ahoooooooooj, jsem zpátky!" objala mě a já ji taky. I když ona to udělala z radosti, kdežto já, abych se donutila nějak kontrolovat a hned ji neseřvat.
"Takže my se domluvíme ven, ty si bez nějakého oznámení odletíš a po dvou týdnech je všechno ok, jo?" řekla jsem ještě s klidným hlasem a stiskla jsem ji k sobě ještě víc. Samozřejmě jsem na ni byla naštvaná, ale nedokázala bych jí ublížit.
"Však jsem ti před tím volala a psala SMSky, ale tys mi neodpovídala, tak jsem si myslela, že zase nemáš kredit." No jo, vzpomínám, že mi někdo psal, ale proč jsem nezvedla telefon, to už nevím.
"Nimi?" podívala se na mě trochu starostlivě, když jsem se snažila vzpomenout si. Takhle mi mohla říkat jenom ona. Moje celé jméno je Haruko Nimiyashi, ale už ani nevím jak a kdy, mi začala říkat Nimi.
"Co?" zeptám se jí.
"Půjdeme na rande, co říkáš?" usmála se na mě a naklonila hlavu na stranu. Vytáhla mě za ruku ven, zavřela za mnou dveře a táhla na náměstí do jedné kavárny, kam spolu chodíme vždy po škole.
"Taru, počkej, vždyť ani nemám sebou peníze." hned na to vytáhla z kapsy peněženku a objednala nám dva zmrzlinové poháry. Ví, že miluju čokoládovou zmrzlinu a proto přikázala, aby do ní přidali kus čokolády.
Celou tu dobu, co jsme tam seděli a vychutnávaly si naše dezerty, mi vykládala, co všechno u moře zažila a co všechno koupila sobě i mně. Bylo příjemné zase slyšet její hlas a vidět, že je šťastná. Moje zloba už dávno přešla.
V kavárně jsme zkysly celé odpoledne, ne, že bychom si celou tu dobu objednávali zmrzlinu, ale snědli jsme jednu a s prázdnými poháry tam seděli další tři hodiny.
"Příště musíš jet se mnou, Nimi."
"Jo, jasně, a co řeknu našim?"
"Však to už nějak domluvíme." zašli jsme na hřiště poblíž mého domu a sedli si na kolotoč, který se sotva točil. Taru se ke mně naklonila a položila mi hlavu na rameno.
"Tolik jsi mi chyběla." vzala jsem její tvář do dlaní a věnovala jí pořádnýho francouzáka.
"Ty mně taky."
Naše Love story pokračovala, šli jsme ke mně domů, kde naštěstí nikdo nebyl, a lehli si na postel. Taru se vyhoupla nade mě a začala mě slíkat a líbat na krku. Bylo to tak úžasné, že jsem nevydržela nevzdychat. Rozepínala jsem jí košili, když nás přerušil můj mobil. Volala mi máma, chtěla pomoct s nákupem. Řekla jsem, že jsem hned u obchodu a zavěsila. Taru se na mě podívala trochu posmutněle, ale vím, že to chápe. Obě jsme se dooblékly a šli pomoct mojí mámě s nákupem, který nebyl ani moc těžký. Máma po tak dlouhé době ráda viděla Taru a dala nám oběma nanuk. Nejdřív ho koupila pro mě a pro sebe, ale nakonec do věnovala Taře. Já jsem odmítla, protože jsem měla sladkých věcí dost.
Odnesly jsme nákup domů a šli zase ven. Už se stmívalo, takže jsme byly jen poblíž mého domu na hřišti. Houpaly jsme se na houpačkách a zase kecaly, co budeme dělat v další dny.




Pěkné.