close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Kvůli tobě budu třeba i lhát 3

13. října 2014 v 14:45 | Merylyn |  Kvůli tobě budu třeba i lhát
Merylyn napsala další dííííl, ale nestíhá s ostatními povídkami, takže to udělám asi tím stylem, že nejdříve dopíšu nějakou povídku (hádám, že brášky) a pak začnu novou :'D Moc se omlouvám, ale opravdu nestíhám -.-"

Levi ho položil na záda. Otevřel oči a uviděl Erenovi slzy. Na chvíli se od něj odtáhl. Hnědovlásek měl zavřené oči a pootevřenou pusu.
"Co se děje?" zeptal se. Celkem se bál odpovědi, ani nevěděl proč.
"Já jen..." Eren si zakryl oči rukou. "... je to divný. Líbám se člověkěm, kterým se chci stát! Teď necím, čím chci být...." začal znovu plakat.
"Jsi zmatený ze svých pocitů? To je normální, jenom-" odmlčel se, nevěděl, co vlastně chtěl říct. Eren si odkryl oči a plačtivě se na něj podíval. "Jenom... se mi poddej. Nemusíš se bát." chytl ho za ruku, na níž propletl své prsty s Erenovými.
"Když- ale-" koktal Eren.
"Pšššt..." Levi se k němu sehl a tentokrát polibek prohloubil. Eren v ruce mačkal jeho košili a trochu mu tlačil na hruď, aby nebyl tak blízko, ale i přesto se Levi nepohnul ani o centimetr a dál se věnoval jeho ústům a rukou pomalu zaplouval pod triko. Dělal to velmi pomalu, protože věděl, že kdyby spěchal, Eren by utekl. Přesně, jak očekával, Eren mu chytil ruku a odvrátil hlavu, aby polibek rozpojil.
"Přestaň, prosím, já to nechci." řekl. Levi se tedy posadil a odnesl svůj hrnek do kuchyně. Eren se se slzami podíval do stropu a bříšky prstů se dotkl svých rtů. Byl to příjemný pocit. Všude, kde se ho dotýkal, cítil mírné brnění, jeho tělo bylo lehčí, srdce bilo rychleji a měl i malý problém v kalhotech, kterého si všimnul o něco později. Rychle se posadil a podíval mezi nohy. Naštěstí to nešlo moc vidět, ale i tak si připadal strašně divně a trapně.
"Omlouvám se za to, občas mám tyto choutky." řekl Levi, když se vrátil. "Už je dost hodin, měl bys jít domů." sebral svou bundu.
"V pořádku. Ty někam jdeš?" zeptal se Eren, jako by nic.
"Jdu s tebou, co kdybys potkal ten gang?" pronesl Levi. Erenovi to vyznělo trochu, jako: "Mám o tebe strach a nechci, aby ti ublížili.".
Sebral svou bundu a společně vyrazili. Kousek od Leviho domu zazvonil Erenovi telefon.
"H-haló?" zeptal se. "Ne, nic mi není. ... Už jdu domů. … To ti řeknu až doma. … Jo, čau." zavěsil a podíval se na Leviho.
"Mikasa?"
"Jo." potvrdil hnědovlásek. "Vždycky se o mě starala, jako máma." zasmál se nervózně Eren.
Nějakou tu chvíli šli beze slov, dokud nedorazili, kam potřebovali.
"Tak tady bydlím, myslím, že... se uvidíme zítra." řekl Eren. Tmavovlásek jenom přikývl a odcházel. "Levi! Počkej!" zastavil ho. Levi se otočil.
"Co? Nemusíš mi děkovat." Eren k němu došel.
"Mohl..." začal. "...mohl bych tě ještě někdy navštívit?" zeptal se s nejistotou. Levi k němu přišel, přitáhl si ho za límec a políbil.
"Kdykoli." otočil se a odcházel. Eren tam zůstal stát a díval na jeho záda.
"Levi..." pošeptal do prázdna a dotkl se svých rtů.

Tmavovlásek došel domů, kde se posadil na pohovku. Pohled mu zabloudil na špatně zavřenou plechovou krabici. Povzdychl si. Teď si o něm Eren musí myslet, že ho tmavovlásek sleduje. Počkat, ona je to pravda. Vzal krabici a schoval ji na skříň, přičemž mu do oka padla jedna věta, jež byla napsaná na spodu krabice: "Kdybys něco oslavoval, rozhodně nás pozvi na chlastačku!" Leviho to nijak nepřekvapilo, jen nevěděl, že tam něco takového je. Chlastačka, tak to mohla napsat jedině Hanji. Moc se se svými bývalími spolužáky nevídal, nikdo nebydlel poblíž jeho domova. První dva roky si těžko zvykal na novou třídu, protože v té staré ho brali, jako dobrého kámoše, ale tady je pro holky snadný důvod k hádkám a rvačkám, a pro kluky hrozba, že si nějakou tu holku vybere. I když nikdo nevěděl, že nejeví zájem o holky, i přesto si ho hlídali.
Levi přemýšlel, jestli po tomhle za ním někdy Eren ještě přijde. Normální lidi by se s ním už nescházeli, ale on chtěl k němu přijít znovu! Levi, aniž by si to uvědomil, se pousmál. Co to sakra dělám? pomyslel si, když se přistihl. Odešel do koupelny, kde na sebe šplíchnul studenou vodu a zadíval se na sebe do zrcadla.
"Necul se, chováš se jako spratek." řekl si a usměv mu spadl. On se usmíval, jen když na něj pomyslel? Co se to s ním děje? "Přijde znovu." řekl si na zkoušku a čekal, co to s ním udělá. Nechal své tělo reagovat. Na obličeji se zase objevil úsměv a mírné začervenání.
Stál tak pět minut a důkladně se zkoumal. Zatvářil se zase lhostejně a raději odešel do pokoje udělat si úkoly.

Eren ležel na posteli ve svém pokoji s rukou přes oči, když za ním přišla Mikasa.
"Co se děje?" zeptala se nezajímavě.
"Nic. Mělo by se něco stát?" usmál se Eren, aby ji přesvědčil.
"Poznám, že lžeš. Vypadáš zamilovaně."
"C-cože? Já? Zamilovaně?" vyjekl Eren. "Totálně ne!" začervenal se.
"Jak myslíš, ale až budeš chtít něco ty, nechoď za mnou." řekla a odešla. Eren se zamračil. Nevděčnice. problesklo mu hlavou a zadíval se na bílý strop. Chtěl k němu tolik zajít, ale kdyby řišel, bylo by to trochu trapné, vždyť se před nějakou tou hodinou viděli.
Povzdechl si a otevřel si svůj notebook, kde najel na seznamku, kde si psával s různými lidmi. Byla to celkem zábava, jen ještě nenašel někoho, s kým by si rozumněl. Chatoval pod přezdívkou "Opuštěný". Vyhledával nějaké zajímavé přezdívky, ty, které ho zaujaly, s těmi si začal psát. Vyděsil ho zvuk příchozí zprávy od jakéhosi "Samotáře".
Samotář: "Jak moc jsi opuštěný?"
Opuštěný: "Hodně, chtěl bych jen nějakého kámoše na chatování. :)" odpověděl.
Samotář: "O čem si chceš chatovat?"
Opuštěný: "Tak různě, teda... pokud ti to nebude vadit. :)"
Samotář: "Jistě, že ne, taky bych chtěl s někým pokecat..."
Opuštěný: "Super! Promiň, ani jsem se tě nezeptal, jak je?"
Samotář: "Celkem blbě, kvůli jedné osobě. Ty?"
Opuštěný: "To je mi líto. :( Já se mám skvěle, protože... jsem se asi zamiloval."
Samotář: "Asi? Nejsi si jistý?"
Opuštěný: "Moc ne, protože... jsem tohle ještě necítil, teda ke klukovi, co je starší než já. Ale cítím se trochu zmateně..."
Samotář: "Rozumím, ale po čase si zvykneš."
Opuštěný: "Tobě nevadí, že jsem gay?"
Samotář: "Ne, proč? Sám si pomalu uvědomuju, že se mnou jeden kluk něco dělá. Nikdy jsem s nikým nechodil, takže nemůžu říct, co znamená být zamilovaný, ale kvůli němu se měním. Nechci se změnit..."
Opuštěný: "Páni, jaký je ten kluk?"
Samotář: "Stydlivý, roztomilý... sakra, zase mám ty divný myšlenky. Musím na něj pořád myslet."
Opuštěný: "Aha, tak ti to moc přeju. :) Budeš tu i zítra? Už musím jít na večeři..."
Samotář: "Jasně. Tak zítra, čau."
Opuštěný: "Jo, tak čau."
Erenovi se zobrazil nápis Offline, zavřel notebook a odešel do jídelny.

Levi se díval na nápis Offline, u kterého byla přezdívka "Opuštěný". To bude zajímavý. pomyslel si. Zaklapl notebook a dál se věnoval učení.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tami | E-mail | Web | 13. října 2014 v 17:35 | Reagovat

Šikula Merylyn *pat pat* děláš mi radost ^^ Jen hezky dopiš brášky :D

2 Yuki | E-mail | Web | 14. října 2014 v 13:58 | Reagovat

Ten konec byl tak... no jak to říct... jo předvídatelný, ale suprový :D hmm, tohle bude ještě zajímavý :D
těším se na pokračování :) ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama