Tolik práce nemá ani Ježich o Vánocích :D

Ráno Erena překvapil Levi, který čekal na něj před jeho domem.
"Co tady...?" zeptal se překvapeně.
"Řekl jsem, že budu chodit s tebou do škly i ze školy. Jak je vidět, máš dost problémů." řekl Levi a vyšel. Eren ho musel doběhnout, ale byl o tři kroky pozadu. Cestou do školy ani jeden z nich nepromluvil. U skříněk se jejich cesty rozvedly na opačné strany a do tříd také.
Ve třídě se snad všechny holky nahrnuly na Leviho a začaly se ho ptát, jak se měl a takové, avšak Levi si nechal svůj kamenný obličej a ignoroval je. Pak se na jednu obrátil.
"Když pro mě něco uděláte, necháte mě být, jasný?" červenovlasá holka horlivě přikyvovala. Levi něco napsal na kousek papírku, dál jí ho a ona odešla.
Mikasa celou dobu pozorovala Erenovo chování, které jí přišlo až neobvykle klidné a vyrovnané - četl si knížku, přičemž si broukal písničku a usmíval se.
"Seš zamilovanej, že jo? Přiznej barvu." Eren se na ni podíval
"Cože, já? Už jsem ti říkal, že ne! A i kdyby jo, tak tobě do toho nic není." řekl a dál se začetl.
"Vážně? Tak proč si čteš román? Román!" zdůraznila Mikasa. Armin se podíval na titulní stranu.
"Erene, odkdy čteš romány?" zeptal se ho a Eren zčervenal.
"Asi jsem si spletl knihu, chtěl jsem si v knihovně půjčit něco jiného a omylem jsem vzal tohle. Dneska ji vrátím." zavřel ji a schoval do batohu.
"A proto jsi jí přečetl už přes polovinu." zasmál se Armin. Do třídy vešla červenovlasá holka.
"Je tu Eren Jeager?" zeptala se a Eren zvedl ruku.
"Tady!" zavolal a došel k ní.
"Mám pro tebe vzkaz od Leviho-kun." předala mu složený papírek a odešla. Eren se trochu začervenal a otevřel ho, aby si ho mohl přečíst.
Na obědovou přestávku buď zase na střeše. -Levi
Eren papírek roztrhal a hodil do koše.
"Levi? Ten ze třeťáku?" ptala se Mikasa.
"Ne, byl to jen nějaký vtípek." odpověděl Eren. Nechtěl přiznat ani sobě, že by měl schůzku s někým, koho ani nezná a navíc ho obdivuje. Bojí se jít na tu střechu, bojí se, čím dalším ho překvapí, bojí se Leviho.
V době, kdy každý ani nedojí své jídlo, kvůli kecání a drbům, došel hnědovlásek na střechu, kde nikdo nebyl. Porozhlížel se, jestli ho neuvidí někde dole, ale Levi nikde. Tak se posadil a pustil se do jídla.
Bylo celkem pozdě, když došel Levi.
"Promiň, že jdu pozdě, musel jsem... jít za profesorkou." řekl Levi jen tak, opřel se o plot a díval se do dálky.
"To nevadí, stejně už jdu." usmál se Eren a chtěl odejít, ale Levi ho zastavil.
"Máš v úmyslu se mi vyhýbat?"
"To- to ne, za chvíli bude zvonit, takže-"
"Udělej to." přerušil ho tmavovlásek.
"Co mám udělat?" nechápal Eren a tázavě se na černovláska podíval.
"Polib mě. Rád tě to naučím, ale každý učitel musí svého žáka i vyzkoušet, a pokud nebudu vědět, jak jsi pokročil, nemůžu tě učit dál." řekl Levi a Eren zrudl. Eren chtěl něco říct, ale Levi mu položil dlaň na pusu a dodal, ať nic neříká a prostě to udělá. Eren váhal, srdce mu bušilo rychle, zrychlil se mu dech. Pevně zavřel oči a přibližoval se svým obličejem k Leviho. Rty měl trochu pootevřené a čekal na dotek, jenž se neuskutečnil, protože Levi uhnul stranou.
"Oči zavírej, až se dotkneš, jinak bys mohl dopadnout přesně takhle." řekl Levi.
"Co-"
"A nic neříkej, pokud se tě nezeptám nebo nechci s tebou mluvit, to je pravidlo číslo jedna." přerušil ho Levi. Eren se zatvářil trochu naštvaně, ale poslechl ho. Očima se díval na svůj cíl - Leviho rty - a astále se k nim přibližoval. Už mu chyběl jen malinký kousek, když Levi zase ustoupil o dva kroky do boku.
"To mě necháš jen tak utíkat?" řekl posvěvačně. A to bylo tou jeho ironií, protože se u toho ani trochu neusmál.
Eren se naštval, chytil ho za zátylek a vsál jeho spodní ret, chvíli tak zůstali, než od sebe Leviho odstrčil a otočil se k němu zády.
"Stačí?" opřel se plot, aby nespadl, jak se mu třáslo celé tělo.
"Potřebuješ ještě trénovat, ale hned jsi pochopil, co jsem myslel." řekl Levi nezajímavě.
"A co jsi myslel?" zeptal se ho Eren a trochu natičl hlavi, aby alespoň jedním okem viděl Leviho.
"To, že mě máš chytit, to je to důležité, protože když dobře nezačneš, nemůžeš dobře ani skončit, tak je to u všeho. Bude zvonit, jdeme." pobídl ho. Temnou uličkou po schodech dolů ho začal chytat za ruku a Eren na to reagoval, jen měl otočenou hlavu na bok. Pevně ji stiskl, ale i to nezměnilo Leviho lhostejné chování. Eren se mu beze slova vytrhl a odešel o dvě patra níž. Levi se za ním podíval, dokud mu úplně nezmizel z dohledu, pak teprve se vydal svou cestou.
Vešel do třídy, všichni se postavili, protože si mysleli, že přišel profesor.
"To jsem jenom já." usmál se Eren a rychle zalezl do lavice.
"Kde byl tak dlouho?" zašeptal Armin. Eren se mírně začervenal a odvrátil svůj pohled k oknu.
"Na střeše." odpověděl krátce a sledoval třídu, co měla zrovna tělocvik a byla venku. Mezi nimi byl i Levi. Snad trochu smutně, nebo rozčileně, se zadíval zpátky na Armina. Byl tak moc zmatený z toho všeho, že nevěděl, co si má o tom myslet, nebo jak se k němu má chovat. Už necítil nic, jako obdiv nebo nadšení, když ho vídával. Teď ho spíše nenáviděl a nechtěl ho už nikdy víc vidět. Ale i přes všechnu tu nenávist měl hluboko v sobě malé světýlko, které mu říkaolo, že ho má rád, ale raději si to neuvědomoval.




Tak ta scénka na střeše byla dokonalá
(spolužáci ve třídě se na mě divně dívají, když se u té scénky směju
) jak někdo dokáže být roztomile nešikovný při líbání
:3