Na přání pro: Yuki-chan
Když je dneska ten den kultury :D Nomnomnomnomnomnomnomnomnomnomn, už vím, proč se ti to líbí, Tami :D *nakažená :D*
Pár: Shizuo x Izaya
Čeká vás: Shounen-ai (náznaky yaoi), smutný konec
Typ: Kapitolovka

Podíval se na obleček, co držel jeho nejlepší přítel.
"To nemyslíš vážně." vraždil ho pohledem.
"Ale no ták, Izayo, víš vůbec, kolik mě to stálo?" zaškemral Shinra.
"I tak ne. Tohle si prostě nevezmu! Zapomeň!" protestoval Izaya a založil ruce na hrudi.
"Ale ten den kultury je slavnost! Festival! Musíš si to vzít, nebo se nikdo nepřijde podívat na mé umění! Prosím! Pro mě!" vnucoval se mu Shinra a udělal psí oči. Bohužel ani ty na Izayu nezabrali.
"Měli bychom pokračovat, ať to stihneme." řekl Izaya a vzal další ze Shinrových obrazů. Brýlatý chlapec to vzdal, položil obleček na židli a pomohl mu. Všechny obrazy musely pojmenovat a podepsat, a že jich Shinra namaloval hodně.
Den kultury bylo pro Shinru něco, jako výstava královských klenotů, protože měl možnost ukázat, co všechno dovede. Obrazy od studentů vysoké školy se vystavily po celé budově a škola byla otevřená pro všechny, kdo měli rádi umění a chtěli se nechat inspirovat nebo jen podívat, co každý umí.
Už měli polovinu za sebou, když vešel do třídy Shizuo - předseda školy, co měl na starost každou maličkost ohldně příprav.
"Jak jste daleko?" zeptal se a prohlížel si hotové obrazy. Izaya se začervenal.
"M-máme to skoro hotové, ještě nám jich polovina zbývá." odpověděl Izaya a snažil se soustředit na práci.
"Moc se omlouvám, senpai. Letos jsem jich namaloval hodně." usmál se omluvně Shinra.
"Máš prstě velikou představivost, nic víc. Předminulý rok jsem jich namaloval taky tolik." řekl Shizuo. "Jen tenhle lenoch pracuje, jen když má, jinak ne." poukázal na Izayu.
"Senpai, mohl bys mi přestat říkat lenoch? Nejsem líný, jen... nemám, co bych maloval." odvětil mu.
"Izayo-kun, když jsi přišel na vysokou školu umění, měl jsi vědět, že budeš muset malovat, i kdyby to měla být každá prkotina. Vezmi si příklad ze Shinry-kun."
"Tím chceš říct, že kreslím prkotiny?" zeptal se Shinra mírně uraženě.
"Shinro, ty nakleslíš i vzduch." řekl mu Izaya. Shinra nafoukl tváře.
"Alespoň mám, co vystavovat, narozdíl od tebe!"
"No tak, už toho nechte, kdo vás má poslouchat?" odvětil Shizuo a pohled mu uvízl na červeno-černo-bílém oblečku. "Co je toto?" zvedl ho a důkladně si ho prohlížel.
"V tělocvičně má každý možnost zkusit si, jak těžké a přitom nádherné malování je, jenomže nikdo by nechtěl krestli kluka a všechny holky jsou už v jídelně a obsluhují. Jediný Izaya půjde domů, jak skončí s tímhle." vysvětlil Shinra a posunul si brýle víc na nos.
"Ale já si to neobleču." zase protestoval Izaya.
"A když ti to nařídím já?" Shizuo na něj uvrhl vražedný pohled. Izaya polkl. Byl v pasti - když řekne ne, Shizuo se naštve a to může mít velké následky na škole a okolí, a když řekne ano, jen se poníží. Co měl dělat?
"Dobře, ale příští rok si najdete někoho jiného. A v osm mě pustíte domů." sebral mu obleček a dál pracoval s obrazy.
"Chci vidět, jak to vypadá." řekl Shizuo nezaujatě.
"Cože?" podíval se na něj Izaya.
"Obleč si to." Izayovi a Shinrovi spadly čelisti. Brýlatýmu chlapci se zalesklo v očích, kdežto Izaya v nich měl smrt a na tvářích červené ruměnce.
"Nechci, aby mě v tom někdo viděl. A zvlášť ne ty." zamumlal černovlásek. "Dělal by sis ze mě srandu!" probodl ho pohledem.
"Dělej a obleč si to! Musím jít obhlédnout zbývající třídy, takže jak přijdu, chci tě vidět oblečeného." řekl Shizuo a odešel.
Izaya sevřel ruku v pěst.
"Dodělám těchto pár obrazů a převléknu se." řekl naštvaně.
Po další půl hodině měli vše hotové a Izaya se soukal do oblečku.
"Shinro, volají tě v tělocvičně, máš jim tam pomoct s výzdobou." přišel Shizuo a Shinra se s nadšením a rychlostí blesku přesunul na požadované místo.
Izaya se otočil na Shizua a začarvenal se. Nechtěl, aby ho takhle viděl a už vůbec s ním nechtěl být osamotě.
"Mo-mohl bys mi to, prosím, utáhnout a zavázat?" požádal ho. Shizuo k němu přistoupil, vzal sňůrky, které propletl mezi jednotlivými očky a u tahoval.
"Dobrý?" zeptal se ho.
"Ještě můžeš." Izaya se schoval za ranemo tak, aby mu nešlo vidět do tváře.
Shizuo se opřel nohou o jeho záda a znovu utahoval. Noha mu sjela o něco výš a tak odhalila Izayovy podvazky a kousek zadečku.
Shizuo se občas podíval dolů, čímž zapomněl, že utahuje, a až když uslyšel bolestný vzdych, povolil.
"Promiň." omluvil se, sundal nohu a šňůry zavázal na mašli. Izaya se otočil k němu a založil ruce na hrudi.
"Stačí?" zamračil se. Shizuo si ho přeměřoval očima.
"Mohl bych tě takhle po tom festivalu namalovat?" zeptal se ho. Izaya nemohl být rudší.
"Bože, to jako-"
"Ne před lidma, u mě doma." Izayovi proběhl mráz po zádech. U něj doma? Tmavovlásek nevěřil svým uším. "Chci si to schovat, jako památku, že jsi byl převlečenej za holku." zasmál se.
"Já jsem věděl, že si ze mě budeš dělat srandu!" zakřičel Izaya. "No dobře, ale půjdu v tomhle, protože převlíkat se mi z toho nechce." souhlasil nakonec. Shizuo se na něj vyjevěně díval. Nečekal, že s tím bude černovlásek souhlasit.




Jéj, normálne si ho v tom viem predstaviť, musel byť strašne KAWAII
No krása, len tak dalej
