Tak jo... budu předstírat, že nejsem naštvaná, že si Minnie prodloužila dovolenou a jsem totálně šťasný člověk... :'D (<--- vidíte ten úsměv, na?)
Tak si říkám... moje povídky jsou slaďárny :D Ale! Asi jsem se rozhodla dopsat povídku Školu (ne)mám rád, ale uvidíme ;)

Shizuo ho odvedl do tělocvičny, kde se Izaya posadil do křesla a s nuceným úsměvem na rtech takhle seděl celé odpoledne. Každý, kdo si vyzkoušel ho namalovat, byl nadšený. Izaya nevěděl, jestli je to kvůli němu nebo tomu oblečku, ale typoval to druhé.
Konečně táhlo na osmou hodinu a ve škole už skoro nikdo nebyl, proto si Izaya oblékl kabát, obul boty a čekal na Shizua, který ještě pomáhal s úklidem.
"Trvalo ti to." napomenul ho, když se konečně objevil.
"Promiň, bylo toho hodně." Shizuo se oblékl a vyšli. "Není ti zima? Kabát máš dlouhý, ale pod tím máš krátkou sukni." usmál se Shizuo šibalsky.
"Ne, není..." zalhal Izaya a dál drkotal zubama. Shizuo si povzdechl a dal mu svou šálu.
"Měl ses převlíct, nebyla by ti zima." hezky mu ji ovázal kolem krku.
"D-dík." vydechl Izaya a zčervenal.
Došli až do velkého domu, kde bydlel Shizuo se svým bratrem Kasukou.
"Páni, tak velký a moderní to nemám ani já." pochválil dům černovlásek.
"Můj bratr je herec, takže... si to dovedeš představit." řekl jednoduše Shizuo a pozval ho do svého pokoje. Stěny byly pomalované různými motivy, někde se objevilo něco konkrétního, ale jinak bylo vše abstraktní. Izaya pochopil, proč Shizuo chodí na uměleckou školu - jednoduše miluje malování.
"Posaď se tady." ukázal na postel a chystal plátno a vše ostatní - štětce, barvy, paletu a vodu. Ještě si okolo pasu uvázal zástěru a začal zkoumat Izayu.
"Dej si ruku pod bradu a opři se o ni." řekl. Izaya udělal, jak nařídil.
"Takhle?"
"Jo, a hlavu trochu na bok." přimhouřil jedno oko. "Ještě by to chtělo..." přišel k němu, chytl mu nohy a pokrčil je k tělu. "Druhou ruku dej volně přes tělo, aby ses bříšky prstů dotýkal postele." Izaya udělal, jak Shizuo říkal.
"Víš, Shizu-chan, takhle mě za chvíli bude všechno bolet." postěžoval si černovlásek.
"Shizu-chan...? Od kdy mi tak říkáš?" zasmál se. "Potom si dáme přestávku, a nebo jestli chceš, můžeme to udělat někdy jindy a ty půjdeš domů." řekl jednoduše Shizuo a ještě si ho měřil pohledem.
"Ne, to je dobrý, zůstanu."
"Musíš se ještě učit do školy, ne?"
"Nemusím, už jsem nauče-" přerušilo ho jeho hlady křičící břicho.
"Omlouvám se, nic jsem ti nenabídl." Shizuo sundal zástěru a pobídl Izayu, aby šel za ním. Izaya se začervenal.
To je tak trapný, v lepší chvíli to prostě přijít nemohlo! pomyslel si.
V kuchyni se posadil na židli, u malého kulatého stolku.
"Co by sis dal?" zeptal se ho Shizuo a koukal do lednice narvané jídlem.
"Jím všechno. Nevěděl jsem, že umíš vařit." podivil se Izaya.
"No jo, už to tak bude." zasmál se Shizuo. Rozpálil pánev a začal smažit topinky. "Máš rád topinky se sýrem, že?"
"Topinky? Ty jsem ještě neměl." přiznal se Izaya.
"Ani jednou?" blonďák vykulil oči.
"Ne. Žiju sám, otec nás opustil, když mi byli dva a matka odjela se svým snoubencem a nevrátila se. Nechala mi jenom vzkaz, jakoby to bylo jen "Šla jsem do obchodu.". Ale jako šestiletý, jsem se nedokázal uživit sám, proto mě adoptovali Shinrovy rodiče. Když mi bylo dvacet, přestěhoval jsem se a začal žít sám. A od té doby jsem si musel jídlo jen kupovat, ani Shinrova máma moc nevařila." vysvětlil celkem nezaujatě a dál si pohrával s čelenkou na své hlavě. Všiml si Shizuova překvapeného výrazu. "Promiň, neměl jsem o tom mluvit."
"Ne, tak to není." začal Shizuo. "Naši rodiče umřeli, pár měsíců po tom, co se narosil Kasuka, ani už nevím, kolik mi bylo. Ale od té doby jsem se o něj musel starat. Jedna naše sousedka byla modelka, tak nám dávala peníze na byt a občas nás zvala na obědy a večeře, právě od ní jsem se naučil vařit. Jenomže, když jsem šel na střední, což jsme potřebovali víc, se odstěhovala. Proto se Kasuka rozhodl jít na herce, a musím uznat, že je v tom špička." zasmál se. Izaya neměnil svůj výraz, možná se v něm malinko objevila lítost.
Shizuo dal na stůl teplou večeři a posadil se naproti tmavovláskovi.
"Jestli chceš, někdy tě naučím vařit." usmál se na něj.
"Jesli chceš podpálit barák, tak klidně." zasmál se nervózně.
Izaya musel uznat, že Shizuo je skvělý kuchař. Sice jídlo vypadalo, jako nepoživatelné, ale opak byl skutečností.
"Jsem tak unavený." poznamenal a sundal si čelenku.
"Můžeš..." začal opatrně Shizuo. "...přespat u mě... pokud budeš chtít." nechtěl ho nijak vystrašit. Izaya se na něj překvapeně podíval a zčervenal.
"Eum... víš- nechci... působit potíže." vyhrkl ze sebe.
"Podívej, jak je ten dům velkej a ty mi říkáš, že budeš působit potíže?" usmál se. "Popravdě... chci, abys tu zůstal, nejenom kvůli tomu obrazu." podíval se mu do očí. Izaya nevěděl, co říct, jen rychle přesunul svůj pohled na zem.
"Ale... ten můžeme dokončit někdy jindy, ne?"
"Dobře není to vůbec kvůli obrazu, prostě jsem tě tu chtěl!" vykřikl Shizuo najednou. "Vím, že ke mně něco cítíš, všiml jsem si toho už na střední. Nejdřív jsem to nechal plavat, ale způsob, jakým ses na mě díval... začal jsem si uvědomovat, že tak se na tebe dívám já."
Shizuovi se mírně začervenaly tváře, ale bylo to ksoro k nepoznání. Zatímco Izaya byl přesný opak.
"Shizu-chan... já... bál jsem se..." sklopil hlavu a v rukách mačkal červenou čelenku. "A pořád se bojím. I kdybychom spolu chodili-"
"Přesně to chci! Chci s tebou chodit." zaskočil ho. Tmavovlásek se roztřásl. "Izayo, budeš se mnou chodit?" zeptal se ho. Tmavovlásek opravdu neměl, co říct.
--------------------------------------------------------------------------------
Já vím, já vím, jsem hrozná, klidně si na mě posílejte federály, je mi to jedno, ale ani nevíte, jak se těším, až napíšu DD Kvůli tobě budu třeba i lhát
Btw, všimli jste si, že jsou udělaně nové rozcestníky povídek na pokráčko a doujinshi? :D Musím tě pochválit, Minnie ;D




Omg :3 hrozně roztomilej konec:3 už se těším na další díl:3