Až teď jsem si všimla, že poněkud zanedbávám ostatní povídky :D Prosím, nezlobte se, tohle je prozatím poslední díl, a až napíšu pokračování ostatních povídek (Některé už čekají na svůj konec), tak se zase vrátím k tomuhle :'D
Chci poděkovat Anabet, která mi pomáhá s blogem ;)

"Ty a Eren..." koktala Mikasa. Nemohla uvěřit, že něco takového slyšela.
"Ano, chodíme spolu." dodal Levi. Podivil se, když si všiml na její tváři menšího usměvu.
"Eren chodí s klukem... Eren chodí s klukem..." opakovala stále dokola a dívala se na jedno místo. Levi jí zamával rukou před obličejem, aby věděl, jestli má volat psychinu nebo ne.
"Oi, je ti dobře?" zeptal se jí. Mikasa se posadila na pohovku. "Oi, kdo ti to dovolil?" zeptal se znovu, ale Mikasa neodpovídala.
"Eren chodí s klukem... Eren chodí s klukem... " táhlo se místností dál. Levi si povzdychl, vytáhl z její kapsy mobil a zavolal Erenovi.
"Mikaso? Děje se něco?" zeptal se Eren.
"Čau Erene, tady L-" nedořekl, protože mu hnědovlásek zavěsil. Mezitím, co Mikasa ležela na podlaze a opakovala tu samou věc, Levimu nezbylo nic jiného, než napsat SMSku.
Mikasa je trochu mimo a je u mě, dojdi si pro ni, prosím. -Levi
Levi nečekal zpětnou zprávu, jen, že přijde Eren a odvede si ji, protože, jak to tak vypadalo, Mikasa nebyla schopná se postavit na vlastní. Vlastně nebyla schopná ani zvednout ruku.
Uběhla dobrá půl hodina a Eren nikde. Levi celou tu dobu sedoval Mikasu, jak se válí po zemi, dokud se nerozhodl pro radikální krok - odvede ji sám.
"Postav se, musíš domů za Erenem." řekl jí a podepřel. Mikasa změnila větu, místo: "Eren chodí s klukem..." začala říkat: "Musím domů za Erenem... Musím domů za Erenem... "
Levi se oblékl a vyrazili. Venku byla pěkná kosa a Levi litoval, že si s sebou nevzal ani rukavice. Podíval se na mumlající černovlásku, kterou táhl, a z krku jí sundal červený šál, který si omotal kolem krku. No a co, že jí bude zima, stejně to ani nepostřehne v tomhle stavu.
Konečně došli k domu, kde bydlel Eren, Mikasa a Armin. Zaklepal na dveře svou zmrzlou rukou.
"Jo, jo, už jdu!" ozval se Armin a otevřel dveře.
"Promiň, že otravuju tak pozdě, ale někoho jsem vám přinesl." řekl Levi a podal mu Mikasu.
"Musím domů za Erenem... " opakovala.
"Proboha, co se jí stalo? Už zase má depku?!" vykřikl Armin a posadil ji na zem. "Mikaso, to jsem já, Armin, slyšíš mě?" snažil se na ní mluvit.
"Ar-mi-ne-he-he-he-heh..." zasmála se a usla, spíše omdlela.
"Tak já půjdu." oznámil Levi a chtěl odejít, protože teď nebyl připravený setkat se s Erenem a tady bylo velmi pravděpodobné, že se s ním potká, ale Armin ho zastavil.
"Musíš být promrzlý, nechceš zůstat alespoň na čaj?" zeptal se ho Armin.
"Spěchám domů-"
"A navíc ti musím poděkovat, že jsi ji dotáhl až sem v téhle zimě." pokračoval Armin. Levi si povzdechl a vešel dovnitř, co jiného mu zbývalo. Do té zimy se mu nechtělo a navíc, proč si nedát čaj zadarmo, že jo? Pomohl ještě Arminovi odnést Mikasu do jejího pokoje, pak se spolu uvelebili v obýváku.
"Omlouvám se zaní, vždycky se chovala, jako naše matka. Psychiatr řekl, že je až přehnaně starostlivá a z toho chytá depky. Možná jsi jí řekl něco, co jí naštvalo, nebo vystrašilo." řekl Armin a donesl mu čaj.
"No..." zapřemýšlel Levi. Nechtěl mu to říct narovinu, jak by asi reagoval, jako by nestačilo, že se už jeden člověk v tomhle domě zbláznil. "Mikasa za mnou přišla ohledně... Erenova doučování. Já Erena doučuju látku, kterou nechápe, sám mě o to požádal. Mikasa řekla, že si s tím nemusím dělat starosti, ale já jsem trval na svém a řekl, že mi to nevadí, že Erena rád doučuju. Možná, že to pochopila tak, že jí Eren už nepotřebuje." lhal.
"Aha... Eren se nezmínil, že ho někdo doučuje. Je sice pravda, že ve všem plave, ale mohl klidně říct mě, abych ho doučoval." řekl Armin a upil z hrnku. "Nicméně, jsem rád, že má Eren nějakého kamaráda kromě mě a Mikasy. Víš, že tě obdivuje?"
"Oh, vážně? Ne, nevěděl, to jsem poctěn, že smím doučovat někoho, kdo mě má rád." Armin se na něj podíval trochu nechápavým pohledem. "Nemyslím to, jako romanticky, ale přesně, jak jsi říkal, obdivuje mě." opravil se Levi.
"Armine, s kým si to poví-" došel Eren. Zasekl se v půli slova, když uslyšel Leviho hlas. Schoval se za roh a doufal, že si ho nevšimnou.
"Haha! Promiň, na chvíli jsem to nechápal." omluvil se Armin. "Chutná ti ten čaj? Ještě ses nanapil." dodal Armin.
"Jenom, čekám, až trochu vychladne, není to tak, že by mi nechutnal nebo něco takového."
Lháři, když už máš před sebou čaj, tak jenom černý, jinak piješ kafe. řekl si v duchu Eren.
"Ah tak. Eren o tobě ví první poslední, ale chtěl bych se ujistit, že je to pravda, teda jestli ti to nevadí." usmál se Eren.
"Ne, nevadí, jen se ptej."
Lháři, nenávidíš tyhle druhy konverzací.
"Takže... den tvého narození je dvacátého-druhého prosince."
Dvacátého-pátého, ty pako, a neptej se ho, nemá to rád, stejně se z toho nějak vymluví.
"Ne, narodil jsem se dvacátého-pátého." opravil ho Levi a upil si z hrnku.
"Aha, promiň." omluvil se blonďák.
"V pohodě, nemusíš se mě ptát, pokud nechceš." řekl Levi. Doufal, že se ho už ptát nebude.
Vidíš? Vykrucuje se z toho. Na to, abys s ním mohl mluvit, ho musíš znát o dost líp! nadával Arminovi v duchu.
"Jo, ani už nevím, na co bych se měl ptát." zasmál se. "Ale jsem opravdu rád, že máš s Erenm tu trpělivost ho doučovat, víš, někdy je... hm..."
"Tvrdohlavý?" doplnil ho černovlásek.
Eren pomalu pěnil. Doučování? Zase lže!
"Jo přesně."
"Nevadí mi to. Víš, nemám rád, když jsou mi lidi nablízku, když se se mnou chtějí sblížit, ale on... vyvolává ve mně divný pocit, jako bych chtěl, aby byl můj přítel. Od doby, co jsem přestoupil na jinou školu, nemám kamarády, ale s ním bych vydržel klidně i celé dny v kuse." vyzpovídal se a upil. Armin zůstal hledět, stejně, jako Eren stále schovaný za rohem. Je možné, že k němu Levi něco cítí?
"Takže jsi v podstatě samotář." Levi vyprskl horkou tekutinu, když uslyšel poslední slovo a zakuckal se. "Je ti něco?" zeptal se ho hned starostlivě Armin.
"Ne, jen... mě zaskočilo to slovo, samotář, protože jsem si něco uvědomil. Doma... mám kočku, která na mě čeká a... je tam úplně sama, proto musím jít, nezlob se." odložil hrnek a s doprovodem ke dveřím odešel.
"Erene, jak dlouho tam jsi?" všiml si ho Armin, jakmile se otočil. Brunet seděl na schodech se schovanou hlavou v kolenech.
"Dost na to, abych něco pochopil..."




Tak ten konec je skvělý
opravdu se těším na další díl
a ehm.. nevím, jak ostatním, ale mě to vůbec nevadí, že se věnuješ téhle povídce
protože ji mám ze všech nejradši... ach... Eren a Levi jsou prostě skvělí
:3 (snad to pokračování ostatních povídek nebude moc dlouhé
)