Další díííl! :D Odpusťe mi chyby, psala jsem to na mobilu :D

Mikasa se probudila. Že by se jí to jen zdálo? Byla stále oblečená v bundě, nemohlo se jí to jenom zdát. Takže... je pravda, že Levi a Eren spolu chodí? Stále tomu nevěřila, protože vědela, jaký lhář Levi je.
Do pokoje vešel Armin.
"Už jsi vzhůru? Neuvěříš, kdo tu před pěti minutami byl." řekl nadšeně blonďák. Mikasa si jen povzdechla, jako by ji to nezajímalo. "Dám ti nápovědu: je malý, chodí do třídy o ročník výš a Eren ho zbožňuje. Teda doufám, že ho pořád zbožňuje." Mikase se zúžily zorničky.
"Levi... Levi tu byl?!" zeptala se, spíše zakřičela.
"Jo, ale pak odešel, prý na něj doma čeká kočka." Armin vypadal zamýšleně.
"Ale Eren se pak choval divně."
"Jak divně?!" ptala se ho dál.
"No, prý poslouchal náš rozhovor a pak si něco uvědomil... oblékl se a šel někam ven." Mikasa se na něj podívala s trochou výhrůžky v očích.
"A to jsi ho nezastavil?! Vždyť už je skoro tma!"
"Já jsem se vážně snažil, ale on si nedal říct!" bránil se Armin.
"Sakra,do všeho se vrhá po hlavě. Ale myslím, že to pto tentokrát překousnu." povzdechla si a usmála.
"Ty snad víš, kam šel? Vypadal celkem naštvaně a rozhodnutě.
"Mám tušení, že vím, ale pro tentokrát to nechám na něm." vylezla z postele. Byla ráda, že má Eren někoho, koho má rád, jen jí vadilo, že je to zrovna Levi. Ale srdci neporučíš.
Vytahal si límec až pod nos, jaká mu byla zima. Ruce měl schované v rukávech. Bylo teprve zářía už začalo tak mrznout. Konečně došel k vysokému domu, kde bydlel Levi.
Černovlásek ještě sbíral fotky poházené po zemi. Jedna chyběla. Hledal ji snad všude, ale jako by měla nohy a utekla pryč. Leviho od práce vyrušil zvonek. Zvedl se a otevřel. Než stačil zaregistrovat, kdo v nich stál, přiletěla mu jedna rána, až spadl na zem.
"Ere-" nedořekl, protože dostal další. Brunet se na něj obkročmo posadil a mlátil ho pěstmi. Levimu už po čele tekl pramínek krve.
"Přestaň lhát! Přestaň už konečně lhát a přiznej se!" křičel a stále ho bil. Najednou mu Levi ruku chytil, protože viděl Erenovy třpytící se slzy.
"Erene... to stačí." stěží se posadil a objal ho. "K čemu se mám přiznat?"
Eren zabořil hlavu do jeho ramena.
"Že jsem pro tebe důležitý... že mě chceš... že me miluješ..." zavzlykal a objal ho kolem krku. Levi pevně semkl rty k sobě. Něco takového nemůže přiznat. Ano, mohl by to říct, ale to už by nebyla
lež. Už nevěděl, co říct.
"Proč si to myslíš? Co když tě nemiluju?" zeptal se ho po chvíli mlčení.
"Protože... to je pravda. Jinak bys mě nenutil do TAKOVÝCH věcí. Nebo by ses vážně líbal s někým, jako jsem já?" podíval se mu do očí.
"A ty? Tímto ses mi sám přiznal, uvědomuješ si to?" Eren nechápal, kam tím Levi míří. "Ty ses dobrovolně nechal ode mě líbat. Když jsem ti řekl, ať mě políbíš sám, udělal jsi to, i když jsi mohl prostě jen odmítnout a odejít. Tak se tě ptám na to samé... Líbal by ses s někým, jako jsem já?" usmál se do těch uslzených očí. Eren se začervenal.
"A to je další věc! Přestaň mi odpovídat otázkou!" zakřičel znovu.
"Proč mi tohle všechno říkáš? Proč mě chceš tak moc změnit?" teď zase nechápal Levi.
"Protože s tebou chodím a ty se ke mně budeš chovat... prostě už nebudeš lhát! Nikdy! Nikomu! Je ti to jasný?!" pokáral ho. Levi na něj překvapeně koukal, jako by ho viděl poprvé v životě.
"Od kdy-"
"Říkám, že nemáš odpovídat otázkami!" výhružně vztyčil svůj prst.
"Ale-" začal Levi.
"Je to jasný?!" Eren se zamračil ještě víc.
Levi přemýšlel, co má říct. Neodpovědět na otázku otázkou bylo pro něj trochu složité.
"Jo, chápu to." řekl a podíval se na zem, jako potrestané malé dítě, i když potrestaný byl, ale dítě už dávno ne. "Odkdy... ses rozhodl se mnou chodit, a přitom mi nic neříct?" zeptal se opatrně. Popravdě, bál se, že na něj bude zase křičet.
"Od doby, cos na mě poprvé promluvil." řekl už klidnějším hlasem Eren a zase se začervenal. "Budeš pro mě chodit domů a budeme spolu chodit do školy i ze školy! A opovaž se mě někdy nepolíbit! Těch tvých povinností je víc, jen si teď nevzpomenu na všechny..."
Levi se musel usmát. Erenova roztomilost byla pomalu větší, než Tichý oceán - což platilo i o jeho rozhodování o věcech. Připadal si, jako manžel buzerovaný svou manželkou.
"Dobře, dobře, chápu to. Jaké budou tvoje povinnosti?" Levi ho zaskočil.
"O tom jsem nepřemýšlel..."
Levi vzal jeho tvář do dlaní a políbil.
"Stačí, když se mnou zůstaneš a budeš za mnou domů chodit každý den.
Do pokoje vešel Armin.
"Už jsi vzhůru? Neuvěříš, kdo tu před pěti minutami byl." řekl nadšeně blonďák. Mikasa si jen povzdechla, jako by ji to nezajímalo. "Dám ti nápovědu: je malý, chodí do třídy o ročník výš a Eren ho zbožňuje. Teda doufám, že ho pořád zbožňuje." Mikase se zúžily zorničky.
"Levi... Levi tu byl?!" zeptala se, spíše zakřičela.
"Jo, ale pak odešel, prý na něj doma čeká kočka." Armin vypadal zamýšleně.
"Ale Eren se pak choval divně."
"Jak divně?!" ptala se ho dál.
"No, prý poslouchal náš rozhovor a pak si něco uvědomil... oblékl se a šel někam ven." Mikasa se na něj podívala s trochou výhrůžky v očích.
"A to jsi ho nezastavil?! Vždyť už je skoro tma!"
"Já jsem se vážně snažil, ale on si nedal říct!" bránil se Armin.
"Sakra,do všeho se vrhá po hlavě. Ale myslím, že to pto tentokrát překousnu." povzdechla si a usmála.
"Ty snad víš, kam šel? Vypadal celkem naštvaně a rozhodnutě.
"Mám tušení, že vím, ale pro tentokrát to nechám na něm." vylezla z postele. Byla ráda, že má Eren někoho, koho má rád, jen jí vadilo, že je to zrovna Levi. Ale srdci neporučíš.
Vytahal si límec až pod nos, jaká mu byla zima. Ruce měl schované v rukávech. Bylo teprve zářía už začalo tak mrznout. Konečně došel k vysokému domu, kde bydlel Levi.
Černovlásek ještě sbíral fotky poházené po zemi. Jedna chyběla. Hledal ji snad všude, ale jako by měla nohy a utekla pryč. Leviho od práce vyrušil zvonek. Zvedl se a otevřel. Než stačil zaregistrovat, kdo v nich stál, přiletěla mu jedna rána, až spadl na zem.
"Ere-" nedořekl, protože dostal další. Brunet se na něj obkročmo posadil a mlátil ho pěstmi. Levimu už po čele tekl pramínek krve.
"Přestaň lhát! Přestaň už konečně lhát a přiznej se!" křičel a stále ho bil. Najednou mu Levi ruku chytil, protože viděl Erenovy třpytící se slzy.
"Erene... to stačí." stěží se posadil a objal ho. "K čemu se mám přiznat?"
Eren zabořil hlavu do jeho ramena.
"Že jsem pro tebe důležitý... že mě chceš... že me miluješ..." zavzlykal a objal ho kolem krku. Levi pevně semkl rty k sobě. Něco takového nemůže přiznat. Ano, mohl by to říct, ale to už by nebyla
lež. Už nevěděl, co říct.
"Proč si to myslíš? Co když tě nemiluju?" zeptal se ho po chvíli mlčení.
"Protože... to je pravda. Jinak bys mě nenutil do TAKOVÝCH věcí. Nebo by ses vážně líbal s někým, jako jsem já?" podíval se mu do očí.
"A ty? Tímto ses mi sám přiznal, uvědomuješ si to?" Eren nechápal, kam tím Levi míří. "Ty ses dobrovolně nechal ode mě líbat. Když jsem ti řekl, ať mě políbíš sám, udělal jsi to, i když jsi mohl prostě jen odmítnout a odejít. Tak se tě ptám na to samé... Líbal by ses s někým, jako jsem já?" usmál se do těch uslzených očí. Eren se začervenal.
"A to je další věc! Přestaň mi odpovídat otázkou!" zakřičel znovu.
"Proč mi tohle všechno říkáš? Proč mě chceš tak moc změnit?" teď zase nechápal Levi.
"Protože s tebou chodím a ty se ke mně budeš chovat... prostě už nebudeš lhát! Nikdy! Nikomu! Je ti to jasný?!" pokáral ho. Levi na něj překvapeně koukal, jako by ho viděl poprvé v životě.
"Od kdy-"
"Říkám, že nemáš odpovídat otázkami!" výhružně vztyčil svůj prst.
"Ale-" začal Levi.
"Je to jasný?!" Eren se zamračil ještě víc.
Levi přemýšlel, co má říct. Neodpovědět na otázku otázkou bylo pro něj trochu složité.
"Jo, chápu to." řekl a podíval se na zem, jako potrestané malé dítě, i když potrestaný byl, ale dítě už dávno ne. "Odkdy... ses rozhodl se mnou chodit, a přitom mi nic neříct?" zeptal se opatrně. Popravdě, bál se, že na něj bude zase křičet.
"Od doby, cos na mě poprvé promluvil." řekl už klidnějším hlasem Eren a zase se začervenal. "Budeš pro mě chodit domů a budeme spolu chodit do školy i ze školy! A opovaž se mě někdy nepolíbit! Těch tvých povinností je víc, jen si teď nevzpomenu na všechny..."
Levi se musel usmát. Erenova roztomilost byla pomalu větší, než Tichý oceán - což platilo i o jeho rozhodování o věcech. Připadal si, jako manžel buzerovaný svou manželkou.
"Dobře, dobře, chápu to. Jaké budou tvoje povinnosti?" Levi ho zaskočil.
"O tom jsem nepřemýšlel..."
Levi vzal jeho tvář do dlaní a políbil.
"Stačí, když se mnou zůstaneš a budeš za mnou domů chodit každý den.




Chyby tam skoro žádný nejsou
jenom překlepy, ale to se omlouvá, když je to psaný na mobilu
takže to je v poho
... ti dva jsou opravdu tak slaďoučcí
hlavně, jak se Eren rozhodl jen tak a nedal Levimu vědět?
jo ti dva jsou skvělí
už aby byl další díl 