close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

I've been losing you

17. prosince 2014 v 7:27 | Mincy-chan |  Shingeki no Kyojin
Na přání pro: momoi-san
Tak je tu ta slíbená povídka :D Je to jenom jednorázovka :)

Pár: Jean x Marco
Čeká vás: Shounen-ai; sadend
Typ: Jednorázovka

Nikdy jsem si tě nevážil, vždycky jsi si s tebou jen užil a nakonec odkopl jako prašivého psa. Ale ty ses ke mně nevracel prosit o odpuštění, i když jsem to měl být já, kdo by se měl omluvit a prosit na kolenech. Neuvědomil jsem si, co jsem ztratil, jak moc cenný jsi byl, jak mě tvoje ztráta ranila, a jak moc jsem tě miloval...

Přišel jsi jako obvykle ke mně domů, kde jsem já seděl u stolu a pročítal si časopis.
"Ahoj, Jeane," usmál ses na mě. Podíval jsem se na tebe a ty už jsi věděl, co nastane. Chytil jsem tě za zápětí a odvedl do ložnice. Podával ses mým tvrdým přírazům, ale i když tě to bolelo a chtěl jsi přestat, neřekl jsi ani slovo. Přírážel jsem do tebe víc, rád jsem drásal tu jemnou kůži pode mnou. Miloval jsem, když jsem tě naplnil svým spermatem, jenomže pak jsem udělal chybu; mezitím, co jsem se oblékal, jsem ti řekl: "Vypadni odtud." Muselo ti dojít, že to byl náš poslední společný prožitek, možná naposledy, co mě vidíš.
Z tvé tváře jsem poznal, jak moc tě to ranilo. Smutně jsi přikývl, oblékl se a odešel.
Postupem času jsi mi ale začal scházet. Nechtěl jsem si přiznat, že k tobě něco cítím, nemohl jsem. Říkal jsem si, že mi chybí jen sex s tebou, nic víc, ale to nebyla pravda. Chtěl jsem tě zpátky, malinko jsem cítil, že chci, abys byl po mém boku napořád.
Jednou jsem se rozhodl, že tě přivedu zpátky. Přišel jsem k tobě domů, kdes mi otevřel.
"Ahoj, co chceš?" zeptal ses s rukama na hrudníku.
"Tebe. Vím, že jsem udělal chybu, mrzí mě to, ale... chci tě zpátky," žadonil jsem. Bohužel jsem nebyl natolik odvážný, abych přiznal své city. Stejně kdybych ti je řekl, možná bys jim uvěřil, ale to byla hodně velká nepravděpodobnost.
"Ne, já se nevrátím, už nikdy s tebou nechci mít nic společného!" bouchl jsi dveřmi.
"Počkej!" snažil jsem se tě zastavit, ale nešlo to. "Marco, počkej, prosím!" zakřičel jsem a pěstmi bouchal do dveří. Nepomohlo to. Zůstal jsi uvnitř a já slyšel tvoje tiché vzlyky. Nezbývalo mi nic jiného, než odejít, tak jsem šel do hospody, kde jsem se opil pod obraz.
"Héj," někdo zatřásl mým ramenem. "vzbuď se a zavolej domů, aby pro tebe někdo přišel," řekl barman. Nebyl jsem schopný vytáhnout telefon, tak jsem jen nadiktoval tvoje číslo.
Jakmile ses objevil ve dveřích a uviděl mě, tvůj vztek rostl.
"Hele, hele, Marco, jo? Já ti to vysvětlím," potácel jsem se s tebou na autobus, protože jsi mě nechtěl vláčet.
"Jo, jo, zítra. Teď ne," odvětil jsi. "No tak, mi trochu pomož!"
Vzepřel jsem se a chvíli šel po svých, dokud jsme nedorazili na opuštěnou zastávku, kde jsem si sedl na lavečku, spíš jsem sebou jen tak hodil.
Přijel autobus, takže jsem byl nucený zase vstát. Když jsem tě viděl, jak platíš jízdenky, slíbil jsem si, že ti to potom nějak vynahradím. Nechal jsem tě sedět u okna, protože vím, že to máš rád. V tomto případě se to jevilo, jako že ti to bylo jedno, ale já jsem věděl, žes tam chtěl sedět.
"Hele," začal jsem opatrně. "Omlouvám se. Chci s tebou být a chci, abys byl ty se mnou. Nechci tě jako hračku, ale jko tebe," škytl jsem.
Očividně to na tebe zapůsobilo. Podíval ses na chvíli na mě, a pak zase z okna. Když jsem ztrácel naději, objevil se na tvé tváři mírný úsměv. Ten byl pro mě znamením, že tě můžu chytnout alespoň za ruku. Neucukl jsi, sevřel jsi ji pevněji.
"Marco," pošeptal jsem a chtěl tě políbit, ale když jsem byl od tebe jenom kousíček, z boční strany do nás narazil nějaký kamion nebo něco tak velkého a silného, už si to moc nepamatuju. Vzpomínám si, že když jsem se poprvé probudil, leželi jsme vedle sebe na sále, doktoři ti dávali masáž srdce a umělé dýchání. Měl jsem otupené smysly, nevnímal jsem vlastní bolest.
"Je vzhůru!" řekl jeden z doktorů a starali se i o mě. Podíval jsem se zpátky na světlo a znovu usnul.
Probudil jsem se a první, co jsem uviděl byly bílé zdi nemocnice. Rozhlédl jsem se kolem sebe, i když mě celé tělo bolelo, musel jsem otočit hlavu, protože jsem si byl jistý, že vedle mě někdo leží, slyšel jsem pípat přístroje. Byls to ty. Vypadal jsi příšerně - měl jsi všude modřiny, krvavé šrámy i několik stehů. Vypadal jsi bez života. Uvědomil jsem si, že kdybych se neopil, nemuselo to takhle dopadnout, nemusel jsi být v komatu. Byla to moje vina.

Po několika dnech mě propustili z nemocnice. Každý den jsem za tebou chodil tě navštěvovat, strávil jsem u tebe hodně hodin, vlastně dokud mi sestřička neoznámila, že návštěvní hodiny končí. Každý den jsem doufal, že jenom cukneš prstem, nebo se sám nadechneš. Ale nic.
Jednou jsem zašel do květinářství, pro devět růží, protože jsi měl narozeniny. I kdybys o nich nevěděl, chtěl jsem ti je tam dát. Chtěl jsem odčinit všechno, co jsem ti kdy udělal.
S tou kyticí jsem přišel do nemocnice. Viděl jsem, jak z tvého pokoje odváží povlečení na vozíku. Jenom jsem se zamračil a přidal do kroku. Nechtěl jsem tomu uvěřit, nechtěl, ale byla to pravda. Umřel jsi.
"Promiňte, vy jste příbuzný?" zeptal se mě doktor. Otočil jsem se na něj a se snahou zadržet slzy jsem přikývl. "Marco Bott zemřel toto ráno. Jeho srdce selhalo, dělali jsme, co jsme mohli. Upřímnou soustrast," poklonil hlavou a odešel. Bolelo to víc, protože jsem ti tolik ublížil a tys mě nenáviděl. Nikdy jsme se nepolíbili, nikdy jsem tě nechytl za ruku, nebo tě pozval na večeři, jak to dělají ostatní páry. Nic z toho. Ty tři týdny, co jsem za tebou chodil, mě bolely. Už jenom pohled na tebe. Ale ty ses rozhodl to ukončit. Už ses vzdal života, prošel jsi tím bílým světlem... Ale já jsem věděl, že život jde dál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 momoi-san | 27. prosince 2014 v 12:53 | Reagovat

ty víš, jak mě rozbrečet T^T je to nádherná povídka, moc děkuju T^T

2 Karin | 20. června 2017 v 17:09 | Reagovat

krásné ale bulím. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama