close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Life is one big surprise 2

8. prosince 2014 v 5:52 | Mincy-chan |  Life is one big surprise
Druhý díl :D


Chodil jsem tam každý den, ale do zavíračky jsem tam zůstával jen v pátek a sobotu. Po měsíci a půl jsem měl peněz dost, ale věděl jsem, že oni mě potřebují. Devatenáctka, po té naší společné chvilce, chodil do práce asi čtyři dny, z nichž nebyl ani jednou na pokoji, pak přestal chodit úplně. Ptal jsem se všech, ale nikdo o něm nic nevěděl. Zrovna byla neděle a já už v osm šel domů, protože jsem se připravoval na test. Doma jsem sedl ke stolu a začal dělat domácí úkoly, když
někdo zazvonil. Kdo by to kohl být? Sousedi? Otevřel jsem dveře a vydechl překvapením. Stál tam devatenáctka v černé bundě s kožíškem, hlavou sklopenou a pohledem na mě.

"Můžu dál?" zeptal se.
"J-jistě!" zakoktal jsem se a pustil ho dovnitř. "Promiň, ještě jsem si nestihl vybalit některé věci z krabic, tak tu mám trochu bordel." rychle jsem trochu uklidil, aby si měl kam sednout.
"V pořádku." řekl nezaujatě a sundal si bundu.
"Tak, co tě sem dovedlo?" zeptal jsem se opatrně.
"Jsem těhotný." pronesl a propaloval mě pohledem.
Na chvíli jsem přestal dýchat.
"Páni, tak to ti gratuluju." usmál jsem se.
"Jo. Víš, vyhodili mě z klubu a já právě nemám peníze, tak jsem si pomyslel, že jsi moje poslední naděje." trochu se začervenal a podíval do země. "Popravdě, nemám ani byt." zesmutněl. Bylo na něm znát, že je pro něj to dítě důležité.
"Klidně tu můžeš bydlet." usmál jsem se na něj a chytil ho za ruku.
"Vážně?" zazářilo mu v očích. "Děkuju ti!" objal mě. Jeho stisk říkal, že mi je opravdu vděčný.
"Nechci se moc vyptávat, ale ty nemáš přítele? Nebo spíš, kde je jeho otec?" zeptal jsem se.
"Emm... byl jsem pro něj jen hračka, nic víc. Pak, jak se dozvěděl, že čekám dítě, okamžitě mě odkopnul." vysvětlil mi. Hulvát, bylo jediné slovo, které mě napadlo, ale i tak bylo příliš slabé.
"Můžeš tu zůstat, jak dlouho chceš. Slibuju, žebse o vás oba postarám."

A takhle jsem ním začal bydlet. Nebylo lehké táhnout domácnost sám. Izayu - jak jsem později dozvěděl jeho jméno - nikde nechtěli zaměstnat, a samozřejmě, že to bylo kvůli tomu dítěti. Proto, když přišel domů, nadával, že ho ten malý parchant jednou zabije.
"Nemluv tak! Jednou je to tvoje dítě, tak o něm nesmíš takhle mluvit!" osopil jsem se na něj. Moc dobře jsem věděl, jaké má změny nálad, ale nejčastěji byl mrzutý a pak mluvil takhle hnusně.
"Kdybych tím neohrožoval sebe, klidně bych ho zabil!" křikl na mě. Vstal jsem a zatřásl s ním.
"Uvědomuješ si, co říkáš?! Chtěl bys zabít vlastní dítě?!" křičel jsem na něj. Nemohl jsem dovolit, aby o něm takhle mluvil. Izaya mě objal a řekl, že ho to mrzí. Utěšoval jsem ho, aby přestal brečet a odnesl ho do postele.

Spali jsme společně, protože na druhou postel nemáme dostatek peněz a navíc Izaya potřeboval mít někoho nablízku. Od doby, co jsme spolu spali poprvé (jenom v posteli vedle sebe) pochopil jsem, že potřebuje i mou lásku, i kdyby to znamenalo jen objetí. Nic jsem k němu necítil, to vím jistě, ale občas, když spolu spíme, cítím, jak se mě dotýká, touží po sexu. Ze spaní se kolem mě omotává nohama a tlačí svou erekci na tu mou. Neříkám, že mě to nevzrušovalo, ale nemohl jsem dopustit, aby kvůli tomu potratil. Nevěděl jsem nic o sexu v těhotenství, proto jsem to raději neriskoval.
Jednou, to mi odpadla hodina, tak jsem skončil dřív, jsem si šel koupit nějakou knihu. U pokladny jsem se zeptal, jestli nemají něco o těhotenství. Prodavačka byla velmi milá a prodala mi tu nejlepší knihu, kterou mi doporučila. Prý ji sama měla, když byla těhotná, a že v ní je první poslední, co bych potřeboval vědět. Poděkoval jsem a šel domů. Cestou na tramvaj, a vlastně i v tramvaji, jsem si ji pročítal. Hodně lidí se na mě dívalo, ale já jsem to nijak neřešil.
Trvalo mi, než jsem se dostal k tomu, co jsem potřeboval. Snad každý článek mě zaujal, takže jsem se k sexu dostal, až když jsem stál před panelákem, kde jsme společně s Izayou bydleli.
Už jsem zjistil, že nejrizikovější jsou první tři měsíce, takže by se sex měl úplně omezit. Izaya je teď skoro ve druhém, takže si budeme muset počkat další dva měsíce, pak už to bude bezpečné.
Schoval jsem knihu do tašky a došel domů.
"Co děláš tak brzo doma?" řekl mrzutě. Seděl u stolu, na kterém si něco prohlížel. "Dneska jsem byl na kontrole." dodal. Tahle zpráva ve mě vyvolala zvědavost.
"Tak jak?" zeptal jsem se a pověsil bundu na věšák.
"Budou to dvojčata." oznámil. Ten ví, jak mě překvapit.
"Dvojčata? To jako dvě děcka naráz?" posadil jsem se k němu na zem a podíval se, co že to drží v ruce. Byly to fotky z ultrazvuku.
"A co jiného sis představoval pod slovem dvojčata?" zatvářil se jako bych byl idiot. Pravda, byla to trochu blbá otázka, ale vyčetl jsem to z knihy, musel jsem si to ověřit.
"Můžu...?" vzal jsem si jednu ze čtyř fotek a důkladně si je prohlédl.
Bylo to... jakýmsi způsobem kouzelné, až na jeden menší problém. "A kde ty děcka jsou?" ať jsem si fotku prohlížel, jak jsem chtěl, nenašel jsem nic, co by se podobalo dítěti.
"Seš natvrdlej? Tady toto jsou oni." ukázal mi dvě skvrny.
"To, co vypadá jako fazole?" musel jsem vypadat jako úplnej kretén.
"Áno, přesně to." povzdechl si a plácl se do čela. Když ji vrátil zpátky na zem, aby se mohl dál opírat, položil ji na mou. Mezi námi proběhla jiskra, která nám dávala jasně najevo, že se přitahujeme.
"Izayo..." pošeptal jsem a políbil ho. Izaya se hned nade mě vyhoupl a chytil po ušima. Už jen z jeho jediného pohybu jsem poznal, že to chce, že po tom tolik toužil a dál už to nevydrží.
Rukou mi rozepínal knoflíky, tak jsem ho odstrčil.
"To nemůžeme." vydechl jsem a odsunul se trochu dál.
"Už jsi to se mnou jednou dělal, tak proč? To jsem se ti tolik znechutil?" zamračil se na mě.
"To ne. Jenom... koupil jsem si ruhle knihu a dočetl se, že až do třetího měsíce bychom to neměli dělat, je to rizikový." vysvětlil jsem mu.
"Takže mám počkat ještě měsíc a něco? Shizu-chan, pojďme to dělat! Je jedno, že ti parchanti třeba chcípnou!" ten jeho znechucený výraz mě sral. Musel jsem to prostě udělat, musel jsem mu dát facku.
"Už nikdy takhle o nich nemluv! Oni za nic nemůžou!" rozkřičel jsem se na něj.
"Takže za to můžu já?! Říkáš, že za to můžu já?!" oplácel mi křik a postavil se.
"Ano! Ty a ten, co ti je udělal!" neudržel jsem se.
"Ty! Ty seš za ně zodpovědný! To tys mi je udělal!" zalezl do pokoje a bouchl dveřmi. Já? Takže otec... jsem já? Kvůli mě ho vyhodili z baru? Ty historka o tom, jak ho opustil přítel byla smýšlená! Někdy si říkám, jestli existuje něco, co mě u něj nepřekvapí...
"Izayo..." zaklepal jsem a vešel do pokoje.
"Jdi pryč..." vzlykl. Seděl schoulený na posteli s hlavou v kolenech.
"Proč jsi mi neřekl, že jsem otcem já?" posadil jsem se na okraj postele.
"To jsem měl říct: "Shizu-chan, čekám s tebou dítě, kterém jsi měsíc neměl ani tušení! Jdem to oslavit!"

"Ale něco jsi říct měl." napomenu ho. Utřel si slzu a smutně se zadíval do peřiny.
"Ani nevíš, jak moc to chci." opřel se mi hlavou o rameno. "Ale jestli to ohrozí ty dva, tak to raději vydržím i celejch devět měsíců."
"Teď to říkáš kvůli mě, že jo?" pousmál jsem se.
"Jo. Neřekl jsem ti to, protože jsem se bál, že bys mě opravdu opustil. Ale spletl jsem se. V domnění, že mě přítel opravdu vyhodil jsi nás přijal mezi sebe. Děkuju..." pošeptal a objal mě.
"Neděkuj, jsme rodina, to je povinnost." usmál jsem se a pevně ho stiskl k sobě. To bylo poprvé, co jsem od něj slyšel něco jiného než sarkasmus.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dark night | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 8:10 | Reagovat

Naprosto boží :D Chci další dííl :)

2 ŠIŠI-CHAN | Web | 19. prosince 2014 v 23:42 | Reagovat

Sakra, ja s tebou dokonale súhlasím :D Je to super, už aby to bolo :D

3 Bang! | 9. února 2015 v 20:42 | Reagovat

"Tak jak?" zeptal jsem se a pověsil bundu na věšák.
"Budou to dvojčata." oznámil. Ten ví, jak mě překvapit.
"Dvojčata? To jako dvě děcka naráz?" posadil jsem se k němu na zem a podíval se, co že to drží v ruce. Byly to fotky z ultrazvuku.
"A co jiného sis představoval pod slovem dvojčata?" zatvářil se jako bych byl idiot. Pravda, byla to trochu blbá otázka, ale vyčetl jsem to z knihy, musel jsem si to ověřit. :-D  :-D  :-D
Je to strašně vipné :D I když občas se tam možná až moc střídají vážné a komické části :P Ale jinak super :3

4 Nekra | 14. listopadu 2015 v 9:13 | Reagovat

Co je to prosím tě za svět, že tam může být těhotnej kluk/chlap? To je nějaký moderní fantasy? Nebo Izaya má nějaký ženský prvky, jako třeba, že je přeoperovanej FtM s nefunkční sterilizací? Anebo je to jen "realizace" ženského přání, aby to bylo fér a mohli být těhotní i kluci/chlapi?
Mám za to, že v reálném světě kluci/chlapi být těhotní nemůžou. Takže mne zajímá, co je to za svět.

Už sám název "připravuje" na různé šoky a zvraty, ale jsem názoru, že každý normální svět funguje konzistentně a má nějaká pravidla (byť ne nutně stejná, jako ten reálný), normální svět není šílený chaos.

Jinak Izaya je můj člověk, naprosto chápu, že když nechce dítě nebo bejt těhotnej, tak ty zárodky v něm jsou hnusní parchanti a chce se jich zbavit. Fandím mu! Sice jestli věděl, že může otěhotnět, tak od něj nebylo zodpovědný nechat se ojet bez kondomu, ale těhotenství je hrozně krutý trest :(.

O dvojčatech si myslím, že jsou fajn, ale stejně už musejí být starší (5+). Jo a Shizuovi se to kecá, když ty zárodky nemá v sobě on. I když jestli děti chce, tak pro něj by to bylo asi snazší.
Chudák Izaya :(, tenhle (v povídce) svět je tak krutý!

5 kyoko-chan | 20. října 2016 v 0:13 | Reagovat

[4]: asi tak xD sice jsem videla jednu komedii kde byl tehotnej chlap ale byl to j2n pokus... fakt nwm xD ale je to super xDD

6 Karin | 17. června 2017 v 21:27 | Reagovat

Tak teď už víme kdo je otec. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama