close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Life is one big surprise 3

26. prosince 2014 v 17:15 | Merylyn |  Life is one big surprise
Po vánoční díl :D


Tenkrát jsem si myslel, že konečně změnil názor na naše děti. Bohužel jsem se mýlil. Nejvíc na ně nadával, když ráno zvracel, nemohl dělat nějakou oblíbenou činnost, nebo některé domácí práce, jako nošení prádla. Většina lidí by si řekla: "Super, nemusím to dělat!" ale on takový nebyl. Rozčilovalo ho, když jsem mu to zakázal já. A přesně tohle on nenávidí - když mu někdo rozkazuje. Vždycky si uraženě sedne a kouká na mě.
V knížce se psalo, že musí hodně odpočívat a už vůbec se nesmí tahat s těžkými věcmi, nebo sportovat. Izaya si myslel, že to přeháním, kdežto já se řídil jen podle knihy.
Navíc je skoro ve druhém měsíci a za týden už v něm bude.
"Hej, Shizu-chan, doneseš mi, prosím, ty sušenky, co jsem si koupil?" křikl na mě z ložnice.
"Chodit ještě můžeš, tak si je dones sám," odbyl jsem ho. Měl jsem dost úkolů a chtěl jsem si jít co nejdříve lehnout. Dneska jsem volal do klubu, že nepřijdu, ale o víkendu si to odmakám.
"Přece se nesmím namáhat, ne?" tímhle mi vyprovokoval. Vztekle jsem položil propisku a přišel za ním do pokoje, kde si pročítal knihu (tu, kterou jsem koupil). Vzal jsem ho do náruče a i přes jeho protesty jsem ho nesl do kuchyně, kde si ze stolu vzal ty svoje sušeny.
"Spokojenej?" zavrčel jsem a odnesl ho zase zpátky.
"Více než to, Shizu-chan," zašklebil se na mě. Chtěl jsem se vrátit k učení, ale Izaya mě zatahal za triko a pohybem ruky mi naznačil, abych si něco v té knize přečetl. Povzdechl jsem si, sehl se a přečetl si, na co Izaya ukazoval.
"Píše se tu, že porodní bolesti trvají víc jak čtyřiadvacet hodin," řekl mi a zakousl se do kakaové sušenky.
Jeho výraz byl lhostejný, nezměnil se.
"Co, bojíš se?" zeptal jsem se ho s úšklebkem.
"Jsem na bolest zvyklý, to není to, co mi dělá starosti..." hlasitě polkl.
"Tak čeho se bojíš?" pozvedl jsem obočí.
"Smrti..." pošeptal a já jsem mohl v jeho očích vidět strach. "Píše se tu, že při porodu můžu zemřít, a u dvojčat je větší šance na smrt," pronesl polohlasem. V očích už neměl strach, ale něco daleko horšího - vyrovnanost se smrtí.
Jakoby byl smířený s tím, že umře.
"Neumřeš," podíval se na mě s otazníkem. "Kdo se by se pak staral o nás tři?" pousmál jsem se. Izaya udělal totéž.
"Máš pravdu, takový nemehlo ani neví, jak se k děcku chovat." poznamenal s úšklebkem.
Když se znovu zakousl do sušenky, něco mi došlo. Vždyť budeme mít spolu děcka! To s ním musím zůstat na celý život! Až teď mi došlo, že zůstanu po zbytek života s člověkem, kterého nemiluju!
Připadal jsem si hloupě.
"Mu-musím se jít učit," oznámil jsem a odešel. Jsem si jistej, že toho nebudu později litovat?
"Shizu-chan! Doneseš mi čaj?" ozval se Izaya.
Povzdechl jsem si, ale nijak jsem neodpověděl a usedl za stůl. "Shizu-chan?!" zkoušel mě volat znovu. Není bez nohou, tak ať si dojde do kuchyně sám. Je to deset metrů, ani ne.
Prošel naštvaně kolem mě. Musel jsem se pochválit, přiměl jsem ho zvednout tu jeho línou prdel a obsloužit se. Celým bytem provoněl čaj.
"Uděláš i mě, prosím?" poprosil jsem ho, aniž bych zvedl hlavu od knih.
"Na hrubý pytel hrubá záplata, Shizu-chan. Udělej si ho sám," oznámil mi uraženě.
"Donesl jsem tě k sušenkám," pousmál jsem se pro sebe.
Izaya něco zamumlal a začal dělat čaj i mně.
Po minutce si sedl ke mně i se dvěma hrnky čaje. Celou tu dobu se díval do mých knížek a přitom popíjel čaj.
Uběhla hodina a on usnul na stole. Ani jsem si nevšiml, kdy si lehl. Měl jsem úkoly hotové, takže jsem ho mohl přenést a lehnout si k němu. Přivinul jsem si ho k sobě do náruče. Zavřel jsem oči a prsty přejížděl po jeho tělo. Ruka jela od zad pěkně dolů, kolem boků na jeho bříško. Cítil jsem, že je větší. Ne o mnoho, ale kdybych to měl popsat... směrem od podbřišku bylo... kulatější. Usmál jsem se při pomyšlení, kdyby to byly jen tukové zásoby. Jenomže Izaya nepřibírá. I když má teď mlsný jazýček a skoro pořád jí jenom sladkosti, nepřibere ani gram.
Podíval jsem se na jeho havraní vlasy. V tu chvíli se ve mně zlomilo. Jenom jsem se na něj podíval a cítil jsem se jinak. Přicházelo to z břicha do celého těla. Nebylo mi špatně, jen jsem se cítil strašně lehký, tělo mi hořelo a v hlavě jsem neměl nic.
Co je to za pocit? Nechtěl jsem si přiznat, že jsem se do Izayi... Nenene, to není možné. Já a on? Ani se k sobě nehodíme. Počkat- jak mužů tohle říct, když se mnou čeká potomstvo?
Snažil jsem se zahnat všechny tyto myšlenky a usnout, což se mi podařilo až pozdě v noci.
Když jsem otevřel oči, Izaya měl přeze měl přehozenou nohu. Podíval jsem se k oknu. Zamračil jsem se a podíval na mobil. Sakra! Zaklel jsem a běžel se převléct a sbalit si věci. Zrovna dnes nemůžu zaspat! Mám prezentaci! Naneštěstí zvonilo za necelých patnáct minut a cesta tam trvala nějakých deset. Sakra, budu to muset vzít tramvajkou. Sice je drahá, ale teď je to nutný.
"Shizu-chan, co děje?" Izaya si promnul oči a vyšel z pokoje. V tom spěchu jsem nevnímal, co dělám.
"Vrátím se jako obvykle," políbil jsem ho na čelo a rychle vyběhl z bytu. Myšlenka, že jsem ho políbil na čelo, se rychle ztratila.
Tramvajku jsem stihl jen tak tak.
Když jsem přiběhl do školy zrovna zvonilo na první hodinu. Nachystal jsem si věci a rovnou si stoupl před tabuli. Profesor přišel o pár minutek později, ale já jsem byl dokonale připraven.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vicky | Web | 26. prosince 2014 v 17:24 | Reagovat

super :) pekný blog ;-)

2 Mincy-chan | 30. prosince 2014 v 3:14 | Reagovat

Opravdu si toho cením  :)) Děkujeme

3 Market | 31. prosince 2014 v 22:38 | Reagovat

Moc krásný. Nečekala jsem něco takového, ale mile mě to překvapilo :-) Moc se těším na pokračování :-)

4 momoi-chan | 31. prosince 2014 v 23:21 | Reagovat

kdy bude pokračování? :-D

5 Mana-chan | E-mail | Web | 2. ledna 2015 v 0:09 | Reagovat

Skvělá povídka, moc hezky píšeš :D těším se na další dílek

6 Miko | Web | 14. ledna 2015 v 20:03 | Reagovat

Prostě skvělé! Prosím o další díl :D

7 Bang! | 9. února 2015 v 21:17 | Reagovat

joho, je tam láska :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama