close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Kvůli tobě budu třeba i lhát 11 - Konec

8. ledna 2015 v 16:30 | Merylyn |  Kvůli tobě budu třeba i lhát
Než mě zabijete za ten konec (hádám, že si teď několik z vás řeklo: "Takže někdo z nich umře, to číst raději nebudu..."), chci vám říct, že MOŽNÁ napíšu pokračování :D
Zítra v 15 hodin se můžete těšit na první díl SasuNaru :)
PS pro Anabet: Pokud si to přečteš, nemáš žádné právo mě zabít! :DDD


To bylo poprvé, co Eren spal u Leviho. Od té doby u něj spal každou noc. Domů si přišel jen pro věci do školy. Po dvou týdnech už měl Eren všechny věci u Leviho a domů chodil jen na návštěvu.

"Jsem doma!" zakřičel Eren a s úsměvem přišel do obýváku. "Hádej, co jsem-" zaskočila ho Mikasina přítomnost. Tázavě se podíval na Leviho, který seděl na gauči se založenýma rukama. Levi se zvedl a odešel do ložnice, na Erena se ani nepodíval.
"Erene, měl bys něco vědět." začala Mikasa a na chvíli se odmlčela.
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad, ale budiž." řekl Levi, který přišel s plechovou krabicí.
"Chceš jí ukázat moje fotky?" Erena to trochu vyděsilo.
Levi ji otevřel, oddělal fotky a pod plechovým plátem byly schované další, ale těch bylo dvakrát míň.
"Až já nebo Mikasa budeme plnoletí, máme právo tě adoptovat. Jenomže my jsme dvojčata, takže-"
"Vy jste sourozenci?!" vyjekl Eren, až se postavil.
Levi si povzdechl a pokračoval.
"Takže se musíš rozhodnout sám, s kým budeš bydlet."

"Počkat, co?" zeptal se vyjeveně Eren.

"Ah. Když ti byly tři roky, umřeli ti rodiče, takže tě naši adoptovali. To si nemůžeš pamatovat. Jenomže, pak umřeli i naši, a abys ty nemusel do děcáku, musel jsi bydlet s jedním z nás. Dohodli jsme se, že budeš prozatím s Mikasou. Ale teď, když jsme dospěli, tě jeden z nás adoptuje." vysvětlil Levi.
"Chci být s Levim." usmál se Eren na Mikasu. "Vím, že s tebou a Arminem trávím málo času, ale... snad mě chápeš," chytl Leviho za ruku a propletl jejich prsty.
Levi se pousmál, když se podíval na fotky z dětství, které byly schované pod dnem plechové krabice. Všechny fotky byli z dob, kdy byli malí - Eren, Levi a Mikasa. Vzal jednu do ruky. Bylo to v den, kdy měl Levi narozeniny a odmítal sfouknout svíčky, prý je to moc dětinské, tak nechal Erena, aby je sfoukl za něj. Takže na fotce stál Levi s neutrálním výrazem, Mikasa opodál a Eren, jak sfoukává všechny svíčky.
"Bude lepší, když zůstaneš s Mikasou a Arminem," pronesl Levi a dal všechny fotky zpátky do krabice.
"Co? Proč?!" Eren čekal, že se o něj bude Mikasa s Levim bít, ne, že se ho vzdá dobrovolně. "Ty mě nechceš?!"
Levi podal krabici Mikase.
"Tady jsou všechny vzpomínky. Neztrať to."
Eren tomu nechtěl, ani nemohl uvěřit. Vzdal se ho? Jen tak?
"Neodpověděl jsi mi! Proč chceš, abych bydlel s nimi?!" křičel na něj.
"Uklidni se, Erene." pronesl černovlásek klidně a pustil brunetovu ruku.
"Proč?! Nenávidíš mě?! Co jsem ti udělal?! To jsem pro tebe taková přítěž?!"
"Ano seš! Už když jsi byl malý! Jsi jenom otravný a ufňukaný spratek!" rozčílil se Levi. Erenovi se spustily slzy. Nikdy neviděl Leviho takhle křičet, vlastně ho neviděl nikdy křičet. Levi byl vždycky kliďas, tak proč? To opravdu Erena nenávidí?
"Levi...!" napomenula ho Mikasa přes zuby.
"Do prdele!" zaklel Levi a zavřel se v pokoji. Nezapomněl pořádně bouchnout dveřmi.
"Levi..." Eren se sesunul na zem a dal se do pláče.
"Bude lepší, když budeš bydlet s námi." objala ho Mikasa.
"Co jsem mu udělal...? Proč mě nenávidí...?" vzlykal.

O něco později si Eren zase sbalil svoje věci.
"Ještě s ním musím něco vyřídit, jdi zatím domů." řekla Mikasa a šla za Levim, který stál zády k ní a díval se z okna. "Tos trochu přehnal, ne?" pozvedla obočí.
"Neměl jsem navybranou. Kdybych nekřičel, zůstal by tu." řekl Levi.
"Ale nemusel jsi říct tak hnusný věci."
Levi si povzdechl.
"Jo, přehnal jsem to, ale... myslel jsem na to, že už ho neuvidím. Prostě mi ujely nervy, ani jsem nevěděl, co říkám." chytl se za čelo a párkrát na něj jemně zabouchal pěstí na důkaz, jaký je to idiot.
Mikasa si povzdechla, přišla k němu a objala ho.
"Sice to říkám proti své vůli... budeš mi chybět." poslední větu zašeptala a odešla.

Eren otevřel oči a uviděl svůj starý pokoj. Už vedle něj nebyl ani náznak po tom, že by tam ležel Levi. Ani necítil jeho nepříjemnou vůni po čistících prostředcích.
Povzdechl si a šel dolů se nasnídat.
"Dobré ráno, Erene!" pozdravil ho Armin.
"Dobré." řekl Eren a přisedl si ke stolu.
"Jak to zvládáš?" zeptala se Mikasa opatrně a nalila mu čaj.
"Jak myslíš?" opáčil jí Eren nepřátelsky.
"To je pravda, vzdát se nadobro osoby, kterou miluješ, je hodně těžký." přidal se do rozhovoru Armin.
"Hn. Stejně ho zase uvidím ve škole, to bude to nejtěžší."
"Neuvidíš, už od něj budeš mít klid." usmál se Armin.
"Armine!" napomenula ho Mikasa.
"Co?" Erena jeho chování zaskočilo. Mluví, jakoby ho nikdy neměl vidět. "Jak-jak jsi to myslel?"
"Tys mu to neřekla celý?" podíval se na Mikasu. "Tak já vás nechám osamotě." vzal si svůj talíř a hrnek s čajem a odešel.
Eren se nechápavě podíval na Mikasu.
"Levi ti to nedořekl, zřejmě nechtěl, abys to věděl." začala. "Když se nastěhuješ k jednomu z nás, toho druhého adoptuje rodina, která bydlí v Paříži. Takže..."
"Takže odlítá do Paříže?! Co je to za spravedlnost?! To se mám jednoho z vás vzdát?! Proč si musím vybírat?!" vyjekl brunet a běžel do svého pokoje se obléct, hned na to vyběhl z domu.
Doběhl do Leviho bytu, ale bylo zamčeno. Horečně klepal, ale nikdo neotvíral. Konečně se ten klíč od Leviho bytu hodil.
Odemčel dveře, ale spatřil jen prázdnou místnost. Vše zůstalo při starým, ale některé věci chyběly, jako fotky, sušáky nebyly přeplněné prádlem a stály složené a opřené o zeď.všechny klíče byly pryč.
"Ne..." vydechl Eren a běžel pryč. Nemohl uvěřit, jak se za jeden den mohl tak rychle sbalit. Vyběhl ven a stopl si taxi.
Eren dorazil na letiště, kde hlásila tabulka, že letadlo do Paříže právě odletělo. Erena opustila všechna naděje. Podíval se na špičky svých bot a spustil slzy.
"Erene?"
Brunet se podíval po své pravici. Jeho oči se rozzářily štěstím. Musel se znovu podívat na tabulku. Z toho spěchu špatně pobral informace a on se podíval na řádek níž.
"Levi!" vyběhl proti němu a skočil mu do náruče, až oba spadli. "Ty seš takovej imbecil!"
"Proč jsi tu?"
"Nechtěl jsem, abys odletěl..." zavzlykal Eren. "Chci zůstat s tebou! Prosím!"
"Když zůstaneš se mnou, bude muset odletět Mikasa, to chceš?" zeptal se ho Levi a hluboce se mu zadíval do očí.
"To ne... proč nemůžu být s vámi oběma?"
"Erene..." chytil brunetovy tváře do dlaní a políbil ho. "I když budu někde v prdeli světa, nikdy tě nepřestanu mít rád." opřel si své čelo o to Erenovo.
Brunetkovi začalo bít srdce. To bylo poprvé, co Levi řekl, že k němu něco cítí.
"Přistálo letadlo z Moskvy do Paříže, prosíme cestující, aby odložili kufry..."
"Už musím jít." oznámil Levi, čímž ještě víc rozbrečel Erena.
"Ne, prosím, nikam nechoď." zabořil mu hlavu do hrudi. Levi zvedl sebe i Erena a táhl za sebou svůj kufr.
Eren jen přihlížel, jak odchází.
Díval se na místo, kde pře chvílí byl Levi, pak spustil ještě větší pláč.
"Erene!" zakřičela za ním Mikasa. Než k němu stačila doběhnout, Eren se snesl na kolena.
Objala ho a konějšila.
"Nebude tam navěky, jednou se vrátí." hladila ho po vlasech.
"Mikaso, ostatní na nás koukají, měli bychom jít." oznámil Armin.
Mikasa zvedla Erena a všichni tři vyšli ven, odkud viděli, jak Leviho letadlo se připravuje ke startu.
Brunetovi zapípal v kapse mobil.
Erene,nevím, jestli tě budu moct v Paříži nějak kontaktovat, tak jsem ti chtěl napsat poslední SMSku. Miluju tě.
Eren zůstal překvapeně stát.
"Miluje mě..." pošeptal a zadíval se na letadlo, které letělo opačným směrem od vycházejícího slunce.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sana-chan | E-mail | 8. ledna 2015 v 16:46 | Reagovat

NEEEE.....to nie,važne takýto koniec nie....ach :-(   ale musim uznať že si dobra ja som totiž už viac ako pol roka neplakala(!!važne!!)

2 ŠIŠI-CHAN | Web | 9. ledna 2015 v 14:28 | Reagovat

No tak to som teda nečakala *Ja ani neviem čo som čakala -_- * Ale vážne dúfam že nakoniec budú spolu :D

3 momoi-chan | 10. ledna 2015 v 0:32 | Reagovat

děláš si z nás pr..... srandu?! :D

4 Merylyn | Web | 10. ledna 2015 v 11:09 | Reagovat

[1]:[2]:[3]: Slibuju, že pokud budu mít nějaký nápad, tak napíšu druhou sérošku :D

5 Yuki | E-mail | Web | 13. ledna 2015 v 20:43 | Reagovat

Ehm... asi budu jediná, ale ať to čtu po kolikáté chci, tak nechápu nic ohledně Francie a už vůbec ne adopci -_- proč by ho měl jeden z nich adoptovat 8-O a proč by ten druhý měl letět do Francie? Asi mi dneska chybí mozek, anebo nevím :D budu ráda, když se někdo obětuje a vysvětlí mi proč, co a jak? :D

6 Miko | Web | 14. ledna 2015 v 19:56 | Reagovat

Nejsi jediná Yuki, taky to nechápu. :D Jinak moc hezké, ale moc prosím o druhou sérii :D

7 Merylyn | Web | 14. ledna 2015 v 20:37 | Reagovat

[6]: Popravdě to taky nechápu, ale stalo se to mému kamarádovi :)

8 Yuki | E-mail | Web | 15. ledna 2015 v 9:28 | Reagovat

[7]: Ahha, tak... to je blbý... :-( to by jsi měla chápat -_- no to je jedno.. a já myslela, že už chceš rychle konec... trochu to tak na mě působí... a kdyby to nebylo tak zmatený a nepůsobilo to tak na mě, tak by to bylo i dojemný :D

9 Bina | E-mail | 21. června 2015 v 0:45 | Reagovat

Proč!? Jak jsi mohla??? Doufám, že bude další série, jinak se z toho složím a TY mě máš na svědomí. *vrhá vražedné pohledy na svůj mobil* Miluju tuhle povídku, ale konec je tááák smutný *bulí jako želva*

10 Karin | 20. června 2017 v 19:04 | Reagovat

Krásné ale konec smutný. :-P  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama