Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Neumíš se prát 1

21. ledna 2015 v 9:31 | Merylyn protože Minnie má pořád nervy |  Neumíš se prát
Na přání pro: anonymku z asku :D

yeey, mám chřipku, takže alespoň chvilku se věnuju blogu :D Btw, tato povídka stojí za velký kulový, protože jsem ji psala s horečkou :D


Pár: Adam x Martin

Čeká vás: Yaoi

Typ: Kapitolovka




"Seš ale blbec," podotknul Adam, když viděl svého nejlepšího kámoše ležet na zemi krvácející z nosu. "Nemáš se prát."

"A co jiného mi zbývalo? Měl jsem jim raději dát svoji svačinu?" zašklebil se Martin a opatrně se postavil. Bolel ho celý člověk, jen díky o dva roky starší partě kluků.

"Alespoň se neper," zamračil se na něj Adam. "Vůbec to neumíš."

Martin si utřel krev a dal ruce v bok.

"Zopakuj to..." propaloval ho pohledem.

Adam se zasmál, jak mu krev začala zase stékat po rtech.

"Neumíš-se-prát," vyhláskoval mu to.

Martin se postavil do bojovné pozice.

"Tak se předveď ty!" vyhrožoval mu. Adam jen protočil očima a raději pokračoval v cestě.

"Není dobré vyzývat někoho, kdo chodí do sebeobrany," podotknul a tiše se zasmál.
"Radši už pojď, přijdeme pozdě."

Martin něco zamumlal, zvedl svou tašku a doběhl Adama.

"Proč se mnou nechceš bojovat?" zamračil se na svého kámoše.

"Mám k tomu dva důvody. Zaprvé, snadno bych tě přepral, a zadruhé," chytl ho za pas a přitáhl k sobě. "Byla by škoda toho tvýho ksichtu," podíval se na Martina posměvačně a přiblížil se k jeho obličeji.

"Tady ne..." pošeptal Martin, ale i přesto se nechal políbit. Nechodili spolu dlouho, sotva pár dní, ale to nestačilo, aby se nečervenal.

"Musíme jít..." pošeptal Adam a dal mu pusu na čelo. Ruku v ruce odcházeli do školy.

Adamovi bylo jedno, že si na ně ukazují prstem, ale Martinovi ne. Trápilo ho, že si z jeho přítele dělali srandu. Jejich škola se dělila na tři skupiny - ti, kteří je pomlouvali, těch byla většina. Ti, kteří si jich nevšímali a bylo jim to u prdele, a poslední byla jen parta holek. Nebyly nijak seskupené, bylo jich jen pár. Některé se jen usmály, když je potkali, ale pak tu byly dvě, co z nich dostávaly nosebleed před celou třídou - Martinova sestra a její kamarádka. Vlastně to byly ony dvě, co je daly dohromady, ale to začíná o něco dříve...

"Maaaartiiii...?" nakoukla do pokoje jeho sestra.

Martin se na ni krátce podíval, povzdechl si a raději se věnoval svým úkolům.

"Co?" zeptal se s nezájmem.

"No... víš... Je tu Adam, prý si přišel pro nějaké sešity," usmála se nevinně a do pokoje vstoupil vyšší mladý kluk.

Martin se otočil a podíval se na kamaráda.

"Čau, přišel jsem si pro zemák, zítra píšem," usmál se na něj Adam.

"Jo, promiň, ještě toho nemám moc dopsanýho, ale zemák... ten bych měl mít někde..." vstal od stolu a přehraboval se mezi učebnicemi. "Dej mi chviličku..."

"Jo, v pohodě," řekl Adam a rozhlížel se. Ještě u Martina nebyl, to spíš Martin chodil k Adamovi. "Pomůžu ti," nabídl se Adam.

*o půl hodiny později*

"Mám ho," pronesl Martin šťastně a podal ho Adamovi.

"Jo, dík. Tak zítra ve škole," Adam chytl za kliku, ale bylo zamčeno.

"Co?!" vyděsil se Martin a několikrát s klikou zacvakal. "Já ji zabiju..." zamračil se Martin.

"Ségra, co...?" odhadl Adam a Martin jenom přikývl. Nenáviděl svou sestru za to, jak je dávala dohromady. Prostě si nedokáže uvědomit, že nejsou gayové.

"Okamžitě odemči..." řekl klidně. Pomalu mu ale docházela trpělivost.

"Až se políbíte!" řekla Martinova sestra a se svou kamarádkou se zahihňaly. Kdyby tak Martin věděl o té schované kameře... Musely se pochválit, schovaly ji za květináč na skříni, takže ji nikdo nemohl najít.

"Říkám ti, že to neudělám!" naštval se Martin.

"Když ne ty, tak já jo," řekl Adam, chytl Martina kolem ramen a v zaklonění ho políbil. Martin šokem nemohl nic dělat. Když se znovu postavil na nohy nevěřícně se díval na svého nejlepšího kámoše. "Promiň," řekl Adam a odešel už odemčenými dveřmi.

Začal se cítit jinak. Začal toužit po něčem víc, než jen po polibku, ale zároveň si to nechtěl přiznat. V břiše měl miliony malých motýlků, tělo se mu chvělo a hořelo. V hlavě měl prázdno.

"Ehm... onii-chan?" začala opatrně jeho sestra a vplížila se do jeho pokoje pro kameru. Martin skoro ani nedýchal. Jeho sestra tušila, co se s ním stalo. Aniž by se ho stihla zeptat, oblékl se a vyrazil za Adamem.

"Stůj!" zakřičel na něj. "Vysvětli mi to! Proč jsi to udělal?!"

Adam se zastavil a s vážným výrazem v obličeji se otočil na Martina.

"Protože tě miluju. Už dlouho, nechtěl jsem pokazit naše přát-" byl umlčen ústy druhého.
"Tak... tak proč jsi to alespoň nezkusil?" zeptal se Martin se sklopenou hlavou. Adam se usmál a znovu ho políbil.

"Dnes si zopakujeme něco z kapitoly o ženě a muži. Chce být někdo vyzkoušen?" zeptal se profesor a poupravil si brýle na svém nose. Nikdo se nehlásil. "Dobrá tedy... Budu se ptát na stupidní otázky, na něž byste měli znát odpověď. Po jak dlouhé době se narodí dítě? Adame..."

"Po devíti měsícííích," odpověděl Adam znuděně a zaklonil hlavu. Debilní otázka... fakt debilní.

"Pane profesore, buzny ale nemůžou mít děti, tak jaktože to Adam ví?" podotknul jeden spolužák, čímž rozesmál skoro všechny ze třídy.

"Narozdíl od tebe jsem alespoň plodný," zašklebil se na něj Adam. Tímhle ho vytočil.

"To by stačilo," napomenul je profesor, ale oni si nedali říct.

"Smiř se s tím, že budu lepším otcem, než ty!"

"Těžko."

"Buzerante jeden přiteplenej! Ani nevíš, co to je užít si s někým!" nadával mu. Adam to bral s lehkou váhou, ale Martinovi docházela trpělivost. Nechtěl, aby byl Adam terčem útoku.

"Ano, jsem pořád panic, ale nechci nic uspěchat," pronesl klidně.

"Ubožáku."

Martin vstal a jednu mu vrazil.

"Možná jsme spolu ještě nespali, ale to neznamená, že jsi lepší než on! Má se mnou hodně trpělivosti! Není to žádný ubožák jako ty! Jediné, co umíš, je posmívání se těm, kteří milujou! A my dva se milujeme! Já ho miluju! On nespí s každým jako ty!" křičel na něj Martin. Třída zmlka, bylo slyšet jen Martinovo zrychlené dýchání a dopady kapek krve na podlahu. Adam ho zezadu objal.

"To stačí..." pošeptal.

"Kyaaaaaaaa...! Nejhezčí vyznání lásky!" zapištěly holky a vytáhly kapesníky.

"To opravdu bylo," usmál se profesor při zvonění na konec hodiny.

"To mě tak moc miluješ?" zeptal se trochu ironicky Adam a políbil ho na krk.

"Za- zapomeň na to! Jako bych nic neřekl!" zakoktal se Martin, sedl si do lavice a hlavu schoval do dlaní. "Jsem takovej idiot!"

"Jo, ale můj," usmál se Adam a dal mu pusu do vlasů.


------------------------------
Konina, co? :D Doufám, že se líbila, alespoň trochu. Víte... je těžké v tomhle stavu něco dobrého napsat :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 anonymka z asku | 23. ledna 2015 v 23:38 | Reagovat

Omg, omg, omg... rozdejchavam to tady a smeju se u toho:'DDDDDD protože si je o u toho představuju a prostě, omg!!:'DD úplně mega bozsky!! Poslala jsem to kamarádce, která na to se mnou čekala a obě se tomu hrozně smejeme a vyzadujeme nějaké pokračování :D fakt boží, jen tak dál :-D

2 Merylyn | Web | 24. ledna 2015 v 9:18 | Reagovat

[1]:  Mno... mně se ta povídka osobně nelíbí (ano, trpím nedostatkem sebedůvěry xD) ale pokud se líbila vám, tak jsem spokojená :D ale s tím pokráčkem nevím... pokud mi napíšeš nějaký námět, nebo alespoň to, co by se tam mohlo objevit... :DDD Momentálně nemám ani dostatek nápadů xD

3 Karin | 21. června 2017 v 18:25 | Reagovat

Mně se to líbilo. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama