V zajetí 1

26. ledna 2015 v 14:07 | nemocná Merylyn |  V zajetí
Poprvé ve svém (krátkém, hodně veselém, samotném) životě jsem napsala něco, co by se mělo podoba hororu, nebo něčemu na ten způsob. :D Nebuďte zlí a napište koment, že jste se alespoň trochu báli ;D Původně to měla být jednorázovka, ale Blog nebere nic, co má víc jak 40 000 znaků, so... :D
Ale to hlavní... Dneska má Anabet narozky!! YEEEEY!! :DDD Takže tato povídka je věnována tobě, zlato. :33 :D A jako dárek mě můžeš kritizovat tak, jak to dělám já tobě xDD

Pár: Sasuke x Naruto
Čeká vás: Yaoi, horor
Typ: Kapitolovka


Další mise pro tým sedm, jako vždycky sraz byl na mostě. Tentokrát ale nebyl Kakashi jediný, kdo přišel pozdě.
"A Naruto?" zeptal se Kakashi, když dorazil. Bylo zvláštní, že Naruto nepřišel, vždycky tam býval první. Že by nedostal zprávu? To není možné, vždyť mu ji Sasuke přinesl sám osobně.
"Jdu se po něm podívat," povzdechl si Uchiha a s rukama v kapsách se vydal k blonďákovu bytu.
Zaklepal, ale nikdo neotvíral. Spí?
"Naruto?" zavolal do tichého bytu. Bylo to zvláštní, všude bylo uklizeno, a přes dveře, které vedly do Narutova pokoje, byla přehozená deka. Sasuke ucítil divnou chakru vycházející z místnosti, kde ležel Naruto. "Naruto!" vykřikl a vtrhl do pokoje, do nějž nepronikalo žádné světlo. I na oknech byly deky. Pokoj byl ponořený ve tmě a blonďák ležel rozvalený na posteli.
Sasuke si povzdechl a praštil ho do hlavy.
"Co- co- co děláš?!" vyjekl Naru a ránu si hladil.
"Máme sraz, to nevíš? Mise," odvětil mu Sasuke a rozhlížel se po pokoji. "Jaktože máš tak uklizeno?" Neměl vůbec dobrý pocit, něco se muselo stát.
"Sraz? My máme misi?!" Naruto vytřeštil oči a začal se rychle oblékat. Triko, mikina, kalhoty, byl hotový. "Tak pojď, Sasuke, ještě přijdeme pozdě!" popoháněl Uchihu.
"Chtěl jsi říct později," opravil ho Sasuke. "Nezapomněl jsi na něco?"
Naruto párkrát zamrkal, že nechápe, pak praštil pěstí do dlaně a jako Sherlock Holmes prohlásil: "Nesnídal jsem!"
Sasuke se na něj díval jako na idiota, ale on jím vlastně byl. Natáhl před sebe ruku s čelenkou.
"Já jsem to věděl!" řekl uraženě Naru, vzal si ji a zavázal na čele. "Pojď, jdeme!" řekl nedočkavě a běžel napřed.
Sasu si dal ruce do kapes a šel v závěsu za ním. Co to s ním je? Chová se divně, nikdy by si čelenku nezapomněl, byla pro něj vším.
"Sakuro-chaaaan!" zavolal a zamával na růžovlasou dívku, která jen ohrnula nos a uraženě se s rukama na hrudi otočila zády.
"Yo, Naruto, kdes byl?" zeptal se Kakashi aniž by zvedl zrak od Icha-Icha.
"Byl jsem trochu unavený. Včera jsem hodně trénoval, víte?" zasmál se chytře, ale vyznělo to spíš idiotsky.
"Nebudeme se dál zdržovat, vyrážíme," prohlásil Kakashi a vyšli.
Sasuke celou dobu Naruta pozoroval. Nechoval se nijak zvlášťně, ale i přesto měl Sasuke divný pocit. Nemohl říct, že je to ten Naruto, kterého zná. Byl... jiný. Bylo v něm cosi tajemného, ale kyuubi to nebyl.
Naru vesele poskakoval a přitom si hvízdal. I když vypadal v pohodě, Sasuke poznal, že je jeho tělo unavené. Možná až příliš.
"Tak, mládeži. Začíná se stmívat, tak tu rozdělejte tábor, já se jdu podívat okolo," rozkázal Kakashi a byl v trapu.
"Já jdu pro větve na oheň," vymluvil se Sasuke a opustil Sakuru a Naruta. Musel zajít dál od tábora, protože padesát metrů od něj bylo jen spadané listí. Zašel hloub do lesa, kde už začaly jehličnaté stromy, a po zemi byly i větší větve. Začal tedy sbírat. Jeho činnost na chvíli zastavilo hejno ptáků, které se rozletělo do všech světových stran. Pak následoval výkřik.
"Sakura?" zamračil se Uchiha a podíval se směrem k táboru. Jashin, jenom zase viděla berušku, proto. pomyslel si Sasu a dál se věnoval svému přídělu práce. Pak ale následoval další křik, bolestný a plačtivý, jakoby ji někdo mučil. To už se mu zdálo podezřelé. Sebral, co nasbíral a utíkal k táboru. Sakura seděla zády k Sasukemu, pobrukovala si a vybalovala věci z batohu.
"Sakuro?" zeptal se opatrně Sasuke. Růžovláska se na něj podívala a usmála.
"Copak, Sasuke-kun?" zeptala se svým přeslazeným hlasem. Sasukemu se na ní něco nezdálo. I když se tak připitoměle usmívala, nebyla to ona.
"Kde je Naruto?" zeptal se úplně na něco jiného, než chtěl.
"Musel si odskočit," pípla a dál se věnovala vybalování.
Ale... ten křik... to musela být ona! řekl si Sasuke v duchu.
"Sasuke, tos toho moc nenasbíral..." nafoukl Naru tváře, když přišel. "No, tak tě vystřídám," založil ruce za hlavu, jak to měl ve zvyku a odešel do lesa. Jakmile byl z dohledu, Sasuke se obrátil na Sakuru.
"Křičela jsi, že jo?" pozvedl obočí a doufal v kladnou odpověď, ale Sakura se na něj dívala, jakoby spadl z višně. "Křičela jsi, dvakrát. Nemám pravdu?"
"Sasuke-kun... děje se něco? Jsi nějaký bledý," řekla ustaraně.
"Máš pravdu, děje, ale problém je, že nevím co," řekl Sasuke nervózně a snažil se zklidnit.
"Sakuro-chaaan! Sasukeeee! Pojďte sem!" zakřičel Naruto na své kamarády.
Sakra! zaklel Sasuke a vyrazil směrem, odkud se blonďák ozval, Sakura byla hned za ním. Zastavili se daleko od tábora a rozhlíželi se kolem, jestli blonďáka neuvidí.
"Naruto?!" zavolala Sakura.
"Sak... o... aan..." bylo slyšet z velké dálky. To se mu vzdalovali? To je blbost, šli pořád jedním směrem, už by na něj měli narazit, ale čím víc se přibližovali, tím víc se jim zdálo, že jsou dál a dál.
"Sasuke-kun... co je to...?" kníkla a přikrčila se. I Sasuke ucítil zvláštní chakru. Začali se cítit divně, těla měli těžká, špatně se jim dýchalo, srdce jim bila jako splašená. Něco se k nim blížilo. Něco velkého a temného, co toužilo snad po krvi. Bylo to rychlé, nejdříve jeho chakra byla cítit nalevo, pak vzadu. Tančilo to kolem nich.
Sasuke vytáhl kunai a aktivoval sharingan. Nic ale neviděl, bylo to k ničemu.
"Co to bylo?" vyhrkla ze sebe Sakura šeptem, div nebrečela. "Ten smích..."
"Smích? Já nic neslyšel," řekl Sasuke a nastražil uši. Skutečně. Nedaleko od nich se ozval tlumený dětský smích.
"...suke..." pošeptal dětský hlas a znovu se zasmál. "...ro-chan..." pravil dál.
Sasuke sykl bolestí, když mu kunai vypadl z ruky.
"Sasuke-kun, co je?!" zeptala se ustaraně Sakura.
"Neviditelný kunai nebo co," řekl Sasuke s pohledem na svou zraněnou dlaň.
"...oc... omoc... Pomoc!" hlas se rychle přibližoval, a když se zdálo, že už je úplně u nich...
"Kde jste byli?! Hledal jsem vás -tebayo," řekl Naruto s nafouklými tvářemi. Sasukemu a Sakuře poskočilo srdce leknutím. Byli asi čtyřicet metrů od tábora. Genjutsu? Nebo se to doopravdy stalo?
Sasuke se podíval na zem. Kunai už tam neležel. Ani na jeho ruce už nebyl škrábanec. Svůj zrak upřel na Naruta, který začal s rozděláváním ohně.
"Sasuke... kun...?" vydala ze sebe Sakura. Byla vystrašená stejně jako Uchiha, ale ten to na sobě nedával znát.
Podíval se na ni a přikývl. Oba vyšli za Narutem a pomohli mu s přípravou, než přijde Kakashi, avšak mlčky.
"Nechce to chytnout -tebayo..." postěžoval si Naru a marně se snažil foukat do klacíků postavených do pyramidy.
"Ukaž," řekl Sasuke a zkusil sáhnout na dřevo. "To nevíš, že co je mokré, nehoří?" neodpustil si poznámku a hledal v hromadě dřeva něco suchého, ale skoro všechno bylo prosáklé skrz na skrz.
"No tak promiňte, pane Uchiho!" zamračil se Naru a raději si sedl k Sakuře. "Jsi v pořádku, Sakuro-chan?" podíval se jí zblízka do očí.
"J-jo, jen jsem... trochu unavená. Půjdu si lehnout. Dobrou, kluci," řekla a zavřela se ve stanu.
"Hn," odpověděl jí Sasuke a klackem šťoural do čerstvě rozdělaného ohně.
"Na, Sasuke..." přisedl si k němu Naru a Uchiha zvedl zrak. "Co jste dělali sami se Sakurou-chan?" zesmutněl a schoval bradu do kolen.
Sasuke neodpověděl, jen upřel svůj zrak zpátky na zdroj tepla.
Uzumaki to pochopil, že se neměl ptát.
"Jsem taky unavený. Dobrou," řekl Sasuke a odebral se do svého stanu. Hezky si ustlal a lehl, ale nemohl usnout. Přemýšlel, co se stalo v tom lese. Nemá jizvu, přitom to bylo tak živé. Kdyby to bylo genjutsu, leželi by oba v bezvědomí.
Zavřel oči a pokusil se usnout.
"Sasuke, spíš?" pošeptal Naruto, až Uchihu vyděsil.
"Vypadni z mého stanu," řekl chladně Uchiha a otočil se k němu zády.
"Ale když-"
"Něco jsem řekl," napomenul ho.
Naruto si smutně povzdechl a než za sebou zavřel stan, řekl tiché: "Dobrou noc."
Sasuke se chvíli díval na Narutův stín. Utčitě mu ublížil. Vykoukl ze stanu a uviděl blonďáka, jak sedí u stromu s hlavou schovanou v kolenech přitaženýma k sobě a houpal se do rytmu ticha.
"Neříkej mi, že se bojíš," přisedl si k němu Sasuke. Uzumaki zvedl hlavu, ale bradu nechal schovanou.
"Poslední dobou mám noční můry. Je to tak matoucí, vypadá to tak reálně... a pak se vzbudím," řekl nešťastně Naruto.
Mohlo by to mít spojitost? pomyslel si Sasu.
"Dobře," povzdechl si.
"Co?"
"Můžeš spát se mnou, ale nebudeš se ke mně tulit," řekl rozhodně Sasu, vstal a podal ruku blonďákovi. Ten se rozzářil a pomocí Sasukeho natažené ruky se vyhoupl na nohy.
Sasukemu se zatajil dech, když si všiml hřbetu Narutovy dlaně.
"Odkud... to máš?" vydal ze sebe. Pohledem střelil do modrých očí a pak zpátky na škrábanec na ruce.
"Hm? Tohle? To se mi muselo stát, když jsem sbíral dřevo," usmál se Naru. To přece není možné...! Byl to úplně ten samý škrábanec, jako měl Sasuke v tom lese se Sakurou. O co tu jde?
"Sasuke? Je ti něco?" zamrkal na něj Naruto a zamával mu rukou před obličejem.
"Ne... nic..." vydechl Sasuke. "Půjdeme spát..."
Zalezli do stanu a lehli si k sobě zády. Sasuke nespal, jak by mohl... Jak se mohla ta rána dostat ze Sasukeho ruky na Narutovu?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anabet | Web | 26. ledna 2015 v 18:55 | Reagovat

Jsem poctěna :D moc ti děkuji :D povídka je pěkná, ale abych tě potěšila tak ano chvilkami jsem se bála :D

2 Karin | 21. června 2017 v 18:09 | Reagovat

To by mně také zajímalo. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama