Che, che, che :D Enjoy! :D
Z myšlenek ho vytrhlo blonďákovo bolestné sténání. Uchiha se nad něj naklonil, aby mohl vidět jeho tvář. Oči měl pevně semknuté k sobě a stékaly z nich slané slzy.
"Naruto..." snažil se ho vzbudit Sasuke a trochu do něj šťouchl. Když se ani po zatřesení neprobral, rozhodl se Sasuke ho uklidnit ve spánku. Lehl si co nejblíže k němu a za pas si ho přitáhl k sobě. Cítil, jak se mu chvěje celé tělo, jak se snaží schovat se v Sasukeho náruči. Nemohl ale uniknout zlému snu.
"Pšš... už je to dobrý..." uklidňoval ho Sasuke. Naruto přestal a spal dál, tentokrát klidným spánkem.
Sasuke sjel svou rukou na tu jeho a zvedl ji tak, aby viděl ránu. Už byla skoro zacelená díky kyuubimu. Sasuke ji ještě políbil, aby se hojila rychleji. Když se odtáhl, všiml si, že z rány vytéká kapička krve. Nečekal a hned ji slíznul. Zabolelo ho na hrudi.
Otevřel oči. Nebyl ve stanu. Všude byla voda, nic jiného. Udělal pár nejistých kroků. Ze tmy se začala vynořovat obrovská klec. Zdálo se, že za ní leží cosi obrovského.
"Naruto?" zavrčel kyuubi a otevřel oči, které ve tmě byly nepřehlédnutelné.
"Kyuubi," odtušil Sasuke chladně.
Devítiocasá liška se zvedla a svůj čumák namířila k Uchihovi.
"Čekal jsem Naruta, ale Uchiha taky není špatný," řekl pobaveně.
"Kde je Naruto?" zeptal se chladně Sasuke.
"To bych taky rád věděl, neukázal se tu přes tři týdny. Ale nijak mi nechybí," usmál se a ukázal tak svoje tesáky.
"Co to znamená?" ptal se dál.
"Taky sis všiml té podivné aury, kolem něj? Něco se s ním děje a tentokrát to nemám na svědomí já," vysvětlil kyuubi.
Sasuke se zamračil. Ten incident v lese měl na svědomí taky Naruto.
"Dětský hlas... neslyšel jsi ho?"
Kyuubi mlčel. Z ticha se cosi ozvalo. Narutův hlas!
"Naruto?!" zavolal Sasuke do tmy.
"...tvůj..." nesl se šepot.
Uchiha se nezdržoval a vyběhl za hlasem. Byl stále silnější, dokud neuviděl Uzumakiho a sebe.
"Sasuke!" zavolal šťastně Naruto a vyběhl proti černovláskovi. Jenomže, než se ho mohl vůbec dotknout, byl u něj druhý Uzumaki, s černýma očima včetně bělma.
"Neslyší tě. Ani tě nevidí. Není tvůj, Naruto," řekl zlomyslně druhý Naruto a chytl falešného Sasukeho za ruku.
"Ale... Sasuke!" snažil se blonďák, ale propadal beznaději. Sasuke se na něj podíval, měl taktéž černé oči bez života a pobavený úsměv na tváři.
"Jsi nicka. Nula. Nic nedokážeš. Zapomeň na hokageho, příšero!" zasmál se Sasuke, chytl falešného Uzumakiho za obě ruce a políbil. To Naruta ranilo a snesl se k zemi. Jako bez duše se na ně díval a po tvářích mu tekly slzy.
"Naruto!" zakřičel Sasu a přiběhl k Uzumakimu.
"Co pro tebe znamená?" zeptal se Sasukeho ten falešný černovlásek. "Kamarád? Bratr? Nebo... Láska?" při vyslovení posledního slova se zasmál.
"Chápu... už vím, o co tu jde," zamračil se Sasu a vzal Naruta do náruče. Ten to ale ani nezaregistroval, jenom se díval před sebe, už ani nevzlykal. Byl jako v genjutsu
Sasuke ho pohladil po vlasech a hledal známky života. Nedýchá! A tep má slabý!
"On je jen brzda za tvou pomstou, Sasuke," řekl falešný.
"Možná je to dobře," odvětil Uchiha. "Možná... mě má brzdit do poslední chvíle!" vykřikl Sasuke a aktivoval Sharingan, díky kterému se zase vrátili do reality. Nebyli však ve stanu. Seděli opření o strom, Naruto spal.
Uchiha se rozhlédl kolem sebe. Dva stany, v jednom spala Sakura, a uprostřed v ohništi svítily žhavé uhlíky.
Sasuke zamířil do svého stanu. Nejdřív vzal deku a přikryl jí spícího Naruta, pak se začal hrabat ve svitcích. Pokud tohle nezabere, tak už nic!
Se svítáním se probudil i Naruto. Cítil se vyčerpaně a zesláble, ale snažil se to na sobě nedát znát.
Ze stanu vyšel Sasuke se svitkem v rukách a kruhy pod očima.
"Brý ráno, Sasuke! K čemu to máš?" podivil se Naruto a vyskočil na nohy.
"Naruto, co jsi dělal předevčírem, než jsi šel spát?" zeptal se ho Sasuke bez pozdravu.
"Hm? Trénoval jsem. Proč?"
"Nestalo se předtím něco? Cokoliv."
"Sasuke, je ti-"
"Odpověz!" křikl na nic netušícího blonďáka. Naruto dostal trochu strach ze Sasukeho náhlé změny chování.
"Kluci, nehádejte se..." vylezla rozespalá Sakura ze stanu a zívla.
"Nehádáme se, Sakuro-chan," ujistil ji Naruto.
"Naruto, řekl jsi mi, že máš reálné noční můry a pak se probereš, viď? Jediné, cos mi neřekl bylo, že se probouzíš s s modřinami. Je to tak, že?" pronesl Sasuke svůj odhad.
"Jak t-"
"Odpověz!" křikl znovu Sasuke. Byl příliš unavený na to, aby trpělivě čekal na odpověď.
"Sasuke... kun...?" pípla Sakura nechápavě.
Naruto byl šokovaný, jakoby Sasuke odhalil jeho největší tajemství. Sklopil hlavu a odpověď hledal ve spadeném jehličí.
"Každé ráno..." řekl polohlasem.
Sasuke vydechl a přišel k blonďakovi.
"Vím, jak ti pomoct. Ale nejspíš tě to bude bolet," zvedl mu bradu a podíval se mu do očí. Naruto přikývl. Byl odhodlaný nést trest za své činy.
"O co jde?" zeptala se Sakura nechápavě.
"Naruto je zakletý, když to řeknu pohádkově," vysvětlil Sasu a začal připravovat vše pro zapečetění. "Nevím to přesně, ale díky nějaké technice kyuubi vyvolal jakousi druhou osobu v Narutovi. Dítě, které trpělo celý život, proto začal zabíjet své blízké a když odmítlo zabít, na jeho těle se objevily známky sebepoškozování. Proto ta rána na ruce. Naruto odmítl mi ublížit, proto. To dítě si myslelo, že když všechny zabije, bude šťastné, ale nebylo. Pak jeho nejlepší kamarád, který mu slíbil věrnost, ho sám poslal na šibenici. Proto ten démon začal posedat lidi. Až člověk propadne úplné beznaději, bude plně pod vládou a zabije každého, kdo má toho posedlého rád," dořekl Sasuke a podíval se na Naruta.
"Takže si Naruta vybral, protože Naruto byl taky sám?" zeptala se Sakura.
"Jo. I když má Naruto teď plno kamarádů, pořád má v sobě tu osobu, co trpěla," dovysvětlil Sasuke. "Vysleč se," řekl Narutovým směrem. "Sakuro, ty jdi najít Kakashiho. Mám dojem, že je do toho taky zapletený."
Sakura přikývla a zmizela. Sasuke si už dřív všiml, že Kakashi jen tak zmizel. Měl být už dávno zpátky.
"Sasuke... to cos řekl-"
"Posaď se doprostřed toho kruhu," řekl Sasuke chladně a připravil svitek. Naruto smutně poslechl a polonahý se posadil.
"Jsem jenom na obtíž..." pošeptal Naruto a utřel si nos.
Je to tady. Začíná o sobě pochybovat.
"Nejsi. Pamatuješ, jak jsi nás všechny zachránil na tom mostě? Nebyl jsi na obtíž," usmál se na něj Sasuke. Naruto mu ale úsměv neoplatil, jen se na něj chladně díval. "Naruto?"
Blonďák se pekelně usmál. Sasuke pochopil, že musí začít s pečetí. Vytáhl láhev a postavil ji před Naruta jako vězení pro zlého ducha. Složil několik pečetí, přičemž pozoroval Naruta, kterému zčernaly oči.
"Co si od toho slibuješ?" zeptal se chladně blonďák. Sasuke neodpověděl, snažil se soustředit na pečetě. Hned mu to ale přerušily vřískající vrány, které na něj začaly útočit. Bylo jich moc. Z jejich vřískotu mohl ohluchnout, proto si zakryl uši a stulil se do klubíčka. "...nenávidím tě..." šeptal Narutův hlas u jeho hlavy a všechno utichlo. Sasuke nemohl nic, než poslouchat. "...jsi jenom lhář... podrazils mě... a teď je můj čas odplaty!" vykřikl Naruto a vrazil Sasukemu kunai do zad blízko srdce.
"AAAAAAAh-!"
"Sasuke-kun!" vykřikla Sakura doprovázená Kakashim, který pečetění dokončil. Naruto vykřikl, chytl se za hlavu a na zemi sebou zmítal. Černý kouř, který se dostával z Narutova těla do láhve, s sebou nesla trochu kyuubiho chakry. Blonďák měl po těle plno nepěkných šrámů, ze kterých tekla krev.
Sasuke se naposled podíval na Naruta, než upadl do bezvědomí.
Těžce vydechl a otevřel oči. Hned je ale zase přivřel, protože ho oslepili bílé nemocniční zdi.
"Sasuke-kun!" vypískla Sakura. Sasuke se pomalu posadil. Bolela ho hruď už jen z toho, že dýchal.
"Naruto...? Jak je mu...?" dýchal zhluboka.
"Už je doma. Byl jenom den v nemocnici. Uběhl týden a nevyšel z domu. Bojí se, nechce s nikým mluvit..." řekla Sakura smutně a povzdychla si. To Uchiha tak dlouho spal?! Sasuke odkryl peřinu a chvíli seděl na kraji postele, než se postavil a využil Sakury jako podpěru. "Sasuke-kun! Jsi po operaci srdce, neměl bys-"
"Sakuro... musím ho vidět," řekl Sasuke s vážným výrazem ve tváři. Sakuře se to nezdálo, ale pomohla mu dostat se k věcem a následně i odejít z nemocnice.
Šli dost dlouho, Sasuke si dával malé přestávky každých patnáct vteřin. Po dvaceti minutách došli k Uzumakiho bytu, kde Sasuke zaklepal.
"Naruto?" Nic. Jen ticho. "Už to zvládnu, díky," řekl Sasuke a opřel se o stěnu. Sakura otevřela pusu, že něco řekne, ale nakonec rty semkla k sobě a odešla.
Sasuke otevřel dveře. V místnosti byl zase nepořádek, za což byl Sasuke i částečně rád, jen kdyby to nebyly rozbité věci. Nikde nikdo, tak vešel do Narutova pokoje. Pořád v něm byla tma, možná o něco větší než dřív.
Před postelí na zemi ležel Naruto, ani se nepodíval na příchozího Sasukeho, ale věděl, že tam je, vždycky ho poznal podle chakry.
"Naruto..." řekl Sasuke pološeptem a klekl si k blonďákovi, načež mu položil čelo na rameno a ruku na bok.
"Jdi pryč... Sasuke..." pošeptal Naruto.
"Ale já nechci. Chci být s tebou," odpověděl mu Uchiha, zvedl se a otočil Uzumakiho na záda. Naru měl fialové kruhy pod uslzenýma očima, a taky bylo na jeho tváři vidět, že zhubl. "Neobviňuju tě za to, co se stalo... Nebyla to tvoje chyba..." řekl Sasu s jemným úsměvem a odhrnul Narutovi vlasy z čela.
Ten se zatvařil ublíženě.
"Málem jsem tě zabil... mohl jsi zemřít... kvůli mně," řekl Naru a po spáncích mu stekly kapky slz.
"Já nezemřu. Slibuju," poslední slovo Sasuke pošeptal a Naruta políbil. Blonďák obmotal ruce kolem jeho krku. Když se jejich rty odpojili, Sasuke se mu podíval do očí. "Protože tě miluju a zůstanu s tebou..." usmál se na něj.
Naruto otevřel oči. Byly černé. Sasuke dostal strach a trochu se od Naruta oddálil.
"Ne... NE!" zakřičel a otevřel oči.
"Sasuke, co se děje?" vylekal se Naru a hned očima zkoumal Sasukeho hruď, i když měl Uchiha triko a nemohl tak vidět jeho obvazy.
Sasuke se na něj vystrašeně podíval. Trochu rychleji se posadil a začal Naruta ohmatávat.
"Co se stalo?" zeptal se Uchiha.
"Co by se mělo stát? Šli jsme si spolu lehnout do postele, abychom na zemi nenastydli," vysvětlil Uzumaki a nechápavě se díval na Sasukeho.
"Aha..." vydechl Sasuke. "To nic, jen se mi vratila zlá vzpomínka..." řekl Sasuke. Naruto si lehl. Chvíli se ještě díval na Sasukeho, než usnul.
Uchiha mu dal pusu na čelo.
"...hihi..." uslyšel a podíval se do tmy pokoje. Nikdo tam nebyl. Ještě jsem se z toho nedostal... uklidnil se a taky si lehl. Začal tiše sténat a na jeho ruce se udělalo několik nehezkých modřin...




To nemůže být konec!!!!!! Ale jinak vážně skvělá povídka, ještě jednou ARIGATO!