Strašně mě baví psát tato povídka :D

Konečně nadešel pátek. V baru měli dočasně zavřeno, protože měli málo tanečníků. Úkolů jsme taky moc neměli, tak proč si nesednout k televizi, že jo?
"Nee, Shizu-chan," začal Izaya ležící vedle mě a četl knihu.
Opřel jsem se o loket, abych si mohl přečíst další článek z té knihy pro budoucí matky, a jen pozvedl obočí.
"Je to návod na cvičení. Hele, je to i rozdělené podle měsíců," řekl Izaya a palcem si projížděl po spodním rtu. To dělal pokaždé, když přemýšlel.
"Budeš cvičit?" zeptal jsem se ho. Chtěl bych vidět, jak on si zkouší dýchat jako u porodu, nebo se rozvalovat po velkém cvičebním balónu.
"No... nejsou u toho obrázky, takže si nejsem jistý, jak to přesně dělat. Co kdybych udělal chybu a třeba spadl na zem?" povytáhl obočí a zadíval se na mě. Koutky úst se mu začaly zvedat do šibalského úsměvu a mně to došlo.
"Ne," vydechl jsem. "Já ti to předvádět nebudu," sedl jsem si normálně a snažil se soustředit na televizi.
"No dobře. Ale až spadnu, bude to na tebe," usměje se na mě a o oblíkne si bundu.
"Kam jdeš?" zeptám se ho starostlivě.
"Koupit nafukovací balón. Jdeš se mnou?" natáhl ruku, abych se zvedl z gauče.
Hlasitě jsem si povzdechl. Byl jsem opravdu unavený a nikam se mi nechtělo. Ale kvůli devatenáctce jsem musel, nemohl jsem ho nechat jít samotného.
Přijal jsem jeho ruku a zvedl se, ale tak, aby mě nemusel tahat. Bylo to spíš něco v podobě: "Sázka uzavřena" než pomoc na nohy. Taky jsem se oblékl a odešli jsme z bytu.
"Kde máš šálu?" zamračil jsem se nad ním. Vždyť jeho bunda měla docela velký výstřih! Podíval se na sebe a udělal jenom "eh". "Ty mě jednou přivedeš do hrobu," poznamenal jsem s úšklebkem a okolo krku jsem mu uvázal svou.
"Dí- díky," začervenal se a dal ruce do kapes. Nešli jsme dlouho, takže jsem nebyl tolik unavený, ale co hůř, Izaya si nemohl vybrat velikost a barvu balónu. Zbývala půl hodina do zavíračky a on si stále vybíral. A ano, bolely mě nohy až jsem ho málem prosil na kolenou, aby už si vybral a mohli jsme jít domů.
"Vezmu ten žlutej," rozhodne se nakonec a já jen děkoval Jashinovi. "Anebo..." podíval se zpátky na výběr.
"Mlč a jdeme!" syknul jsem na něj, zaplatil a za rukáv ho táhl domů. Těšil jsem se, jak sebou plácnu na postel či gauč a začnu podřimovat.
"Shizu-chan, pusť mě, umím chodit sám," donesl se mi protest. Podíval jsem se na něj. Trochu zčervenal a zamračil se. "Co?" řekl nepřátelsky. Vím, že je trochu hloupé se ho na to ptát, ale musel jsem to vědět.
"Miluješ mě?" díval jsem se mu zpříma do očí.
Vypadalo to, že ho moje otázka zaskočila, protože schoval hlavu do šály a díval se na zem.
"Já... nevím... je to trochu r-rychle, nemyslíš?"
Pozoroval jsem jeho chování. Prokoukl jsem tě, jenom se vyhýbáš odpovědi.
"Myslím, že ne. Měli jsme dvakrát sex a navíc čekáme děcka," vyvrátil jsem jeho odpověď.
Začal zrychleně dýchat, ale neodpověděl. Kašlal jsem na to a šli jsme domů, poněvadž začalo mrznout. Ale slíbil jsem si, že ho donutím přiznat barvu a jestli ne, budu pracovat v baru natrvalo.
Chytil jsem ho za ruku a propletl naše prsty. Cítil jsem, jak se chvěl, a zimou to rozhodně nebylo. Ale i přesto jsem dal naše ruce do kapsy, aby nám neumrzly.
Po ulici nešlo moc lidí, ale i to málo stačilo, aby Izaya do někoho narazil a jemu se sesypaly všechny věci na zem.
"O-omlouvám se!" řekl pohotově Izaya a pomohl muži sbírat jeho věci. Převážně to byly nějaké lékařské složky.
"To nic, to já se omlouvám! Nedával jsem pozor," omluvil se muž. Byl celý zahalený v kabátu, zpod kterého mu vyčuhoval lékařský plášť a na hlavě měl zimní čepici. Přes pusu šálu a na očích brýle. Zvedl zrak a podíval se devatenáctkovi do očí.
"Shinro?" zeptal se Izaya a mírně se usmál.
"Izayo? To je úlet!" zasmál se čtyřočka.
"Vy- se znáte?" pozvedl jsem obočí.
Izaya hned přikyvoval.
"Chodili jsme spolu na stejnou střední. Eum... Shinro, tohle je Heiwajima Shizuo. Shizu-chan, tohle je Kishitani Shinra," představil nás a já brunetovi podal ruku.
"Těší mě," usmál se. "Takže to mám chápat tak, že vy dva spolu chodíte?" usmál se.
"Jo."
"Ne!" Vykřikli jsme oba zároveň a pak se na sebe podívali. Chápu, Izaya to prostě nechce přiznat. Je to snad vývza?
"N-no... kam máš namířeno?" zeptal se Izaya trochu uraženě, aby odvedl pozornost na něco jiného než náš vztah.
"Sakra! Už jsem tam měl být!" vykřikl nešťastně Shinra a pospíchal pryč. "Určitě ti pošlu fotku!" zamával na nás s úsměvem.
"Fotku čeho?"
"Netuším..." vydechl Izaya a otočil se na odchod.
"Hej- počkej na mě," doběhnu ho a zase ho chytnu za ruku.
"Můžeš s tím laskavě přestat?" zamračil se, ale sám tu mou pevně stiskl. Měl studené prsty, tak jsem naše ruce znovu schoval do kapsy.
"Proč? Nelíbí se ti to?" pozvednu obočí. Hahaha! Červená se!
"J-je to trapný... jsme na ulici..." rozhlídne se kolem. Myslím, že bych ho měl pořádně potrápit, než se mi vyzná...




Iyaza... Čo k tomu mám povedať? Neviem čo, možno len :3 :3 :333333
No, super kawaiii