close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Life is one big surprise 7

4. února 2015 v 9:15 | Merylyn |  Life is one big surprise
Jo, přiznávám... tahle povídka mě baví a tak zanedbávám ostatní... mno... ale když já se k těm ostatním vůbec nedostanu! Já chci psát tuhle! Q.Q (Je těžké věřit kukuřičným lupínkům, když máte obrnózu... :D)


Konečně doma. Teď už si budu pamatovat, že nikdy nesmím jít s Izayou nakupovat... Ah, kámo, jsem fakt vyčerpanej.
"Shizu-chan, nafoukneš mi to?" dá mi do ruky ještě zabalený balón.
"Až zítra..." zaskučím unaveně. Už se z toho gauče nezvednu. Nikdy. Mám v plánu na něm i zemřít.
Můj zápor donutil Izayu se zamračit. Hehehe, řekl jsem ne, tak ne!
"Shizu-chan... Ani kdybych ti ho vykouřil?" mírně se začervená a dál se na mě dívá tím svým "Jsem tu pánem domu já nebo ty?" Ví, že já, ale snaží se si to tu přivlastnit. Dokonce i mě a mého nebožtíka v kalhotách.
"Nemám na sex náladu. Řekl jsem zítra, tak zítra," moje poslední slovo. Opřu se pohodlně o pohovku a zakloním hlavu. Už nemám ani sílu si lehnout.
"Shizu-chan..." zatváří se smutně, i když vím, že to hraje, a obkročmo si na mě sedne. Je mi to jedno, mám zavřené oči a zívnu. Trochu sebou ošiju, když ucítím jeho rty na mém krku. "Shizu-chan, líbilo se ti to?" zeptá se mě.
"Hm," vydám ze sebe jako pozitivní odpoveď.
Asi jsem ho neměl nechat dělat tohle všechno, protože cítím, jak mi mačká můj rozkrok.
"Dost," chytím mu ruce a čelo si opřu o jeho hrudník. "Jsem fakt unavenej, i já mám své limity..." vydechnu a objemu ho kolem pasu. "A navíc bych se neudržel a vrhl se na tebe..." zasměju se.
"Hahaha..." řekne Izaya ironicky a pořád se mračí. Usmíval se někdy vůbec? Nepamatuju se... Další věc, kterou si připisuju na seznam, co z něj musím dostat. Už mám dvě - vyznání a úsměv. "Nevadilo by mi to..." pronese stydlivě. Kouknu na něj a nestačím se divit. Je poněkud... plachý.
"Izayo, nemůžeme to dělat. Už jenom to, jsme to dělali včera je možná příliš. Přece jenom ještě nejsi ani ve druhém měsíci," vysvětlím mu. Tváří se... chápavě? Začínám z toho mít tik v oku.
"Myslel jsem, že by se ti to líbilo..." sklopil smutně hlavu. Kurva, co to s ním je?! Ukazuje jednu slabou stránku za druhou! Do prdele, že já spím?!
"Určitě líbilo, ale jsem fakt unavenej. Zítra, jo?" usměju se na něj a políbím na čelo. Izaya ze mě sesedne a jde se posadit do kuchyně, kde rozbaluje tu svou cvičební pomůcku. Miluju, když se snaží něco udělat a nejde mu to. Aaaah... Měl bych se přestat rozplývat, jít se převléct a pak hezky do postele. Ale udělám to? Ne. Proč? Protože se musím usmívat nad tím, jak to trhá zubama.
"Ukaž," pousměju se na něj a roztrhnu to.
"Zvládl bych to i sám..." řekne uraženě. Jo, to je celý on. Jeden by pro něj přinesl i modrý z nebe, ale on mu nepoděkuje. No dobře, když pro něj udělám nějakou velkou a důležitou věc, tak poděkuje, ale když mu donesu čaj, který chtěl, neřekne dík. Nevděčnost by mělo být synonymem pro Izaya Orihara. "D-díky..." zakoktá.
Překvapeně se na něj otočím, ale nevidím mu do tváře, protože je ke mně zády.
"Nemáš zač," už jsem si chtěl připsat další věc - poděkování za drobnosti. Možná jsem se zmýlil. Možná není tak nevychovaný, jak jsem si myslel. "Jdu spát," řeknu spokojeně a odkráčím si to do ložnice. Rychle se převleču a vlezu pod peřinu. V této chvíli by mě z ní nedostal ani přijíždějící Titanik.
"Shizu-chan...?" zeptá se Izaya šeptem a nakoukne do pokoje. Jenom zamručím ve znamení "poslouchám, co po mně zase chceš", ale oči neotevřu. "Můžu si půjčit notebook?" povzdechnu si a řeknu celkem potichu "klidně" a své heslo. No... myslím, že jsem ho v poslední době nezměnil. Hm... ne, protože jsem měl plno práce. Jop.
Tiše odejde a já upadám do světa druhé reality.

Probudím se a zívnu. Jop, dneska bude hezkej den. Venku svítí to otravné slunko a padající sníh odráží jeho paprsky. Přímo mně do ksichtu! Ale nemůžu si stěžovat- beru to zpátky, budu si stěžovat.
Až doteď jsem si nevšiml, že jsem se zase ocitl v Izayově sevření. Doslova na mně ležel... Horní polovinou těla a nohou. Opatrně se dostanu z toho vězení. Přestanu, když vidím, že se pohl, povzdechl, či cokoliv jiného, co by naznačovalo, že se probouzí. Když je všechno v poho a on spí dál, pokračuju až se nakonec osvobodím.
V pyžamu jdu do koupelny, kde si vysleču horní díl pyžama a opláchnu se studenou vodou, abych se pořádně probudil. Brrr... fakt studená. Počkat... jako... normálně mi to po ránu nemyslí... Ale proč jsem si kurva neuvědomil to, že venku nesmyslně sněží?! Vždyť je teprve říjen! Začátek října!
Podívám se z okna. Fakt, že jo! Ale jenom trochu, to roztaje. Takový aprílový počasí... hmpf.
"Dobré ráno, Shizu-chan," zívne Izaya za mnou a postaví se vedle mě. Sice jeho výraz říká úplný hovno, ale jeho oči už staví sněhuláka, koulují se, nebo staví bunkry.
"Dobré ráno," chytnu ho kolem pasu a do havraních vlasů mu dám dlouhou pusu. Jednou rukou ho hladím po břiše. Zase cítím, že je větší. I když je to možná jenom milimetr, ani ne. Bože, vždyť já už si ho představuju s kočárkem!
"Ehm... Shizu-chan...?" zeptá se nejistě a dívá se na své břicho.
"Hm? Co?" vytrhl mě z myšlenek. Až teď jsem si uvědomil, co dělám. "Pro- promiň!" okamžitě se od něj odtáhnu. Já jsem zvrhlík... ale už vážně. Na břicho mu sahat můžeš, Shizuo, ale nevzrušuj ho! Bude to chtít, víc než to chce teď! Proboha, vždyť jsem ho nevědomky osahávál! Nevědomky! To je to nejhorší!
"Ne, to je v pohodě," začervená se a přejde před zrcadlo, kde už stojím i já. Kartáček, pasta a čistíme do běla.
Už to dělá zase. Ty jeho kraviny, co mě dokážou rozesmát. Vyplázne jazyk a přejíždí po něm kartáčkem.
Nejde se nezasmát.
"Co je k smíchu?" napomene mě.
"Nic, promiň."
Musím udržet smích! Musím se ovládat!
Rychle si vypláchne pusu a odejde. A jé... Zase jsem ho urazil. No co už, no.
Zamířím si to zpátky do ložnice, kde se převleču, a pak do kuchyně, kde už stojí Izaya a čučí do lednice. No jo, to mi připomíná, že jsem nenakoupil za poslední týden. Jenomže... Jestli teď půjdu, devatenáctka bude chtít jít de mnou. A ne, děkuji. Chci si nakoupit sám, v klidu a rychle. Nebudu tam na něj čekat, jestli vezme celozrnný rohlík nebo normální.
"Půjdu do obchodu," řeknu. Izaya chce taky něco říct, ale já ho přeruším. "Jsem hned zpátky," políbím ho na čelo. Proboha, stává se z toho zvyk. A proč mluvím k bohu, když jsem ateista?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sana-chan | E-mail | 4. února 2015 v 13:50 | Reagovat

:D ja stoho nemožem "A proč mluvím k bohu, když jsem ateista?"to ma zozsekalo

2 DeadQueen | 4. února 2015 v 22:23 | Reagovat

Boží opět se tu rozplyvam a padák smíchy na některé hlášky!! :3 :D

3 Merylyn | E-mail | Web | 5. února 2015 v 8:56 | Reagovat

Při té poslední hlášce "Proč mluvím k bohu, když jsem ateista?" jsem si vzpomněla na hlášku ze Žhavých výstřelů 2 "V hlavě se mi honily dvě otázky. Dostaneme se k zajatcům včas? A proč jsem si vzal místo kyslíku helium...?" :D

4 Bang! | 8. února 2015 v 14:29 | Reagovat

Heh, nenávidím (Fakt že jo!) MP, ale tohle je prostě... Fucking kawai :D Shizu je naprosto skvělý :D Aji Izaya :D  Asi to budu číst dál :D /Čtu to odzadu, neptej se xD /
                            Tory :D

5 Nekra | 14. listopadu 2015 v 9:41 | Reagovat

Shizuo je nějakej divnej. Krom tho si myslím, že říkat někomu svoje heslo je nehorázná blbost.

6 Kanra | 10. února 2016 v 14:35 | Reagovat

[5]: pokud v notebooku není nic osobního a té osobě věříš, tak není problém.
Jinak skvělá povídka!! Čtu ji asi po sedmé:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama