close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Life is one big surprise 8

5. února 2015 v 11:07 | Merylyn |  Life is one big surprise


Možná, že ho konečně chápu. Stojím u regálu s konzervami a přemýšlím. Bylo by lepší, kdybych koupil tuhle značku... nebo tu? Ale tamta nebude kvalitní, tamta mi nechutná, tamta je moc drahá... Ah jo. Nebo spíš ah ne. No, vezmu tu nejlevnější. Doufám, že má Izaya rád jahody. Asi udělám pudink. Jop. S jahodami a šleha- jo, tu musím ještě najít.
A je to tu zase... Kterou? Jsou tu tři druhy. Kašlu na to a prostě nějakou vezmu. Ještě pudink v prášku a je to. Jaký udělám? Je tu vanilkový, čokoládový a jahodový. Jahody jsou dobré s čokoládou, takže vítěze bychom měli. Hodím to do košíku k ostatním potravinám, jako jsou rohlíky, dva druhy salámu, vejce, sladkost pro Izayu, mléko, sirup a sýr. Plátkový, protože tavený obsahuje moc nezdravých věcí. A taky mi nechutná.
Zaplatím a jdu spokojeně domů.
"Jsem zpátky!" křiknu do bytu. A nic. Já vím, že jsem ho urazil, ale nemusí mě hned ignorovat. Ne... Tohle je něco jiného, něco se děje. Mám strach, že se Izayovi něco stalo. "Izayo?!" zeptám se až hystericky. Hledám ho, dokud ho neuvidím v koupelně nad záchodovou mísou. Uff, jenom zvrací. Sednu k němu na podlahu a jemně ho hladím po zádech. Proč se vždycky tak vylekám?
Po deseti minutách to konečně skončí a já jdu dělat ten pudink. Všechno hezky nachystám, mezitím co je Izaya zase na notebooku. Hm... vypadá spokojeně a zamyšleně. Je tak roztomilý. Otočím hlavu zpátky, abych rozdělal konzervu a samozřejmě jsem se nezapomněl mrdnout hlavou o poličku.
"Do prdele!" zakleju a přiběhne ke mně Izaya. Nejdřív slyším "pff" a pak Izayův hlasitý smích. Nemůžu tomu uvěřit. On se fakt směje! Od srdce se směje! Můžu si odškrtnout první věc, ale jenom napůl, protože chci vidět i jeho upřímný úsměv, ne jenom smích.
Když uvidí můj překvapený pohled, zarazí se a vrátí se k notebooku. To se stydí za to, že se smál? Heh, je fakt divnej, ale to jsem si uvědomil asi brzo, co?
S myšlenkami na jeho smích přidám do pudinku jahody, nastříkám na to šlehačku a donesu k Izayovi.
"Na co se díváš?" zeptám se ho.
"Shinra mi poslal ty fotky, jak říkal. Podívej," natočí notebook ke mně. Na všech fotkách je ten čtyřočka s malým miminem a úsměvem na ksichtu. Aha, tak proto včera tak spěchal, narodilo se mu dítě.
V emailu bylo okolo padesáti fotek a pod nimi vzkaz: Přijďte nás navštívit! a adresa.
"Narodila se jim dcera... ale jméno tu není..." vysvětlil Izaya a dal si do pusy velké sousto. Hádám, že na té lžičce má dvě jahody. Nebo i tři, přece jenom jsou malé. "Mňam..." řekne jakoby nic a zavírá všechna okna v prohlížeči a notebook vypíná.
"Mám rád pudink. Čokoládový je nejlepší," řeknu s mírným úsměvem, abych prolomil to ticho. Jde vidět, že to Izayovi fakt chutná. "Jaký máš rád ty?" zeptám se ho a málem dostanu šok při pohledu na něj. Izaya se nemůže nadechnout! "Izayo! Co je?!" vykřiknu vyděšeně a okamžitě k němu přisednu. Rty mu začínají modrat, jednou rukou drží tu mou a druhou má na hrudníku. Nečekám a volám sanitku, protože se mi nezdá, že by mu jenom zaskočila jahoda v krku. Tohle vypadá na něco vážnějšího, protože má vyrážku.

Sedím v čekárně před Izayovým pokojem s hlavou ve dlaních. Jestli se mu něco stane... Jestli se mu něco stane...!
Po chvíli vyjde ven doktor a posadí se vedle mě. Neobtěžuju se zvednout hlavu. Musím se obviňovat za to, že jsem ho málem zabil!
"Alergie na jahody, který způsobila anafylaktický šok. Mohl bych říct, že je to vzácné, je velmi málo lidí s alergií na jahody. Zvlášť v těhotenství je to nebezpečné, ale naštěstí jsme mu dali prášky a raději si ho tu necháme do zítřka. Kdybyste zavolal později, mohl by se udusit. Můžete jít za ním, všichni tři jsou v pořádku," usměje se na mě doktor a jeho ruka krátce stiskne moje rameno.
"Já nemůžu... nenávidí mě, vždyť to vypadá, že jsem se ho pokusil zabít...!" řeknu skoro plačtivě.
"Věděl jste, že je alergický na jahody?" Zavrtím hlavou. "Tak to nevypadá, že jste ho chtěl zabít. Jděte za ním, ptal se na vás," řekne doktor a odejde.
Dobrá tedy. Vstanu a jdu do pokoje.
"Shizu-chan?" podívá se na mě. Vidí, že je mi to líto. Vidí, že se obviňuju.
"Promiň, Izayo..." řeknu polohlasem a obejmu ho.
"Není to tvoje vina. Měl jsem vědět, že jsem alergický... na pár věcí..." řekne a konějšivě mě hladí po zádech.
"Tys to věděl?" posadím se k němu na postel a podívám se mu do očí.
"Ne. Ale podle doktorů jsem alergický na více věcí, které mají v těhotenství větší důsledky," zatvářil se trochu lítostně. A teď vyjmenuje půlku toho, co mám v lednici, ne?
"Je toho trochu víc, ale doktor říkal, že mi ještě přinese seznam všeho, čeho se musím vyvarovat," uhnul pohledem do strany a ironicky se usmál.
"Promiň... kdybych to věděl..." vydechnu omluvně a hlavu zabořím do peřiny. Když mě bude štvát, tak už vím, čím ho umlčím...! Proboha, na co to myslím?! Vzpamatuj se, Shizu-chan, v této situaci nemůžeš žertovat! Počkat-! SHIZU-CHAN?! Já už si tak říkám i v duchu?! No to mě poser...!
"Shizu-chan, jsem v pořádku a tys to nevěděl. Nikdo to nevěděl! Tak se přestaň obviňovat..." řekne milým hlasem a hladí mě po vlasech. Kéž by byl tak milej napořád. Počkat-! K milýmu hlasů patří i milý úsměv! Zvednu hlavu v očekávání, že se bude usmívat. Ale on nic. I přes to, že mluví tak hezky, si ponechává svůj chladný výraz bez emocí. Jak může? Ah... Bože, proč? "Děje se něco? Vypadáš, jakobys viděl ducha," zeptá se starostlivě a pohledem přeskakuje z mých očí na rty, pak čelo. Vlastně bloudí po celém mém obličeji.
Možná, že jsem zbledl... heh.
"Ne, nic, opravdu, jenom... " na chvíli se odmlčím a zadívám do peřiny. Mám mu říct, že ho chci vidět se usmívat? Kdybych mu to řekl, určitě by se tomu vyhýbal! Mysli, Shizu-chan, musíš mu říct něco jiného! "...si tě tu nechají přes noc. Trochu se bojím," přiznám. Tohle jsem mu asi taky neměl říkat, co...?
"Budu v pořádku, jsem přece v nemocnici," přesvědčí mě. "Jenom mě... asi mrzí..." koktá a celej červenej se dívá do peřiny. "že neuděláme to, co... jsi vče-včera slíbil..."
Do prdele, co jsem zase sliboval?! Mysli, Shizu-chan, mysli! Nemyslí to kouření, že ne?
"Máš na mysli, to... co jsem řekl, že nebudeme dělat, protože jsem byl unavenej...?" pozvednu obočí a podívám se na něj.
"Proč mluvíš obrazně? Rovnou řekni kouření," To tys to neřekl jako první! První krok: Uklidni se, Shizu-chan. A druhý: Neříkej si Shizu-chan! Ta otravná veš tě už nakazila! Co dalšího ještě od něj pochytíš? Nadrženost?! No počkat... možná, že to už se stalo...
"Ah... to nevadí. Necháme to na zítra, jo?" chytím ho za tvář a přejíždím po ní palcem.
"A zítra řekneš zítra," zamračí se na mě ještě víc. Je fakt hroznej.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 DeadQueen | 5. února 2015 v 14:51 | Reagovat

OMG taková dráma v tomhle díle !! :D Ale opět skvěle těším se na další! :D

2 Nekra | 14. listopadu 2015 v 9:51 | Reagovat

Tak tady vyšlo moje očekávání - že je to alergie mne napadlo, když Izaya začal modrat. Mám Izayu rád. Škoda, že není jako hlavní postava, když je všechno psáno z pohledu Shizuy :(.
I když podle toho obrázku bych čekal, že Izayovi jednou rupne v bedně a někoho povraždí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama