
Ten jeho sarkasmus. Jaké budou ty děti...? Já na to raději nechci myslet.
"Můžeš jít domů, Shizu-chan. Chce se mi spát," řekne a lehne si.
Proboha, co když umře ve spánku? Co když to je naposledy, co ho vidím zavírat oči?! Ne, Shizuo, uklidni se! Nic se nestane, je v nemocnici, co by se mohlo stát? V televizi dávaly hodně reportáží o tom, jak do nemocnicí vtrhli nějací týpci a vyhrožovali, vraždili a kradli. Co když se to taky stane? Proboha uklidni se, ty pohádkovej ateisto! Zase ti to moc myslí!
"Měl bys jít domů, Shizu-chan. Už končí návštěvní hodiny," řekne se zavřenýma očima.
Abych pravdu řekl, moc se mi nechce. Ale nakonec si povzdechnu, řeknu "Dobře." a chci odejít, ale Izaya mě zastaví. "Mohl bys.. mi prosím... d-dát pusu?" řekne tak, že ho skoro neslyším.
Musím se usmát. Vždyť to bylo skoro jako vyznání! Sám si řekl o polibek... Jsem na dobré cestě.
Usměju se a skloním se, abych mu dal pusu na spánek.
"Spi sladce," řeknu, než odejdu.
"Promiňte, vy jste příbuzný od Orihary Izayi, že?" zastaví mě doktor na chodbě. No, příbuzný bych zrovna neřekl, ale...
"Ano, jsem."
Podal mi nějaký seznam se slovy: "Tohle je všechno, na co je alergický a v těhotenství by se to mělo omezit," a odešel.
Jop, je tam vypsaná půlka mé lednice. Jahody, buráky, ořechy, mořské plody a ryby, rajčata, citrusy, vnitřnosti, banány, trochu i čokoláda... No, je toho dost. A mimo potraviny je alergický i na bodnutí hmyzem... hm.
Jsem doma sám, to je otrava... Ale má to i své výhody - nikdo mi neříká, co mám dělat, nebuzeruje mě a hlavně mi neříká Shizu-chan. Dobře, to poslední není tak úplně pravda.
Shodím ze sebe věci a sednu do obýváku. Pořád tam na stolku vedle notebooku jsou dvě malé misky pudinku. Hluboce si povzdechnu. Samozřejmě, že mám výčitky svědomí.
No nic, zaženu zlé myšlenky a obě misky odnesu. Slibuju, že po tomhle na něj budu milejší... možná. Tak... a teď nemám co dělat. Je tu tak prázdno bez toho malého skrčka. Ticho před bouří. Do školy se mi učit nechce, v baru mají dočasně zavřeno a co já? Když tu byl Izaya, bylo tu taky plno práce. Teď jakoby to všechno odešlo s ním. Aspoň si v nemocnici užijou, hehehe...
Nakonec jsem se rozhodl umýt nádobí. Byla toho troška, takže jsem po dvaceti minutách zase neměl co dělat. Lehl jsem na gauč a pustil televizi, když v tom mě vylekal zvonící mobil. Kadota...?
"Haló?"
"Shizuo, vypadá to, že ta chřipka postihla úplně všechny, takže jsem ti chtěl oznámit, že do konce příštího týdne bude zavřeno. Jen ať o tom víš," i přes to, že jsem ho neviděl, bych přísahal, že měl na tváři úsměv.
"Jo, v pohodě, chápu. Kdyby jste potřebovali s něčím pomoct, klidně zavolej."
"Jo, teď nejspíš budeme uklízet a takový srandy, ale je nás tu na to dost, takže si s tím nedělej hlavu. Zatím se měj, čau," taky jsem se rozloučil a zavěsil.
Mno... žádná práce do konce příštího týdne. Umřu nudou. Teda, to už bude Izaya doma, takže se unudím jenom dneska. Ach jo. Co budu dělat? V televizi nic není. Teda aspoň něco pořádného.
Vypnu ji a zapnu si notebook. Taky bych si mohl zkontrolovat emaily, co? To mě napadlo až teď, heh.
Jakmile se mi načte, otevřu prohlížeč a Hezký se přihlásím. Dvě stě pět zpráv. To ujde. Taky jsem tam dlouho nebyl, že jo... A jak vidím, skoro všechny jsou od mé matky. Mám já to smůlu...
Shizuo, kdy se u nás ukážeš?
Shizuo, zastav se u nás.
Kasuka říkal, že si tu vilu vezmeš, přijď k nám, ať to můžeme probrat.
Jo a vezmi s sebou svou přítelkyni, rádi bychom ji poznali.
Jaká přítelkyně?! Co jim to Kasuka nakecal?!
A taky bych se ráda někdy dožila vnoučat, Shizuo...
Shizuo, odpověz!
To nemohla všechno napsat v jedné zprávě?! Ach jo... chvilku přemýšlím a pak odepíšu: Nemám přítelkyni ale zítra bych se u vás stavil se svým spolubydlícím. Mám jim napsat, že s ním chodím? Už vidím jejich reakce, jak jim říkám: Miluju Izayu a čekáme spolu rodinu. Otec by vypustil ducha a matka zřejmě taky. No... ale mají právo to vědět. Vlastně by to měli vědět, hm.
Ani jsem to nečekal, ale hned mi bylo odepsáno.
Nemáš přítelkyni? O tom si ještě promluvíme... A jaktože máš spolubydlícího? Vždycky jsi byl samotářský.
No co jí mám odepsat...? Hmm... mysli, Shizu-chan. A přestaň s tou přezdívkou.
Já vám to vysvětlím zítra, stalo se hodně věcí... Zatím se měj a pozdravuj tátu.
Mám divný pocit, že se zítra něco stane. Vážne bych měl vzít devatenáctku s sebou? Cítím se jako středoškolačka, co se chce vyznat o dva roky staršímu klukovi. Prostě divně. Mám neblahý pocit, že to je špatný nápad.




awww, nehorazne se těším na další díl! a hrozbě se mi líbi, když mu říká devatenáctka. :3 *jsem divná, ale jen trochu ^_^ * tuhle povídku jsem si hodně oblibila, i když je mp *-* máš na mě špatný vliv :3