Trochu Valentýnu... ah jo.... zrovna nemám čas, abych vysvětlovala Izayovy a Shizuovy osobnosti, ale časem se tu nějaký ten článek objeví. :D
V některých státech je homosexuální svatba zakázaná, ale nevím, jestli tam spadá i Japonsko... :D
Pár: Shizuo x Izaya; Delic x Hibiya; Tsukishima x Hachimenroppi; Tsugaru x Psyche; Shitsuo x Sakuraya
Čeká vás: Valentýn a všechno, co k tomu patří
Typ: Jednorázovka
"Kam jdeš?" zeptal se Izaya trochu podezřívavě a přimhouřil oči. Muž, ve stejném věku jako on, byl jeho dokonalou kopií, až na chování a oblečení.
"No... zítra je Valentýn, tak jsem si řekl, že-"
"Koupíš čokoládu pro Tsugara. Kam se s tím všichni hrabete?" povzdechl si a dál se díval do svého monitoru.
"Prosím tě, hlavně mu to neříkej! Je to překvapení!" zaprosil Psyche a zatvářil se jako malé nevinné štěně.
"Co mi už zbývá. Slíbil jsem to jednomu, slíbím to i druhému," řekl s určitým sarkasmem.
"Hibiya?" Izaya krátce přikývl. "To mě udivuje, že ten rozmazlenej spratek chce někomu něco dát, hmpf," zasmál se Psyche.
"A co Roppi? Ten se nikam nemá?" zeptal se nezaujatě Izaya.
"Roppi? Tak to ho teda neznáš, jestli si myslíš, že by on šel někomu něco koupit," vysvětlil růžovo-bílý kluk se sluchátky a posadil se Izayovi na stůl. Byla to pravda, Izaya je poznal teprve nedávno. Vlastně si ani nepamatoval, jak je se Shizuem objevili. Byly tu tři kopie Izayi a tři Shizua. Ovšem, každý měl na sobě jiné oblečení a taky se jinak choval.
"Slez," upozornil ho Izaya a trochu se zamračil.
"Roppi nenávidí lidi. No... vlastně si myslí, že život nemá smysl. Je to taková tvoje temná stránka, Izayo-kun," seskočil a s úsměvem odešel z bytu.
Takže nikam nejde, jo...? pomyslel si Izaya a podíval se směrem do prvního patra svého bytu. Určitě je zavřený ve svém pokoji a dumá nad tím nesmyslným životem.
Černovlásek se zvedl, vyšel po schodech a zaklepal na Roppiho dveře. Nečekal na svolení a vešel.
"Neměl bys jít taky něco koupit? Hibiya i Psyche jsou už někde v cukrárně," snažil se ho přesvědčit. Roppi byl Izayovi nejvíc podobný. Teda, až na víc sarkastické chování a na červený kožíšek na bundě místo bílé, kterou měl oblečenou a rozeplou.
"A ty? Neměl bys koupit něco Shizuovi?" řekl aniž by se na Izayu podíval. Ležel na posteli s rukama, jakoby byl v rakvi - sepjatýma na břiše - a dál maloval strop na bílo svým pohledem.
Izaya se uchechtl a s rukama na hrudi se opřel o futra dveří.
"Shizu-chan není člověk, který by potřeboval nějaký důkaz o tom, že k němu něco cítím. Ne, on ani není člověk. Je to zrůda a monstrum. Proto mu nic nechci kupovat. Ale Tsukishima takový není. Zaslouží si alespoň tabulku čokolády, nemyslíš?"
Roppi se na něj podíval a posadil na okraj postele.
"Pokud půjdeš se mnou..." podíval se na něj bez výrazu.
"Proč? Neumíš vybrat dobrou čokoládu?" uchechtl se Izaya.
"Je na tom něco špatného?" Roppi se postavil a prošel kolem Izayi, který ho pak pronásledoval zpátky do obýváku.
"Ne, jenom jsem se udivil nad tím, že nevíš, jakou má rád. Přece jenom jste milenci, myslel jsem, že o něm víš první poslední," vysvětlil Izaya. Správně, když se dva milují, měli by o sobě co nejvíce vědět. Typicky špatným příkladem je Izaya se Shizuem. Ani si nepřiznali, že k sobě něco cítí. Jejich chování vůči tomu druhému se nezměnilo, jen se nekočkují tolik, co předtím.
Roppi se na něj podíval s otázkou v očích, hned to ale pochopil.
"Já a Tsuki nejsme takový normální pár. Jsme jako den a noc, černá a bílá. On je ten, co se usmívá a má pocit štěstí. Já jsem ten, co jednou způsobí zkázu našeho rádoby vztahu," dořekl Roppi a společně s Izayou opustil černovláskův byt.
Došli až na náměstí, kde byly cedule před cukrárnami, které volaly o slevy.
"Tady by mohlo něco být," ukázal Izaya a menší stánek s různými cukrovinkami. Roppi se bez výrazu otočil na podpatku a přešel k němu. Měli na výběr několik druhů čokolád, bonboniér, dárkových balíčků atd.
"Dejte mi tamtu," ukázal na bílou pochutinu s názvem "sametová čokoláda". "A ty vezmeš jakou?" obrátil se na Izayu, který si povzdechl.
"No tak když musím... hm..." zahleděl se do nabídky. Do oka mu padla jediná až černá čokoláda, co tam byla.
"Hořká vášeň, jo...?" přimhouřil oči a poručil si ji zabalit a samozřejmě napsat věnování.
"Příští rok se na to vykašlu," řekl unaveně Izaya, když byli před domem.
"Taktéž," přitakal Roppi.
"Spratku rozmazlenej!" uslyšeli Psycheho.
"O nic víc, než ty! Růžovko! Mle!" nadával zase Hibiya a vyplázl na Psycheho jazyk.
"Co se tu děje?" zamračil se Izaya. Hibiya zkřížil ruce na hrudi a otočil se od černovláska se sluchátky zády.
"Urazil mě!" zvedl uraženě hlavu.
"On si začal," konstatoval Psyche.
Izaya neměl nervy tohle poslouchat, proto rychle odemknul svůj byt, aby se všichni mohli schovat před mrazíky, které napadaly i chodbu.
"Já jdu první!" umanul si Hibiya, přehodil si svůj plášť dopředu a rázně vykročil.
Heh... tak tohle se mi ani v nejmenším nepodobá, pomyslel si Izaya.
"Izayo-kun, pojď sem!" zavolal na něj Psyche sedící spolu s Hibiyou a Roppim na pohovce. "Říkáme si, co jim zítra dáme, mimo těch čokolád," usmál se na něj vesele.
Psyche se nemohl dočkat, Hibiya tu svoji sladkost jedl očima a Roppimu to všechno bylo u prdele. Izayovi nezbývalo nic jiného, než se k nim přidat.
"Začnu já! Koupil jsem několik malých čokoládek, abych je potom nemusel lámat. Je to Švýcarská čokoláda," chlubil se Hibiya a na stůl položil růžovou dárkovou taštičku s červenými srdíčky. "K tomu jsem koupil tohle!" řekl nadšeně.
"Vodítko?" podivil se Izaya a Hibiya přikývl.
"Delic je můj poslušný pejsek!" usmál se nanejvýš spokojeně.
"Nom... já jsem koupil bonboniéru, nějaký alkohol a tabák do dýmky," usmál se Psyche. "Co ty, Roppi?"
"Em... čokoládu," odvětil prostě.
"Jakou? Jakou?" vyzvídal Psyche dál.
"Bílou."
"Roppi, chceme podrobnosti!" naštval se na oko Hibiya.
"Jmenuje se to Sametová čokoláda. Doufám, že mu bude chutnat," řekl s nezájmem a zívl.
"A ty, Izayo-kun?" obrátil se Hibiya na něj.
Izaya si povzdechl, ale než se stačil pochlubit dárkem pro Shizua, zazvonil zvonek.
"Jdu otevřít, jdu otevřít, jdu otevřít!" volal Hibiya a běžel rychle ke dveřím. Když je otevřel, jako první vyskočil na Delica a pevně ho objal nohama. Nedíval se na něj nijak zamilovaně, ale povýšeně. "Máš pro mě dárek?"
"Ano, mám," přikývl Delic chladně a i s Hibiyou na sobě, aniž by ho podepíral, šel ke ostatním kopiím Izayi. Vešli další Shizuové.
"Tsugaruuuuuuuuuu...!" zavolal Psyche a s nataženýma rukama běžel vstříc blonďákovi v modrém kimonu, dokud mu nepadl kolem krku a dlouze ho nepolíbil. Jako předposlední přišel pár držící se za ruce - Sakuraya a Shitsuo - a za nimi Shizuo, který neměl zrovna dvakrát dobrou náladu.
"Dobrý odpoledne všem," usmál se Shitsuo a mírně se poklonil. Černovlásek v růžovém kimonu - Sakuraya - se posadil vedle Izayi a jeho partner v obleku komorníka stál u něj.
"Ahoj," usmál se Tsukishima na Roppiho, sedl vedle něj a chytl ho za ruku. Izaya měl pravdu, tenhle milej kluk, který musí trpět Roppiho časté kecy o nesmyslném životě, si rozhodně čokoládu zasloužil.
"Sakurayo, půjčíš mi Shitsua? Dokonale se ke mně hodí," zeptal se Hibiya. Měl pravdu. Komorník musí mít svého pána, čímž by mohl být jedině princ Hibiya.
"Promiň, Hibiyo-kun, ale já ho nevyužívám jako sluhu. On je můj milenec, ne poskok," odvětil černovlásek v růžovém kimonu. Hibiya zkřížil ruce na hrudi a začal na něj chrlit nějaké nadávky.
Izaya už je neposlouchal, protože se díval na Delica, který pohledem propaloval Tsugara s Psychem.
"Copak?" vylekal ho Shizuo a posadil se z druhé Izayovy strany.
"Hm... Podívej se na Delica. Nepřipadá ti žárlivý?" zeptal se šeptem.
"Hm?" pozvedl Shizuo obočí. Nechápal, kam tím Izaya směřuje. Ten jenom mávl rukou, aby to nechal plavat.
"Nehádejte se a raději jim dejte své dárky," prohlásil Roppi.
"Já první!" umanul si Psyche a do Tsugarova klínu dal trochu větší taštičku, kterou blonďák v modrém kimonu otevřel. V jeho očích se objevila radost. Přitáhl si k sobě a s poděkováním mu vlepil pusu do vlasů. Sám mu na kolena dal velkou bonboniéru a Psyche vypískl radostí.
"Tady jsem ti něco koupil," řekl trochu stydlivě Tsuki a dal mu tucet rudých růží, které doteď schovával za sebou.
"Díky... taky jsem ti něco... koupil," znejistěl Roppi a s odvráceným pohledem mu dal zabalenou čokoládu. Tsukishima se usmál a políbil ho na tvář.
"Děkuji."
"Teď já, teď já! Na!" vyhrkl Hibiya a dal Delicovi růžovou taštičku.
Delic si ji s nezájmem prohlížel.
"A ještě tohle!" zasmál se a založím mu vodítko kolem krku. "Na čtyři, pejsku!" poroučel.
Delic chladně vodítko rozeplou a s prasknutím dveřmi se zavřel v pokoji v prvním patře.
"Co je mu?" zeptal se Psyche dětinsky.
Hibiya posmutněl a odešel do jiného pokoje na stejném patře, jako byl pokoj Delica.
"Co je zase tomuhle?" naštval se Shizuo. "Izayo, musím říct, že máš dost nákladové klony..." pousmál se.
"Nevím, čí dvojník s tím začal, Shizu-chan," zašklebil se na něj a vstal. "Jdu si s ním promluvit, snad mě nezabije, když se zeptám," pousmál se sarkasticky a zaklepal na dveře Delicova pokoje.
"Co chceš?" podíval se na Izayu chladně.
Jakmile byly dveře zamčené, černovlásek se o ně opřel.
"Žárlíš, co?" pousmál se. Každý by se ptal: "Co se děje?", ale Izaya ho moc dobře prokoukl. Věděl, že Delic nemiluje Hibiyu, ale Psycheho.
"Nemůžu je vystát. Vždyť ho Psyche nemiluje a jenom si to namlouvá," odvětil blonďák.
"Stejně jako nemůžeš vystát Hibiyu. Ano, je rozmazlenej, ale i on má nějaké city a má tě opravdu rád. I když si z tebe dělá psa..." uchechtl se. "Teď je zavřený v pokoji a brečí, měl bys jít za ním a promluvit si," dořekl a odešel zpátky k ostatním.
Delic chvíli přemýšlel. Opravdu ho má Hibiya rád? Nechtěl tomu moc věřit, protože aby si ten spratek někoho oblíbil je dost nepravděpodobné. Měl rád jen sebe.
Nakonec se zvedl a přešel do pokoje, kde ležel na posteli Hibiya.
"Jdi pryč!" zamumlal do polštáře černovlásek. Delic si sedl k němu na postel a nenacházel správná slova.
"Miluješ mě?" zeptal se náhle. Hibiya nic neříkal, jen se posadil.
"Miluješ Psycheho. Já to vím. Už dlouho se na něj tak díváš... a mě ignoruješ," řekl smutně Hibiya a popotáhl.
"Tak to není... já tě miluju, vážně, jenom... ho miluju víc," vysvětlil Delic a chytil Hibiyu za ruku.
"Vážně?" podíval se na něj nevěřícně a Delic jen kývl hlavou s mírným úsměvem.
Hibiya si ukradl jeho polibek a za stálého líbání si lehli.
"Teď ty, Izayo-kun!" zatleskal Psyche.
Izaya se mírně začervenal a chladně dal Shizuovi zabalenou čokoládu.
"Taky pro tebe něco mám," usmál se Shizuo, vstal, přičemž si z kapsy vytáhl malou krabičku a klekl před Izayu. Ten se vyděsil a lapal po dechu, avšak ne štěstím. "Vím, že nemůžeme, ale... vezmeš si mě?" pozvedl obočí a pozoroval jeho reakci.
"Co tě to popadlo?!" vyjekl Izaya a postavil se.
"Chci s tebou strávit celý život, co je na tom špatného?" nechápal Shizuo.
"Možná si to neuvědomuješ, protože máš IQ houpacího koníka, ale už jenom to, že jsme spolu několikrát spali, byla veliká chyba!" vyřkl Izaya zděšeně.
"Bude veliká svatbaaaaaaaa!" zaradoval se Psyche.
"Nebude svatba, Psyche. Izaya-kun odmítl," vysvětlil Roppi nezaujatě. "Stejně jednou zemřeme, tak proč by se nemohl zavázat?" dodal a zaklonil hlavu.
"Ne, my se nemůžeme vzít! Jak by to asi vypadalo? Dva nejvetší nepřátelé v Ikebukuro se budou brát?!" vyšiloval Izaya.
"Už dávno nejsme nepřátelé, Izayo, a ty to víš. Já vím, že mě miluješ, protože já miluju tebe a už dlouho," řekl Shizuo.
"Mi-miluješ? Ty... mě?" zakoktal se Izaya.
"Pokud se ženit nechc-"
"Tak to není! Já jen, že je to trochu rychle, nic víc... ale... pokud mě miluješ, pak nevidím důvod, proč se nevzít," řekl stydlivě Izaya a zahleděl se někam pryč.
"Bude svatbaaaaaa! A já ji vyzdobím!" zakřičel Psyche.
Z prvního patra se ozvalo zavření dveří a k ostatním se přidal Hibiya, ovšem na sobě neměl svůj plášť a korunu měl na stranu. Když přišel k ostatním, opatrně si sedal na pohovku vedle Psycheho.
"Hibiyo... co to máš tady?" zeptal se Sakuraya zvědavě a ukázal na levý koutek úst.
"Tady?" utřel si koutek princ. Zděsil se, když zjistil, co mu z koutku teklo. "Hahahaha, to nic!" zasmál se, aby všechno zamaskoval.
Chvilku po něm přišel Delic, ale nesedl si, jenom dal Hibiyovi pusu na tvář a řekl: "Večer si to zopakujeme," a odešel do kuchyně.
Když si Hibiya všiml pohledů ostatních, zčervenal.
"No co?!" osopil se na ně. "Jen mě královsky opečovával!"
"Izayo-kun, máš volný pokoj?" zeptal se Sakuraya a Shitsuo si ho vyzvedl do náruče. Nečekali na Izayovu odpověď, věděli, že Izaya má nejmíň pět pokojů pro hosty, a jako mávnutím kouzelného proutku zmizeli.
Shizuo si Izayu přehodil přes rameno.
"Když všichni, tak všichni! Povinnost volá, III-zaaaa-yoooo-kuuuun!" ušklíbl se.
"Pusť mě! Shizu-chan, okamžitě mě polož!" protestoval Izaya a bouchal Shizuovy do zad a snažil se kopat nohama.
"Tsugaruuuu~ Pojďme to taky dělááát!" zaprosil Psyche a skákal Tsugarovi na nohách.
"Pojď, Tsuki. Vypadá to, že tihle dva si zabírají tuhle pohovku..." protočil očima Roppi a táhl Tsukishimu do prázdného pokoje.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Já vím, ten konec je urychlenej, hlavy se vám v tom ztrácí, protože nevíte, kdo je kdo. Podl toho, jak to budu stíhat, bych napsala článek, kde budou vysvětleny všechny Shizuovy a Izayovy osobnosti (a na ty budu psát povídky :3333)




Já obdivuju, když někdo píše povídky. Nikdy bych ti nedokázala