Nestíhám, nestíhám, nestíhám...! Ale už se dávám do pohody a dneskaj sem dokonce dostala 1 z matiky! ˇ^ˇ

"Shizuo... být otcem je velká zodpovědnost. Už během těhotenství se musíš starat o všechno ty," promlouval mi do duše, jakobych to nevěděl. "Nejdřív bys měl dokončit školu, než si založíš rodinu."
"Vím, otče, ale stalo se to tak rychle. Sotva jsme se poznali a bez přemýšlení, co by to mohlo mít za následky, jsme se na sebe vrhli," povzdychnu si. Bylo tak nějak.
"No, kdybys potřeboval finančně založit, stačí říct. Dáme vám peněz, kolik budete potřebovat," usmál se a dýmku odložil. "Pojď, něco ti řeknu," vstali jsme a on mi dal ruku na záda. "Tohle je teprve opilost, pak přijde kocovina, a nakonec se to vše udobří. Někdy se to i zopakuje, a někdy nebudeš vědět, která je která ruka."
Tak nějak... to nechápu. O čem to mluví? Nechápavě se na něj podívám.
"Opilost je těhotenství, jakmile se to dítě narodí, stane se z toho kocovina, ale časem si oba zvyknete. Pak přijdou starosti, budete mít na sebe méně času, ale pamatuj, že tohle všechno zažije první Izaya-kun, ne ty," poučoval mě. Něco jsem si z toho vzal a tak se moje vyhlídky na šťastnou rodinku ztrácely v mlze.
"I když je Izaya-kun muž, hormony dělají svoje, to si pamatuj," vyšli jsme na balkon, odkud jsme pozorovali devatenáctku a mou mámu, "každým dnem se bude chovat více jako žena-"
"Chceš, říct, že bych měl koupit make-up?!" zhrozím se.
"Nech mě domluvit!" zamračil se. "Tím myslím, že bude sentimentálnější, citlivější a uzavřenější."
"Takže ufňukaný," povzdechnu si. Heh, jakoby už teď nebyl. To bude "Shizu-chan sem" a "Shizu-chan tam", a "ty už mě vůbec nemáš rád" atd. Alespoň s ním nebude nuda, no.
"Jde vidět, že se za tak krátkou dobu znáte dobře, hehe," zasmál se.
"No, tak trochu. Ale je pořád takový zdrženlivý. Nechci na něj spěchat, ale někdy mám pocit, že jsem pozadu," přiznám se s mírným úsměvem sledující Izayu. Přesazoval s matkou kytky a moc mu to nešlo. Byl fakt roztomilý. "Podívej. Jakmile mu něco nejde, nechá to být a otočí se od toho zády."
Přesně, jak jsem říkal. Izaya všechno nechal ležet, prohlásil, že mu to nejde, že to už nechce dělat, a otočil se zády.
Máma se usmála a znovu mu to předváděla.
"Hmm," vydal ze sebe protáhle, "vidím, že ho znáš dost dobře," zasmál se.
Z přízemí se ozvalo bouchnutí dveří.
Otec vypadal zaujatě a překvapeně, stejně jako máma, a oba šli zjistit, co za návštěvu to přišlo. A já je následoval. Zapomněl jsem na Izayu, který tam nejspíš zůstal.
"Čaute," pronesl Kasuka chladně. "Shizuo?" podivil se nad mou přítomností v tomto domě.
"Přišel jsem za rodičema, když tak naléhali," pousmál jsem se a poškrábal se za hlavou.
"Protože samo od sebe by ho to nikdy nenapadlo," dodala moje matka sarkasticky. Ne, vážně. Já vím, že jsem se tu neobjevil nějaký ten pátek, ale to musí na mě být tak hnusná? "A ještě nám chtěl zatajit, že bude mít co nevidět dítě!" Mami, prosím tě!
Kasuku to šokovalo, bylo to na něm vidět.
"Cože?" zeptal se a snažil, aby to nevypadalo, že ho to zaujalo.
"Něco proti?" ozval se můj černovlásek.
Jak krášně to zní; můj černovlásek... MŮJ černovlásek... jenom můj černovlásek. Ah... Musím dávat pozor, abych se nerozplynul.
Izaya došel ke mně a zkřížil ruce na hrudi.
"Ty?" zamračil se na něj můj bratr.
Klid, děti, hlavně se nepoperte, písku je tu dost.
"Proč si myslíš, že s ním bydlím?" ušklíbl se Izaya.
Tato atmosféra se mi nelíbí. Fakt ne. Doufám, že si toho všimli i rodiče, aby je zastavili, protože mě fakt nenapadalo, jak bych je měl přinutit přestat. Ti dva se vlastně minule hádali, proto jse mezi nimi tento druh vztahu.
"Vy se znáte?" usmála se matka. Takže ona si toho nevšimla. Zbývá otec. Podle jeho mírně zamračeného výrazu a stálého pohledu na ty dva, si je toho určitě vědom.
"Měli jsme tu čest," odpověděl Kasuka.
"Skvělé! Tak to můžeme poobědvat jako jedna velká rodina," zasmála se a odběhla do kuchyně.
"Já ti pomůžu," nabídl jsem se.
"V žádném případě! To by ani pes nesežral!" osopila se na mě. "Izayo-kun, umíš vařit?"
Maaamiiii... proč jsi tak zlá...? A navíc jenom na mě.
"No, trochu," přiznal se Izaya, ale vůbec to nebyla pravda. Vařil skvěle. I doma se nabízel, aby mohl vařit on. Odešel za ní do kuchyně a já, Kasuka a táta jsme sedli za stůl. Hned, jak se táta posadil, tak si vzpommněl, že má ve slepě pivo, a že ho donese. Tak jsme s Kasukou osaměli.
"Fakt spolu hodláte mít rodinu?" zeptal se a pohledem směřoval mimo mě.
"No jo, už to tak je," povzdychl jsem si a pozoroval Izayu v kuchyni.
Mezi jídelnou a kuchyní byl menší výřez ve stěně, na kterém byla ještě přidělaná deska, takže to vypadalo jako byrový pult. Heh, asi se ze mě už stal workoholik.
"Příšerné. S někým takovým," neodpustil si poznámku.
"Co jste si udělali, že se k sobě takhle chováte?" zamračil jsem se.
Kasuka pozvedl obočí ve znamení "Fakt to chceš vědět?" a spustil:
"Pracoval v gay klubu, dokud ho odtamtud nevyhodili. A před tím u nějakého bohatého chlápka. Samozřejmě, že jako děvka," vysvětloval mi něco, co z poloviny vím. "Zeptám se tě znovu: fakt hodláš strávit život s někým takovým?"
"Jo," odpovím bez přemýšlení. "Musím tě zklamat, ale tohle o něm vím, jen zbývá otázka, jak to víš ty," pozvedl jsem jedno obočí.
Bohužel nás přerušil otec.
"Tak je to tady; tři pívečka pro tři silné chlapy!" zasmál se. Aby mu nebylo nic podezřelé, raději jsem "zapomněl" na předchozí konverzaci s Kasukou, a zasmál se taky. Místo toho, aby přinesl tři piva, přinesl dvě balení plechovek, což bylo celkem dvanáct piv.
Každý jsme si jedno otevřeli a přiťukli si.
"Připíjím na-"
"Počkej, vždyť tu nejsme všichni," upozornil jsem tátu s úsměvem, což ho rozesmálo.
"Máš pravdu!" smál se dál. "Karen! Izayo-kun! Pojďte k nám!" zavolal na ně.
"Pokud chcete dovařený oběd, tak musíte chvilku vydržet!" zavtipkoval Izaya s pánví v ruce.
"Tak musíme čekat," povzdechl si. "Kasuko, jak se ti daří? Tebe jsme taky dlouho neviděli," upil z plechovky.
"Šlo to, do dneška. Během natáčení nám spadla kulisa přímo na jednoho dobrého herce, takže jsem s ním jel do nemocnice. Ale na koho nenarazím - starý nepřítel, co se mi okamžitě podepsal na triko sprostými urážkami," vysvětlil Kasuka svůj den.
Jednou nepřítel, navždy nepřítel. No, ale nemusí to platit vždycky, že jo...
"Starý nepřítel? Někdo, kdo tě nemá rád? Antifanoušek?" hádal táta.
"Něco podobného," řekl s nezájmem a podíval se na mě. Snažil se mi něco naznačit?
"Izayo-kun, netahej se s tím. Já to zvládnu sama," uslyšel jsem z kuchyně. Máma nechtěla, aby Izaya vzal jediný talíř. Mohl by potratit! řekl jsem si v duchu ironicky. Pokud s mými rodiči vycházíte, jsou to ta nejmilejší stvoření na planetě. Pokud jste jejich nejstarší dítě, máte holt smůlu.
"Ukaž, já ti pomůžu," nabídl jsem se a spěchal jí pomoct s velkým hrncem.
"No bylo načase. To si myslíš, že se s tím budu tahat sama? Já - ta, která už taky není nejmladší a táhne jí na padesát - bych se s tím měla tahat?"
Mami... začínám z tebe mít depku.
Není to tak, že mě moje vlastní máma nemá ráda, jenom je naštvaná, že jsem nepřišel na návštěvu, no. Kdyby mě neměla ráda, nezavadila by o mě ani pohledem.
"Díky, Shizu-chan," poděkoval mi Izaya.
K poděkování patří úsměv!
Doufal jsem, a to opravdu, že se alespoň před mou rodinou usměje. Ale udělal to? No? Ne! Proč jsou jeho upřímné úsměvy tak druhé?
"Jistě, pro tebe cokoliv," usmál jsem se na něj. Vypadalo to spíš, jakobych se mu vysmíval.
Taky se na mě usmál - sarkasticky a vytočeně. To zase doma bude. Práskne dveřmi a bude dělat uraženého, už to vidím.
"Tak, teď, když už jsme tu všichni," prohlásil otec a pozvedl plechovku, "připíjím na naši rodinu, která se brzy rozroste."
Matka pozvedla sklenici vína, kterého jsem si doteď nevšiml.
"Já připíjím na Izayu, aby ho ten chlap neumučil, a žilo se jim spolu hezky."
Mami... Děkuji ti za nedůvěru.
"Připíjím na rodinu," odpověděl nezaujatě Kasuka.
"Já připíjím na Izayu, aby to se mnou vydržel," usmál jsem se na něj a obmotal jsem druhou ruku kolem jeho pasu.
Izaya se hezky začervenal a zvedl sklenici nějaké minerálky. Myslel jsem, že nemá rád kupované věci typu mekáč.
"Já... připíjím na osobu, co mě má ráda, i přes mé chování. Připíjím na Shizu-chana - nejlepšího přítele na světě," domluvil a já zčervenal. Doufám, že nemyslel přítele, jako kamaráda.
Takže on mnou celou tu dobu nepohrdal? Dobře, věděl jsem, že mě miluje, ale že by to přiznal takhle veřejně?
"Miluju tě," políbím ho na čelo.
"Já vím," líbili se mi ty jeho pokusy o úsměv.
Všichni jsme si přiťukli a pustili se do jídla, u kterého jsme se dost bavili. Kromě Kasuky, ten mě a Izayu pořád propaloval pohledem.
***
Izaya pomohl s umýváním nádobí, přičemž mě máma zase seřvala.
"Izayo-kun, nesmíš se tolik namáhat, umyje ho já," řekla rozhodně a vytrhla mu z ruk talíře.
"Ale já umývám nádobí pořád, protože Shizu-chan není doma-" snažil se jí to vysvětlit, ale to už mě vraždila pohledem, jak jsem si mohl dovolit nechat Izayu umýt nádobí.
Nakonec pustili myčku a šli do knihovny, a já, otec a můj bratr jsme sedli do obýváku.
Strávili jsme pěkných pár hodin - asi tři nebo čtyři, pak nás Kasuka opustil s tím, že musí odejít. Hezky se rozloučíme a pak je nám oběma ukradený, proč vlastně odešel.
"Shizuo, nechtěl by ses podívat na tu vilu? Můžeme si tam zajet, teď hned, jenom my dva," usmál se a položil už druhou prázdnou plechovku piva vedle křesla.
"My dva? Promiň, ale nemyslíš, že by ho Izaya měl taky vidět?" zvednu obočí a otec se zamyslí. Je to pravda, budu tam bydlet s Izayou ne sám.
"To je pravda," zvedne se a někam jde. Jelikož nechci být v místnosti sám, jdu tedy za ním. Už si ani nepamatuji, kde a co v tomhle domě je.
"Izayo-kun, Karen, chcete s námi jet se podívat na tu vilu?" zeptal se vesele.
Samozřejmě, že všechno rozhodla máma, takže Izaya neměl na výběr.
"Hoši..." zamračila se a přestala se dál oblékat do kabátu. "Kdo bude řídit?" zkřížila ruce na hrudi.
To byla pravda, všichni z nás měli alkohol v krvi. Teda kromě...
Všichni tři jsme se podívali na Izayu, až z toho dostal trochu strach. Vypadalo to, jako bychom ho chtěli pohřbít zaživa, alespoň podle těch pohledů.
"To jakože mám řídit?" pozvedl jedno obočí.
No, vůbec nejsi hloupý, Izayo. Ale jen pokud máš řidičák...




OMG ta jeho rodina je boží.
Ale to s tím Kasukou
WTF?? Doufám že spolu neměli nějaký vztah a on mu bude chtít potom něco udělat.
Už tak je to dramatické! 