Aby jste rozuměli - dlouho jsem chtěla napsat povídku na Nezumi X Shion, ale nechtěla jsem kapitolovku (mám jich dost, nemyslíte?) a teď jsem zplácla alespoň něco a celkem se mi to líbí :D
Pár: Nezumi x Shion
Čeká vás: Útěk z vězení, yaoi
Typ: Jednorázovka
"No tak, pojď!" křičel jeden kluk na druhého, který se tak tak držel jeho ruky.
"Já... už nemůžu...!" dýchal ztěžka a snažil se sebrat poslední sílu, co v něm zbyla. Kolena se mu podlamovala, nohy šly šejdrem a oční víčka se chtěla zavřít.
Tělo ho neposlouchalo. Každou chvílí mohl upadnout na zem a všechno vzdát. To by ale nesměl znát JEHO.
"Shione, musíš vydržet, nebo nás dostanou! Ještě chviličku!" povzbuzoval ho Nezumi.
"Ne," vydechl a se zakopnutím spadl na kamenitou zem. Běželi skoro půl hodiny v kuse.
"Sakra, když jsme se dostali tak daleko, tak to už nesmíme vzdát!" křičel na něj jeho modrovlasý přítel. Ještě jednou zaklel a vysadil si vyčerpaného Shiona na záda.
"Nezumi, nemáme šanci jim utéct," konstatoval bělovlasý a zakašlal.
"Pokud se dostaneme do vody a za hranice, tak jsme v poho," pousmál se. Shion nebyl ten, co dokázal uskutečnit sen o útěku z vězení - ale Nezumi. Shion jen snil, jak by bylo krásné, kdyby se konečně odtamtud dostal pryč a začal by nový život prostého obchodníka. To se mu také dařilo, kdyby ho někdo neprávem obvinil z vraždy. Jenomže v devatenáctém století bude vrchní soud těžko spravedlivý, jak by měl být. Hlavně, že za to dostanou tučnou částku.
"Jsem Shion, a ty?" polkl při zkoušce navázání konverzace s chlápkem, co teď bude jeho spolu vězeň.
"Nezumi," odpověděl prostě modrovlásek, aniž by jeho zrak opustil bílý strop.
V dálce za nimi uslyšeli štěkat psy. Nebyli to jen skvělí čmuchalové, ale i výborní zápasníci.
Možná, když se dostanou k vodopádu, že jim utečou.
"Musíme skočit," řekl Nezumi a položil Shiona na zem.
"Blázníš?! Zabijeme se!"
"Máš lepší nápad?!" díval se mu zpříma do očí.
Štěkot se blížil, Shion vzal Nezumiho za ruku a přikývl. "Jsem rád, že jsem tě poznal," pousmál se a oba skočili.
"Nezumi?" zeptal se uprostřed noci.
"Šššš!" napomenul ho. "Někdo tě uslyší!"
"Co to děláš?" nahl se na stranu, aby se podíval za Nezumiho.
"Zdrhám. Tenhle tunel jsem kopal tři roky. Jdeš se mnou?" povytáhl obočí.
"Co když nás chytí? Víš, co dělají s uprchlíky, tak proč chceš riskovat?!" šeptal. Tolik si přál utéct, ale bál se toho, co bude, až je chytí - smrt.
"Pak tedy sbohem," rozloučil se Nezumi a vlezl do dost širokého otvoru, aby se tam vlezl.
"Počkej! Jdu s tebou," zastavil ho a vlezl za ním.
Shion pomalu otevíral oči. Žádné přímé světlo, to bylo fajn, jen temnota a hluk padajícího vodopádu.
"Už ses probral?" zasmál se Nezumi a oblékl si triko. Vlasy měl mokré, nejspíš se byl vykoupat.
"Jak dlouho tu jsme?" Jeho hlas zněl trochu zděšeně.
"Několik hodin. Utekli jsme jim, tady nás nemají šanci najít. Říká se, že kdo sem vkročí, už se nikdy nevrátí a zažije příšerná muka. Proto sem nechodí ani zvířata," ztajemnil svůj hlas Nezumi. Jeho cílem bylo trochu Shiona postrašit a taky se mu to povedlo.
"Tak proč tu jsme?!" vyskočil a chtěl utéct, ale Nezumi ho chytil za ruku.
"Protože jsem tu vyrůstal. Pojď," pokynul mu rukou a šel hlouběji do jeskyně.
"Nezumi, počkej."
Jeskyně byla užší, kluzčí a temnější s každým krokem. Jediné, co Shiona nutilo jít dál, byla důvěra v Nezumiho.
"Jsme tu," usmál se úlevně modrovlásek a rozhlížel se po obrovském prostoru podzemního obydlí. Stůl, židle, knihovna, postelelampa, police s nějakým nádobím, lampa, menší krb. Bylo to jako v normálním bytě či domě, až na menší chlad a vlhkost. "Měli bychom se pořádně vyspat," uvelebil se v jedné z postelí, kde nechyběli ani peřina a polštář.
"Díky," pošeptal Shion a lehl si vedle Nezumiho.
Ten ho rukama začal hladit po zádech, pak sjel až na zadek a za stehno si položil jeho nohu přes svůj pas.
Shion se jen díval do jeho očí a prstem namaloval znovu jeho rty, na které se přisál.
Nezumi se převalil na něj a polibek prohloubil.
Shion se dožadoval víc. Vzal jeho ruku a strčil ji pod triko.
Nezumi ji na chvíli vytáhl, aby mu mohl roztrhnout kabát. Knoflíky se odkutálely do všech světových stran.
Ani bělovlasý nebyl pozadu. Chytl lem jeho kusů oblečení a všechno najednou to sundal, takže byl Nezumi polonahý, pak mu pomohl se sebou.
Když už byli oba nazí, Nezumi se natáhl pro polibek.
Shion mu obmotal ruce kolem krku a nohy kolem pasu. Svou vzrušenou chloubou se třel o tu Nezumiho, dokud mu modrovlasý nechytl nohy pod koleny a pomalu do něj nepronikal.
Shion slastně zavzdychal a zavřel oči.
Nezumi ho políbil na krk a vedl mokrou cestičku k jeho ústům, kam vplul jazykem. Tlumil Shionovy vzdechy a steny, když se v něm začal pohybovat.
Shion přirážel pánví proti němu, čímž se Nezumi dostával s každým přírazem hlouběji.
"Ne-Nezumi!" vykřikl, skousl si spodní ret a vyvrcholil.
Pár sekund po něm dosáhl vrcholu i Nezumi a unaveně si na něj lehl.
"Měli bychom se pořádně vyspat," řekl Nezumi a zavřel oči.
"Takové to je..." pošeptal Shion a pohladil Nezumiho po dlouhých vlasech.
Ten se na něj nechápavě podíval.
"Co?"
"Takhle vypadá svoboda..."




Nezumi a Shion <3 ďalší môj obľúbený pár! Už dlho som si chcela to anime pozrieť, ale až včera som sa k tomu prinútila, vďaka tejto poviedke. A neľutujem, No.6 ma uchvátilo, je to nádherné anime!