Měla jsem tu schovaný Life is one big surprise asi tři dny, tak ho sem dávám ;) pro ty, kteří věrně čtou.

Konečně uběhl ten příšerný týden, co jsem ležel doma s chřipkou. Doktor řekl, že mám ještě týden zůstat doma, protože by se to mohlo vrátit. V baru i ve škole bylo všechno v pořádku, ale doma ne. Já prostě nechci být s Izayou osamotě, ani kdyby šlo o sex. To je pořád "Shizu-chan, nesmíš to..." a "Shizu-chan, nesmíš hemto..." apod. Ale co mě víc udivuje, že chodí pryč, někdy se vrátí na oběd, ale jinak je někde v prdeli až do tří. Když jsem.se zeptal, odpověděl jen něco typu "Neboj, nic se mi nestane, jdu za kamarádem." Pak jsem se tím nijak nezabýval. Jenomže pak jsem poznal, že se něco děje...
Uběhl další týden, tentokrát jsem nelenošil doma a mohl fungovat jako opět zdravý člověk.
Středa, čtyři hodiny, jeden utahanej chlap přišel domů a zakřičel obvyklou větu: "Jsem doma!"
A nic. Nikdo se neozval, ale přece jenom jsem něco slyšel. Z ložnice, kupodivu.
Podíval jsem se škvírou dovnitř a nevěřil svým očím. Izaya spal. Nikdy neusnul dřív, než jsem já přišel domů, ale dneska musel být hodně unavený. A navíc má příšerné kruhy pod očima. Z čeho?
Dveře jsem zavřel a šel do kuchyně vyložit nákup. Kde na to vlastně beru peníze? No teda... Proč jsem toho nakoupil tolik? No, vlastně důvod je v ledničce - totálně prázdné ledničce, podotýkám.
Všechno vyskládám na stůl, pak do lednice a spíže. Už dlouho jsem nebyl nakupovat, pomyslím si.
Raději si jdu udělat domácí úkol. Mám jenom jeden, nic těžkého, takže pak budu mít více volného času pro sebe, když devatenáctka spí. Ale pořád mi nejde do hlavy, z čeho je tak unavený... možná pracoval dlouho do noci. No jo, neměl jsem mu dávat heslo a notebook. Úchyl. Nebo to nebude pornem... možná je unavený z toho, jak se o mě staral. Jop, to bude ono. Skákal kolem mě s léky a obklady. Zaslouží si odpočinek.
"Vítej doma," uslyším jeho rozespalý hlas.
"Jo," usměju se a dál se věnuju svému úkolu, který nebyl tak lehký, jak jsem si myslel. Ale nakonec jsem ho po několika desítkách minut dodělal a spokojeně se natáhl na gauč.
"Shizu-chan," napomenul mě, "víš ty vůbec, jak dlouho mi trvalo, než jsem to spravil?" Překvapeně zamrkám. Aha, už chápu. Mluví o potahu na sedačce. Nemám ho rád. I když ho spravíte, jednou si na to sednete a můžete ho znovu upravovat. Je na nic. Vlastně jsem si ani nevšiml, zda je na tom novém domě pohovka... hm...
"Promiň," řekl jsem trochu ironicky a vstal, aby to mohl dát do pořádku.
Když se sehl, aby to hezky porovnal, trošku se mu vyhrnulo triko a já spatřil kousek pokožky na jeho zádech. Ale... co to tam je?
Triko jsem mu vyhrnul o něco víc a zatajil dech.
Izaya si ho zase stáhl zpátky a vyděšeně se na mě podíval.
"Od čeho máš ty jizvy?" zeptal jsem se ho zmateně. Nikdy jsem si jich nevšiml. Při sexu byl vždycky otočený předem. Snad se mu to nestalo, když už byl v tom...!
"To je dávno pryč," uhnul pohledem a předstíral, že to ještě upravuje.
"Chci to vědět," trvám na svém, ale Izaya taky. Oba jsme hold tvrdohlaví.
"Řekl jsem ne!" vyjel po mně a naštvaně odešel do ložnice. To je to tak strašné, že o tom nechce ani mluvit? Kdyby o tom nechtěl mluvit, stačilo říct.
Z myšlenek mě odtrhl zvonek. Máma a táta? Kasuka? Ale co by tu dělali?
"Ahoj, Shizuo," usmál se na mě brýlatý chlap. Shinra, že?
"Čau, dlouho jsme se neviděli," přivítal jsem ho i s jeho... ženou, přítelkyní, milenkou, snoubenkou, partnerkou... napadalo mě hodně, co by mohla být. Ale sestra nebo něco podobného nebude, v ruce drží autosedačku s miminkem.
"Tohle je Celty, moje žena. Celty, tohle je... hm-"
"Přítel Shinrova kamaráda, Shizuo," představil jsem se sám a podal jí ruku. Byla krásná. "Pojďte dál." Proč bychom měli stát na chodbě, že?
"Kde máš Izayu?" zeptal se mě Shinra.
"Trucuje," protočím oči. "Je milé, že jste se u nás stavili."
"Shinro?" podivil se Izaya.
"Čau," zvedl ruku na pozdrav.




Super
A ještě lepší je, že je hnedka další díl 