To zbytek, co mám. Enjoy!

Začali jsme si povídat. Nejvíc jsme mluvili já a Shinra, Celty se občas přidala, ale Izaya byl nějak mimo. Většinou, když jsme se ho na něco zeptali, nevěděl, která bije.
"No," začal Shinra, "víte, chceme jít se Celty do kina oslavit druhé výročí naší svatby, tak jsme vás chtěli poprosit, jestli byste nám nepohlídali Annu."
"V pohodě," vyhrkl Izaya. Všichni jsme se na něj podívali. Řekl to, jakoby si to celou tu dobu přál.
"Jo, zvládneme to," přitakal jsem.
Celty nám vysvětlila, co kde v tašce hledat. Byla to taková ta velká, co se dává ke kočárkům.
Šel jsem je vyprovodit. Sám.
"Díky moc, Shizuo," poděkoval Shinra.
"Ale za málo," mávl jsem rukou.
"Jo, a na rameni má vyrážku, tak jí to kdyžtak namažte mastí, co je někde u plýnek," dodala Celty.
Jen jsem přikývl a s úsměvem za nimi zavřel dveře.
Uf, fakt se mi nechce starat se o nějaký děcko.
"Udělám več-"
Co... co... to vidím? Nejsem slepý? Nešálí mě zrak? Izaya... se usmívá?! Vážně? Drží v náručí uzlík s dítětem a usmívá se! Tak proto byl mimo, a proto tak přehnaně zareagoval. Ale dívat se na něj s miminem v náručí bylo fascinující.
"Udělám večeři," dokončil jsem větu.
Jak si mě Izaya všimnul, okamžitě zčervenal a položil Annu zpátky do autosedačky.
A jé... Viděl jsem jeho slabou stránku, to nedopadne dobře.
"Raději uvařím já, ještě bys podpálil barák," zašklebil se na mě, ale jen na chvíli. Pak měl neuvěřitelně dobrou náladu. Nikdy jsem ho neviděl být tak v pohodě. Dokonce si i broukal! A usmíval se! Podržte mě někdo, já padám! Ale buďme optimističtí, už mi zbývá z něj vymlátit- er, vlastně dostat jenom vyznání.
"Hm-mmm-m-mmmmm-" broukal si. Zase mám z něj tik v oku.
Raději přesunu své myšlenky jinam - na dítě.
"Izayo? Neměli bychom ji vysléct? Je tady horko..." zeptám se ho.
"Tak ho vysleč," řekl lhostejně.
Proč to neudělá on? Proč musím já? Já nechci! Rozbrečí se a co pak? Co budu dělat?!
"No, víš... ještě mám něco na práci," snažil jsem se vymluvit.
Izaya dal na hrnec pokličku a vrhl na mě pohled: posero.
Žasl jsem, když jsem viděl, jak ji Izaya v pohodě vyslíkl. Byla vzhůru, jen se na nás dívala svýma kaštanovýma očima.
Hned na to se stalo to, co jsem nechtěl - spustila brek. Ležela na gauči a brečela, mohl jsem zešílet. Proboha umlčte to dítě!
"Utěš ji nějak!" křikl jsem nechtěně po Izayovi, ale ten nebyl schopný ničeho. Nervózně tam stál a snažil se jí uklidnit slovy: "No ták, neplakej." ale nepomáhalo to. Viděl jsem, jak se třásl.
"Bože," zakleju, opřu si ji o rameno a trochu s se s ní zahoupu. Aaaah, chovám se jak nějaká přecitlivělá matka.
Brek přestal. Sláva! Jsem prostě skvělý!
Izaya se na nás lítostně díval, až jsem se ho musel zeptat, jestli je v pohodě.
"Izayo... jsi v pohodě?" Obličejem jsem se přiblížil k jeho.
"Jdu dodělat večeři," sklopil hlavu a spěšně odešel.
Hmpf, žárlí, že jsem lepší než on. Lepší než on... Možná by měl být on lepší já. Matka by měla být víc schopnější než otec, ne?
"Večeře je hotová," oznámil mi a naložil jen na jeden talíř.
"Ty nebudeš jíst?" podivil jsem se.
"Budu, ale ty máš plné ruce práce," odvětil prostě a při uvědomění, že si zapomněl příbor, se chtěl vrátit do kuchyně. Ale kdo ho nenechal odejít?
"Na," dál jsem mu Annu do náruče, "potřebuješ se to naučit víc než já."
Hleděl na mě jako vyoraná myš. Ve chvíli, kdy už Anna natahovala, že spustí další scénu, Izaya znervózněl. "Nesmíš se jí bát, to je všechno," usmál jsem se.
"Ale- ale-"
"Žádné ale. Jsi budoucí matka, tak to musíš umět s dětmi," konstatoval jsem.
Anna zase začala plakat a Izaya jen stál a díval se na ni. Nevěděl, co má dělat. Byl zmatený. Nevím, co se mu honilo hlavou, ale vypadal, jako by chtěl utéct pryč.
"Ukaž," vzal jsem ji zpátky do náruče a uklidnil.
Izaya z toho byl poněkud smutný, naštvaný, a já nevím co všechno. Nedokázal utěšit dítě, kdežto já ho teď přebaluju. A jde mi to! Devatenáctka se mi díval přes rameno, jak to dělám. Nejdřív tohle, pak tamto, zabalíme, tohle vyhodíme, znovu oblečeme a je to. Jsem šikovnej, škoda, že nemám nikoho, komu bych se mohl pochlubit. Máma by mě jenom sekýrovala, že mi to trvá dlouho, táta by řekl jen to jeho hm, Kasuka by mě raději neposlouchal... A kdybych to řekl Izayovi, zase by měl myšlenky typu "budu špatný rodič". No, ty už nejspíš má.
"Jdu se najíst," sklopil hlavu a odešel si pro příbor.
Uražený? Tak ať si je. Pravda, byl bych radši, kdyby se o ni staral on, ne já. Tohle není moje úloha, ale jeho. Viděl někdy vůbec mimino? Jak se má přebalovat, krmit, a vůbec vychovávat? Ví to? Já jsem to odkoukal od mámy, když byl Kasuka prcek. Doteď si něco z toho pamatuju.
I když mi to jde, nechci se o ni starat. Bude zase brečet, a co když ji už neuklidním v náručí?
Izaya se pustil do jídla a já vytáhl nějakou flašku, co byla v tašce. Asi bych jí měl udělat Sunar nebo něco podobného.




Shizuo jede
Kdo by to do něj byl řekl
Ale chudák Izaya :(