close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Trancy a Phantomhive - jiný démon, jiný pán 5

17. dubna 2015 v 15:35 | Mei-Mei |  Trancy a Phantomhive - jiný démon, jiný pán

Tády dády dá! :D

Varování, tato povídka byla napsána při velmi (až přehnaně) dobré náladě, tak se nedivte, že je to takové o ničem :D

"To bylo děsivý!" postěžoval si blonďák a při pomyšlení na film se otřásl.
"Ani ne," řekl Ciel jako by nic.
"Ne? Ne?! To teda bylo, abys věděl!"
"Jsi moc hlučnej," zasmál se Ciel a zakryl mu pusu. Alois mu ruku rychle odstrčil, protože si vzpomněl na promítání, kdy se Cielovi skoro pořád schovával pod kabát, a trochu se začervenal. Něchtěl mu být tak blízko.
Chvíli šli mlčky vedle sebe.

Sebastian si vychutnával svou vanilkovou zmrzlinu společně s Claudem, když se v tom ozvalo z vysílačky:
"Tady slunečnice, objekty jsou znovu v pohybu, přepínám."
"Už? Tak brzo?" podíval se na své hodinky Claude. Čekal, že promítání bude o něco delší.
"Tady narcis. Slunečnice, přibliž nám informace, přepínám," řekl Sebastian do vysílačky a zrychlili krok ke kinu.
"Jdou směrem k Aloisovu domu, přepínám."
"Tady tulipán, sejdeme se na hřišti, co je u našeho domu, přepínám," řekl Claude.

Alois schoval ruce do zadních kapes. Šli pomalu a mlčky, dokud blonďák ticho neprolomil.
"Kde vlastně bydlíš ty?" zeptal se. Byl v jeho přítomnosti nervózní jak něco a nejhorší bylo, že si to nedokázal vysvětlit.
"Pár ulic odtud," pousmál se na něj černovlásek.
"Já bydlím tady," pohodil hlavou k velkému domu u kterého zastavili. "Takže... zítra v divadle?" nasucho polkl.
"Jo, tak zítra," usmál se Ciel. I přes rozloučení nikdo nikam nešel. Oba stáli zaraženě na místě a hleděli na sebe. Teda... Ciel se na něj díval trochu s chtíčem, kdežto Alois očima hledal nějaký bod, který by ho dostal z trapné situace. no nenašel ho.
"Tak... já už musím. Za-zatím čau," rozloučil se. Udělal pár kroků dozadu, než se otočil směrem k domovním dveřím.
"Aloisi!" přišel k němu Ciel, otočil ho za paži k sobě a spojil jejich rty v dlouhém polibku. Alois byl chvíli v šoku, pak ale mu obmotal ruce kolem krku. Jakmile ale ucítil Cielovy ruce na svých bocích, zděšením ho odtrčil. Uvědomil si totiž, že je mohl někdo vidět a kdyby se to dozvěděli rodiče, ztřískali by ho jako psa.
"Aloisi?" zeptal se nechápavě Ciel.
"Promiň... nemůžu... u-už musím!" vymluvil se a schoval se za dveřmi.

"Co se pokazilo?" zeptala se Hannah obou mužů, se kterými byla schovaná za obrovským stromem, jen hlavy jim čouhaly.
"Já nevím. Možná, že Alois ještě není připravený na vztah. Nebo spíš na vztah s klukem," pronesl Sebastian svou myšlenku.
Claude mlčel. Nemohl říct, že se Alois bál svých rodičů. Kdyby byli někde jinde, určitě by si užíval jeho přítomnost, ale byli zrovna před Aloisovým domem.

Alois se zamkl ve svém pokoji. Bál se, že teď k němu přijdou, ne- přiletí rodiče s bičem, tyčí či něčím jiným a začnou ho bít hlava nehlava. Nikdy si do domu nemohl přivést ani kamaráda, rodiče to nenáviděli. Nenáviděli svého syna, ale pryč ho dát nemohli. Nechtěli vyvolat skandál u svých obchodních partnerů, že nemají dědice jejich společnosti, že ho nechtějí. Chtějí, aby se z Aloise stal NĚKDO! Někdo, kdo půjde v jejich stopách dál, vlastně mu řídili celý život.
Alois si bříšky prstů přejel po rtech, které následně skousl. Líbil se mu ten pocit, jak se jejich rty dotýkají, mazlí se spolu, jak jsou měkké a poddajné. Co s ním dělají jeho doteky, vlastně jeho blízkost.
Zatajil se mu dech. Snad se nezamiloval?! Nemožné, nemohl se ...zamilovat... do někoho, kdo ho znásilnil! Chtěl ho jen pro sebe! Určitě! Byl si jistý.
"Aloisi!" uslyšel hlas svého otce. Pochopil, že to nevěstí nic dobrého, ale musel jít za ním a zjistit, co po něm jeho otec chce.
"Ano?" nakoukl do otcovy a matčiny ložnice. V momentě, kdy uviděl svého otce polonahého ležet na posteli, věděl, která bije. Bylo to tu zase. Nechtěl, ale musel. "Matka odjela, takže-" neměl v plánu to doříct, Alois věděl, co dělat.
Hlasitě polkl, než zavřel dveře a roztřesenýma rukama se chopil svých knoflíků na košili.
"To stačí," zastavil ho otec, když byl blonďáček jen v trenýrkách, a rukou mu naznačil, že má jít blíže. Jeho ruce mu začaly zkoumat bledou pokožku, na kterou se pak přisál i svými rty. Nenáviděl to. Nenáviděl JEHO.
"Ach," ušel mu krátky sten, když se mu jeho otec otřel svými rty o bradavku. Pevně zavřel oči, snažil se přenést do jiného světa. "Ne!" vykřikl a prudce se od něj odtáhl, až spadl na zem.
"Ty budeš odmlouvat?!" rozčílil se otec a přešel ke skříni, ve které něco hledal.
"Ne! Otče, prosím! Ne!" zaprosil Alois když uviděl menší bič.
Jedna rána se společně s křikem nesla po pokoji. Pak druhá. Další a další.
"Ještě budeš odmlouvat?!" zakřičel muž na chlapce krčícího se v rohu se zakrváceným tělem.
Otec si k němu klekl a přikázal mu se postavit do pozice, která Aloisovi nebyla vůbec příjemná. Jak stál na čtyřech, jeho otec do něj prudce začal přirážet.
Už zase. Už poněkolikáté je znásilněn a je zcela bezmocný.
"Pro-prosím-!" snažil se mluvit mezi vzlyky. Ale jeho otec to nevnímal. Chytl ho za vlasy a přirážel snad ještě prudčeji a rychleji.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yuii-chan | E-mail | 17. dubna 2015 v 16:14 | Reagovat

To bylo hezké a zároven smutné :/ Povídky od tebe se mi moc líbí!Seš v tomhle hodně dobrá.A arigato za další díl :D

2 Miu | 17. dubna 2015 v 17:34 | Reagovat

Toto je super poviedka! Dnes som si prečítala všetky diely a musím povedať, že je v tom nejaká telepatia. :D V mojej poviedke tiež pozerali Ženu v čiernom (teraz to musí vyzerať, že opakujem, ale ja som o tom vážne nevedela :D).A mám pocit, že dnes je asi znásilňovací deň ;-)

3 DeadQueen | 20. dubna 2015 v 5:17 | Reagovat

Nový díl :3 Je super! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama