close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Utajený princ

26. dubna 2015 v 10:10 | Mei-Mei |  ShIzaya
Hell yeah! Mám povídku pro Yuii-chan ^^ Tahle povídka je fakt slátanina. Ke konci jsem to psala druhý den a už to nebylo ono, nálada mě skoro přešla. Ale snažila jsem se a ještě jsem to posobě opravovala!
Enjoy~



Nářek, pláč, ale i řinčení řetězů se ploužilo s několika desítkami lidí. Jejich obydlí byla spálena na popel a rozmetána, jako když stádo koní probíhá loukou. Teď jdou v řetězech s vojskem do nejbližšího království jako zajatci.
Šel s nimi jeden černovlásek, o kterém nikdo nic nevěděl. Nemluvil, nepřijímal vodu, o nikoho se nezajímal. Ten kluk, který měl ve skutečnosti dvacet tři let, byl princ. Nikdo to nevěděl, pomalu na to zapomínal i on. Jeho hrad byl vypálen, stejně jako ostatní domy z jejich rodného Ikebukurského království. Teď po něm nezbylo nic.
"Hni se!" zavolal jeden ze stráží a švihl ho po zádech. Izaya udělal jen pár kroků dopředu, aby neztratil rovnováhu, a šel svým normálním tempem.
Celý průvod se najednou zastavil a čekal, až se otevřou brány do jejich nového "domova". Všichni si začali šeptat, že to je domov těch, kteří jim vzaly vše. Že tady budou po zbytek života tvrdě pracovat, aby uživili své rodiny, ale stejně to bude málo. Více budou dostávat bičem a holí než peněz.
Stráží si je postavili do dvou řad. Každého dle postavy či pohlaví rozdělili do dvou skupin; na ty, co budou pracovat na polích a dolecha, a na ty, kteří budou obsluhovat samotné královské příslušníky.
Jeden ze stráží přejel očima po Izayovi, který i když ztratil vše, ponechal si svou hrdost a pýchu. Smotaným bičem mu odhrnul vestu a rozeplou košili, která dávno ztratila své knoflíky, aby se mohl podívat na jeho hubené tělo. Kvůli tomu úchylnému pohledu Izaya rukou bič rychle odstrčil, až zařinčely řetězy.
"Tak ty si chceš hrát," ušklíbl se stráží a začal ho bičovat. Ostatní se od něj odtáhli, aby bič nezasáhl i je.
Černovláskovi se od krve zbarvila košile i vesta.
"Tohoto dejte někam do hradu," řekl stráží a ještě si na Izayu ležícího na zemi stoupl jednou nohou.
Černovlásek se opatrně postavil a nechal se vést někam do hradu. Kuchyně.
"Kdo umí vařit, bude vařit, kdo ne, bude donášet jídlo princům," oznámil šéfkuchař. Všem byla sundána pouta. Nikdo nečekal a chopil se dílu nějaké práce. Až na Izayu. Jenom stál a díval se na ostatní, jak pracují. Po chvíli se také dal do práce.

Po chodbách zámku se procházel vznešený princ. Prohlížel si obrazy svých předků, kteří by na něj mohli být hrdí, jen kdyby žili. Shizuo byl hodný kluk. Často chodíval pomáhat tam, kde pomoc byla potřeba. Tentokrát se cítil trochu sklíčeně po tom, co viděl co se děje na nádvoří. Neměl rád, když si jeho otec povolal nové služebnictvo a kvůli tomu klidně i zabíjí. Ještě štěstí, že otec odjel na nějakou schůzku či co někam za devatero hory a řeky.
"Princi, máte připravený oběd," vyrušil ho jeden ze sluhů.
"Už jdu," odpověděl a šel do svého pokoje. Pokud nebyl v hradu otec, mohl jíst ve svém pokoji.
O téhle služce, jež byla v tom samém průvodu, co byl Izaya, by nikdo neřekl, že je otrokem. Byla slušně oblečena, ani šmouhy na ní nebylo.
Shizuo poděkoval a pustil se do jídla. Hned při prvním soustu se mu rozšířily zorničky. Tak dobré jídlo ještě neměl.
"Ať mi zavolají toho, kdo vařil tuhle polévku, prosím."

Izaya pracoval, jak jen mohl. Bylo jim slíbeno, že jestli budou oba princové spokojeni, mohou si dát přestávku a projít se po hradě.
"Kdo vařil polévku?" křikl jeden ze stráží, co právě dorazil.
Nikdo se nehlásil, ani Izaya ne. Nechtěl riskovat, jestli udělal něco špatně.
"On," ukázal na černovláska jeden mladík, co pracoval vedle něj. "To on měl na starost polévku."
Izaya zavrtěl hlavou, že to není pravda, ale stráž si ho odvedla pryč. Čekal trest za to, že neumí dobře vařit. Ale už jenom to, že procházel vyzdobenými chodbami, mu naznačovalo, že trest se nejspíš konat nebude.
Stráží zaklepal na dveře Shizuova pokoje a vešel.
"Pane, přinesl jsem toho, koho jste si žádal," poklonil se.
Shizuo, dosud otočený zády dávající se z okna, se otočil, aby spatřil toho, kdo mu vařil.
Izaya byl okouzlen Shizuovou krásou. Jeho zlaté vlasy, vysoká postava... Byl jednoduše krásný. Nechtěl si to přiznat, ale líbil se mu.
"To je vše, děkuji," rozkázal a stráží odešel.
Blonďák přišel blíž k Izayovi, který si ponechával chladnou masku.
"Ty jsi vařil tu polévku?" zeptal se a pohledem ho sjel od hlavy až k patě. Jak někdo tak hubený mohl udržet hrnec? "Nemáš jazyk? Neumíš mluvit?" pozvedl pobaveně obočí.
"Jazyk mám, ale ne pro někoho, jako jsi ty," zamračil se na blonďáka.
"Jestli umíš mluvit, tak mi odpověz," naléhal Shizuo a posadil se opodál do křesla u menšího stolku.
"Jedy v tom nejsou, ne? Tak proč sis mě nechal zavolat?"
Shizuo se zasmál. Je vtipný, pomyslel si.
"Jen jsem tě chtěl pochválit a říct, že se od teď stáváš mým osobním sluhou," usmál se a podepřel si hlavu.
"Nikdy," odporoval Izaya.
Shizuovi se líbila ta jeho neposlušnost, vzpoura. Ale to nebylo to jediné, do čeho se zakoukal. Líbil se mu nejen povahově, ale i fyzicky.
"Nebo bys byl raději mým otrokem," pozvedl pobaveně obočí.
"To raději zemřu," odpověděl Izaya hrdě.
V Shizuovi se na chvíli zastavila krev. Rychle vstal a přiložil mu na pusu ruku.
"Tohle už neříkej. V tomhle království se toho rychle chytají a nikdo s tím nic nenadělá. Ani já, ani král. Pokud si zajatec přeje zemřít, je mu vyhověno."
Izaya polkl. Líbila se mu Shizuova přítomnost, ale zároveň ho chtěl zabít. Je přece jeden z těch, co mu zabili rodinu! Nemohl se zamilovat do nepřítele!
Shizuo si všimnul, že Izaya stuhnul. Lekl se, že mu zatlačil na rány, co měl na zádech.
"Stráž," zavolal, "zavolejte doktora."
Ani se nenadál a přišel muž v Izayově věku s brýlemi na nose.
"Lehni si na postel," rozkázal blonďák.
"Nechci," odmítl Izaya.
"To byl rozkaz, ne otázka." Shizuo ho sám položil na postel na břicho, sedl si mu na nohy a držel mu ruce. "Budeš poslouchat," ušklíbl se vítězně.
"Já nechci! Pusť mě!" křičel Izaya. Shizuo ale stisk nepovolil.
Doktor mu vyhrnul košili i vestu a počal s ošetřováním. Měl hluboké a ošklivé rány.
"Potřebuji mu dát obvaz," řekl doktor.
Shizuo přikývl a sklonil se nad Izayovo ucho.
Budeš hodnej kluk, viď? Teď si hezky sedneš a tady Shinra tě obváže od hrudníku po pupík," zašklebil se a ruce mu pustil. Byl ale pořád ve střehu, kdyby chtěl Izaya zdrhnout. Ten se pomalu posadil. Ve tváři měl výraz: Je mi to jedno.
Shinra dokonal svou práci, rozloučil se a Shizuo s Izayou osaměli.
Blonďák mu dal noční košili na spaní, aby se převlékl. Když viděl, že se Izaya k ničemu nemá, sám se ujal ho převléci.
"Musíš se vyspat, zítra započnou tvé povinnosti," řekl když mu sundal veškeré oblečení. Nemohl uvěřit, jak je hubený. Šly mu vidět žebra, byl prostě podvyživený.
"...proč..." pošeptal Izaya.
"Hm?" tázavě se na něj podíval.
"Proč se o mě staráš? Jsem jenom otrok," uhnul pohledem do strany. Správně. Od doby, co přišel o vše, z něj nebylo nic víc, než otrok.
"Mám k tomu své důvody," odpověděl prostě a nasadil mu košili. "Dobrou noc," pošeptal, když ho uložil ke spánku.
"Ty nebudeš spát?" napadlo Izayu, ale nahlas nic neřekl. Byl unavený a zesláblý na to, aby řekl tu jedinou větu. Zavřel oči a usnul.
Shizuo se také převlékl. Lehl si k Izayovi, ale usnout nemohl. Měl vztek na svého vlastního otce. Měl vztek na celé jeho království.

"...hlad..."pošeptal ještě že spánku, než se úplně probudil. Musel přivřít oči, ranní sluníčko mu nedělalo dobře. Všiml si papíru na nočním stolku. "Přijď do jídelny. Nejdřív doprava, po schodech dolů, druhé dveře napravo. Shizuo. PS: Máš tu nějaké oblečení." stálo na vzkaze.
Izaya se podíval na noční stolek. Ležela tam hromádka oblečení.

Dveře od jídelny se s vrzáním otevřely. Všechny pohledy padly na černovlasou osobu.
"Posaď se, prosím," řekl s úsměvem Shizuo a odsunul mu židli jako správný gentleman.
Shizuův bratr se na něj nechápavě podíval. Jak si někdo ze služebnictva dovolil si sednout ke královskému stolu? Neslýchané! Urážka!
Izaya věděl, na co všichni v té místnosti myslí, ale nenechal se tím vyvést z míry. Věděl, že ho Shizuův bratr nejspíš pošle do mučírny.
"Shizuo?!" podíval se na něj nechápavě Kasuka.
"Je to můj osobní sluha," řekl lhostejně a sedl vedle Izayi. Sluhům poručil, aby donesli jídlo i černovláskovi.
"Shizuo!" vstal rozčilený Kasuka opírající se o stůl. Shizuo však ani nevzhlédl, věnoval se jen své snídani.
Jakmile ho Shizuova ignorace přestala bavit, sundal si z krku ubrousek, se kterým naštvaně švihl na stůl, a odešel pryč.
"Promiň," omluvil se Izaya polohlasem, což si upoutalo Shizuovu pozornost.
"Za co?" podivil se. Nic neprovedl, tak proč se cítil provinile?
"Nejspíš jsem zkazil tvůj vztah s tvým bratrem," zahleděl se na svůj talíř.
"To jsi nezpůsobil ty, ale já před lety," začal Shizuo a mírně se usmál. "Kdysi jsme byli na návštěvě v jednom království. Byli jsme malí, pamatuju si to matně, ale vím, že jsme se tam seznámili s jedním klukem v našem věku. Kasuka žárlil, že mi dal tento stříbrný prsten. Od té doby ho mám u sebe. Tady," vytáhl malý řetízek, na jehož konci visel stříbrný prsten, "je to víc, jak patnáct let. Mně už je malý, ale tobě bude akorát," sundal ho z řetízku a nasadil Izayovi na prsteníček.
Izaya při pohledu na něj strnul. To je...!
"A-ale to nemůžeš! Pokud bych ho přijal, znamenalo by to, že s tebou musím strávit zbytek života!" sundal si ho a chtěl ho vrátit Shizuovi, ten ho ale nepřijal.
"Já vím. To protože mi toho kluka připomínáš," usmál se Shizuo a prsten mu znovu navlékl.
"Ale za celý život můžeš dát jen jeden dárek a to tomu, s kým zůstaneš po zbytek života," stále protestoval Izaya.
"Neboj, jsem si toho vědom." Blonďák se také postavil a rukou ho pohladil po tváři. "Ty oči... jako by to byly kopie těch, které si pamatuju. Stejná temně červená barva, stejná hloubka, jen tu tvář jsem zapomněl," posmutněl. Ve tváři měl něco, co by budoucí král mít neměl - lítost, stesk, smutek.
Izaya se postavil na špičky a políbil ho. Shizuo byl nejdřív překvapený, ale pak si ho přitáhl k sobě blíže.
Tuhle jejich idylku jim někdo překazil. Dveře práskly o zeď a prošlo jimi několik mužů včetně Kasuky.
"Zatkněte ho!" nařídil a prstem ukázal na černovláska.
Izaya se odpojil od Shizuových rtů a nechápavě a podíval na muže, jak ho zatýkají.
"Co? Nic jsem neprovedl!" hájil se.
"Přesně tak, nic neudělal, proč tedy tohle, Kasuko?!" rozčílil se Shizuo a utíkal za muži, co odváděli Izayu v poutech. Než však stihl doběhnout alespoň ke dveřím, zastavil ho Kasuka.
"Ne, bratře, nech je jít," pronesl klidně.
"Cože?! Co provedl, že si zaslouží trest?!" dožadoval se vysvětlení.
"Co provedl se ptáš? Hned několik věcí. Spal v královském oblečení, ukradl oblečení, jedl se svými pány u jejich stolu, a to nejdůležitější: políbil královského dědice. Musí být bezpodmíněně potrestán," koutky úst se mu začaly zvedat do úsměvu.
"Spal tam, protože jsem si to přál. To oblečení jsem mu dal a jedl tu, protože to bylo také mé přání. A polibek-"
"A polibek?" přerušil ho a zvedl obočí. "Nepolíbil jsi ho ty, ale on tebe, sledovali jsme vás celou dobu. Tak? Jak ospravedlníš tento čin?" s úšklebkem se na něj podíval. Musel ho zahnat do úzkých, ale Shizuo se nedal.
"Když jsme byli malí, dostal jsem prsten, který jsem nyní věnoval jemu."
"To snad nemyslíš-" chtěl Kasuka něco namítnout, ale Shizuo ho přerušil.
"Myslím to smrtelně vážně, bratře," zamračil se a nechal ho tam stát, zatímco on šel do vězení za Izayou.
"Stráže!" zavolal Kasuka. "Obviňuju královského syna a dědice trůnu prince Shizua za vlastizradu a ponese nejvyšší trest - trest smrti," povznesl svou tvář. Nemohl dopustit, aby budoucí král měl jakýkoli vztah s otrokem.
"Ale, pane-" chtěl jeden ze stráží něco říct, jenomže Kasukův nepříčetný pohled ho donutil mlčet.

"Shizuo!" zavolal na něj Izaya přes mříže a natáhl k němu ruce. Blonďák ho spěšně políbil.
"Pojď, utečeme," řekl Shizuo s úsměvem a odemkl mříže.
"Ne, to nesmíš! Až se někdo dozví, že pomáháš vězni, taky tě popraví!" protestoval Izaya, ale dál se nechal vést pryč z hradu.
Uslyšeli, jak k nim přicházejí stráže, proto se rychle vrátili do hlubokého vězení.
"Pojď," pobídl ho blonďák a táhl do žaláře.
"To mě chceš zavřít?" uchechtl se Izaya. Jo, zavřít ho a on by předstíral, že ho přišel jen navštívit.
"Je tu tajný průchod," vysvětlil Shizuo a zatáhl za páku v díře mezi kameny. Zeď se pohnula a za ní už zvesela svítilo slunce. Vchod zase zavřeli, aby je nikdo nenašel a nemohl pronásledovat.

"Uprchli nám, pane," poklonil se omluvně jeden ze stráží a ostatní ho napodobili.
"Jak uprchli?! Neschopní jste! Jenom neschopní!" rozčiloval se Kasuka. Shizuo, pomyslel si, budu tě pronásledovat dnem i nocí, dokud vás nenajdu a neuvidím stát na popravišti.

"Jak daleko... ještě... poběžíme?" vydechoval unaveně Izaya.
"Musíme se dostat do Ikebukurského království, tam nám pomůžou," usmál se na něj povzbudivě, ale Izayovi to moc ke zlepšení nálady nepomohlo, spíše naopak.
"Ikebukurského...?" zhrozil se a vytrhl ruku že sevření. Shizuo se na něj nechápavě podíval. "To bylo spáleno do posledního domu, nic po něm nezůstalo kromě těch, co otročí na vašem hradě!" vysvětlil poněkud hlasitě.
"Což...?" vydal ze sebe Shizuo. Co teď? Kde se schovají?
"Ale znám jednu skrýš," usmál se Izaya a tentokrát chytl on Shizuovu ruku a běželi dál.
Les se změnil na louku, louka zase zpátky na les. Za ním stály menší hradby, jen aby se zabránilo menším útokům zvenku.
"Kdo jste?!" zeptal se hrubý hlas. Několik mužů na hradbě bylo připraveno střílet z kuší.
"Jsme uprchlíci z Heiwajimova království a hledáme přístřešek," vysvětlil Izaya.
Muž dal kuš bokem a zadíval se na pár pod sebou.
"Hele," naklonil se k druhému, "není to princ z Ikebukurského království?"
"Vypadá to, že jo," druhý přimhouřil oči. Ostatní si začali pošuškávat.
"Najděte je!" uslyšeli za sebou. Starší muž zpozorněl. Když v dálce uviděl, jak se k nim blíží nepřítel, okamžitě rozkázal otevřít bránu, tudíž se mohli Shizuo s Izayou schovat uvnitř a na hradbách vytáhli zbraně.
"Co chcete?!" zamračil se starý muž. Stráží slezl z koně a všechny na hradbě přejel pohledem.
"Hledáme dva uprchlíky! Jeden z nich je Heiwajima Shizuo," vysvětlil.
Všichni uvnitř zdi se na Shizua začali dívat nedůvěřivým pohledem. Byli ale zticha, aby nikdo nepoznal, že je ukrývají.
"Heiwajima Shizuo? Kdyby se tu ukázal někdo z vašeho království, okamžitě bychom ho zabili! A teď zmizte, tady nemáte co pohledávat! Dostali jste se na půdu našeho prince - Orihary Izayi - takže jsme v právu vás postřílet!" vyhrožoval jim. Celá jeho družina byla připravena kdykoli zmáčknout spoušť.
Stráží raději nasedl na koně a i s ostatními jel pryč.
Starý muž ještě chvíli čekal, jestli se třeba nehodlají vrátit, pak ale slezl ke dvěma cizincům, kolem kterých stáli lidé připraveni je ihned zabít. Ovšem bez svého velitele se jich nesměli ani dotknout.
"Takže ty jsi Heiwajima, jo? Přišel jsi špehovat?" starý muž si dal ruce v bok.
"Nechej to na mně," pošeptal Shizuovi a pustil jeho ruku. "Ano je to Heiwajima, ale pomohl mi utéct ze žaláře. Jsem princ Orihara Izaya a jsem vděčný tomuto muži za svůj život." Všichni složili zbraně a poklonili se.
"Odpusťte, výsosti, nepoznali jsme vás. Slyšeli jsme, že nikdo nepřežil, tak-"
"Neomlouvej se. Tady mezi vámi už nejsem princ, ale jedním z vás, stejně prostý člověk. A Shizu-chan taky, tak se k nám chovejte, jako ke svým vrstevníkům," usmál se a čekal na reakci.
"Oslava!" zavolal jeden z nich a všichni začali zvesela tančit a chystat na stůl.
"Takže taky princ, jo?" ušklíbl se blonďák. "Kdybys mi to řekl, nemuseli bychom být na útěku."
"Stejně bychom museli jednoho dne utéct. Myslíš, že by někdo od vás schválil, že sis vybral někoho, kdo ti nemůže dát potomka?" řekl Izaya, ale na odpověď nečekal a šel pomoct ostatním s přípravami.
Správně, nemůžeš mi dát potomka, ale můžeš mi dát něco jiného. Důvěru, že mě miluješ a že se mnou zůstaneš napořád...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yuii-chan | E-mail | 26. dubna 2015 v 11:00 | Reagovat

tak ten je úžasný... *vzlyká* takový nádherný..ten je pro mě *vzlyk* arigato Mei-Mei ! je naprosto,ale naprosto úžasný... *rozbrečela se*

2 Miu | 26. dubna 2015 v 21:50 | Reagovat

No vážne, skvelý nápad :D a veľmi, veľmi dobre sa mi to čítalo :D

3 DeadQueen | 26. dubna 2015 v 21:59 | Reagovat

Neskutečně krásné... :'3 umírám... :(

4 Karin | 19. června 2017 v 13:48 | Reagovat

Žili šťastně až do smrtí. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama