Na prání pro: Sana-chan (seru na skloňování :D)
Já vím, co si říkáte... WTF?! Ten název?! Ale lepší, než "Výlet", no ne? Tak to tu máte. :D
Pár: Levi x Eren
Čeká vás: Neopětovaná láska, znásilnění
Typ: Jednorázovka
Zamiloval jsem se. Poprvé v životě a rovnou nešťastně.
"Erene, vnímáš?" napomenul mě učitel francouzštiny. Levi Ackerman je už třetím rokem mým třídním a zároveň učitelem francouštiny.
"A-ano!" hlasím se hned. Zrovna čte, kdo chybí. Mohl jsem zůstat doma, vím, co mě na výletě čeká. Heichou si mě bude zvát na svůj pokoj. Proč? Protože "mi musí vysvětlit novou látku". Chyběl jsem měsíc, protože jsem musel ze zdravotních důvodů odjet. Nechci se s tím svěřovat.
To doučování není nic jiného, než sex. Má mě jako hračku a já ho tolik miluju. Já to ten týden nepřežiju. Zrovna sedíme na letišti a čekáme na letadlo, které by mělo každou chvílí startovat. Tak proč sedím na lavičce a nejdu odbavovat?
"Do prdele," zaklel jsem a běžel za ostatními, kteří mi tak nějak utekli.
"Erene, neflákej se!" zase mě napomenul, tentokrát přísněji.
"O-omlouvá se." Ale musel jsem se nad vámi rozplývat!
Nevím, jak dlouho jsme letěli, protože jsem usnul. A raději to vědět nechci, to by bylo nějaké šílené číslo. Osmnáct... dvacet...
Náš pokoj mi vyrazil dech. Byl jsem na pokoji s Arminem, který hned skočil na postel.
"Jsem tak uanvenýýý..." postěžoval si blonďák. Já jsem unavený nijak nebyl, bylo mi fajn.
"Erene," uslyšel jsem hlas našeho učitele ze sousedního pokoje.
"Už jdu," snažil jsem se neznít zklamaně.
"To ti nedá pokoj?" zeptal se Armin. Myslí si, že to je vážně jen o doučování, všichni si to myslí.
"To víš, měsíc absence je docela dost. Přijdu asi za dvě hoďky," odešel jsem z pokoje a zaklepal na dveře od pokoje Leviho. Když mi povolil vstup, vstoupil jsem. Seděl na posteli s nohou přes nohu a koukal na mě. Rukama se opíral a košili měl rozeplou. Raději jsem uhnul pohledem.
"Děje se něco? Dnes jsi nějaký... zamlklý..." s posledním slovem mě sjel pohledem.
"To nic, jen jsem unavený," odpověděl jsem pohotově. Nechci, aby znal mé city k němu. Bůh ví, co by dělal. Našel by si někoho jiného na tyto hrátky. Neříkám, že se mi to líbí, ale chci mu být nablízku. Ať už mě to bolí sebevíc, chci být s ním, i když on mi jenom ubližuje.
Vstal a přišel ke mně. V ten moment, kdy jsme se dívali sobě do očí, jsem... ztratil celý svět.
"Tohle není únava, Erene. To je strach. Bojíš se, co se stane, vidím ti to na očích," řekl lhostejně. Bylo to zvláštní, nikdy se mě neptal, jak mi je, co cítím, nebo jestli to chci. Prostě si mě drze přivlastnil už před třemi lety, kdy jsem nastoupil.
"Ne, tak to není, opravdu jsem unavený," oponoval jsem. Kdybych mu měl něco říct, tak všechno, ale já ho nechci ztratit.
"Je mi jedno, jestli jsi unavený, víš, co máš dělat," posadil se zpátky na postel a rozkročil nohy.
Nezbývalo mi nic jiného, než se začít vyslíkat. Pak jsem si celý nahý, jak už jsem to měl ve zvyku, lehl na postel. Pan učitel si klekl nade mě a nejdřív mě pozoroval, pak se sklonil, aby ochutnal mou pokožku. Jeho horké rty se mnou dělaly všechno. "Dej ruce nad hlavu," poručil mi a já poslechl. Přesně, jak jsem si myslel - nasadil mi pouta a připoutal mě k čelu postele. "Otoč se." Řekl bych, že se i trochu zlomyslně usmál.
Sykl jsem bolestí, jak mi pouta ještě víc dřela zápěstí.
"Ticho!" plácl mě přes zadek, který jsem měl na něj vystrčený. Pak už jsem jenom slyšel rozepnutí pásku u kalhot a následně jsem ucítil bolest. Učitel do mě začal hned přirážet. Snažil jsem se zadržet slzy a nemyslet na to, kdo mi to dělá. Už to děláme po několikáté, tak proč to bolí víc a víc? Proč mi pořád tolik ubližuje? Kdybych mu řekl, že ho miluju, změnilo by se něco? Nenávidím ho za to, že mě jenom zneužívá, ale... nedokážu se zbavit té lásky k němu.
Chytl mě za kotník a dal si ho na rameno, takže jsem se musel přetočit na bok, ze zápěstí mi teklo malinko krve. Asi jsem se někde říznul, ale Leviho to nezajímalo. Nezajímalo ho ani to, že brečím a potlačuju v sobě vzlyky. Jenom mi tekly slzy z očí, nic víc.
Byl jsem vyčerpaný, ale zdálo se, že Levi ne. Doufám, že si to pořádně užil. Odpoutal mě, ale já se ani nehnul.
"Erene..." chtěl mě pohladit po vlasech, jak to měl ve zvyku, ale já jsem mu ruku odstrčil.
"Nechte mě být!" zakřičel jsem, až jsem se lekl, že by mě mohl někdo slyšet. "Pořád si se mnou jenom hrajete, i dkyž víte, co se mnou dělate."
"Eren-"
"Ne! Vy to víte, že? Vím, že to víte! Víte, že vás miluju a i přesto to děláte! Chcete mě jenom utrápit, nic víc..." vzlykal jsem. Levi byl z toho překvapený, pole jeho výrazu. Každý říká, že nemá emoce, ale za tu dobu jsem dokázala poznat, co znamená byť jen sebemenší úsměv. Takhle to prostě dál nejde! Končím, vzdávám se!
"Vypadni..." pošeptal. Neváhal jsem, rychle se oblékl a vypadl. Zavřel jsem se v koupelně našem pokoji.
"Erene, stalo se něco?!" zaklepal na dveře Armin. Ano, stalo, ale nechci o tom mluvit.
Druhý den jsme lezli na Eifelovku. Snažil jsem se mu co nejvíc vyhýbat a úspěšně se mi to dařilo. Dokud jsme nemuseli nastoupit do výtahů. Hezky jsme se rozdělili tak, že jsem nakonec zbyl jen já a můj učitel s dalšími cizími turisty. Nastoupili jsme a čekali, až nác vyveze.
"Omlouvám se," řekl polohlasně.
"Eh?"
"Za všechno. Kdybych věděl, co ke mně cítíš, nikdy bych to neudělal." On se... opravdu omluvil?
"Myslím, že to byla i moje chyba, měl jsem vám to říct a nic z toho se nemělo st-"
"Dám výpověď," přerušil mě. "Porušil jsem školní řád a několikrát tě znásilnil. Bude lepší, když už se nikdy neuvidíme," s těmito slovy vystoupil z výtahu. Málem bych zapomněl, že mám vystoupit, nechtěl bych jet zpátky do druhého patra. Strašně foukal vítr, proto jsem si nasadil kapuci a došel za Levim.
"Jak to myslíš, že se neuvidíme?" Zapomněl jsem na vykání i nějakého pana učitele.
"Nejspíš se půjdu udat, ještě nevím," rozhlížel se po Paříži. Zavřel oči a s mírným úsměvem se nadechl. "Cítíš to?"
"A co jako?"
"Tu vůni. Láska. Mezi učitelem a žákem nesmí být žádný partnerský vztah, to moc dobře víš. Buď vyhodí mě, nebo tebe."
"Ale když se to nikdo neozví-"
"Nebudeme riskovat. Stejně jsem se chtěl přestěhovat zpátky do Paříže, zpátky domů." Mluvil tak klidně, ale i přesto jsem viděl, že ho něco tížilo. Ovšem, nedokázal jsem s určitostí říct co, mohlo to být cokoliv.
Tolik jsem se bál, jak bude reagovat, když zjistí, co k němu cítím a teď to tu mám černé na bílém. Odešel a místo něj nastupuje někdo nový. Já už... ho přes dva měsíce neviděl, tak proč... ho pořád miluju?




*Vypadla jej lyžička z ruky a ona sa splašene zpamätala)č-č-č-čo?! WOAH!
Perféktóss XD
Ale,no páni.
som čakala romantiku a nájdem toto? No nehovorím,že sa mi to nepáči. Já úchyl-toť sa mi to veľmi páčilo
No ale OTP,chápete,čakám len dobré konce,síce na znásilnenie letím ako včely na med
Ani ja nechápem,čo som sem vlastne napísala,ale poviedku hodnotím 10/10-ako som už povedala,znásilnenie-to je moje