close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Life is one big surprise 21

5. května 2015 v 11:51 | Mei-Mei |  Life is one big surprise
Yeeeeey! Jsem zase nemocná, takže si můžu zatím dát všechno do pořádku! :D
PS: Čekejte drama. Vyhlášení války můžete poslat zítra ráno! ☺
PPS: 1 Kčs = cca 4,90 jenů (takhle mi to ukazují všechny převodovky na netu :D).
PPPS: Zasloužíte si další díl! Proto jsem se přemohla, vylezla z postele a napsala to. Just for you my fans.


Ještě že mám dneska volno. Od školy i baru, jinak bych se totálně zhroutil. Co budu dělat? Izaya si myslí, že chodím s Kasukou, ale já si myslím, že s ním chodí právě Izaya.
Najedl jsem se a snažil se soustředit na televizi, ale těch myšlenek bylo hodně. Proč mi Izaya nepatří? Je můj! Nikoho jiného!
Trvalo asi pět hodin, než se Izaya vrátil. Vypadal unaveně.
"Kde jsi byl?" zeptal jsem se dost podezřívavě, ani jsem se na něj nepodíval.
"U Shinry," odpověděl a pověsil kabát.
"Nelži mi." Musím z něj dostat pravdu, nemohl být tak unavený jen z toho, že někoho navštívil.
"Nelžu, Shizu-chan. Opravdu jsem byl u něj," bránil se.
"To k němu chodíš každý den, nebo co?!" Ruply mi nervy. "Máš být doma a odpočívat, nemáš každý den chodit kamsi do prdele!"
"Co to s tebou je?! To se nesmím s nikým vídat, nebo co?! Já nespím s každým jako ty! A navíc s vlastním bratrem!" zakřičel. On... on to ví...?
"Jak...?" vydal jsem ze sebe. Izaya prohledal svůj kabát a vytáhl fotku, kterou mi podal. Byl jsem na ní já, jak spím a na mé hrudi ležel Kasuka a fotil nás.
"Dostal jsem to teď, jak jsem byl venku. Říkal jsem si, že to nemůže být pravda! Že ty bys něco takového neudělal! Ale jak vidím, nebyl jsem pro tebe nic. Nic jsem pro tebe neznamenal a ani neznamenám. Jenom jsi se mnou manipuloval! Je konec, Shizuo. Nevím, jak uživím naše děti, teď už je na potrat pozdě, ale budou se mít daleko lépe, když tě nikdy nepoznají," řekl zhnuseně. Co bylo nejhorší, v očích neměl slzy, ani nevypadal, že by měl mít. "Sbalím se a do večera se odstěhuju." Ne!
"Počkej, já ti to vysvětlím!" chytl jsem ho za ruku, aby nemohl odejít.
"Dobře, tak já poslouchám," založil si ruce na hrudi. Ale já neměl nic, co bych mu řekl. Nic jsem nevěděl. Co mu chci vysvětlit? Jak mu můžu vysvětlit něco, co sám nechápu? "Čekám," řekl netrpělivě.
"Dobře, nebudu ti lhát. Včera jsem se při jedné příležitosti opil," tohle mu zatajit musím za každou cenu, "a tak jsem mu zavolal, aby mě vyzvedl. Jenomže si nic nepamatuju, nevím, jestli je pravda, že jsem s ním spal," dořekl jsem a málem pustil slzy.
"Je mi líto, Shizuo," sklopil zklamaně oči. Já ho nechci ztratit. Miluju ho! Nesmí odejít, prosím! Ani nemá kam jít!
"Prosím!" chytl jsem ho za ruku a otočil k sobě do objetí. "Prosím, už nikdy se to nestane, jenom mě neopouštěj. Miluju tě a myslím to smrtelně vážně!" pevně jsem ho k sobě tiskl.
K mému překvapení mě Izaya taky objal, dokonce hlavu schoval do mého ramene.
"Shizu-chan..." řekl plačtivě a popotáhl. Brečí? Kvůli mně? Ulevilo se mi, nikdo neví jak moc.
"Odpustíš mi to?" pošeptal jsem, ale Izaya nic neříkal. Mlčel i jeho pláč utichl. Nečekal jsem odpověď, ale i jakékoliv jiné znamení. Izaya mi sundal ruce okolo pasu, dal mi je na krk a políbil mě. Dlouze, snad nekonečně. To je to znamení! To je to, co mi říkalo, že mi odpouští!
"Shizu-chan... promiň," řekl polohlasem a zavřel se v pokoji. Takže... mě opravdu opouští? Teď, když se máme zrovna stěhovat? To ne... to jsem měl zase co posrat!
V návalu zlosti švihnu s fotkou někam do prostoru, po kterém se snese k zemi jako list ze stromu. Počkat! Ale vina není jenom z mojí strany! Izaya se ráno vždycky vytratil a domů se vracel na oběd! Ale teď mu nesmím nic vyčítat. Možná má práci, jen doufám, že nijakou nebezpečnou. Kdyby pracoval v baru - jakýmkoliv - okamžitě by musel přestat, protože tohle mu nedovolím. Je to nebezpečná práce. Ale... vlastně teď už mu nesmím zakazovat nic, už nejsme spolu- počkat... to znamená tedy, že se se mnou... roz- rozchází? Vběhnu do pokoje, kde sedí na zemi Izaya s velkým kufrem před sebou a hleděl na naši společnou fotku. Přejížděl po ní palcem, teda hlavně po mé podobizně. Otočil se na mě, když ucítil vánek, který se táhl z chodby.
Hned sklopil oči, nejdřív na zem, pak na fotku.
"Vezmu si ji s sebou, pokud ti to nevadí," koutky úst se mu mírně zvedly do úsměvu, ale jen na zlomek vteřiny. "Určitě ses přišel zeptat, proč jsem věčně nebyl doma. Věděl jsem, že si toho dříve či požději všimneš," povzdychl a zvedl se. Otevřel postel, ve které byl uložný prostor, a vyndal z ní plyšového medvěda velkého skoro jako on sám. Na břichu měl napsané "Me to you" a pod tím "I love you". "Nechtěl jsem, aby ho koupil někdo dřív, než já, proto chodím do práce, abych to splatil, stojí skoro pět tisíc jenů. Měl to být dárek na Vánoce... pro tebe..." pousmál se na medvěda a posadil ho na zem vedle něj.
"Izayo..." vydechl jsem překvapeně a hlavně dojetím. "Co je to za práci?" zeptal jsem se s klidem.
"Cukrárna," odpověděl prostě. "Tam, kam jsi mě často vodil."
Bože, proč jsem tak paranoidní? Jsem idiot!
"Neodcházej..." pošeptal jsem prosebně.
"Musím. Shizu-chan, já-" otevřel pusu, že chce něco říct, něco velmi důležitého, co bych měl vědět. "Omlouvám se a děkuju za všechno, co jsi pro mě obětoval." Zacvakl kufr a po zemi ho na kolečkách táhl ke dveřím.
"Kam půjdeš?" zeptal jsem se vystrašeně.
"Asi bydlet k Shinrovi, než si něco najdu," usmál se, oblékl kabát a rozhodnutě a beze slova se na mě podíval. Nic jsem nečekal. Nebo možná čekal. Sakra já nevím! Jediné, co vím je, že já mu nemám co říct, ale jestli mi chce říct něco on, tak ať to řekne, jinak nebude kdy! Sakra, přestaň panikařit, Shizuo!
"Miluju tě," řekl plačtivě a odešel z bytu. Zůstal jsem stát na místě jako tvrdý Y. Kdybych nebyl v situaci, v jaké jsem, zaradoval bych se. Místo toho jsem bezmocně klekl na kolena a hypnotizoval dveře.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miu | 5. května 2015 v 17:37 | Reagovat

Nebudem plakať... nebudem... Ale je to tak smutné, že musííím! Dúfam, že je ti jasné, že hneď teraz začneš písať pokračovanie :D (ak si ešte nezačala :D ) Takto to nemôže skončiť...
Máš môj veľký obdiv! ^^
PS: Čo najskôr sa vylieč! :D

2 DeadQueen | 5. května 2015 v 22:10 | Reagovat

Chceš mě zabít?!! Tohle fakt nedávám neeee!! :'(( PROOOČ ??? PROOOOOOČ??? Já umřuuuuuuu :///

3 Yuii-chan | E-mail | 5. května 2015 v 23:39 | Reagovat

....*pláče* to není možnéé...prosím dej je dohromady..prosííím!!! tohle mi dělat.. to se nesmí.. brzo se uzdrav a snaž se.. :'(

4 Majka | 6. května 2015 v 10:38 | Reagovat

To ne,to ne, to ne to,to přece nesmí prosím napiuš co nejdřív další je to strašně super. Už jsem si od tebe přečetla vše co mě tu zaujalo takže asi téměř celí blog. A stou nemocí jsme asi tak na stejnou,aspoň mám co dělat když si nbajedu sem :-) MÁŠ NEJLEPŠÍ A NEJORIGINÁLNĚJŠÍ POVÍDKY

5 Mei-Mei | 6. května 2015 v 12:25 | Reagovat

Opravdu děkuju všem za podporu. :) Myslím, že si zasloužíte odměnu :D

6 Nekra | 14. listopadu 2015 v 21:13 | Reagovat

Smutný. I když jak mu dal pusu, tak mne to zmátlo - přestávám pořádně chápat, proč teda Izaya odchází. I když Shizuo to podělal, když se opil, to zas jo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama