Juhůůůůů, mám pro vás další díl. Užijte si to! Už se nám to nějak rozuzluje >:D

Uběhly dvě neděle. Čtrnáct dní a mě bylo všechno jedno. Průměr ve škole se mi zhoršil, ale ne natolik, abych dostal špatnou známku na vysvědčení, jenom jsem se prostě nedokázal soustředit. Dva týdny jsem o něm nic nevěděl. Jediné, co mi ho připomínalo, byl sníh, který padal za okny a velký plyšový medvěd, kterého jsem pojmenoval Hibiya. Ani nevím, jak mě to napadlo. Byl stejně hebký a jemný jako Izayovy vlasy. Spal jsem s ním každou noc, nahrazovat mi Izayu.
Do baru jsem chodil opravdu minimálně a když už, tak jenom se opít a postěžovat si.
"Co jsem komu udělal?" politoval jsem se a ještě víc se natiskl na Hibiyu.
Uběhly tři týdny, když nepočítám ty dva. Už jsem se dal trochu do kupy. Vánoce jsem slavil se svou rodinou, teda jenom s mámou a tátou. Kasuka se mnou nemluvil a já dělal totéž. Měl jsem na něj zlost a především jsem měl zlost na sebe. Máma ani táta neví, že jsem se s devatenáctkou rozešel. Máma by začala šílet a táta... ten by mě donutil se k němu vrátit, ale nejdřív by mi dělal extra dlouhou přednášku o tom, jak se teď asi Izaya cítí, když je sám.
Po vánocích jsem se přestěhoval a ten starý byt jsem nechal sousedce. Doufám, že jí to postačí.
Další čtyři týdny v tahu a pomalu se blížil konec ledna, to znamenalo uzavírání známek. Když jsem si propočítal průměr v předmětech, z jednoho mi mém vyšla trojka, jinak bych měl mít alespoň jednu jedničku. Přecejenom, učitel hodnotí i aktivitu a chování v hodinách. Na Izayu jsem pomyslel zřídkakdy, teď jsem se hlavně musel učit na testy, nemohl jsem myslet na minulost. Něco, co se stalo před téměř dvěma měsíci. Ach jo... pořád se jen učím a učím a žádné rozptýlení tu na mě nečeká. Fakt mi chybí, ale pokud se mnou není šťastný, ať si zařídí nový a lepší život. Počkej, Shizu-chan! Nemůžeš tu o něm přemýšlet! Ne teď! Teď se musíš soustředit na učení!
Bohužel mě vyrušil zvuk zvonku. Kdo to je? V tuhle neateistickou hodinu? Přešel jsem ke dveřím a koukl do kukátka. Co tu chce? Přišel mě zase vydírat? Neváhal jsem a otevřel.
"Promiň, že otravuju, ale musím si s tebou promluvit," řekl Kasuka. Hluboce jsem se nadechl a pustil ho dovnitř. Ukázal jsem na pohovku, aby se posadil.
"Shizuo, než mě vyhodíš, chtěl bych ti něco říct," na chvíli se odmlčel. "Ty a já jsme spolu tenkrát nic neměli. Ale museli jsme to udělat, jinak by se ti něco st-"
"Počkej, vy?" zastavil jsem ho.
"K tomu se dostanu. Pamatuješ, jak jsem ti řekl, že Izaya není tvůj? To byla pravda. Patřil a ještě patří jednomu otrokáři v Tateyamě. Po tom, co Izaya utekl, jsem ho našel sedět na ulici. Jakožto herec jsem ho nemohl nechat u sebe doma, proto jsem požádal mého přítele, aby ho u sebe zaměstnal. Jenomže po nějakém čase, to bylo v ten den, kdy ses opil, ten otrokář zjistil, kde Izaya je. Jednou za mnou Izaya přišel s prosbou, jestli by se mi nepodařilo udělat jeden podfuk. A to bylo právě to s tím podvodem. Ne podvedl jsi ho, bylo to jen nahrané, je proto, že tě Izaya chtěl chránit. Ten otrokář zjistil, že s tebou něco má a kdyby zjistil, že je to pravda, bez váhání by tě zabil. Proto jsem nechal udělat ty fotky, zrovna v ten den se to hodilo a všechno do sebe hezky zapadalo. Omlouvám se, Izaya nechtěl, abych o tom někomu řekl, ale když vím, co se s ním děje, musím tě požádat o po-"
"Izayovi se něco stalo?!" vyhrkl jsem, až jsem se postavil. Celou dobu mi tohle tajil? Proč? Co když se mu něco stane...?!
"Víš, právě se po něm pátrá. Nikdo neví, kde je, spolu s dalšími asi třiceti lidmi. Možná utekl, možná je pořád někde v zajetí, nevím. Ale ta jeho lež zašla příliš daleko," klekl si přede mě a hluboce se uklonil. "Omlouvám se! Měl jsem porušit slib, co jsem mu dal a říct ti to! Omlouvám se!"
Úplně mi vyrazil dech. To nemůže být pravda! Co když se Izayovi něco stane? Co pak? Proto tenkrát nebrečel, věděl, že se to všechno stane, byl s tím smířený. To nemůže být pravda! Cítím se, jako bych měl každou chvílí vybuchnout, jen nevím, jestli vzteky, mám v sobě smíšené pocity. Opravdu, co se to se mnou děje? Nejsem ani schopný přemýšlet...
"Kasuko..." pobídl jsem ho, aby se postavil. Hned na to jsem mu vrazil pěstí do obličeje. "To si piš, že jsi mi to měl říct! Jak jsi mohl zatajit něco tak nebezpečněho?! Nechal jsi v tom Izayu, i když jsi věděl, že mu to ublíží! Já se o sebe dokážu postarat, ale co on?! Napadlo tě, co se může stát?! Sakra, ty bezmozkej egoisto!" jakmile jsem dokřičel, zavřel jsem oči a ve snaze uklidnit se jsem zhluboka vydechl.
Kasuka se celou dobu tvářil, že chápe, proč jsem tak vyjel.
"Jedeme do Tateyamy," rozhodl jsem se a oblékl se.
"Počkej, jsem skontaktovaný s policií, musíme jít na policii, poletíme vrtulníkem!" přesvědčil mě Kasuka a vytáhl mobil.
O hodinu později
Sedím společně s Kasukou na policejní stanici. Řekli nám, že musíme počkat, dokud nebudou znát bližší informace, protože Tateyama je dost velké město a z Tokya to trvá asi dvě nebo tři hodiny autem.
"Nemůžu čekat, jedu sám!" řekl jsem rozhodně, avšak Kasuka mě zastavil.
"Nemůžeš odejít! Za prvé to je daleko, za druhé, nemáš se tam jak dostat a za třetí ani nevíš, kde řesně máš hledat! Takže sedni na prdel a čekej! Já z toho taky nejsem zrovna dvakrát nadšenej, ale nic jiného teď dělat nemůžeme!" rozčílil se Kasuka. Byl stejně nervózní jako já.
Hluboce jsem si povzdechl a zase se posadil. Až tě najdu... Až tě najdu, už tě nikdy nepustím. Budeme jenom svoji, ty a já, nikdo jiný. Už nebudu pít a budu tě mít na očích! Budu tě chránit za cenu vlastního života!




Páni, toto som vážne nečakala!
idem hneď na ďalší :3
A dva diely za sebou, som zvedavá