Rly? Jsem pořád nemocná, nikdo mi nenosí úkoly, nic nestíhám. Ale! V noci z pondělka na úterý mě osvítilo jakési světlo života (jak už to bývá) a řeklo mi, že jsem totální kráva, že bych se sebou měla něco dělat. Dala jsem mu za pravdu a prostě se nechala zpovídat z toho, co mě trápí. Dobře, neřekla jsem jednu věc, ale to už není důležité. Důležité je, že je to světlo mého života a že ho miluju. Děkuju, Světlo, za pomoc i trápení!
PS: Jinak se omlouvám, že jsem dlouho nepsala tuhle povídku, to víte, chytla mě povídka LIOBS, so se právě věnuju spíše tomu. Taky bych chtěla tuhle povídku dokončit, protože chci sem nahodit i jinou, třeba dopsat Trancy a Phantomhive, I'll chase you whenever you go, atd.
*druhý den*
Martinovi zazvonil budík. Ovšem, že byl zesláblý z toho, jak včera brečel. Nemohl uvěřit, že ronil slzy kvůli vztahu. A navíc kvůli klukovi. Vůbec se mu do školy nechtělo, zvlášť po tom, co to divadýlko viděla asi polovina školy. Teď si z něj budou tůplem dělat srandu. Už to slyšel; buzík se rozešel!
"Vstávej, jde se do školy!" zaklepala na dveře od jeho pokoje jeho sestra. Bylo jí divné, že její bratr je ještě zalezlý v posteli, většinou to bylo naopak.
"Není mi dobře," zašeptal a schoval hlavu pod peřinu. Rozhodl se, že nikam nepůjde. Ale tak jako tak tam musí, takže vzdorovat je k ničemu. "Už jdu!" zakřičel a vyhrabal se z postele.
"Pohni si, snídaně je na stole."
Martin rychle vylezl z postele a oblékl se. Do kuchyně přišel jako zombie.
"Je... je ti dobře?" zeptala se ho u snídaně sestra a jejich matka na něj upřela zrak.
"Máš opuchlé oči, jako bys nespal," sáhla mu dlaní na čelo. "Hmm... nějak se mi to nezdá, asi máš teplotu, nechám tě doma a zavolám tvé třídní." Pro Martina to byla dobrá zpráva, nemusí do školy, nemusí potkat Adama, takže se vyhne všem problémům.
Rozlepil unavené oči, kvůli zvonku, co ho vzbudil. Nečekal, že ho ta horečka tam zmůže a on usne, i přesto musel jít otevřít. Pomalým krokem se doploužil až ke dveřím. Celé tělo ho bolelo. Každý krok, co udělal.
"Vždyť už jsem tady," řekl polohlasem a otevřel dveře. Za nimi stál ten, kdo mu tolik ublížil. "A-Adame?" zakoktal se a polkl.
"Přinesl jsem ti sešity, dneska jsme toho psali dost, takže... a- mohl bych dál?" Sakra, chce si o nás dvou promluvit! "Učitelka z chemie nám vysvětlovala novou látku a jestli zítra půjdeš do školy, budeš zkoušený ze zeměpisu, tak ti s tím chci trochu pomoct," očima těkal všude možně. Martin se zamyslel a nasucho polkl. Bylo pro něj těžké být mu nablízku.
"Pojď," pobídl ho polohlasem. Něco v nitru mu říkalo, ať nesahá do ohně, popálí se! Ale on neposlechl a pomalu se přibližuje ke zdroji tepla.
V Martinově pokoji si sedli na postel a Adam bez jakýchkoli dalších řečí vytáhl chemii a začal s výkladem.
"Hej, posloucháš mě?" zamračil se na něj Adam. Martina udivilo, jak se na něj dívá. Vlastně... jak se dívá jeden na druhého. Martin se na něj z přemýšlení o nich dvou dívá lítostně, kdežto Adam byl na něj naštvaný, že neposlouchá.
"J-jo, jasně," sklopil pohled. To musel prokouknout!
"Dobře, tak dál..."
Žádná otázka, proč neposlouchám? Nic? Přemýšlel Martin. Opravdu čekal, že se ho zeptá nebo že si chce o nich dvou promluvit. Ale nic. Pro Adama teď bylo důležitější mu vysvětlit látku. Jenomže to nešlo, když Martin věčně nedával pozor.
"Martine?" začal opatrně, ale jeho spolužák ho neslyšel. Díval se před sebe na učebnici chemie a přemýšlel. Přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby se věci zase vrátily do normálu. Ale to se nestane. Martin udělal chybu, chtěl se rozejít, tak se rozešli. A proč vlastně? Nesnesl, že Adam žárlí na Tomáše, nechtěl aby na někoho žárlil, nemá důvod. Anebo... na něj žárlil, protože mu Tomáš byl v jednu chvíli blízko? Smál se, protože mu tolik připomínal Adama a jejich společné chvilky. Vlastně ani neposloucha jeho vtípky, jen přemýšlel o Adamovi, o nikom jiném. Znáte ten pocit, když vám někdo něco řekne, ale vy neposloucháte, tak se začnete smát a doufáte, že to nebyla otázka? Přesně v téhle situaci byl i Martin.
Adam se naklonil víc k němu. Myslel si, že ho tím probere z transu, ale s Martinem to ani nehlo. Adam přivřel oči. Co se teď může stát? Co může pokazit? Rty se letmo dotkl jeho tváře a čekal, jak zareaguje. Při doteku Martin zavřel oči a naklonil hlavu víc k Adamovi, takže se Adam plně dotýkal jeho tváře. Líbilo se mu to, Adamova přítomnost. Adam mu dal na tvář motýlí polibek. To v Martinovi probudilo cosi tajmného a on zoufale toužil to poznat a Adam to věděl, proto si vedl mokrou cestičku na Martinův krk, prčemž mu zatlačil na hruď, aby si lehl. Martin procitl, jak ucítil Adamovu ruku na na svém břichu pod trikem.
"Opravdu ti jde jen o sex?" zeptal se chladně, ale zároveň roztouženě. Adam se na něj podíval stejným pohledem, který nic neříkal.
"Jde mi o tebe, ne o to, jestli budu mít tvoje tělo, nebo ne. Pokud si máme patřit, tak jedině tělem i duší," pohladil ho po tváři, ovšem stále si ponechával svůj kamenný výraz. "Miluju jenom tebe a ty to víš."
"U mě je to to samý, tak nechápu, proč bys měl žárlit!" zvýšil hlas Martin a přitáhl si ho do polibku. Rukama ho mohl uškrtit, jak ho k sobě tisknul. "Chci to. Ale jedině s tebou." zašeptal mu do rtů. Dech měl zrachlený a mělký, tělo ho neposlouchalo, samo se dožadovalo více.
Adam rukou pokračoval po jeho hrudníku nahoru, kde naschvál zavadil o Martinovu bradavku, přičemž pozoroval jeho obličej. Pokud by v něm viděl jakýkoli náznak nesouhlasu, okamžitě by přestal.
Martin zavřel oči a vzdychl. Nikdy nic takového nepocítil, nikdy s nikým neměl sex. Jeho porvé bude s klukem, nijak mu to nevadilo.
Když Adam viděl, že si to Martin plně užíval, přitvrdil. Začal ho líbat na krku, použil i zuby, hrál si s jeho bradavkami, dokud neztvrdly. Odtrhl se od jeho krku a zadíval se mu do tváře. Pořád neviděl nesouhlas, odmítnutí, nebo znechucení. Prostě nic, jen rozkoš, touhu a chtíč. Rozhodl se tedy, že se už nezastaví, když zašel tak daleko. Ruku z jeho hrudníku přesunul na rozkrok, který tvrdě zmáčnul. Martin byl už chvíli vzrušený a stále se dožadoval víc a víc. Otevřel oči a svou rukou nahmatal Adamův rozkrok.
"M-Martine..." zavzdychal. Martin na chvíli přestal a sundal si triko, stejně tak to udělal Adam s tím rozdílem, že se vrhl na Martinovy kalhoty. Zubama skousl zip a pomalu ho rozepínal. Pousmál se, když viděl Martina jen v trenkách.
"Nesměj se mi!" napomenul ho Martin. Adam na to nic neřekl, jen ho políbil. Mezitím, co ho líbal, si Martin sundal i trenky a nohama objal Adama kolem pasu. Kdyby Adam mohl, tak by se zamyslel, kdy se z Martina stal tak dominantní člověk. "Nikdy tě nikomu nedám..." zasténal.
Když se Martin probudil, Adam už byl dávno pryč. Přece jenom, mít sex a navíc s horečkou není jen tak, to vás zmůže raz dva.
Podíval se na hodiny. Pět odpoledne, to by už měla být doma sestra i máma, pomyslel si. Vstal z postele, překvapivě nahý, proto se pousmál, a došel nejdříve do koupelny. Připadal si jako z nějakého filmu - splnilo se mu to, co chtěl.
Od té doby kašlal, co si ostatní myslí, kašlal, když se je snažil někdo rozdělit (a že jich balo hodně), ale nikdy si nedělal předčasné závěry. Dokonce Adama představil rodičům, kteří z toho nejdřív byli vykolejení, ale nakonec přikývli.
Martinova sestra a její kamarádka měly ještě víc schovaných kamer, teď už po celém domě.
A Tomáš? Pořád se snaží nenápadně dostat Martina od Adama, ale pořád se mu to nedaří a nedaří.
--------------------
Vím, ten konec... ~n~ Je uspěchaný, no, ale fakt jsem se snažila, věřte mi (mám horečku, tak mě moc nehejtujte :D)




Toto je parádna poviedka
mne sa ten koniec veľmi páči :33. A najlepšia je Martinova sestra s tou jej kamoškou 