close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Odhalená pravda 1/2

26. května 2015 v 6:37 | Mei-Mei - pravým autorem je Jenny |  Naruto
Omg, omg! Mám povídku od Jenny! Rozhodla jsem se, že od teď budu zveřejňovat na svém blogu povídky, o které si někde zažádám. Samozřejmě se zdrojem! :D Jenny mám v SB, tak ji tu nemusím označovat a je samozřejmost, že se mrknete na její blog ;)
Jashin, Jennýsku, děkuju ^^

"A to myslíš zase jak?" Blonďatý mladík s rozčepýřenými vlasy nechápavě pokukoval na svého kolegu, kamaráda a při tom i spolubydlícího.
Stalo se tak před měsícem. Sasukeho nastěhoval k sobě, protože měl nakázáno od Tsunade, aby nebyl za každou cenu sám. Když byl bez něj, zanedbával vše, na co si jenom vzpomněl. Oprava. On zapomínal na vše, co měl udělat.
Sasuke se už opravdu nervně třískl dlaní do čela. "Sereš mě. Opravdu, opravdu moc," povzdechl si. O tom mluvili poměrně alespoň dvakrát za den. Jak bylo možné, že na to opět zapomněl?
"Sasuke?" Ale Narutův hlas byl utnut nataženou rukou černovlasého ninji. Chtěl se uklidnit a nějak vstřebat, že jeho kamarád opět zapomněl jít na misi a musel se pro něj jako vždy stavovat on. "Ale já-"
"Mlč, jdeme. Čekají na nás," zašeptal sklesle. Neměl sílu na to věčně mu připomínat, že musí udělat tohle a nezapomenout na tamto… nebyl přece jeho chůva. Zajímalo ho, proč si Naruto vybral zrovna jeho za svého spolubydlícího, který by na něj měl dohlédnout.

Jako vždy, i nyní, blonďáček poslechl. Bylo to zvláštní zjištění, vědět, že zapomínal víc a častěji. Dokonce si Sasuke stačil všimnout, že před dvěma dny uvažoval nad tím, jak se jmenuje hrstka jeho přátel. A to se již Sasukemu opravdu nezdálo normální.
Pomyslel si, že by mohl snad trpět výpadky paměti. Však vše tomu naznačovalo. Ale když se na to lépe soustředil, měl pocit, že v Sasukeho blízkosti nebyl až tak zapomětlivý, jako bez něj.
"Že bych měl na něj nějaký zvláštní vliv?" Zašeptal slova jenom pro sebe a rozhodl se nenápadně zastavit a jít pomaleji. Schválně. Naruto byl celkem dálku od něj. "Tak jo, ukaž, že jsem se nemýlil," prosil všecky svaté, aby v tom něco bylo. Pokud ano, mohl by Narutovi více pomoct. Sice se o něj nezajímal tak moc, jak by měl, ovšem přátelství s ním nechtěl nějak pobouřit.
Ano, svým způsobem ho měl tenhle necita rád. Když už měl pomoct, tak by mohl pomoct pořádně a ne jenom polovičatě. Takový nikdy nebýval.
Začínaly se objevovat první příznaky. Naruto se zakoktával a ztrácel nit. Nevěděl, o čem chtěl mluvit a to se s Kakashim a Sakurou bavil v plné náladě. A pak se to stalo…
"Naruto?!" Kakashi byl pohotový a padajícího mladého ninju zachytil dříve, než by stačil padnout k zemi.
Černovlasý temný mladík pomalým krokem došel až ke svému mistrovi a ostatním ze stejného týmu. Ruce v kapsách a na tváři masku nezajmu. "Co se stalo?" Povýšeně se zadíval do modrých vyděšených očí.
"Mé nohy," zašeptal Naruto. "Náhle jsem…,"
"…zapomněl chodit," podivil se Uchiha. Ano, jak si mohl myslet, horšilo se to. Byly i chvíle, kdy sám od sebe odpadl a ztratil vědomí.
Proč to tak ale reaguje, jenom když se od něj vzdálí?
Něco tu již dlouhou dobu nehrálo. S takovou to vypadalo, že by s ním měl ztvrdnout navždy pod stejnou střechou. "Řekni mi, co se stalo v poslední misi, Naruto?" Bezcitně mu zvedl hlavu tak, aby mu viděl do modrých očí.
Tenhle kluk nebyl Naruto, kterého znal. Až moc špatně se choval. Vzdával snahu. Paměť měl sice Naruto vždycky k ničemu, ale nezapomínal by na důležité věci a ke všemu ta aura…
"Sasuke, potřebuje si odpočinout," napomenul rozčíleného mladíka Kakashi.
"Jo, to potřebuje. Tahle napodobenina," pustil Narutovu tvář a sedl si k nejbližšímu stromu. Bylo to víc jak jasné. Ať už se někdo snažil o cokoliv. Naruto to nebyl. Nebyl a nebyl a nebyl!
Sasukeho hlavou probíhaly všemožné myšlenky a teorie. Boj. Byl tam boj. Mnoho nepřátel a past. Z té poslední mise, kdy se vše pokazilo a kdy byli naposledy mimo vesnici, měl pak dále jedno velké okno. Probral se až v nemocnici společně s Narutem, který se od té události choval divně.
"Ať si každý říká, co chce. Ať už by utrpěl jakékoliv zranění, to co je v něm by se nezměnilo," šeptal, protože věděl, že Sakura poslouchá.
Ta kupodivu seděla opřená o stejný strom z jiné strany. "A tím chceš říct?"
"Tohle není Naruto. Tohle se nesnaží, nemá stejného ducha jako on," zasyčel. "Není to Naruto, tím si jsem jist," zamručel přemýšlivě.
Sakura se svým idolem prohodila ještě několik teorií, slov a otázek. Nehodlala se mu do jeho práce plést. Ale i ona věděla, stejně jako Sasuke, že v tom, že chtěl hlídat zrovna od Sasukeho, bude jakýsi háček.
"Někdo se mě snaží držet od něčeho dál, ale od čeho?" Zamrkal a probral Sharingan.
Skoumal jim tělo Naruta. Podobná chakra. Kyuubiho chakra. Ale to okolo něj, i to, co bylo v něm… byl to on a přes to ne. "Zřejmě velmi důvěryhodná kopie," povzdechl si. Nenáviděl, když byl bezradný a na konci svých myšlenek.
Musel nechat vše, jak bylo. Jenom čas by měl ukázat, kde vězí pravda. Obával se však, že mnoho času neměli již od začátku. Buď, a nebo se opravdu zbláznil a stal se paranoidním.
"Bude to v pořádku?" Kakashi byl jak naprogramovaný. Staral se o Naruta, jako o poklad. Snažil se mu rozhýbat končetiny, které ovšem blonďáček necítil. Jako kdyby je nikdy neměl. Doslova i zapomněl, jaké to kdy bylo chodit.
"Ano, sensei," pokýval hlavou. Opatrně a ostražitě. Vnímal ten pohled pořád. Sasuke ho nespouštěl z dohledu a při tom nechápal, proč jej studuje jeho Sharingan zrakem. Provedl snad něco?
"Odpočiň si," Kakashi usoudil, že bude nejlepší dojít na místo až budou všichni členové týmu opět připraveni. Hlavně Naruto.
"Ano, sensei," očkem zamířil na Sasukeho. Nenápadně mu věnoval zákeřný úsměv. To bylo znamení, na které Uchiha čekal. Nyní uděl Naruto chybu.
"Tak jo, kdo jsi?" Mumlal spíše jenom pro sebe. Byl rozhodnutý najít pravdu, ať už by byla kdekoliv. Tohle se rozhodlo právě dnes přestat nadále skrývat. Přece jenom nemusel čekat, až mu čas ukáže cestu k pravdě. Tenhle Naruto se toužil odhalit. Zřejmě určitě. A vše mu řekne ještě dnes!

Tma. Sakura a Kakashi už dávno spali. Dokonce i oslabený Naruto podřimoval. Odpočíval, aby nabral síly. Když ale vycítil, že nad ním stojí postava mladého muže, otevřel své modré oči připomínající letní oblohu.
"Pojď se mnou," nakázal Sasuke a Naruto, jako smyslů zbavený, přijal jeho výzvu. Najednou dovedl zase chodit. Tak divné.
Vstoupili dál, tam, kde by je nikdo nerušil. A když se Sasuke zastavil, neotočil se na tu napodobeninu člověka, co si říkala Naruto.
"Budit mě tak pozdě, máš vysvětlení?" Ale místo slov ho udeřila pěst. Pak další a další, dokud nepadl k zemi. "Můžeš mi, kurva, říct, co to děláš?!"
Sasuke se ušklíbl. "Za a) Naruto sprostě nemluví a za b) co jsi zač?!"
Z blonďákova úst začaly vycházet děsivé smějící se zvuky. Jako největší blázen. Hihnání s nádechem hravosti. "Všimnul sis?"
"Kde je?"
"Hledej, Uchiho, ale nenajdeš," otřel si krev z natrženého rtu.
"Nehraj si se mnou!" Prudce jej chytil za límec Narutové bundy a vyzdvihl do stoje. "Kde je pravý Naruto?!"
Místo odpovědi se blonďáček uchechtl. Ale pak si řekl, proč to neříct? Naklonil se k Sasukemu uchu a démonsky zašeptal: "Spí a neprobere se," tak moc si to užíval. "ne, pokud mě zabiješ. Zabiješ mě, zabiješ jeho," dal Sasukemu na výběr. "Je sranda hrát si na to tele, ale moc času mi nezbývá…,"
"…jsi tu moc dlouho a tobě dochází šťáva," uchechtl se Uchiha. "Tak už je mi to jasné…, jak dlouho na tobě asi pracovali? Jak dlouho tě tvořili?" Byl tak hloupý, mohlo mu to dojít. "A nedají si pokoj," nyní si vzpomněl, že se mu Naruto před půl rokem svěřil, že při jedné misi se na něj divně koukalo několik lidí, kteří byli, jak je známo, nepřáteli. Měl strach, věděli kým je a chtěli v něm probrat monstrum, které věznil, za jakoukoliv cenu. A co ta náhoda, že zrovna mířili do deštné vesnice? Tam to začalo, tak mu nikdo nerozmluví, že je to jenom shoda náhod. Ke všemu, ti co je při poslední misi napadli, byli ze stejné vesnice. Ne každý pochopitelně. Ale hlavně ti, co se seskupili okolo Naruta.
Nyní mu vše docházelo. Vzpomínal si na některé útržky, které se udály dříve, než ztratil v boji vědomí a s tím na ně zapomněl.
Museli Naruta vyměnit za tohle.
Vychytralé.
Ale ne moc chytré pro Uchihu, aby si toho nevšiml. "Řekni, Naruto," to oslovení skoro vyplivl, kdyby to jenom šlo. Popadl blonďatého hocha za vlasy a třískl s jeho tělem o strom. "Udělali mu něco?"
"Koho myslíš?" Snažil se nadále hrát svou roli psychopatického klonu.
"Nedělej blbého…takže, je s tebou propojený…udělali něco našemu blonďáčkovi?"
"Udělají," rozesmál se. "Když jim pošlu signál, žes mě odhalil, nebude už jako dřív, a pokud mě zabiješ, zničíš i jeho-" a to mu přiletěla další pěst do tváře.
"Kecy, klony nezodpovídají za život pravého člověka," syčel podrážděně.
Jeho pěst byla silná. Narutovi rozbila trochu obličeje. A tělo se svezlo podél stromu k zemi. Pak se, v sedě, zastavilo. Škubalo hlavou i celým tělem. Jedno oko svítilo rudě a další bylo pořád modré. Narutovo tělo doslova zkratovalo.
Sasuke vyjeveně koukal a nechápal. Pod kůži to byl jenom stroj. Stroj a nic víc. Stroj obalen Kyuubiho chakrou a lidskou kůží. "Do háje," zasyčel.
Zrovna nyní mu došlo, že udělal něco, co neplánoval. Zjistí, že odhalil falešného Naruta a proto neměl čas se zdržovat otázkami, jak si nemohl povšimnout, že to byl jen stroj. "Naruto," nemohl ztrácet drahocenný čas ani vysvětlováním tohoto problému senseiovi a Sakuře.
Poslechl své instinkty. Rozběhl se co nejrychleji k vesnici, kde by již dnešní noci dávno mohli být, kdyby je tahle halda stroje nezdržela.
Sasukeho čekal půl dne cesty. Možná kdyby si pospíšil, byl by tam již se svítáním. A to doufal, že si ještě stále únosci neuvědomí, že byl jejich stroj odhalen a zničen.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miu | 28. května 2015 v 20:38 | Reagovat

Bomba! Je to super napínavé :D Hneď idem čítať druhú časť!

2 Karin | 20. června 2017 v 15:39 | Reagovat

Doufám že jej najde. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama