Já vím, je to dost pozdě, tě to týden jsme se s Jenny nějak neodchytly. Ale důležité je, že to tu máte. xD

Sasuke: Uvažoval jsem, ale proč také ne? S úsměvem jsem mu odkýval otázku, ve které znělo hodně strachu a nejistoty. Jeho hlas se dá tak snadno prokouknout. Ihned mi totiž prozradí jeho momentální stav. "Bydlím sám," opatrně naznačím. Ale co? Může to být zajímavé. Pokud nenajde ty různě ukryté zbraně v mém bytě.
Naruto: Slyšel jsem jeho poslední větu, ale dělal jsem, že nevnímám. Chtěl bych mít normální rodinu. Chci někam zapadat, ale nemůžu. Rozhodl jsem se těm tyranům postavit. Budu se jim vyhýbat, budu utíkat. Už nechci k nim zpátky.
Po škole jsem se pořád díval okolo. "Jsem s tebou, neboj se," usmál se. Nejistým krokem jsem překročil práh školy a šel za Kevinem. Natáhl jsem k němu ruku jako malé dítě a nechal se vést do jeho domu. Měl jsem nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje a že mě Kevin táhne někam, kde mě bude chtít zneužít. Kevin se zničehonic zastavil a otočil ke mně. "Říkám ti, že jsem tu s tebou, neboj se," objal mě kolem pasu a dal mi letmý polibek na spánek.
Sasuke: Pak už se o něco více uvolnil. Musel jsem si oddechnout. Takhle s jeho vyklepanou povahou bychom byli více nápadní, než teď. Stále nevím, proč se ho chtěl někdo zbavit, ale to zjistíme. Jsem přece nejlepší. A rozhodně si prvně o svých obětech něco pozjišťuji, než abych je zabil na místě. Nejsem svině. Ale vlastně i ano…ale jen pro ty, u kterých zjistím, že jsou hodni k zabití. "Jsme tu," zastavil jsem se u jednoho rodinného domu. Byl celkem velký. A proč také ne? "Páni, jsi tu nový a hned taková vila?" Spadla mu čelist. Usmál jsem se. "Ne, nový ne," přiznám tiše. Je to moc nostalgické. "Jako malý jsem tu žil. Jako malému mi zabili rodinu a od té doby jsem v-" to ne! Nemůžu říct, že jsem vrah a mstitel! Honem, jiná výmluva. "Jsem prostě…odešel a teď jsem se zase vrátil," ale tenhle chlapec mi někoho připomínal. Možná utlačená vzpomínka z dětství. Ale to se časem zjistí.
Naruto: Vstoupili jsme dovnitř a mě spadla čelist podruhé a snad ještě víc. Takhle útulný a bohatý barák bych bral taky. Chtěl bych o Kevinovi zjistit víc. "Jediný, koho jsem měl, byla moje máma, tátu jsem nepoznal, prý mě nechtěl, tak odešel. Když mi bylo pět, umřela na nemoc a mě adoptoval můj nynější otec s bratrem. Od té doby jsem jejich zábavou," smutně jsem se usmál. "To je mi líto," řekl Kevin. "Ne, nelituj mě. Já jsem měl alespoň ty dva, kdežto ty jsi neměl nikoho. To já bych měl říct to je mi líto," sklopil jsem hlavu. Chvíli jsme nic neříkali. Já se cítil trapně a Kevin vypadal, že nad něčím přemýšlí. Měl bych něco udělat? Proč to pro mě vlastně dělá? "Um... m-mohl bych si dát koupel?" Musím se zbavit těch myšlenek, že mě někdo sleduje. "Eh- co? Jasně," odpověděl mi trochu nejistě.
Sasuke: "Chceš půjčit věci?" "Hm," zakroutil hlavou. "Nezdržím se tu dlouho, proto stačí to, co mám na sobě," podotkl tiše. "Jak myslíš," zastavovat ho nechci. Byl jsem pobouřen, když mi o sobě trochu něco řekl. I to, že žil jen s matkou, to je celé tak známé a při tom vůbec. Nechal jsem ho jít do sprchy. Místo toho, abych stál, jako kůl v plotě, jsem se usadil na pohovku v obývacím pokoji a zamračil se do stěny před sebou. "Proč po něm jdou?" Kdo by si přál smrt někoho takového? To mi hlava nebere…
Naruto: "Kdo po kom jde?" zeptal jsem se ho. Nejspíš jsem ho vylekal, protože začal koktat a celý byl nějaký ztuhlý. "Ni-ni-ni-nikdo, dneska má... vyjít další díl jedné kriminálky," usmál se jakoby něco skrýval. Byl jsem z něj dost nervózní. "Neměl jsi být v koupelně?" "Víš, nevím, kde je a nechci tu šmejdit, tak jsem-" "J-jasně, pojď za mnou!" řekl s nuceným úsměvem, který se mi vůbec nelíbil. Otevřel dveře a já hned zapadl do větší místnosti. Raději jsem se zamkl, protože se mi zdálo, že Kevin není zrovna při smyslech. Napustil jsem si horkou vodu a málem jsem do ní vlezl i v oblečení, jak jsem se na ni těšil. Doma si nemůžu dopřát ani tu studenou, jen někdy. Když nikdo není doma, což je většinou ráno než jdu do školy, nebo v parku. Je tam rybník, kde se může koupat, dokonce jsou tam i sprchy, aby se lidi mohli osprchovat a nesmrděli po rybině. Pomalu jsem se posadil, pak jsem si lehl. Bylo to příjemné. Ta voda kolem celého mého těla. Musím se Sasukemu nějak-... Sasukemu? Sasuke je minulost, toho už nikdy neuvidím. Ale Kevin je mu tak podobný já vím, že je nemůžu srovnávat. Sasukeho jsem viděl naposledy když mi byli čtyři, to ještě máma žila. Párkrát jsme si hráli. Ale Kevin má jeho oči. Jakoby to byl jeho bratr. Ani jsem si neuvědomil, že mi po tvářích tečou slzy. "Sasuke..." kňukl jsem a slzy si rychle setřel. Byl to můj jediný kamarád.
Sasuke: No, měl bych si dávat větší pozor. Mohlo by se stát, že bych ještě svou nešikovností prozradil vše, co jsem. A pak by utekl a to bych ho už musel zabít, nebo by vyžvanil, co jsem skutečně zač. "Naruto, hm," zamyslel jsem si hlouběji. To jméno, ten anděl, to celé…tak nostalgické a přes to… Zakroutil jsem hlavou, když mé myšlenky došly k té jediné události mého dětství. Rodina zahynula. Někdo je zavraždil a pak nehoda. Utíkal jsem pryč a pak už jsem viděl jenom světlo. Jako dítě jsem to nechápal, ale teď vím, že mě srazilo auto. Jako kdyby nějakou dobu, po té nehodě, byly mé myšlenky potlačeny. Nic. Velké nic, stejně jako vzpomínky před tou nehodou, až na smrt mých rodičů. Proč jsem se tu jenom vrátil? Ale nelituji…sem jsem vždy patřil, ale nečekal, že se na toto místo skutečně vrátím. Od té doby jsem tu byl jenom dvakrát. A to jenom, když jsem potřeboval nutně zmizet a změnit si identitu. Usmál jsem se, když mě z přemýšlení vytrhl nesmělý hlas mého nynějšího spolužáka. Byl oděn ve věcech, ve kterých také přišel. Mokré vlasy a ty oči plné lásky a pochopení, co se týkalo okolí. "Hotový?" Blbá otázka. Přikývl mi. "Byl jsem tam přes třičtvrtě hodinu," šeptl. "Takže myslím, že stačilo," a na tváři vykouzlil úsměv. Ten mu opravdu slušel.
Naruto: Naposledy jsem se podíval na své tělo. Ta žebra, žádné břicho, žádné stehna. Asi jsem vážně podvyživený. Po koupeli jsme si sedli do obýváku. Bylo mi trapně, snažil jsem se soustředit na pořad televizi, ale stále se mi to plně nedařilo. "Chceš něco k jídlu?" zeptal se mě najednou. Dal bych si tebe! Proboha, co to plácám? Jakoby mi nestačilo to včerejší znásilnění, ale už jsem si na to tak nějak zvykl. Kdyby mě znásilnil i Kevin, zřejmě by mi to bylo jedno. Ale když jsem s ním... mám pocit, že můžu utéct. Od toho každodenního mučení. "Ehm- jsi v pohodě?" sklopil jsem hlavu, abych se mu nemusel dívat do očí, které byly ode mě jen pár centimetrů. "J-já-" dýchal jsem přerývaně. "Ty?" pošeptal. Nechci, aby mi byl tak blízko, ale zároveň chci cítit jeho ruce kolem mého zmrzačeného těla.
Sasuke: Chvěl se. A chvěl se nedočkavostí a touhou. Tohle poznám. Já už spal s tolika lidmi. A ano, jsem bisexuál, než se k tomu dostaneme a s kluky mám více zkušeností, než s holkami. "Hm," obejmu ho. "Chvěješ se," byl tak roztomilý. Roztomilý anděl. "Ne, to se ti jen zdá, jen-" "Ššš," prosil jsem ho. Jeho tvář byla nádherná. Opravdu, jako kdyby ji vysekali samotní andělé. "Už mlč, andílku," prosil jsem ho znova. Naše rty se letmě dotýkaly. Co to je za pocit? Cítil jsem, jak mi vybrují rty tak příjemným mravenčením. Naše dechy byly hlasitější a já to už nevydržel. To čekání, co bude, bylo moc dlouhé. Musel jsem začít. Překročil jsem tu úzkou mezeru mezi námi. A naše rty se konečně dočkaly svého.
Naruto: Líbal mě. Něžně, ale přitom tak majetnicky. Patřím mu snad? Asi. Nevím. "Důvěřuj mi, prosím," pošeptal mi do rtů a ujal se rozepínání knoflíků na košili. Šel na to pomalu a zároveň kontroloval mou reakci. Zavřel jsem oči a snažil se myslet na to, že on není ten, kdo mi ublíží. Není! Ale těch myšlenek, které byly proti, bylo moc. Až příliš. "Ne!" vykřikl jsem se slzami na krajíčku a odstrčil ho od sebe tak, že spád a hlavou se bouchl o hranu stolu. "Proboha, není ti nic?!" ihned jsem si k němu klekl a pomohl mu se posadit. "Jdi ode mě," štěkl a mnul si zraněné místo na temeni. "P-promiň, já- opravdu nechtěl-" "Ty nikdy nechceš! Nikomu nevěříš, protože nechceš!" vyjel po mně. Jen jsem sklopil hlavu a snažil se udržet slzy. "Promiň, nechtěl jsem tak vyjet. Jen nesnáším bolest," ospravedlnil se a zase mě objal. "Věř mi... prosím. Dívej se na mě, nebudeš si tak představovat někoho jiného. Budu to já," šeptal. Zase se odtáhl a spojil naše rty. Budu ti tedy věřit. Budu se snažit i pro tebe, Sasuke...
Sasuke: Abych řekl pravdu, nevěděl jsem, jak ho rozptýlit. Nenapadlo mě nic víc, než mu ukázat, že k němu cítím lehkou náklonnost. A kdo ví…možná z toho něco bude. Zabíjet ho rozhodně nehodlám. Něco ve mně má zábranu. Něco, jako vzpomínka a při tom jenom lapená myšlenka v hlavě. Pomalu jsem sjel rukou pod jeho školní košili. Chvěl se. A chvěl se strachy. Pak se jeho výraz ve tváři měnil v bolestný. Já to z něj servu a zjistím, co ho bolí! Opravdu ano! Kéž by to šlo… Abych ho nevyděsil, jsem knoflík po knoflíčku pomalu odepínal a dělal jsem, že bolest v jeho očích a obličeji byla nezaregistrována. A aniž si to uvědomil, se mi odhalila pravda na jeho hrudi. Samé modřiny a podlitiny. Celkem zlá zranění. "Sedni si," zašeptal jsem mu do ouška, když jsem se k němu sklonil. Stále jsem dělal, že jsem nic neviděl. A když to udělal, pomalu jsem mu sundal košili. Jeho vyhublé tělo se v mém náručí chvělo. Projel jsem jednou rukou přes jeho záda. A to začal skuhrat. "Otoč se," protestoval. V záporu kroutil hlavou. "Otoč se!" Rozkázal jsem. Čekal bych cokoliv, ale tohle… Už mi to vše došlo. A to rychle. Takže rodina se ho zbavovat nechce. Pro ty je zřejmě důležitým. A co, když je to někdo, kdo by šel po Narutových rodičích? Respektive po jeho tátovy? Ještě si o jeho rodině nechám zjistit dostačující informace. Uvidíme, co zjistím, ale tohoto kluka jsem upřímně litoval. "Nekoukej se na mě tak," prosil mě ten andílek. "Jsou to rány od biče," zašeptal jsem a dusil v sobě vztek, když jsem jemnými doteky přejížděl po zubožených zádech. Chlapec sedící přede mnou tiše potahoval. Plakal. Ale já ho nemohl utěšovat. Došel jsem do vedlejší místnosti pro lékárničku, abych mu zanícené rány mohl ošetřit, jak jen to půjde. Byl jsem naštvaný a to opravdu, opravdu příliš. Ta jeho rodina není zcela normální.
Naruto: Bolelo to, cítil jsem, jak je naštvaný. Občas jsem syknul, abych mu dal najevo, že mě to bolí. Jen se omluvil a o něco něžněji pokračoval dál. Nechtěl bych, aby viděl i mé nohy. Byly pořezané nožem. Pamatuju si na to.
Kyuubi mě zavolal, abych šel obsluhovat jeho s přáteli. Roztřásl jsem se, ale nevzdoroval. "Ano?" snažil jsem se mluvit co nejklidněji. "Slíkni se," poručil mi. Vykulil jsem na něj oči. To snad nemyslí vážně, že ne?! "Dělej!" zakřičel, ostatní se mi začali smát. Zavrtěl jsem hlavou a stáhl si mikinu víc na svou hruď. Nechtěl jsem. "Něco jsem řekl!" vstal a začal mě slíkat sám. Když jsem se snažil bránit, zbil mě, nezajímalo ho, že kašlu krev. Ležel jsem nahý na zemi, nebyl jsem schopný cokoliv říct nebo jen naznačit. Kyuubi vstal a pobaveně si mě všichni prohlíželi předtím, než mě zkopali. Když viděli, že ztrácím vědomí, chytli mě za vlasy, otočili na břicho a jeden po druhém ho do mě zasouvali. Znovu a znovu, porad dokola, dokud je to nepřestalo bavit. "Hej, mám nápad," zasmál se jeden z nich a před obličejem se mi zaleskl nůž, těsně u oka. "Když budeš hodnej, bude toho míň," rozchechtal se, ostatní mi podrželi ruce a nohy za lýtka. Ucítil jsem bolest. Snažil jsem se křičet, ale začali mi ruku. Trvalo to dlouho. Nesnesitelně dlouho. Když jsem se poumýval, což bylo o dva dny později, protože dřív jsem se neprobudil, jsem uviděl, co vyřezávali. Děvka, kurvička, mrdka, štětka, šlapka. Psali si na má stehna, jak se jim líbilo. Neměl jsem to jen na nohách ze zadní strany, ale i částečně na zadku a zádech v oblasti kříže.
Nechci, aby to Kevin viděl. Mám strach, že mě odsoudí, že uvěří těm lžím na mém těle. Při pomyšlení na tyhle věci se znovu rozpláču. "Šššš... nemáš důvod," řekl polohlasem u mého ucha a na chvíli ustál v práci.
Sasuke: Chvíli jsem mu ještě mazal záda desinfekcí. Pak jsem sebral obvaz a obmotal mu ho okolo hrudi, aby se rány nezanítily ještě více. Když jsem skončil, naštvaně jsem řekl: "Zítra hledáš brigádu, najdu ti byt, odejdeš od nich," a bylo rozhodnuto! Nikdo mi ho tu nebude likvidovat! "Ale-" "Prostě ne! Už jsem řekl, Naruto," zavřel jsem oči a zanesl krabici tam, odkud jsem ji vzal. "Snaž se mě pochopit, pomáhám ti, ne jako oni," švihl jsem rukou k oknu. "A to ani nechci vědět, jak je na tom zbytek tvého těla, řekni upřímně, mám se čeho bát?" Chci vědět, na co se mám připravit. Po jeho lehkém přikývnutí a vzlyků jsem ho musel obejmout. "Fajn,"políbil jsem ho do vlasů. Krásně mu voněly. "Nechci se vrátit…ale…ale…," vzlykal mi do trička, když mě taky objal. Stisk jsem zesílil. "Nech to na mě."
Naruto: Nechci se nikam stěhovat, ale taky se nechci vrátit k otci s bratrem. Chci zůstat s Kevinem, jen nevím, jak mu to říct. "Chci..." vzlykl jsem a hlas se mi zadrhl. "Pšš. Teď se vyspíš, ano? Cítím, jak jsi zesláblý, takže ti půjčím nějaké triko na spaní a prospíš se. Ano?" Zněl, jakoby měl strach udělat cokoliv, co by se mi nelíbilo. "Uhn..." přikývl jsem a utřel si oči. Byla pravda, že jsem byl trochu unavený, ale zároveň jsem se děsil toho, že usnu. Budu mít zase noční můry, pomyslel jsem si, nechci, aby si o mně myslel bůhví co. "Na," podal mi černé triko. Bylo mi volné, sahalo mi do půlky stehen. "Mohl by ses-" "Jasně," řekl bez váhání a otočil se. Rychle jsem si sundal kalhoty a poskládal je na hromádku, kde už jsem měl pár věcí. Ne, že bych se styděl, ale... však víte. "Proboha," zděsil se, když se podívám na mé dořezané nohy. "M-měl jsi být otočený zády!" rychle jsem si nohy zakryl peřinou. Stalo se přesně to, čeho jsem se tak bál.
Sasuke: Už jsem se zmínil, že neposlouchám na slovo? Chtěl jsem vědět, co přede mnou skrývá. No, možná ne hned, ale jeho "převleču se" mi nahrálo do karet. Ano, tak jsem se koukl! Podrápané nohy, hnusné jizvy na jeho stehnech ve tvaru písmen. To si někdo šeredně odskáče! "Naruto," zasyčel jsem s hravým úsměvem. Ano, správně, byl jsem nasraný a to příliš. Bál se mě. Ale i tak jsem k němu došel. Sedl si vedle něj a dal mu ruce okolo ramen. Přivinul jsem ho blíže k sobě. "Ššš, ššš," hladil jsem ho ve vlasech a poslouchal jeho vzlyky. Doufám, že takhle bude kňučet ten, kdo to má na svědomí. "Teď mi řekni, a nelži mi, poznám to, kdo to, kurva, udělal?!" Neudržel jsem se a vyjekl. Ne na něj, ale vzteky na útočníka, který mu to provedl. Kroutil hlavou. "Ne…nevím," šeptal plačtivě. "Alespoň mi nelži! Byl to tvůj bratr?" Zakroutil hlavou. "Nejenom on." Aha…fajn. Ušklíbl jsem se. "Zůstaň tady, vrátím se nad ránem," sebral jsem si koženou bundu a vyrazil ven. Naruto mě dohnal a u venkovních dveří mě zastavil. Držel se oběma rukama za lem mé bundy. Čekal jsem, až se dostane k tomu, co má na mysli. "Prosím-" už jsem se zmínil, že je dost roztomilý? Otočil jsem se a objal ho. Do pár minut jsem ho jemně políbil. A byl jsem neskonale rád, že mi odpověděl. Hra na kočku a myš se z tohoto mého anděla přesouvá na jeho rodinu. Zabíjet se bude…ale někde jinde! "Kam jdeš?" Ptal se, když jsem ho pouštěl. "Zchladit si hlavu do baru. Nečekej mě, běž spát, tady tě nikdo nenajde," dal jsem mu pusu na čelo a pomalu odešel. Ještě jsem nějakou chvíli stál na chodníku a koukal do okna pokoje, kde bylo rozsvíceno. Zřejmě si natahoval kalhoty. Vtipné, asi si ani neuvědomil, že za mnou běžel v trenkách. Nakonec došel k oknu, na které položil dlaň. Zamával jsem mu. Počkal, až se odhodlá jít spát a až světla zhasla, mohl jsem odejít do temna noci, s čistým svědomím, že mému anděli nic nehrozí.




Krása, těším se, jak se to vyvine...
