Trochu jsem se nudila, proto přidávám dva díly :D

Párkrát na mě zamrkal, pak se ale zasmál.
"Shizu-chan, kolik jsi toho včera vypil?"
"Jak to mám vědět?" odpověděl jsem hned. No... zhruba vím, kolik toho bylo. Hodně.
"Trošku přemýšlej. Kdo si myslíš, že celý večer nepil alkohol?" podíval se na mě jako na debila.
"No, ty," řekl jsem trochu váhavě.
Aha. Docvaklo mi to až teď. Izaya nepil, tím pádem nikdo nevystřízlivěl a jediný, kdo mohl řídit auto, byl Izaya.
"Shizu-chan, říkal - ne, poprosil jsem tě o svolení, jestli můžu všechny odvézt domů. Samozřejmě, že mi s tím pomohl tvůj táta," zasmál se. "Ale to si nemůžeš pamatovat, byl jsi totálně na mol."
Kdy mě prosil o svolení?
"Shizu-chan!" zavolal na mě z dálky ten sametový hlas.
"Tady jsem!" ozval jsem se nazpátek, aby mě mohl Izaya najít. Seděl jsem na zemi a v ruce svíral alkohol. Oči se mi klížily, chtělo se mi spát, ale nemohl jsem, byl jsem oslavenec.
"Ach jo, Shizu-chan," povzdechl si můj... snoubenec. Jak ladně to zní. Můj snoubenec. Jenom můj snoubenec. Hehehe, asi jsem opilý.
"...Tak můžu?" zeptal se mě černovlásek. Tvářil se, že ví, že jsem ho nevnímal.
"Cokoliv, lásko," škytl jsem s úsměvem, aniž bych věděl, o čem mluvil.
Izaya vypadal dost pobaveně nad opilým člověkem před ním. Zvedl se a odešel. Ještě před tím mi dal pusu na temeno hlavy.
"Hned jsem zpátky." Pak jsem o něm neslyšel.
Izaya měl zakrytou pusu, oči semklé k sobě a celý se chvěl. Je mu něco?
Celým naším domem se rozléhal hlasitý smích. Prostě vybuchl, až se válel po gauči se slzami v očích.
"No jo, no... tak je to moje chyba, stačí?" založil jsem ruce na hrudi a vražedně ho pozoroval.
Izaya se posadil, aby mi lépe viděl do tváře.
"Promiň," zvážněl a utřel si poslední slzu.
"Za co?" nechápal jsem. Nevidím důvod, proč by se měl omlouvat, to já jsem udělal chybu.
"Věděl jsem, že jsi dost opilý a nevnímáš, měl jsem ti to zopakovat, pak by sis nemusel dělat starosti," usmál se na mě lítostně. "Shizu-chan, proč brečíš?" starostlivě mi utřel slzu, která mi utekla z oka. Ani jsem si toho nevšiml, dokud mi to Izaya neřekl. "Udělal jsem něco?"
"Ne, to nic," uchechtl jsem se a rukávem si utřel i ostatní slzy, které jsem měl na krajíčku. Už několikrát jsem si řekl, že nebudu pít, pak totiž dělám kraviny a stejně tak i přemýšlím.
"Víš, Shizu-chan," začal Izaya a s rudými tvářemi se díval na polštář, co svíral v objetí, "kdy chceš mít svatbu?" Znělo to tak opatrně, jakobych se měl každou chvilkou naštvat a seřvat ho. Ale já jsem jen věděl, že se do opravdového a pevného vztahu teprve dostáváme.
"Řekl jsem si, že by bylo super se vzít čtvrtého května," usmál jsem se.
Izaya na chvíli přestal dýchat, pak se na mě podíval.
"A proč zrovna v ten den?" nechápal. Nebo spíš chápal, ale jen dělal, že neví. Zkoušel mě.
"Jen jsem plácnul datum," předstíral jsem, "protože na konci dubna se začíná víc oteplovat, ale v květnu jsou mnohdy horka a přímé slunce, tak aby ses nespálil," při posledním slově jsem se zasmál.
"Aha," usmál se zklamaně a sklopil pohled.
"Dělám si srandu," tentokrát jsem se smál já. "Vím, že ten den máš narozeniny," rozcuchal jsem mu jeho havraní vlasy.
Dojatě se usmál.
"A budeš mít ženské šaty. Bez výmluv!" zkřivil jsem rty do šibalského úsměvu.
"Cože?!" Vyjekl a začal mě mlátit polštářem. Jen jsem ležel, nechal se mlátit a smál se jeho přehnané reakci.




fufuu *,* muheheheehehehe :3 Jenny už to vidí xDDD To bude povedená svatba aby nakonec oba nedošli k oltáři jako nevěsty x´DDDDDDDDDDD