Ani jsem si neuvědomila, že je tohle třicátý díl. To zašlo tak daleko? To něco. Toe je ta nejdelší povídka za historii tohoto blogu :D
Myslím, že se všichni těšíte na příští díl, protože až si tohle přečtete, budete se dožadovat dalšího dílu za každou cenu.
Od osmého června tu nebudu, vrátím se až v patek nebo sobotu, jedeme totiž na vodák.
Už vás nebudu zdržovat, jinak bych se zase rozjela svými myšlenkami xD Můžete začít fetovat, feťáci a feťačky yaoi!
Enjoy~

"Izayo..." pošeptal jsem a nos jsem zabořil do jeho černých vlasů. Voněly nádherně, ale už ne tak moc, jako když jsme se poznali. Izaya bude součástí rodiny, už začíná vonět jako já a jeho vlastní pach se vytrácí. Chci si tu vůni zapamatovat napořád. Tak jemná a zároveň intenzivní...
"Hm?" pozvedl obočí.
"Jsi idiot," přitiskl jsem si ho k sobě ještě pevněji.
"Já vím." Žádný sarkasmus, čistá lítost a provinilost. O co všechno jsme mohli oba přijít.
***
Uběhl měsíc, pak další a blížil se třetí.
"Takže tohle tady, to tady, to taky, to tu teprve bude..." kontroloval jsem věci na oslavu. Byl jsem tak nervózní a zvlášť, když jsem nevěděl, co zrovna dělá Izaya. Už od rána jsem ho neviděl a nejspíš jsem si zvykl si o něj dělat starosti.
"Shizuo, klid," promluvil na mě bratr, "kontroluješ to nejmíň po sté," vytrhl mi seznam z ruk a složený ho schoval do kapsy.
"Já vím, ale snaž se mě alespoň pochopit. Izaya tu není, ty mě buzeruješ a já mám na starost tohle všechno!" Rozhodil jsem rukama po celém vyzdobeném domě. Nikde nebylo ani živáčka, všichni totiž přijdou zítra ráno.
"Izaya je u rodičů, nemusíš se bát, a buzeruju tě, protože si pořád nedáš říct. Hele... teď si napustíš horkou vodu do vany a zbytek necháš na mě. Ano?" pozvedl obočí. Vše, co bylo potřeba udělat, už uděláno bylo, ale pokud to chce znovu kontrolovat, nemám s tím problém.
"Jo, promiň," omluvil jsem se. Byl jsem unavený z toho všeho a to bylo teprve ráno. Každý mi říkal, že to jednou přijde. Nejdřív jsem si řekl, že je úplně zbytečné stresovat se kvůli něčemu takovému, ale teď vidím, že jsem se mýlil.
Raději jsem poslechl Kasuku a zamčel se v koupelně, kde jsem si napustil horkou vodu a do toho přidal relaxační koupelovou sůl. Uvolnil jsem se a nechal plavat všechny myšlenky. Snažil jsem se nemyslet na nic, ale nešlo to. Jak se asi má Izaya? Odešel z domu brzo ráno, když jsem ještě spal, abych ho prý neviděl. "Vidět nevěstu čtyřiadvacet hodin před svatbou nosí smůlu!" Pořád slyším ten uječený hlas mé matky. Ani jsem nevěděl, jaké šaty na sobě bude mít. Jen vím, že nějaké modré, musím počkat do zítra.
Málem bych v té vaně taky usnul, kdyby nepřišel Kasuka a nepřinesl mi oblek.
"Zrovna ho dovezli z pošty. Volala máma a chce vědět, jestli ti padne. Prý, že Izaya má trochu problém se svým zítřejším oděvem," zasmál se pro sebe a s rukama složenýma na hrudi se opřel o zeď.
"Jaký problém? Nesluší mu?" To byla blbost, Izayovi sluší vše. Zajímalo by mě, jaký problém má.
"Objednali takové volnější šaty, které se dají přizpůsobit velkému břichu. Jenomže Izaya čeká dvojčata, takže je mu to trochu těsnější a víc to prý povolit nejde. Takže to máma bude muset trochu upravit." Jenom tohle? Už jsem se lekl, že se třeba Izayovi nelíbili. A co když taky ne? Co když se mu nelíbí představa, že bude v šatech? Ve svatebních! Kdyby byly růžové, určitě by to odmítl. A já ostatně taky, nechci, aby šel za holku. Já vím, ty šaty tomu moc nesvědčí, jen jsem si říkal, že by mu slušely víc, než oblek. Zkuste si ho představit v modrém obleku, pak v modrých šatech. Ty šaty na něm budou ještě nádhernější. Nemůžu se dočkat až budeme stát u oltáře a říkat si své ano. Ale do té doby ho nesmím ani slyšet.
Stál jsem před zrcadlem a zamyšleně se díval na svůj odraz. Stejně tak se na mě díval Kasuka. Stáli jsme tam a přemýšleli, co tomu chybí. Museli jsme vypadat legračně. Každý, kdo by se na nás podíval, by si nejspíš, že vymýšlíme, jak se dostat z bodu A do bodu B, aniž by nás zachytil nepřítel.
"Hmm..." vydal ze sebe Kasuka.
"Jo... hmm..." zopakoval jsem jeho slova. I když neřekl nic, úplně jsem mu rozumněl.
"Ještě zbývá otázka, jestli kravata nebo motýlek," řekl nepřítomně. Celkově byl oblek hezký, ale něco mu chybělo a vodítko kolem krku to nebylo.
"Zkusíme kravatu," odpověděl jsem stejně nepřítomně a zmíněnou věc si jen přiložil ke krku. Následovalo další ticho a dlouhé přemýšlení.
"Motýlek," řekl Kasuka a udělal to samé. Němě jsme čuměli na mě a můj oblek. Tmavě modrý motýlek, světle modrá košile a zbytek též tmavý.
"Dáme tam motýlka, vypadá jemněji, alespoň ti Izaya neuteče od oltáře," ušklíbl se, hned ale zvážněl. "Promiň, nemyslel jsem to nijak špatně," omluvil se.
"T-to nic." Proč by mě tam Izaya měl nechat stát? Ale to neudělá! Protože mě miluje a hodně. Víc, než já jeho! Neříkejte mi, že se zase něco stane. Nesmí. Vždyť se zítra žením, sakra! To mi to ten život musí pořád házet klacky pod nohy? Anebo jsem prostě jen paranoidní. Víc, než kdy jindy.
"Kytka," luskl prsty. Zprvu jsem ho nechápal, ale jakmile jsem viděl svůj odraz, došlo mi to. Ta bílá růže mi tam opravdu chyběla.
Kasuka mi ji zasunul do kapsy a spokojeně kýval hlavou. Teď to bylo to pravé.
"Ale ještě něco," tajemně se zašklebil a vyfasoval gel na vlasy.
"Ne," protestoval jsem.
"Pokud si to háro neupravíš, máma bude šílet," konstatoval. A měl pravdu. Mohl jsem to alespoň zkusit sčesat dozadu.
Mno... Vypadal jsem jak kretén. Proto taky Kasuka vydával zvuky, jakoby se dusil. Jeho výraz v ksichtu byl nepopsatelný, raději. Kdybych ho měl popisovat, asi bych vybuchl vzteky.
"Hahaha, to je směšné," řekl jsem ironicky a hned si hlavu umíval. Pokud si vlasy učešu a nechám tak, budu vypadat líp. Hřebenem jsem projížděl přes své blond vlasy. U kořínků jsem zahlédl hnědou barvu a vzpomněl si, kdy jsem se poprvé obarvil. No, dopadlo to katastrofálně. Ale pak mi máma poradila, že je lepší použít peroxid vodíku.
Pak jsem začal nový život. Sice se mi někteří kluci posmívali, ale zato po mě jely holky. S jednou z nich jsem chodil, ale nebudeme si lhát - byla to totální vypatlaná kravka. Ani si nejsem jistý, jestli jsem k ní něco cítil.
Z myšlenek mě vytrhlo zvonění mobilu.
"Promiň, to je máma," řekl Kasuka a přetáhl zelené kolečko. "No? Jo, sluší. Motýlka. Ne, vypadal hůř, než strašák. A Izaya? Chápu."
"Že ho miluju," pošeptal jsem.
"Máš Izayovi vzkázat, že ho Shizuo miluje," protočil oči s úsměvem. No jo, jsme prostě zamilované hrdličky. Kasuka by si měl taky někoho najít, vždyť už je taky dospělý.
"On tebe taky a říká, že se nemůže dočkat, až tě uvidí celého od dortu," poznamenal.
"Tak teda díky," rozhodil jsem komicky ruce.
"Děkuje. Jo, tak zatím, čau," vypnul mobil a zase ho schoval do kapsy.
"Tak?" Zeptal jsem se a vysušoval si hlavu ručníkem. Oblek jsem si raději sundal ještě před nanesením gelu. Nechci mít na něm fleky.
"Prý občas chytnou Izayu slabé kontrakce, proto je těžší ho změřit, ale prý že je všechno v pohodě, je abychom byli připraveni my dva." Promnul si ztuhlý krk a zaklonil hlavu. Dnes odvedl dost práce, měl by si odpočinout.




Konečne svadbaaaa!!! Takéto ukončenie... Samozrejme, že chcem ďalší diel!
Ach jaj, to bude také zlaté, nemôžem sa dočkať :3