close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Life is one big surprise 33

17. června 2015 v 0:03 | Mei-Mei |  Life is one big surprise
Já vím, ukamenujte mě, nejsem aktivní a nechávám vás napínat, ale věřte, že to nedělám záměrně (hahahahahaha! Dobrý vtip xD). I když je konec školního roku, mám snad nejvíc práce za celý rok. Uff...


Nikdo, koho jsem potkal, si ničeho nevšiml. Nakonec ty ženský sračky nejsou zas tak špatný. Stáli jsme s mámou přede dveřmi, nemohl jsem být nervóznější. Pořád dokola mi říkala klid, uklidni se, není to nic hrozného. Když se ona vdávala, byla to mnohem větší oslava a bylo tam o mnoho víc lidí. Ale Izaya to má nejhorší. Bude nevěsta v modrých šatech s velkým břichem. Všechny pohledy budou na něm. Vlastně... bude to do elastický šok pro mou rodinu. Skoro nikdo neví, že se žením s mužem. I když Izaya vypadá pořád na šestnáct. Hehehe... tak se ze mě stal i pedofil.
"Je čas," pošeptala máma a dveře se otevřely. Šli jsme pomalu, všichni dojetím brečeli.
Hlasitě jsem polkl. Nenávidím, když přitahuju pozornost. Hm... to zní, jako bych byl bůhví jak sexy. Neříkám, že nejsem, ale tak jako kuš, to nemuselo být.
Máma se posadila do první řady a vytáhla kapesník.
Zazněly první tóny, všichni povstali. Jako prvního jsem uviděl svého tátu. Dohodli jsme, že to on ho odvede.
V poslední řadě jsem uviděl onu dvojici, kterou jsme potkali před kostelem. Stále byli v černé, obličeje kyselé, znechucené. Dost mě to znervózňovalo.
Ani jsem si nevšiml, že Izaya vyšel zpoza rohu. Spadla mi čelist, jak jsem uviděl svého anděla v těch šatech. Byl tak... okouzlující. Světle modré šaty, tmavě modrá stuha kolek břicha. Neměly ramínka, proto měl stuhu i přes prsa. Sahaly mu po kolena, na nohách měl světle modré průsvitné podvazky a tmavě modré baleríny. Na hlavě měl světle modrý závoj na tmavě modré čelence. Vlasy se mu leskly, jak nikdy. Byl nádherný. A k tomu ty bílé růže...
Ale jeho obličej říkal něco úplně jiného. Bál se. Očima těkal po hostech. Bylo tam na něj moc lidí. Táta mu něco šeptal a snažil se s ním hnout z místa, ale Izaya stál ztuhle na místě. Jeho oči se setkaly s mými. Viděl jsem, jak zrychleně dýchal. Byl to pro něj stres, to jsem nechtěl.
Usmál jsem se, trochu přikývl, abych mu dodal odvahu. Úsměv mi trochu krtolomě vratil. Díval se na mě a šel, úsměv se mu vracel, byl šťastný. A já taky. Koneckonců, jsou to i jeho narozeniny. Svatba na jeho narozeniny. To bude každý rok oslava jak prase. Narozeniny a zároveň výročí svatby. Dobrý, ne?
"Sluší ti to," pošeptal jsem, když došel. Ještě bych na něj nastříkal šlehačku a snědl, ale chtěl jsem si ho vzít celého, ne po kouskách.
"Je tu moc lidí," pošeptal nazpátek.
"Představ si, že jsme tu jen my dva," usmál jsem se. Izaya na chvíli zavřel oči, pak je o něco klidnější zase otevřel.
Farář začal svůj proslov. Neposlouchal jsem ho, přišlo mi to nudné. Vnímat jsem začal až když se zmínil o mně.
"Táži se vás, Heiwajimo Shizuo, berete si zde přítomného Oriharu Izayu za svého právoplatného manžela a slibujete mu věrnost?"
Uculil jsem se na Izayu a s hrdostí řekl ano. Překypoval jsem štěstím a Izaya taky. Nedalo se to popsat.
"A vy, Oriharo Izayo, berete si zde přítomného Heiwajimu Shizua za svého právoplatného manžela a slibujete mu věrnost?"
Izaya párkrát zakýval hlavou na souhlas, pak se uculil stejně jako já a taky řekl ano.
"Můžete si vyměnit prstýnky." Věta, která mi vzala dech. Už jenom krůček k tomu, abychom byli svoji. Já a on. Budeme rodina. Při téhle představě jsem se usmál i v duchu.
"Hlavně ho v noci nesněz, musíš bys rodit tři lidi," řekl ironicky Kasuka, který nám držel polštářek se zlatými obroučky.
"Pokusím se," zasmál jsem se. Nasadili jsme si prstýnky. Bylo to kouzlo okamžiku.
"Kdo má něco proti tomuto svazku, ať promluví teď, nebo ať mlčí navždy." V kostele vše utichlo. Každý chtěl slyšet byť jen sebemenší protest.
"Můžete políbit manžela," řekl poslední větu. Neváhal jsem a políbil ho. Teď už nemají šanci vznést námitku, pomyslel jsem si. Měl jsem na mysli ty dva, co přišli jak na funus. Ale nikdo se nezvedal, ani neozýval. Dobře, po tom polibku to bylo jak na diskotéce, všichni tleskali, brečeli a takový kraviny. Dokonce e po nás někdo vystřelil konfety. Izaya byl ze všeho překvapenější než já.
Teď už nás čekala jen svatební cesta. Měl jsem to do puntíku promyšlené. Er-... vlastně jediná svatební cesta bude domů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miu | Web | 17. června 2015 v 6:58 | Reagovat

Úúúú, to je sladkééé :33333
Už aby boli tie prázdniny, čo? ;D Prajem ti veľa sily na dokončenie všetkého potrebného do školy ;)

2 Mei-Mei | 17. června 2015 v 7:09 | Reagovat

[1]: Děkuji, budu to potřebovat xD

3 Jenny | Web | 17. června 2015 v 12:18 | Reagovat

fufiii *.* :3
Kawaii :3
Jenny ce další díl Q.Q hnedkaaa okamžitěě a hbytěě :3 muhehehhe :3
Napíš pro Jenny další dílek prosím! *skáče natěšená na tu chvíli kdy uvidí další díleček*
um um um :3 to se četlo fakticky samo snad jako vše na tomto bločku ( teď vážně jak se skloňuje blog? Blogčku nebo co? x´DD o,O) kašleem na to! je to pecka! A skloňování slov přenechám lepším :3 x´DDD

4 DeadQueen | 17. června 2015 v 20:41 | Reagovat

Wuuu :3 už se těším na další díl :3 Sladké :3

5 Bina | E-mail | 19. června 2015 v 22:46 | Reagovat

Tento blog jsem objevila teprve nedávno a už jsem se stihla stát závislou na této povídce. Hróóózně se těším na další díl. :-) Bylo to úplně kawaiii!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama