Přidala bych tento díl už včera, ale měla dost náročný den. Už jenom přežít tři dny školy, pak to bude pohodičká. :D Hlavně se těším na prázdniny, setkám se s Miu <3 ^^
A co vy plánujete na prázky? ^^

"C... co je s ním?!" zhrozil se Ciel.
"To ještě nevíme," Sebastian i se Cielem vyběhl k autu. Už mu bylo jedno, že s ním jde dítě, stejně už o tom ví. Dal mu mobil, ať zvolá policii.
"Proč zastavujeme v parku?!" Ciel ztrácel nervy.
Sebastian mu neodpovídal, jen pokynul rukou na osobu, která seděla v parku na lavičce, aby si nastoupila do auta. "Claude?!"
Alois už byl celý špinavý a unavený z toho, jak šel hustým lesem, ale ještě nemohl odpočívat, musel se dostat hlouběji.
Nakonec se opřel o strom a zhluboka dýchal. Špatně se mu dýchalo a pyl ze stromů a květin mu v tom vůbec nepomáhal. Uvázal si přes pusu šátek, aby nemusel dýchat tolik pylu. Od alergie mu už i slzely oči. Měl by se prospat, ale co když ho někdo najde? I přesto vytáhl z batohu deku, přehodil přes sebe a zavřel oči.
"Cieli..." pošeptal do tmy večera. Bylo mu líto, že to takhle skončilo. Bylo mu líto i to, jak se k sobě chovali. Ale teď už je pozdě se omlouvat. Stejně ho nikdo nehledá, proč by nemohl v klidu umřít? Podchlazení a alergie jsou v kombinaci trochu riskantní.
Ciel netrpělivě seděl v obýváku u Trancyů a sledoval, jak si Aloisovy rodiče odvádí policie.
"Vyslíchali je, ale prý nic neví. Jediné, co z nich dostali je to, že Alois utekl bůhví kam," řekl Claude. "Omlouvám se, měl jsem to nahlásit dřív," sklopil hlavu.
Nikdo nic neříkal. Ciel se přehraboval v myšlenkách, Sebastian čekal na reakci svého pána a Claude si v duchu nadával.
"Aloisi, kde jsi?" schoval obličej do dlaní. Měl se k němu chovat lépe. Měl mu říct, co k němu cítí, protože věděl, že blonďák to cítí stejně.
Mezitím Aloise probudila hlasitá rána. Podíval se okolo, ale nikde nikdo, ani zvěř. "Byl to jen sen..." pošeptal pro sebe, ale stále byl ve střehu.
"Kdo je to?!" zavolal starý muž s lucernou v ruce. Přišel blíž k blonďáčkovi, aby na něj lépe viděl.
Alois si zakryl rukou oči, aby mu přímé světlo nešlo do očí. Byla noc, on byl rozespalý a ještě mu někdo svítil do očí.
"Já- zabloudil jsem," řekl krapet vyděšeně.
"Jdi na cizím pozemku, tady nemáš co pohledávat," řekl starý vousatý muž. Šel jako každou noc zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku.
"Omlouvám se, kdybych to věděl, nikdy bych-"
"Proč jsi vlastně tady? Jsi ještě příliš mladý, aby ses mohl toulat, natož v noci," přeměřil si Aloise nedůvěřivým a podezíravým pohledem.
Alois neodpověděl a ani se nepřestal balit. "Pojď, nechám tě spát uvnitř." Hlavou pohodím směrem k malému domku. Jak Alois odtušil, nebyl zase tak hluboko v lese, došel skoro až na jeho konec.
"Děkuji, omlouvám se za potíže." Nasadil si batoh na záda a spolu s mužem vykročil. Všiml si, že muž pokulhává, ale bál se zeptat. Tento člověk nevypadal jako někdo, kdo je zvyklý na přítomnost lidí.
Ubytování bylo skromné, ale pohodlné. V kamnech se topilo, na nich stála ještě hrnec se zbytkem večeře.
"Máš hlad?" zeptal se ho, stále si zachovával kamennou tvář. I přesto, že Alois neodpověděl, naložil mu na talíř guláš. Nevypadal, že by byl hovězí... nýbrž lid-... Při té představě se mu otočil žaludek, ale místo toho, aby pozvracel stůl, zavřel oči, aby se na ten humus nemusel dívat. "Jak se jmenuješ?" Talíř přistál před Aloisem.
"Jim McCain," polkl. Nemohl prozradit své pravé jméno, to by ho poslali šupem k těm tyranům.
"Hmm..." zabručel stařík a chvíli přemýšlel. "A co tady vlastně pohledáváš?"
"Šel jsem domů od kamaráda," řekl. Musel poděkovat rodičům, že ho přihlásili do herectví, mohl předstírat a nikdo nic nepozná.
"Aha..." stařec mu nevěřil a dával to dost najevo. "Promiň, musím si zavolat," omluvil se a nechal Aloise osamotě.




Ľudský guláš!
ale tam je dobre
len je tam sakra problém dostať sa na internet, ale ja už niečo vymyslím 
Aj ja sa tak veľmi teším na stretnutie s tebou! :3 Na to sa teším najviac
Žiadnu dovolenku pri mori neplánujem, takže asi skončím ako vždy s babkou na dedine