Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Dva blonďáci a léto 5 - Vyznání a spor

24. července 2015 v 22:58 | Mei-Mei |  Dva blonďáci a léto
Nečetla jsem to po sobě, tak nekoukejte na chyby xDDDDD


Naruto se lekl, když Deidara zajel autem do lesa. Hned si začínal domýšlet, co s ním má v plánu, ale uklidnil se, jakmile lesem projeli a zazářila na ně hladina jezera. Narutovi poklesla čelist. Myslel si, že nic nemá na rybník v Konoze, až doposud. Takovou nádheru ještě neviděl, bylo to kouzelné. Na hladině plavaly labutě, slunce se odráželo od hladiny, která se mu zalíbila, proto se taky měnila do různých barev. "Líbí?" pozvedl Dei obočí a zaparkoval několik desítek metrů od vody.
"Děláš si srandu? Je to tu úžasný!" žasl Naruto a dal Deidarovi pusu těsně vedle ucha. "Já tě m-" zasekl se, když si uvědomil, co chce říct, ale musel větu dokončit, "zbožňuju!" usmál se a rychle vystoupil z auta, aby ho nenapadlo říct další hovadinu.
"Zas tak to nepřeháněj," zasmál se Dei a taky vystoupil z auta.
Naruto bežel k břehu jezera, roztáhl ruce, zavřel oči a nasál vůni přírody. Měl chuť tu zůstat, už nikdy nevrátit do školy ani domů, prostě jen bydlet v domku na stromě, který by byl hned u jezera. "Spokojený?" zašeptal starší blonďák u jeho ucha a chytil ho zezadu kolem pasu.
"Proč jsme nejeli rovnou sem?" podivil se modroočko.
"Tady nejsou tobogány, ale když to tak uvážím, tady je klid," usmál se a dal Narutovi pusu do vlasů, přičemž se mladší začervenal. Spustil ruce a položil si je na ty Deidarovy. "Romantika, že?" Deidara mu foukl do ucha. Naruto se lekl, prudce otočil, až mu podklouzla noha a on spadl do vody. Starší se mu nejdřív smál, ale pak, jak viděl, že se Naru nevynořuje, se lekl. "Naruto!" křikl Deidara a skočil za ním. Ať hledal, jak chtěl, Naruto nikde. "Naruto!" vynořil se a zavolal jeho jméno, přičemž stále hlídal hladinu, jestli ho někde neuvidí.
"Ano?" zahihňal se mladší.
Deidarovi spadl kámen ze srdce, když ho viděl sedět na břehu, ale zároveň byl na něj naštvaný. "Mizero..." nadal mu, vylezl z vody a sedl vedle Uzumakiho. "Víš, jaký jsem měl o tebe strach?!" vyjel po něm, ale Narutovi zůstával úsměv na rtech.
"Ale no ták," našpulil pusu, jak kdyby něco říkal miminu, "šňaď byšme še něžlobili," zašišlal a přibližoval se k Deidarovi, dokud mu nedal pusu na tvář, pak se stáhnul zpátky.
Deidara si položil ruce na pokrčené nohy a hlavu odvrátil od Uzumakiho. Čekal, až se mu omluví, tohle nespraví žádná pusa.
"Deii?" zeptal se nejistě. "Prosím, nebuď naštvaný!" žadonil a po čtyřech přešel na druhou stranu, přesně před zrak staršího, ale Deidara se zase podíval jinam. Naruto si tedy sedl za něj, chytl ho kolem pasu a nohy obtočil kolem jeho zadku. "Deii! Neignoruj mě!" urazil se pro změnu Naruto. "Tak promiň, už to neudělám," zabořil hlavu do jeho zad.
"Slibuješ?" zeptal se pro jistotu starší a mírně se usmál.
"Slibuju," potvrdil mu Naruto. Vzápětí se Deidara otočil na něj a povalil ho pod sebe. Naruto byl nejdřív překvapený, ale pak, jak se zorientoval, se mu daná poloha zamlouvala. Deidara mu držel ruce za zápěstí vedle hlavy, tak mu Naruto oplatil věznění tím, že si obmotal nohy kolem jeho pasu.
"Slib se musí zapečetit," ušklíbl se Dei a nosem se třel o Narutův.
"Jak bys ho chtěl zap-" nedořekl, protože se mu šedooký přisál na rty. Jemně se s nimi mazlil, občas i šimral jazykem, ale nesnažil se dobýt do Narutových úst, jen ho obdarovával motýlími polibky.

Leželi jen v trenkách vedle sebe v trávě a čekali, až jim uschne oblečení, které měli rozložené na slunci. Měli propletené ruce a zavřené oči.
"Deii?" zeptal se najednou Naruto.
"Hm?" zamručel.
"Proč tohle vlastně děláme?" Naruto se cítil provinile, i když ví, že Deidara nemá s Itachim vztah. Ptal se, protože si chtěl být jistý, jen nevěděl čím.
"Odpověď znáš," podíval se na něj s vážným výrazem. "Protože máme mokré oblečení," zasmál se.
"Hej, já nemyslím tohle!" zasmál se s ním Naruto. Deidara se uklidnil a zadíval se Narutovi do očí, pak ho hřbetem ruky pohladil po tváři. "Řeknu ti jeden příběh," začal a zase se zadíval na nebe. "Není to ani tak dávno, co se to stalo. Jeden skoro třicetiletý blonďák s dlouhýma vlasama byl u svého přítele, se kterým svůj vztah předstíral. Ale i přesto, že blonďák měl snad všechno, na co si ukázal prstem, byl osamělý a ani předstíraná láska jeho přítele mu nestačila. Ten den bylo celý den zamračeno a zrovna, když začínalo pršet, někdo zazvonil. Blonďák šel otevřít, protože ho nebavil film, na který se společně dívali, a ve dvěřích stál další blonďák. Ten s dlouhýma vlasama viděl poprvé v životě anděla. Rozbušilo se mu srdce, měl oči jen pro něj. A rozhodl se, že ho nenechá jen tak odejít." Usmál se na Naruta zasaženého šípem přímo do srdce. "Blonďák se zamiloval a stále doufá, že i blonďáček jeho lásku opětuje," stiskl Narutovu ruku ještě pevněji.
Narutovi došla slova, opravdu nevěděl, co říct, i když odpověď znal. Tak jen semkl rty k sobě a párkrát přikývl, to Deidarovi stačilo na to, aby ho dlouze políbil. "Naruto... miluju tě," zašeptal, když ho pevně objímal.
"Nihihi," zachechtal se Naruto.
"Co je k smíchu? Myslím to vážně," zatvářil se Dei ublíženě.
"Jen mi přijde vtipné, že jsi to řekl první, měl jsem v plánu ti to říct už včera, ale... jaksi... jsem neměl odvahu," začervenal se Naruto a znovu se nechal políbit, tentokrát proplétali jazyky, když v tom zazvonil Narutovi telefon, který měl v autě v batohu. Nebyli od auta daleko a navíc blonďák měl hlasité zvonění, tekže se jen zvedl a běžel k autu. "Ano?" přijal hovor, když viděl číslo svého nevlastního otce.
"Naruto, proboha, kde lítáš?!" seřval ho Iruka. "Víš, kolik je hodin?! Už jsi měl být dávno doma! Kde jsi a s kým jsi a proč?!" křičel dál.
"Poslouchej, za chvíli jsem doma," snažil se ho přesvědčit blonďáček a mrkl na Deidaru, který začal sbírat jejich už suché oblečení.
"No to bych ti radil! Těš se! A taky jsem se chtěl zeptat... kdo je ten blonďák, se kterým ses líbal před školou?!" zakřičel a Naruto ztuhl.
"Cože? Já-já nevím o čem mluvíš!" vyhrkl ze sebe.
"Tak nevíš, jo?! Však já si to s tebou vyřídím doma!" zavěsil.
"Děje se něco?" zeptal se Deidara. Poznal, že Naruta něco trápí a to se znají tak krátce.
"Ne, nic. Co by mělo?" usmál se blonďáček a nedal na sobě nic znát. Deidara nevěřícně přimhouřil oči. "Jen volal, kde jsem. Tak jedeme?" zeptal se a oblékl si triko se šortkami. To samé udělal Deidara a oba sedli do auta. Ani jeden během jízdy nepromluvil.
Naruto nasměroval Deidaru přímo ke svému domu, takže Deidara zjistil, kde Uzumaki bydlí. "Stavíš se zítra?" zeptal se šedooký, když Naruto vystupoval.
"Jo, zítra nám odpadá poslední hodina, takže bych mohl přijít kolem druhé hodiny."
"Dobře, tak..." vytáhl klíče, jeden klíč z nich sundal a podal ho Narutovi. "Tak mě počkej doma, já končím ve dvě, ale budu spěchat," mrkl na něj a dal mu ještě pusu na rozloučenou.
"Tak zítra!" zvolal nadšeně Naruto a sledoval, jak Deidara zaparkoval u svého domu o několik desítek metrů dál. Sám pro sebe se usmál.
"Kde jsi byl?!" vyletěl na něj jeho otec sotva vstoupil do dveří.
"Na výletě s kamarádem. To nemůžu jednou za život jet s kamarádem na výlet?!" opáčil Naruto a chystal se jít do svého pokoje, když ho jeho otec chytil za paži a stáhl k sobě. Kdyby se Naruto nechytil zábradlí, určitě by seděl na prdeli.
"Kamarádem? Kamarádem?!" zakřičel muž a pevně mu ruku stiskl. "A co je tohle?!" ukázal na cucflek, který mu musel udělat Deidara v kabince. "Ty s ním spíš?! Kolikrát jsi s ním spal, hm?! Nechutný teplouši!" shodil ho na zem a běžel po schodech do jeho pokoje, kde vytáhl všechny jeho kufry a batohy, do kterých začal skládat všechny jeho věci.
"Počkej! Co chceš dělat?!" zeptal se vyděšeně, když přišel za ním, to už měl ale otec všechny jeho věci zavřené v kufrech a batozích a vydal se směrem k hlavním dveřím. "Ptám se, co to děláš!" zakřičel zoufale blonďák a chtěl ho zastavit, ale muž mu vyházel věci na ulici a následně i samotného Naruta. "Lepší nemít žádného syna, než mít doma buznu!" zakřičel, než práskl dveřmi a zamčel je.
"Hej!" snažil se Naruto ještě zachránit situaci. Věděl, že je otec nemocný, proto respektoval vše, co udělal a vždycky se snažil ho nenaštvat. Když se tak stalo, snadno si ho udobřil svým okouzlujícím úsměvem. Ale teď bylo pozdě... "Prosím, pusť mě dovnitř, všechno ti vysvětlím!" žadonil Naruto. "Prosím..." zakňoural a svezl se po dveřích, o které se opřel a čekal, až si to otec srovná v hlavě. Čekal přes hodinu, ale pořád nic, v domě už se ani nesvítilo, zato lampy na ulici se začaly jedna po druhé probouzet k životu. Slunce už téměř zapadlo a začínala být zima. Naruto měl na sobě jen šortky a triko s krátkými rukávy. Mohl by si vytáhnout mikinu z kufru, ale věřil, že za nedlouho ho jeho otec pustí dovnitř.
Ale čekal další hodinu, to už slunce dávno spalo a Narutovi se chtělo taky spát. Nemohl začít bouchat a křičet, ať ho pustí dovnitř, ještě by na něj sousedi zavolali policii, protože narušuje noční klid. Nevěděl, co dělat, nikoho jiného neměl, kromě Sasuke, ale ten bydlel moc daleko a navíc nebyl doma, a Deidary. No jo! Deidara mu určitě pomůže!
Sebral všechny své věci a vydal se za svým... milencem. Bylo těžké uvěřit, že se dali dohromady a ani se neznali.
"Hepčí!" kýchnul Naruto. "Sakra, to mi chybělo," zaklel a zastavil před blonďákovými dveřmi. Ujistil se, že je to opravdu jeho dům, než zmáčkl zvonek.
"Kdo je to tak pozdě?" zeptal se mrzutě Deidara, a když uviděl stát za dveřmi Naruta, mohlo mu puknout srdce.
"Ahoj," usmál se blonďák omluvně a znovu kýchnul.
"Proboha, co se stalo? Pojď dál!" Deidara mu pomohl s kufry a donesl mu svůj teplý svetr, pak ho posadil do obýváku a šel uvařit čaj.
"T-to nic," snažil se přesvědčit Uzumaki a víc si přitáhl deku k sobě, která ho také objímala.
"Nic? Naruto, je pomalu jedenáct večer, ty jsi na ulici s kufry jen v lehkém oblečení," objasnil mu situaci Deidara.
"To můj táta, zjistil, že chodím s klukem, tak mě vykopl z baráku. Ale nic to není, on se zase udobří," napil se čaje, co mu Deidara dal do ruk a trochu se zakuckal. "On je totiž nemocný, má Alzheimera, občas i zapomene na to, že jsem jeho syn. Jednou mi řekl, že mě bude mít rád takového, jaký budu, protože jsem jeho syn. Pak jsem se ale dozvěděl, že jsem adoptovaný a začal jsem se na svět dívat jinak. Sledoval jsem normální rodiny s dětmi, začal v noci brečet, protože jsem chtěl poznat vlastní rodinu, a-... promiň, neměl jsem o tom začít mluvit," sklopit hlavu a snažil se nevypustit slzy ven.
"Naruto," pohladil ho Dei po tváři, "můžeš tu zůstat, jak dlouho budeš chtít," usmál se na něj Dei a dal mu pusu na čelo.
"Díky. Myslím, že tu přespím, zítra už by měl být v klidu," doufal Naruto, avšak byl na pochybách. Ještě nikdy se takhle jeho otec nerozčílil.
"A proč nešel někam, kde by se o něj postarali?" zeptal se Dei.
"Jemu se tam nelíbí, nemáme na to peníze a navíc, já bych musel do děcáku a to by on nepřežil."
"Copak nemáš někoho jiného z rodiny?"
Naruto zavrtěl hlavou a starší si povzdechl. "Jak to dopiješ, dáš si sprchu a zalezeš pod peřinu, vypadá to, že ses nachladil," sáhl mu na čelo, "a nejspíš ti stoupá teplota."
"Uhm..." souhlasil Naruto. "Ale že všeho nejdřív si udělám úkoly," pronesl Naruto a odložil hrnek na stůl.
"Ty je nemáš hotové?" podivil se Deidara.
"No, jak jsme přijeli, tak se to nějak rychle seběhlo, pak jsem asi dvě hodiny čekal na ulici a nakonec šel k tobě," vysvětlil blondýnek.
Deidara si promnul kořen nosu. "To se mi snad zdá..." ale nezdálo. "Naruto, zítra do školy nepůjdeš, budeme tě muset omluvit, nebo zajít za tvým tátou, aby ti napsal omluvenku, ale v takovém stavu do školy rozhodně nepůjdeš, rozuměls? Takže schovej ten sešit a rovnou do vany," přehodil si ho přes rameno a nesl rovnou do koupelny, kde ho postavil, pokynul mu, aby se svlékl a napouštěl vanu, do které přidal koupelovou sůl.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ivana-chan | 25. července 2015 v 8:42 | Reagovat

najprv rozkosne a potom tesgedia ,naozaj ty  dveja su naozaj rozkosny ale reakcia iruku ma zaskocila ale aj to sa stava len ma zaujima ci na to naozaj zabudne bola by pekna sranda keby akurat toto nezabudol :-D  :-D

2 Miu | E-mail | Web | 25. července 2015 v 9:32 | Reagovat

Tak ako vážne, toto ma dorazilo :D Chudák Iruka :D Nechcela by som mať adoptívneho otca, ktorý takto zabúda :'D Ale teraz aspoň môžu bývať spolu :333
Rýchlo ďalší diel! ^^

3 Fren | E-mail | 27. července 2015 v 14:28 | Reagovat

Začla jsem tuhle povídku číst dneska a mám chuť ti napsat jaký mám z ní pocit! Opravdu dobře odvedená práce! Popis akcí je dobrý, není to nudné a upoutá to pozornost, nejsou tam přebytečné věty o ničem. Pár pasáží mě překvapily a to je dobře, protože povídka, u které už dopředu víš, co se tam stane, je o ničem. Hlavně pokračuj dál a rozvíjej své možností v tvé fantazíí! Těším se na další díl/y a tvojí práci!

4 Mei-Mei | 27. července 2015 v 16:23 | Reagovat

[3]: Yeeey, tak takový komentář jsem opravdu nečekala. ^^ Děkuji moooc~
Upřímně řečeno, tohle je první povídka, u kterékteré mám dobrý pocit a nerada ji odkládám stranou.

5 Fren | 27. července 2015 v 17:07 | Reagovat
6 Fren | E-mail | 27. července 2015 v 17:08 | Reagovat

[4]:Tak ji hlavně neodkladej:)

7 Mei-Mei | 27. července 2015 v 17:10 | Reagovat

[6]: Budu se snažit ^^

8 Ak | Web | 29. července 2015 v 21:10 | Reagovat

moc jsem se na další díl těšila,ale poslední dobou toho mám moc a nějak jsem se sem vůbec nedostala >_<
Chudák Naruto,chápu,že jeho táta za to víceméně nemůže,ale tohle si nezasloužil... :( aspoň že Deii se o něj postará <3 :-D

9 Verr-chan | 2. srpna 2015 v 4:34 | Reagovat

to je skvělé! ^o^ příjde mi, že Naru a Dei jsou spolu hrozně kawaii! <3 už se nemůžu dočkat, až bude pokračování. je to opravdu úžasné. klaním se ti! ^.^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama