Hra ve stínech 6

9. července 2015 v 22:03 | Mei-Mei |  Hra ve stínech
Gomeeeeeen! Začaly prázdniny, já nepřemýšlím a Jenny skončila nemocenská, takže na ni nechci tlačit. Jinak... nevím, kdy přidám další díl čehokoliv, momentálně se věnuju jenom LIOBS, občas Jenny a Miu, se kterou- em, vlastně... To je překvapení v podobě dinosaura! Sakra, Miu, já toho dinouše prozradila xD


Sasuke: A už jsem se zmínil, že je mi jeho momentální řev u prdele? Seděl jsem u televize a jedním uchem poslouchal, jak mě volal.
Přemáhal jsem se, abych tam nevletěl a neumlčel ho seřváním. Prvně na mě chrstne vodu, a pak mě volá? Dělá si srandu?
"Jen se vyřvi," řekl jsem klidně a přepínal programy.
Za hodinu a půl, když byl v pokoji delší dobou klid, jsem šel toho andílka zkontrolovat. Na zemi byly střepy, stopy krve a Naruto ležel v posteli a vzlykal. Kruhy pod očima a prázdný pohled bez jiskry, na kterou jsem byl zvyklý.
"To máš za to, že neposloucháš a děláš blbosti!" Ne, litovat ho nebudu. Mimo to, komentoval jsem jeho pořezané ruce. "Můžeš být rád, že tě tu trpím, nevděčníku," zklamal mě, naštval, ale tak bezcitný, abych mu nechal dlaně bez ošetření, jsem ještě nebyl. Chytil jsem ho za zápěstí a vlekl za sebou do koupelny, kde jsem měl obvazy a lékárničku. Tentokrát ji nevezmu do pokoje, ještě by Naruto stačil při první příležitosti utéct.
Já z něj tu zmatenost dostanu! Nebyla to silná droga, jenom mate mysl. Nechal jsem si to zjistit od svého přítele - lékaře, který tomuto moulovi bral krev, aby zjistil co mu koluje za látku v žilách. Do tří dnů by to mělo ustát. A nehledě na to, že dlouho spal by se měl brzy vzpamatovat, protože látka v jeho těle by měla vyprchat.

Naruto: Bylo těžké se uklidnit. Seděl jsem na vaně, Sasuke klečel na zemi a ošetřoval mi ruce.
"Sasuke...?" popotáhl jsem. Opravdu jsem nevěděl, kde začít. Je na mě naštvaný a chce se mě zbavit! Nenávidí mě.
Ignoroval mě. Prostě mě ignoroval! Dobře! Je naštvaný za trochu vody? Fajn!
"Hej!" Vytrhl jsem se mu. Bylo mi jedno, že mi visel obvaz a pomalu se odmotával, tohle bylo důležitější. Stoupl jsem si pod sprchu a pustil na sebe studenou vodu. "Co to, do prdele, zkoušíš?!" zasyčel, zastavil vodu a vytáhl mě ze sprchy.
"Teď jsme si kvit!" Sasuke neměnil výraz ve svém obličeji, pořád byl chladný a kamenný. Zato já jsem se zhroutil na zem. Zvedl jsem se příliš rychle, pak jsem vlezl pod studenou vodu, to byla snad ta nejlepší kombinace. Jsem to vůl. To jsem si měl ale uvědomit dřív...

Sasuke: S tím klukem je pořád jenom trápení. Mám s ním kříž. Opravdu ano.
Dřepl jsem si k němu a zanaříkal. Proč jenom musí být s tímto andílkem takové problémy? Měl bych ho učit normálně žít.
No jo, co je ale normální život, že?
Nakonec jsem využil toho, že z té ledové vody odpadl a zavázal mu ruce bez jeho dalších protestů. Byl celý mokrý, a tak jsem z něj sundal věci ve kterých se probral, a protože obvazy na hrudi měl také mokré, vyměnil jsem je. Rovnou jsem mu znova namazal rány, jejichž léčba byla na dobré cestě.
Převlékl jsem ho do suchého a uložil zase do postele.
"Už mi nedělej starosti, Naruto," pohladil jsem ho po vlhkých vlasech.
"Omlouvám se," hlesl. Vypadal více při smyslech. Možná už tak moc neblouznil.
Usmál jsem se a dál mu pusu na čelo. "Spi," sedl jsem si k němu a tentokrát ho neopouštěl. Ne, nyní budu na jeho stav dohlížet. Stejně by mě to k němu lákalo. Tak se nebudu snažit ani odcházet, když vím, že bych se zase za chvíli vrátil.

Naruto: Držel jsem ho za ruku, bál jsem se ho pustit. Asi patnáct minut seděl, nakonec si lehl vedle mě, objal kolem pasu a hladil palcem po ruce. "Miluju tě, Sasuke," pošeptal jsem a otočil se k němu.
"Já vím," nos a mi zabořil do vlasů a už pravidelně oddechoval, ale já věděl, že nespal.
"Sasuke?" Šeptal jsem dál. "Mohl... bys mi prosím donést něco na pití?" zvedl jsem k němu svá modrá kukadla. Nedůvěřivým pohledem se na mě podíval a zvažoval, jestli mi má věřit. "...Mám žízeň," doplnil jsem větu. Nakonec se zvedl, přičemž mou ruku nepustil, a šel i se mnou. Jakoby mi to říkalo: "Nenechám tě samotného, ještě bys něco rozbil.".
V kuchyni mi natočil trochu vody, kterou mi pak podal. S rukama na hrudníku se opíral o kuchyňskou linku a sledoval mě. Viděl jsem, jak se mu ulevilo, když jsem vodu vypil a prázdnou sklenici položil vedle kávovaru. Pak jsem se mu zadíval do očí. "Máš make-up, že?" řekl jsem nahlas svou myšlenku.
Trochu vyděšeně si bříšky prstů přejel pod očima. "Ehm... to je-"
"Kvůli mně, já vím," sklopil jsem hlavu. "Kvůli mně jsi dlouho nespal, vím to," do očí se mi hrnuly slzy. "Ne, není to kvůli tobě! To je-"
"Sasuke, chci ti všechno vynahradit. Šel bys... se mnou na... r-rande?"

Sasuke: No teď už je přívětivější.
Kývl jsem. "Rád," také jsem se napil, a pak jsem nás oba nasměroval zpět do postele. Pořád básnil o tom, jak půjdeme do kina, nebo jenom ven na procházku, ale já to nějak moc nevnímal. "Spi, Naruto," pronesl jsem a zívl. "Já se také…vyspím…, snad to nevadí," a když se vedle mě pohnul rychle jsem ho objal. "Jen neodcházej, nechci být sám," zaprosil jsem tiše. "Sám bez tebe, můj anděli," možná, že je opravdu anděl.
Možná díky němu přestanu být mstitelem a přestanu se tak zajímat o to, abych byl nejhledanější a nejlepší nájemný vrah ve státech.
Bylo o mě zmíněno ve zprávách, jsou mě celé noviny, ale nikdo mě nikdy neviděl, takže nikdo neví, kdo tím vrahem skutečně byl.
Naštěstí.

Naruto: Byl jsem z toho opravdu šťastný, i on se mi zdál uvolněnější. Já vím, že nejsem zrovna člověk, kterého by měl někdo v oblibě, ale já vím, že on mě miluje, i když to k jeho povaze moc nesedí. Vždycky byl uzavřený, moc s nikým nemluvil, proto mi stačí jen to, že se na mě usměje. Nejspíš mi nikdy neřekne, že mě miluje, to po něm vůbec nechci. Jsem šťastný i takhle.
"Sasuke?" pošeptal jsem.
"Hm?" zamrmlal v polospánku.
"Mohl... bys... mě políbit?"
Otevřel oči, jemně se usmál, což jsem rozpoznal díky svitu měsíce, a políbil mě.
"Stačí?" uchechtl se.
"Ještě," poprosil jsem. Sasuke se znovu sklonil, tentokrát jsem mu ruce obmotal kolem krku a nepustil ho. Chtěl jsem ho a to hned. Všechna únava ze mě opadla, chtěl jsem ho, tak moc...

Sasuke: "Copak?" Ptal jsem se, ale věděl jsem kam vítr vane.
"Jsem jen tvůj, právě se ti nabízím," kňučel.
Kroutil jsem hlavou. Ne dokud nebude zdravý, má všude obvazy. Tedy skoro. "Ne, zapomeň na to, až ti bude lépe," hodlal jsem se k němu otočit zády.
"Potřebuju to, hned, prosím!" Naléhal.
Hluboce jsem vydechl a sjel rukou pod deku. Nahmatal jsem lem jeho nočních kalhot a přejel prsty po celé jeho délce.
Už jsem se zmínil, že jeho sténání je pro mé uši dokonalou melodií? Ne? Tak teď už ano.
"Zníš báječně, jestlipak tak i chutnáš?" Chtěl to? Musel to mít? Tak dobře, vyhovím mu.
Sjel jsem hlavou níže, dokud jsem nenarazil na jeho klín. Popadl jsem ho do úst a začal uspokojovat. Pomalu a hravě. Jen ať si to užije, a pak usne a dá mi pokoj, protože jsem opravdu unavený.

Naruto: Zakryl jsem si pusu rukama. Tohle se nedalo vydržet, musel jsem se hlasitě projevovat, ale zároveň jsem se bál. Chtěl jsem mu zajet rukama do vlasů a udávat si své tempo, ale co když se naštve, že nemám žádné právo? Jsem jenom hračka a hračkou zůstanu... ale s ním to bylo něco jiného. Chtěl, abych se cítil dobře, nechtěl ukojit jen své touhy.
"Sasu-" vyvrcholil jsem mu do úst a hlasitě oddechoval. "Chci tě cítit v sobě, prosím," žadonil jsem.
"Naruto-" chtěl protestovat, ale já jsem ho zarazil tím, že jsem mu zajel do kalhot.
"Jsi tvrdý," pošeptal jsem vzrušeně.

Sasuke: "A ty se mi divíš?" Opravdu co víc na to šlo říct? Mysl jsem měl zataženou, ale nemohl jsem to udělat.
Ovládej se, Sasuke, ovládej se!
"P-řestaň," vydumal jsem ze sebe a z posledních sil mu stáhl ruce z mých kalhot. Vydýchával jsem ty jeho doteky. "Neměli bychom," vrtěl jsem přísně hlavou.
"Ale měli," zašeptal a dál se mi věnoval tak, jako já se věnoval před chvíli jemu. Kdy jsem mu to dovolil?
Bylo to až moc daleko, než abych mohl tuhle hru vzdát. Nechal jsem se tím pohltit a bez připravy do něj vnikl. Jak se dalo čekat Naruto byl na to zvyklý, ale jeho projevy byly ladné a chtivé. Byl mnou ovládán a já byl za to rád. Tohle jsem si nechal líbit. Vlastnit tohle stvoření…kdo by nechtěl že?
Pohyboval jsem se rychle, ale za to opatrně. Ani jsem se na něj moc netlačil, protože i když jsem neměl, myslel jsem i při tom na jeho stav.
Já mu jenom nechtěl více ublížit.

Naruto: Bylo to skvělý, prostě úžasný! Kdybych měl pro to i lepší slova, bez váhání bych je řekl.
Sasuke chtěl, abychom si to užili oba. Ne jen já, ne jenom on, ale oba, společně. Poprvé jsem cítil lásku. Někdo mě miluje, pomyslel jsem si a rozbrečel se.
"Naruto, ublížil jsem ti?" Sasuke se zatvářil lítostně a provinile.
"Ne, jen jsem šťastný," usmál jsem se a políbil ho. "Pokračuj, prosím," pošeptal jsem mu do rtů. Sasuke tedy pokračoval a oba jsme se nechali unášet slastí.

Podíval jsem se vedle sebe. Sasuke musel být hodně unavený, že tak rychle usnul. Spokojeně jsem se usmál a víc se přitulil k němu. Bolestně jsem vydechl. Myslím, že se mi otevřelo pár ran, ale nebylo to nic vážného, jen to trochu štípalo. Zkontroluju si to ráno, teď bych měl spát. Zavřel jsem oči.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miu | Web | 10. července 2015 v 9:27 | Reagovat

V pohode, veď si toho nášho dinosaura len spomenula xD nič o ňom nevedia... zatiaľ xD
Ako to, že Sasuke najprv tvrdí, že Naruta miluje, a potom, keď naňho pod vplyvom drogy vychrstne vodu z pohára, naštve sa tak, že ho ani jeho dorezané ruky neobmäkkčia?! Veď tá voda... to bola maličkosť :( V tom niečo bude...:-? Z toho Uchihu nevzijde nič dobého! :D Som zvedavá, ako sa to bude vyvíjať ďalej. A Naruto je taký roztomilý chudáčik uke... :333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama