6. července 2015 v 21:01 | Mei-Mei
|
Ano, ano, já vím, já vím... nejsem aktivní. Proč? Užívám si léto někde venku s kamarády? To jste vedle. Jen jsem se prostě hodně zapsala do povídky pro Kasumi (DeiNaru :3). Plánuju to vydávat každý den nevím v kolik, ale až to budu mít sepsané celé. Anebo na to kašlu a první díl přidám zítra? Podotýkám, že jsem se rozhodla psát trochu delší kapitoly, jen tahle je o něco kratší xD
Vše se po jejich odchodu uklidnilo. Dokonce se mi zdálo, že jsou všichni odvázanější. Opravdu vypadali jako dvě smrtky. Ale už je to za námi.
"Shizu-chan!" zavolal na mě někdo. Zmateně jsem se ohlédl. Izaya byl celou dobu vedle mě u stolu a bavil se s mou sestřenicí o dortu. Musím uznat, že byl skvělý, nikdy jsem nejedl nic lepšího.
Tak kdo to volal?
"Shiiiiizuuuuu-chaaaaan!" volal znovu. Ať jsem se rozhlížel jak jsem chtěl, nikdo nevypadal, jakoby mě hledali. Naklonil jsem k sobě skleničku s Coca Colou. Nevypadala, že by v ní byl alkohol, takže se mi to nezdálo.
"Kdo mě hledá?" řekl jsem si pro sebe a zvedl se ze židle. Procházel jsem lidmi až k místu, odkud se hlas ozýval.
"Shizu-chan," řekl už normálně můj mladší bratr a s celou flaškou Cheguevary se potácel ven. Pokud si opravdu vypil tolik, kolik vidím, tak je zázrak, že se drží na nohou. Přecejenom, třiceti osmi procentní alkohol není jen tak nějaké pití.
"Kasuko," oslovil jsem ho na zahradě. Zastavil se a zůstal stát jako socha. "Venku je chladno, pojď dovnitř," povzdechl jsem si.
"Nechci..." pošeptal nešťastně a napil se.
"Co?" Nahrazovalo to otázku proč.
"Jste šťastní i beze mě," zavrčel po mě.
"Co to do tebe vjelo?"
"Miluju tě, jasný?" Otočil se na mě a já uviděl jeho uslzené oči. "Vždycky jsem ti ukazoval svou chladnou stránku, aby ses o ničem nedozvěděl. Jak bys zareagoval, kdyby ses dozvěděl o mých citech k tobě? Proto jsem se ti stranil, vám oběma! Když mi Izaya říkal o tom, že po něm někdo jde, řekl jsem si, že to je skvělá příležitost, jak se k tobě dostat. Ale tu noc jsi křičel Izayovo jméno, neměl jsi ani ponětí, že by to mohl být tvůj vlastní bratr. Uvědomil jsem si, že u tebe nemám šanci." Vzal mi dech. Ale... on a já? Ne, to není možné! Věděl bych, kdybych spal s bratrem!
"Říkal jsi, že mezi námi nic-"
"Lhal jsem. Nechtěl jsem pokazit váš vztah."
Sakra, co se to zase děje? Proč se vždycky něco dozvím v tu nejnevhodnější chvíli?
"Proto jsme se nenáviděli," řekl Izaya za mnou.
"Ty-tys to slyšel?!" zhrozil jsem se. Právě jsme se vzali, tohle neměl slyšet, teď je naše manželství pomalu v troskách, ale Izaya nevypadal, že by byl naštvaný nebo překvapený.
"Celou dobu jsem věděl, že jste se spolu vyspali. Chtěl jsem po něm, aby nás rozdělil, což se mu podařilo. Ale pak jsem si uvedomil, jak hloupé to bylo, i přesto, že jsem věděl, že je to kvůli tvému bezpečí. Ale chyběl jsi mi. Asi po týdnu jsem si řekl, že jste se vy dva dali dohromady a já mohl jen hladit své břicho a vzpomínat," mluvil klidně. "Hodně sis toho protrpěl, Kasuko," tvářil se soucitně.
"Prostě," otočil se zády, "mě nechejte chvíli osamotě."
Chtěl jsem něco říct, ale Izaya mě chytil za ruku a propletl naše prsty. Kývl hlavou, to bylo znamení, abychom se vrátili zpátky. Nechtěl jsem nechat Kasuku samotného, ještě by se mu něco stalo. Proto jsem raději řekl tátovi, aby ho odvezl domů. Táta je dnes večer jediný abstinent, takže neváhal a přikývl. No, já jsem taky nepil a pít nebudu.
Nikdo si ničeho nevšiml. Jak jsme přišli, sedli jsme si zpátky na místa a začali se bavit o "zajímavém" tématu.
"A jak se budou jmenovat?" zeptala se moje sestřenice.
"No..." zaváhal Izaya a odpověď hledal u mě. Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel, ani nad pohlavím, které jsme mohli vědět už dávno, ale lepší by bylo se nechat překvapit. "Napadlo mě hodně jmen, ale myslím, že to bychom měli probrat někdy v klidu," usmál se, pak oči sklopil. To nevěstí nic dobrého! Co zase tajíš, Oriharo Izayo? Er- vlastně Heiwajimo Izayo. Bude trvat než si zvyknu.
"Svatební taneeeeec!" zakřičela máma. Bylo na ní vidět, že v sobě neměla jen jednu skleničku vína.
"Ale-ale já to neumím," řekl Izaya s trochou studu.
"Víš co?" usmál jsem se na něj povzbudivě.
"Co?"
"Já taky ne," zasmál jsem se a vyzval ho k tanci. Chvíli se díval na nohy, pak ale chytl rytmus. Šlo mu to dobře, nemohl jsem si stěžovat.
Jak skončila písnička, Izaya se posadil na židli a vypadalo to, že na ní i umře. Byl hodně utahaný po celém dni a začínal mít křeče.
"Nechceš si jít raději lehnout?" zvedl jsem starostlivě obočí. Nebylo by dobré, kdyby se někde zhroutil.
"Ne, to je dobrý. Moje jediné cesty budou na záchod a zpátky, nikam jinam nejdu," vyřkl rozkazy a napil se džusu. Vůbec se mu nedivím, musí vynaložit velké úsilí, aby se někam přesunul. Nějak se mu za to všechno odměním, ale až po porodu.
Posadil jsem se na židli vedle Izayi a pozoroval dění okolo. Pár lidí bylo na mol, pár ještě při smyslech. Ale asi polovina už jich odjela, nemusel jsem si dělat starosti s hosty v mém domě. Čím víc soukromí, tím lépe. Má to být naše svatební noc, tak si ji nenecháme ujít. No, když jsem se podíval na Izayu, všechny mé plány na dnešní noc selhaly. Izaya ležel na stole a spal. To snad není pravda. Proč vždycky v tu nejnevhodnější chvíli? Aaah, já se z něj jednou zcvoknu.
Č-č-čože
!!! Oni... oni spolu vážne spali?
To si snad děláš... To nemôžeš myslieť vážne! (Vidíš? som tak vyvedená z miery, že kombinujem slovenčinu s češtinou.) Kasuka ho miluje? No ne... To sa vždy skomplikuje vtedy, keď sa zdá, že už je všetko ako má byť...
Roztomilé zakončenie :33